První křesťané slavili až do poloviny pátého století Ježíšovo zmrtvýchvstání, ale ne jeho narození. Ve čtvrtém století římská církev zkřesťanštila pohanský svátek, kterým Římané oslavovali narození boha Slunce a určila 25. prosince jako den narození Ježíše Krista. 25. prosinec biblicky neodpovídá dni Ježíšova narození, protože podle popisu a historických záznamů se Ježíš narodil někdy na podzim. V dávných časech byl mezi pohany populární zimní festival a mnoho vánočích zvyků, včetně vánočního stromečku, pochází právě z pohanských oslav. Římané zdobili chrámy zelení a svíčkami.

Kolem vánoc vzniklo v minulosti mnoho dohadů. V Anglii byl v roce 1644 dokonce 25. prosinec vyhlášen jako pracovní den. Američtí křesťané, puritáni odmítali vánoční oslavy úplně a 25. prosince pracovali. Martin Luther, otec reformace byl prý první, kdo použil svíčky na vánočním stromečku. K vánoční tradici patří i svatý Mikuláš, který byl nejpopulárnější v Holandsku a stal se součástí vánočních oslav v mnoha zemích. Děti očekávaly drobné dárky do dřeváčku, a později, z praktických důvodů, se zvyk změnil na punčochu, do které se toho víc vejde. Síla tradice ovlivnila i ateisty a ti si do oslav vsunuli dědu Mráze.

První vánoční pohled poslal britský voják Dobson v roce 1844 a vánoční pohledy se začaly prodávat v r. 1846 v Anglii. V dnešní době se tisk a prodej vánočních pohlednic stal jen v Americe více než miliardovým podnikáním, aniž bychom brali v úvahu cenu poštovného. Posílání vánočních pohlednic propadl víceméně celý svět.

V dnešní době jsou vánoce dobou dárků, aniž bychom příliš přemýšleli o jejich smyslu. Někteří lidé jsou dokonce pobouřeni, že se do vánočních oslav zatahuje náboženství a vůbec si neuvědomují, že vánoce jsou oslava narození Ježíše Krista. V Americe soudí ateisté radnice, kostely a jiná veřejná místa, kde si dovolí vystavit jesličky. A tak se nám může zdát, že vánoce jsou čas pomíjívých zbytečností, které se pod vánočním stromečkem kupí. Vánoční den, stejně jako každý jiný den, by měl být křesťanskou oslavou všem, kteří mají Ježíše Krista v srdci. Dříve, než se účastníme jakýchkoliv oslav, měli bychom znát jejich význam.

Americká tradice se od evropské liší v mnohém, snad především proto, že my pocházíme ze země katolické tradice a Amerika je tradičně zemí protestantů. Vánoční oslavy v Americe začínají počátkem prosince. Obchody jsou vyzdobené a natřískané zbožím k prasknutí. Vánoční stromeček se zdobí již v prvním prosincovém týdnu a krásně zabalené dárky se pokládají pod stromeček postupně až do vánočního dne i se jmenovkou, pro koho jsou. Trochu jsme si v rodině tuto americkou tradici přizpůosbili tím, že jsme dárky dávali pod stromeček také, ale bez jmenovek. Vánoční dárky se v Americe rozbalují na Štěpána, tedy den po Štědrém večeru a naši kluci velice rádi přijali naši tradici a otevírali dárky na Štědrý večer. My jsme dodržovali tradiční štědrovečerní večeři, jen kapr se v Americe nejí, není ani k mání, protože to je podřadná ryba. Čerstvé mořské ryby jsou daleko chutnější. Američané mají tradičně místo kapřích, krocaní hody.

