Smysl vánoc nevězí v dárcích a příjemné pohodě. Vánoce nám připomínají narození Božího Syna, tedy Boha. Jenom Bůh může sejmout naše hříchy. Kdyby byl Ježíš jenom člověk, zplozen mužem, tak jsme ztraceni, protože bible učí - "proklet buď muž jenž doufá v člověka." Připomeňme si v tuto vánoční dobu, že děťátko, Jezulátko, není bezmocný kojenec, ale Pán všeho, velmistr vesmíru, Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje. Plenčičky nám jenom připomínají Ježíšovu lidskost, ale pamatujme, že člověk-Ježíš je Bůh-Kristus. Přemýšlejme o tom! Jeho panenské narození je tak důležité, že Jan napsal:

• Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten Antikrist, který popírá Otce i Syna. (1. Jan 2:22)

Ten, kdo nám řekne, že Ježíš byl zplozen lidským otcem, toho můžete směle označit za Antikristova ducha, ať běhá do kostela nebo shromáždění sedmkrát do týdne, a jistě není spasen. Ať se vám Ježíš Kristus stane Spasitelem a Pánem. Přijměte jej a odvraťte se od světa. To je ten největší dar, který můžete tyto vánoce přijmout - Boha samého.

• A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Jan 17:3)

Povězme si tedy "něco" o Ježíšově narození. To "něco" o Ježíšově narození by mělo mít velké "N," protože Ježíšovo narození je opravdu "Něco." Ježíš se totiž narodil z panny. Tedy z ženy, která až do Ježíšova narození nepoznala muže. Ježíšovo narození z panny má pro biblického křesťana klíčový význam. S jistotou můžeme tvrdit, že ten, kdo v Ježíšovo narození z panny nevěří, určitě není křesťanem. Vždyť na Ježíšově Božství, jeho zplození Duchem svatým, spočívá celá biblická dobrá novina naší spásy. Uděláme-li z Ježíše Krista normálního člověka, zplozeného normálním mužem, potom můžeme zahodit celou bibli i s jejím praktickým přínosem spásy. Zůstane nám v ruce jen kus starodávné literatury. Kdyby byl totiž Ježíš nemanželským synem, nebo manželským synem Josefa a Marie, potom by nebyl Bůh, nýbrž pouze člověk. Jestliže není Bůh, potom jeho výroky o svém Božství jsou lži. Jestliže jeho učení jsou lži, potom jeho spása je jen humbuk. A jestliže jeho spása je jen humbuk, tak my všichni, kdo v něj věříme, jsme ztracenci. Bez Kristova Božství není spásy.

Nemohu vám vysvětlit jak Duch svatý oplodnil Marii. Vždyť ani jeden lékař nerozumí obyčejnému přirozenému vzniku života, který může jen odpozorovat a popsat. S největší pravděpodobností, Duch svatý v Mariině vajíčku stvořil dokonalou mužskou pohlavní buňku, která nepřenášela hříšnou povahu, tak jak je to vlastní každé mužské spermii, jenž je vždy hříchonosičem. Kdyby byl Ježíš Kristus zplozen obyčejným mužem, musel by být hříšný, a potom by nemohl do sebe vstřebat náš hřích. Jenom čisté může vstřebat špínu. Jenom Kristova bezhříšnost zaručuje naši očistnou spásu. Jenom svobodný může vykoupit otroka. Jestliže byl Ježíš zplozen mužem, potom by byl otrokem hříchu, jako my. Potom jsme ti nejpolitováníhodnější lidé, protože vkládáme naději v člověka a bible učí, že ten, kdo doufá v člověka - nechť jest proklet.

O Kristově Božství stále někdo pochybuje. Líbí se mi rozmluva Ježíše s farizeji:

• "Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?" Odpověděli mu: "Davidův." Řekl jim: "Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví: ,Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.' Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?" A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat. (Mat. 22:41-46)

Na otázku, koho je Ježíš Kristus syn z otcovy strany, musíme odpovědět všichni. Správná biblická odpověď podmiňuje náš první krok ke spáse. A co si mysleli obyčejní lidé? Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků:

• "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Oni řekli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše, nebo za jednoho z proroků." Řekne jim: "A za koho mne pokládáte vy?" Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi jsi Mesiáš, Syn Boha živého." Ježíš mu odpověděl: "Blaze Tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích." (Mat.16:13-17)

A dnešní lidé? Československé statistiky nemám po ruce, snad budou brzy k dosažení. Podívejme se tedy na statistiku nejbibličtější země světa - Spojených států.