Vánoce v Asii si co do výzdoby s ničím jen tak nezadají. Hong Kong a Singapur se rozsvítí barevnou nádherou, ohromné mrakodrapy jsou celé osvětlené nekonečnými barevnými ornamenty blikajících žárovek. Obzvláště večer se korzuje a fotografuje. Země, které jsou většinou nekřesťanské, oslavují vánoce spíše ze světských a komerčních důvodů. Ale to se dnes děje i ve většině křesťanských zemí. Zapomíná se, proč se vánoce oslavují. O to víc jsme byli překvapeni vánoční atmosférou na Novém Zélandě. Těšili jsme se na nové vánoční zážitky, ale jako by zde vánoce ani neexistovaly. Stromečky, pokud byly, jsou zubožená ošklivá košťata. Asi proto, že jsme byli u protinožců a v zimě mají léto. Špičky větviček jsou v plném růstu, a jen se stromek uřízne, větve okamžitě zplihnou. Nejsou ani vánoční ozdoby, všechno je jaksi odbyté. Na stromečku místo ozdob visí nafukovací balónky, žádná světýlka, jen řetězy z krepového papíru, sem tam nějaká střapka ze staniolu. Není ani Mikuláš, Santa Claus. Nikde ani koleda, jen vrcholky skalisek a ticho. Štědrý den jsme strávili v Queenstownu. Na Novém Zélandě je od poloviny prosince do poloviny ledna mrtvo, lidé si berou dovolenou. Do téhle vánoční "pohody" začala kvičet skotská muzika a celou situaci zachránila Armáda spásy, která zahrála a zazpívala pár tradičních vánočních koled.

V tropické Indonésii jsme strávili čtyři vánoční sezóny. Jak se slaví vánoce v tropech, v muslimské zemi, kousek pod rovníkem? Indonésie se snaží být celému světu příkladem. Pokud zůstane muslimská víra dominantní vírou, jsou ostatní vyznání tolerována a kvete tak zvaná "pančasila." Většina lidí, obzvláště cizinců z křesťanských zemí, je touto ekumenickou filosofií nadšena. Jak je to "hezké," že všichni, ať jsme jakéhokoliv vyznání, jdeme za jedním cílem - dosáhnout Pána Boha svým způsobem. Mnoho indonéských křesťanů, a nejen indonéských odmítá, jak se zdá, toto biblické varování:

• V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Sk.4:12)

Ateismus se zde nepěstuje. Být ateistou je v Inodésii protizákonné. Indonéští muslimové, protože si zakládají na dobrých skutcích, nám křesťanům prokazují veškerou sváteční pozornost. Vánoční pohledy, blahopřání přicházejí v duchu "pančasily" od každého. Až jsme měli výčitky, jak jsou ve svém mnohonáboženském duchu tolerantní a my tak biblicky "omezení." Přece jim nebudeme posílat blahopřání na Mohamedovy narozeniny, když "není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem," kromě Ježíšova. To by bylo, jako kdybychom jim blahopřáli, že jsou na dně moře a ten kámen, co mají přivázaný kolem krku jim neodvážeme. My, bibličtí křesťané, jsme pronásledováni kvůli našemu exkluzivismu. Kdyby si každý mohl přidat našeho Ježíše a bibli ke svým pověrám a tradicím, tak bychom byli tolerováni a možná i vítáni.

Indonéští křesťané slaví vánoční svátky daleko více duchovně než materialisticky. Jídlo a pití je k vánočním oslavám jen přidruženo. Nejdůležitější je program. Naše podnikové oslavy duchovně překonaly většinu vánočních programů, které známe z křesťanských shromáždění a kostelů všech denominací. Oslav se účastnilo asi tisíc zaměstnanců a Pán Bůh byl oslaven, díky opravdovým a obětavým biblickým křesťanům, až se nám dušičky tetelily. Zažili jsme něco tak nečekaně pěkného, důstojného a obsahuplného v zemi, kde je křesťanství v desetiprocentní menšině. Hlavní kazatel, norský misionář, kázal s velkým nadšením. Žádné sladké a omamně svádivé líbivé řeči o míru a pokoji na zemi, ale spásná novina pro ztracené duše hříšníků.

Ekvádorské zvyklosti jsou také jiné. Začátkem prosince se oslavují narozeniny hlavního města Quita. Quito patří k nejstarším městům amerického kontinentu a oslavy jsou velkolepé. Nejdříve se zastaví většina práce, i pošta nám přestala chodit. V určený večer vyrazí rozjařené davy do ulice. V parcích hrají orchestry, tam kam jsme se šli podívat my, vyhrávala kubánská skupina a celá veselice byla pod patronátem firmy pálící kubánský rum. Další skupina z Mexika bavila obecenstvo v rytmu mariáči. Do toho vybuchoval několikahodinový ohňostroj. Některé ulice byly uzavřené a tam domorodí Indiáni kuchtili a všude tekla ohnivá voda. Prodávaly se kalíšky, malé i velké lahve alkoholu, který je zde relativně velice levný a v ohromném množství. Pili muži, ženy i děti. Ještě druhý den jsme viděli odpadlé opilce, jak vyspávali noční hýření.