Jen 44% studentů protestantských teologických fakult věří v narození Ježíše Krista z panny. Jen 69% amerických baptistů věří v panenské početí Krista. Jen 66% luteránů, 57% presbyteriánů, 39% episkopálů, 34% metodistů a 21% kongregacionalistů věří v panenské narození Krista. Je to neveselé. Jestliže více než polovina amerických protestantů, včetně nastupujících pastorů, popírá Kristovo Božství, co můžeme očekávat od světa? Vždyť popření Kristova Božství, že Ježíš je Kristus, je Antikristův duch. Nevěřme nikdy tomu, čemu věří většina. Vždyť bible říká:

• A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží? Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale každý člověk lhář ... (Řím. 3:3,4)

Ježíšovo neposkvrněné početí, to, že se narodil z panny, že neměl lidského otce, je kardinální pro celou křesťanskou biblickou víru. Vždyť Matouš otvírá celý Nový zákon ve druhé kapitole touto pravdou:

• ... Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého ... To všechno, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: "Hle, panna počne ..." (Mat. 2:20-22)

Mnozí pochybovali a pochybují o Ježíšově narození z panny. Prý tehdy bylo tolik mýtů o panenském početí, že Matouš jeden z nich namontoval do svého evangelia! Pravda, existovalo mnoho mýtů o panenském početí. Ale autorem každého takového mýtu je Satan. Lidé třeba věřili, že Alexandr Veliký byl zrozen z panny tak, že Zeus, ve formě hada, oplodnil Alexandrovu matku. Zeus se v řecké mytologii často převléká za zvířata i za mořskou pěnu, aby v této formě oplodňoval ženy. Jestliže si Matouš vypůjčil jednu z takovýchto legend, pak je lhář a bible není Boží slovo, inspirované Duchem svatým. Boží slovo by bylo jenom lidským výmyslem. Starý zákon předpovídal narození Mesiáše z panny. Avšak plné objasnění této Boží záhady se objevuje až v Novém zákoně.

• Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, panna počne a porodí syna ... (Iz. 7:14)

Přirozeně, jestliže je zřejmé z Nového i ze Starého zákona, že Ježíš je syn člověka a Kristus Syn Boha, tedy Bůh v lidském těle, tak také tato pravda bude první na mušce nepřátel a falešných učitelů, kteří se snaží rozbít celé biblické křesťanství. Nepřátelé biblického křesťanství připomínají představitele totalitních systémů. Například komunisté neoplývají příliš velkou inteligencí a vzdělaností, ale pud sebezáchovy jim funguje znamenitě. Vycítí okamžitě, co je ohrožuje, aniž by intelektuálně věděli proč. A stejné je to s nepřáteli biblického křesťanství. Ti vyčenichají, aniž by si uvědomovali proč, základy, na nichž biblické křesťanství stojí. Tyto základy potom začnou podkopávat. První pevný biblický úhelný kámen je Boží kreace, kterou nepřátelé podkopávají výukou evoluční teorie. Druhý biblický úhelný kámen je Ježíšovo Božství. Jeho popření bible dokonce ztotožňuje s Antikristovým duchem. A tento základ nepřátelé podkopávají velmi přesvědčivě - žena, má-li porodit, tak se musí vyspat s mužem. S tím Ježíšovo Božství padá, a navíc, Marie předmanželsky smilnila. Naopak křesťané obyčejně pudově necítí, na čem jejich víra spočívá, protože k bibli nezaujímají nepřátelství, bible je neohrožuje. Mnozí laxní křesťané nemilují Boha a Jeho slovo tak, jak by měli. Proto je nepřátelé Bible lehce sesadí ze základů biblické víry. Tito "křesťané" pak přistupují na kompromisy - vždyť na tom ani tak moc nezáleží, zda-li Bůh tvořil evolucí, nebo jestli byl Kristus skutečně zplozen Bohem Duchem svatým, nebo ne. Tak se tedy podívejme zblízka na tuto nejdůležitější událost lidských dějin, na narození Boha z normálního člověka, z panny Marie.

První hledisko, z kterého budeme zkoumat pravost narození Ježíše Krista z panny, je Ježíšovo početí.
Zamyslíme-li se nad tímto zázrakem, nemůžeme zůstat neteční. Matoušovo evangelium začíná takto:

• "Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova ..." (Mat. 1:1-17)

A teď následuje řada pradědů, dědů a otců až po Josefa - manžela Marie. Tyto verše ukazují lidský rodokmen Ježíše. Ale Matouš pokračuje:

• Narození Ježíšovo se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. (Mat. 1:18)

A tento verš ukazuje Boží rodokmen Krista.