Celý týden probíhají býčí zápasy, ale ty do vánočních příprav ani pohody, aspoň podle nás, nepatří. Na ulicích vyrostly slátané budky a prodávají se vánoční ozdoby a především keramické figurky do jesliček. Všude jsou velké hromady mechu, šišky a různé suchopárné rostlinky, kterými se betlémové domečky všech velikostí zdobí. Vánoční stromečky jsou symetricky sestříhané túje.

Jihoamerické země oslavují vánoce v katolické tradici. Kostely a chrámy jsou na sváteční sezónu vyzdobené a bývá tradicí, že se chodí do kostelů obdivovat vystavené jesličky odpoledne před Štědrým večerem. Šli jsme se také podívat, ale celá atmosféra nás zklamala. Jezulátko chybí a do prázdných jesliček se hází bankovky. Snad o půlnoční je tam uloží. Jarmareční hlučná indiánská tlačenice, kejklíři a prodavači. Neuvěřitelná špína, děti i dospělí válející se ve zvratcích, kobylincích a všudepřítomný alkohol do vánoční vznešenosti nezapadal. Všude je tolik zboží a potravin kolik budeme mít doma až za mnoho let.

Vánoce jsou doba, kdy se rozdávají dárky nejen v rodině, mezi příbuznými a přáteli, ale především zcela neznámí lidé přicházejí a očekávají, že dostanou vánočí nadílku. Je to něco, co vánoční pohodu spíš kazí. Tři dny před a dva dny po Štědrém večeru, přicházejí desítky a desítky dětí i dospělých a dožadují se až nevybíravým chováním nadílky. Připravili jsme sto balíčků, ale to nestačilo. Zvonek drnčí od rána do večera. S odkazem na určitý den a hodinu pak někteří přijdou i třikrát. Potom vám slupky z ovoce pohodí přímo před brankou, takže to před naším domem vypadalo velmi domorodě. Na ulicích je velké množství žebráků a opilců a všichni se odvolávají na vánoční svátky.

V rodinách, mezi přáteli i v zaměstnání probíhají vánoční oslavy, fiesty, celý měsíc. Mají jinou atmosféru. Fiesta je fiesta za každé okolnosti a provázejí ji až dětinské zábavy. Byli jsme v menším šoku, když jsme viděli vánoční inscenaci betlémské scény. Naši vedoucí si nasadili na hlavy oslí uši, procesí maškarních velbloudů, oslů a ovcí doprovázelo Josefa a Marii do Betléma. Král Herodes seděl na trůnu v červeném hábitu a královském plášti z krajkových záclon, moudří muži před krále předstupovali a náš japonský misionář mluvil s Herodem japonsky a ten mu odpovídal "Mitsubiši, Suzuki, Mazda" za smíchu dospělého ale dětinského obecenstva. Nebýt na misionářské půdě, byli bychom asi pobouřeni, ale i tak je těžké přijmout takový kulturní šok. Vše má pohansky karnevalový nádech. Z oslav velikonoc, z průvodu "ku-klux-klanů" s kříži jsme byli také šokováni.

Zakončeme dnešní vánoční putování tam, kde před téměř dvěma tisíci lety začalo, do Betléma. Charles Spurgeon, slavný anglický kazatel minulého století napsal:

Naše malá planeta zasvítila mimořádným světlem mezi ostatními sesterskými planetami, když se náš Stvořitel po ní procházel v lidském těle. Když jste slyšeli poprvé o této návštěvě vtěleného Boha a vžijete se do této skutečnosti, budete jí okouzleni po celou věčnost. Toto je podstata evangelia, nikdy nikým nenapodobitelná a skutečná událost. Vtělení Boží a ještě úžasnější obětování na kříži nám vydobylo věčný život. Není možné tyto dvě události od sebe oddělit, protože kdyby se byl Pán Ježíš jenom narodil a nezemřel obětní smrtí na kříži, neměli bychom žádnou naději na věčnost. Tak, jako ti na pohled bezvýznamní pastýři na poli, i my dnes oslavujeme Pána Boha pro Jeho nekonečnou lásku k nám, která nám přinesla spasení, právě skrze narození Ježíše Krista v Betlémě.

- kas -