Je velmi zajímavé, že "Listina rodu" v Matoušovi 1:1, je stejné řecké slovo jako "Narození" v Matoušovi 1:18. Jinými slovy, jeden rodokmen - "Listina rodu" je lidský a druhý rodokmen - "Narození" je Božský. Matouš tedy jasně potvrzuje, že Ježíš Kristus byl zplozen Bohem Duchem svatým.

Podívejme se na Marii. Moc o ní nevíme, ale i to málo, co nám bible prozradí, stačí. Můžeme bezpečně říci, že rodokmen v Lukášovi 3:23-28 je Mariin a že její otec se jmenoval Heli. Dále můžeme říci, že Marie měla sestru, která se také jmenovala Marie, což bývalo obvyklé.

• U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášová ... (Jan 19:25)

Do třetice víme, že Marie měla sestřenici Alžbětu:

• Hle, i tvá sestřenice Alžběta počala ve svém stáří syna ... (Lk. 1:36)

A co nám bible říká o Mariině povaze? Marie určitě nepocházela ze zámožné rodiny. Bůh si ji vybral. Musela to tedy být dívka podle Božího vkusu. Pracovitá, čistá a spravedlivá. Marie měla neotřesitelnou víru, vždyť s ní neotřáslo následující:

• Přistoupil k ní (anděl Gabriel) a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš ... Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní ..." Marie řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." (Lk. 1:28-38)

Jak by se asi zachovala dnešní věřící dívka? Snad by si myslela, že jí přeskočilo a šla by k psychiatrovi. Marie se však bez sebemenšího zaváhání podrobila oznámení, které bylo nesmyslné i pro ni - vždyť nežila s mužem! Jen člověk s neotřesitelnou vírou přijme zdánlivě nesmyslné. Noe také budoval koráb, což se zdálo být úplným bláznovstvím, když nikdy nepršelo.

Marie byla odvážná. Víte, co znamenalo v židovské kultuře smilstvo? A ještě k tomu s následkem? Co si myslela? Jak odůvodní své těhotenství Josefovi a lidem? Jenom víra dodá odvahu i před případným ukamenováním. Když už těhotná Marie navštívila svou sestřenici Alžbětu, tak velebila Boha.

• Duše má velebí Pána a můj Duch jásá v Bohu mém Spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno. (Lk.1:46-49)

Z tohoto díkůvzdání Bohu vyplývá, že Marie byla nejpožehnanější žena. Zdůrazňuji žena, protože Marie byla normální člověk, byla zplozená normálním otcem Helim a narozena normální ženě, takže podléhala hříchu jako každý jiný smrtelník. Vždyť Marie sama řekla: "Můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli ..." Marie potřebovala Spasitele jako kterýkoli jiný člověk, jinak by v Božím slově lhala. Navíc, Ježíš přišel v podobnosti hříšného těla, které musel zdědit po normální smrtelné, ale nejpožehnanější ženě. Po kom jiném? Po Duchu svatém určitě ne!

• Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný čověk ... (Řím. 8:3)

Vždyť by nás ani nemohl spasit, kdyby byl narozen mimo hříšné lidstvo. Marie měla víru, Marie žila tím, v co věřila. Marie svým podrobením potvrdila duchovní celistvost.

Podívejme se nyní na její zasnoubení s Josefem. O Josefovi víme také málo. Název jeho povolání v řečtině znamená tesař nebo zedník. Patrně stavěl domy, takže byl obojí. Zřejmě byl stejně chudý jako Marie. Kdyby byl bohatý, tak by si při útěku do Egypta mohl dovolit spřežení místo oslíka. Josef byl spravedlivý a bohabojný:

• Její muž byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě, proto se rozhodl propustit ji potají. (Mt.1:19)

Josef nebyl pomstychtivý, byl spravedlivý Boží služebník. V tomto verši je zajímavé, že je Josef nazván Mariiným mužem, i když v předešlém verši stojí "Marie byla zasnoubena Josefovi." V židovské tradici bylo zvykem, že svatba měla dvě fáze. První "kiddušin" byla zkušební smlouva, během které se manželé nesměli stýkat a byli pod přísným rodičovským dohledem. Pár byl už právoplatně oddaný. "Kiddušin" trval 12 měsíců, aby bylo zaručeno panenství nevěsty a vyloučeno narození nemanželského dítěte. Kdyby byla smlouva během "kiddušinu" porušena, následoval rozvod. Druhá fáze svatby byla "huppa." To byla oslava konce "kiddušinu," my bychom řekli vlastní svatba, která obyčejně trvala sedm dní, po níž se manželé tělesně sblížili.

Marie byla zastíněna Nejvyšším v první fázi manželství, v "kiddušinu." Proto byla už Josefovou manželkou a Josef jejím právoplatným mužem, přestože se ještě tělesně nepoznali, jak potvrzuje následující verš:

• Ale nežili spolu dokud neporodila syna a dal mu jméno Ježíš. (Mt. 1:25)

Prozkoumejme nyní Gabrielovo zjevení překvapené Marii:

• Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny byla Maria. Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." (Luk. 1:26-28)

Nikdo menší než sám Gabriel se zjevil Marii. Marie byla obyčejná venkovská dívka, dnes bychom řekli z venkovského Zapadákova. A právě v tomto vysmívaném Zapadákově, Nazaretě, se objevil sám Gabriel. Ne ve významném náboženském kulturním centru Jeruzalémě. Jako by se Gabriel objevil ve Lhotě místo v Praze. Nepotvrzuje to snad pravost Božího slova? Člověk by si vymyslel Boží původ jedině v New Yorku nebo v Praze, nikdy ne na "hornom konci." A Gabriel v této nazaretské Lhotě obyčejné dívce oznámil nejvýznamnější novinu všech dob:

• Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce. (Lk.1:31-33)

A tak Marie porozuměla co se jí přihodilo. Ale co chudák Josef? Když přišel na to, že je Marie těhotná, musel být šokován. Vždyť ji znal jako čestnou dívku a nevěrnost byla určitě to poslední, co by od Marie očekával. Josef musel být rozrušen, vždyť věděl, že smilstvo jeho předci trestali ukamenováním. Osvěžme si obzvláště v dnešní moderní době, jaké mělo smilstvo následky za Mojžíše:

• Když si muž vezme ženu a vejde k ní, ale pak ji bude nenávidět, obviní ji ze špatnosti a bude o ní roznášet zlou pověst tím, že bude říkat: "Vzal jsem si tuto ženu, přiblížil jsem se k ní, ale zjistil jsem, že není panna ..." Jestliže však byla ta řeč pravdivá a u té dívky nebyly shledány známky panenství, tedy vyvedou dívku ke vchodu do domu jejích otce, mužové jejího města jí ukamenují a zemře, neboť tím, že smilnila v domě svého otce, dopustila se v Izraeli hanebnosti. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Když bude přistižen muž, že ležel s vdanou ženou, oba zemřou: Muž, který ležel se ženou i ta žena. Tak odstraníš zlo z Izraele. Když dívku, pannu, zasnoubenou muži, najde nějaký muž v městě a bude s ní ležet, vyvedete oba dva k bráně toho města, ukamenujete je a zemřou. Dívka proto, že v městě nekřičela, a muž proto, že ponížil ženu svého bližního. Tak odstraníš zlo ze středu Izraele. (5. Moj. 22:13-24)

Dnes se takové způsoby zdají být kruté, ale přemýšlejte o tom, kolik zla by bylo odstraněno v každé zemi, kdyby platil Mojžíšův zákon. Kolik vražd, znásilnění, zločinů, sociálních a zdravotních problémů by vymizelo. A v tomto prostředí Marie otěhotněla. Vyprávějte lidu, že je dívka těhotná, aniž by poznala muže. Osobně bych tomu také nevěřil. Kdybychom tehdy žili, snad bychom už zvedali kamení, protože Mojžíšovy zákony byly v živé paměti. Ale Duch svatý započal život Ježíše v Marii a neopustil ji. Můj nejmilejší verš z celé bible je tento:

• Mezi tebe (Satane) a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono (ženino símě) ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu. (Gen. 3:16)

Bůh vlastně Satanovi říká: "Jednoho dne, Satane, přijde žena, která porodí dítě. Ty je zraníš na kříži, ale ono tě usmrtí." Bůh řekl, že símě ženy, ne muže, usmrtí Satana. Jenom jednou se narodilo dítě, které bylo pouze ze semene ženy, a ne muže - Ježíš.

Kdyby Ježíš neměl lidské rodiče, což by platilo v případě Mariiny bezhříšnosti, pak by nebyl člověkem a nemohl by prožít lidství v těle, jako má hříšný člověk. Nemohl by nás proto ani spasit! Naopak, kdyby měl oba lidské rodiče, byl by jenom člověkem, nakažen hříchem, a zase by nás nemohl spasit! Ježíš proto musel být synem hříšného člověka i synem absolutně čistého Boha. Narodil se z hříšnice, která velebila svého Spasitele, a přesto byl bezhříšný, protože po Marii zdědil jenom podobu hříšného těla. Otcovství Boha-Ducha svatého je nekonečněkrát silnější než mateřsví člověka-Marie. Proto byl Ježíš Kristus bezhříšný.

Druhé hledisko, z kterého budeme zkoumat pravost panenského početí Ježíše, je - jak celou záležitost, totiž Mariino početí, přijal Josef - její manžel.
Josef neměl ani tušení, co se stalo. Jeho naděje mu vyprchaly jako bublinky ze sodovky. Vždyť musel Marii milovat a těšit se na veselku, po které už ji mohl konečně poznat a jejich manželství by mohlo být se vším všudy. Vždyť Josef byl mladý muž, s největší pravděpodobnbostí ještě neměl ani dvacet let. A teď takové zklamání. Co si Josef mohl jiného myslet, než že se mu Marie vyspala s jiným? Každý by si to myslel - bez výjimky. Ale:

• Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. (Mt. 1:19)

Josef musel Marii stále milovat, navzdor tomu, že ho zdánlivě zradila. Kdyby ji nenáviděl, rozkřičel by celý případ, aby se Marii až smrtelně pomstil. Josef byl spravedlivý mladý muž se zlomeným srdcem. S největší pravděpodobností mu Marie vysvětlila celou záležitost s Gabrielem, ale kdo z nás, pánové, by uvěřil, kdyby na nás naše těhotná "snoubenka" přišla s takovouhle? Nikdo! Josef byl opravdový starozákonný svatý. Patřil Bohu. Nemohl tolerovat nevěru, vždyť ta byla proti Božímu zákonu. Přes své zlomené srdce Josef uposlechl Boží zákon. Josef byl spravedlivý, ospravedlněn, spasen, aniž by ještě tušil - skrze Syna v Mariině životě. Josefovo první rozhodnutí - propustit Marii vyplývalo z jeho spravedlnosti. Druhé rozhodnutí - propustit ji ve vší tichosti vyplývalo z jeho lásky k Marii. Kdyby Marie žila v době 5. Mojžíšovy knihy, neunikla by smrti. Ale laxnost s jakou Židé udržovali Boží zákon v Josefově době umožňovala méně přísný trest, než jaký Bůh nevěře a smilstvu původně vyměřil. Proto byl Izrael v takových nesnázích.

Josef měl dvě možnosti: Mohl Marii veřejně obvinit, a ta by byla postavena před soud a usvědčena před celou veřejností. V tom případě by Marie žila až do smrti s pošramocenou pověstí. Tuhle alternativu Josef odmítl a rozhodl se pro druhou možnost - tiché řešení. Jestliže byl dvanáctiměsíční "kiddušin" narušen, potom se obě strany sešly se dvěma nebo třemi svědky a sepsali soukromý rozlukový list.

• Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list ... (5. Moj.24:1)

A tuto alternativu Josef chtěl uplatnit. Tím by se vyhnul zveřejnění Mariina jména. Na rozlukový list se tehdy nemusel udat ani důvod rozvodu, takže se nikdo nemusel dovědět jaký byl prohřešek. Tento zvyk ovšem nebyla Boží vůle. Tohle řešení bylo povoleno Bohem následkem zlého srdce a laxního plnění zákona.

Třetí hledisko, z kterého budeme zkoumat pravost panenského početí Ježíše Krista je - objasnění pravdy Josefovi:
Ovšem, dítě bylo v Marii počato Duchem svatým, tedy Bohem, a tak zde byla pro Josefa třetí možnost, o které vůbec netušil, že by mohla být uplatněna. Představme si, jak Josef večer ulehl ujištěn, že tichý rozvod je to pravé řešení. Jak se mu musely v hlavě honit myšlenky než usnul. A co se nestalo:

• ... hle, anděl se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého." (Mt. 1:20)

Anděl zdůraznil, že je Josef Davidův syn, a jasně Josefovi potvrdil panenské početí Ježíše Krista. Ježíšovo početí byl zázrak. Ježíš Kristus je Bůh, protože nebyl počat mužem. A Starý zákon to Josefovi stvrzuje. Mesiáš se hebrejsky řekne "cemach," což znamená výhonek, nebo větvička. A tohle stejné slůvko je použito v Jeremiášovi.

• Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý. (Jer. 23:5)

Mesiáš je tedy výhonek z Davida a Josef i Marie jsou Davidovými potomky. Tohle je Mesiášova lidská větev - Davidův výhonek.

A co Boží větev?

• V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou. (Iz. 4:2)

Tohle je Mesiášova Boží větev - Hospodinův výhonek. Není to fascinující? Výhonek znamená Mesiáš, a jednou vyrůstá z Davida - člověka, a podruhé z Hospodina - Boha. Starý zákon vskutku předpověděl lidský a Boží původ Mesiáše. A Izaiáš dále potvrzuje, že se narodí dítě, Syn

• ... na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." (Iz. 9:5)

"Otec věčnosti" nemůže být nikdo jiný, než Bůh sám - a to jsme, prosím, ve starozákonném proroctví! Jedno z nejpřesvědčivějších starozákonných proroctví o panenském početí je v české ekumenické bibli úplně potlačeno nepřesným překladem. Tak raději z kralické:

• Hospodin stvoří na zemi novou věc. Žena bude vůkol obcházeti muže. (Jer. 31:22)

To znamená, žena obejde muže, vyhne se mu, a přesto porodí! Ekumenická bible toto mesianické proroctví přeložila - "žena se bude ucházet o muže." Cožpak by to byla nově stvořená věc - ucházení se o muže? Cožpak ženy od nepaměti nerozhazují vábící sítě? Josef měl tedy dostatek důkazů z Písma, že se Mesiáš narodí z panny, proto tak snadno uvěřil andělu, který mu tuto novinu a pravdu odhalil. Vždyť anděl navíc dodal:

• "Porodí Syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchu." (Mt. 1:21)

Ježíš, hebrejsky "Ješua," znamená "Jáhve spasí." Všimněme si, že anděl neřekl Josefovi, že on - Josef, bude mít syna, ale že Marie porodí syna. Bible je přesná v tom, že nikdy nenazývá Josefa Ježíšovým otcem, i když bible zaznamenává výroky lidí, kteří si to mysleli. Např.:

• Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a uprchni do Egypta ..." (Mt.2:13)

Kdyby byl Ježíš Josefův syn, tak by anděl řekl: "Vezmi své dítě, nebo svého syna a svou ženu." Tím, že anděl nazval Marii matku dítěte a ne manželku Josefa, vyloučil úplně Josefovo tělesné otcovství. Nebo:

• "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země Izraelské ..." (Mt. 2:20)

Dítě bylo vždy zmíněno ve spojitosti k matce, nikdy ne k Josefovi. Ježíš se jmenuje Ješua proto, že vysvobodí mnohé z hříchů - Jáhve spasí.

• Ježíš je ten kámen (to jest skála, na které stojí církev) ... V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Sk.4:11,12)

Nikdo a nic nám nepomůže kromě člověka-Boha, který se narodil z ženy a Boha. Nepomůže nám naše tělesná síla, znalost, jméno, prestiž, místo, technologie, styky, vzdělání ani sláva. Pouze Ježíš může zachránit lidi. Pouze Bůh může, jak říká bible:

• Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha. (Žalm 20:8)

Čtvrté hledisko, z kterého budeme zkoumat pravost početí Ježíše Krista, je - jak je tato pravda propojena se Starým zákonem.
Je zajímavé, že Matouš neustále komentuje, potvrzuje a spojuje svá prohlášení se Starým zákonem. Snad proto, aby jej tehdejší i dnešní kritikové nemohli obvinit, že si něco vymýšlí a že si vypůjčuje z pohanské mytologie. Proto Matouš dodává k Josefovu zjevení dvojveršový komentář:

• To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: "Hle, panna počne a porodí syna, a dají mu jméno Immanuel." (Mt. 1:22,23)

Matouš ve svém evangeliu cituje padesátkrát ze Starého zákona. V tomto případě Matouš cituje Izajáše 7:14. Zopakujme si tento verš, poněvadž jej nepřátelé bible často používají ke kvazidůkazu, že Marie nebyla pannou:

• Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je s vámi Bůh) (Iz.7:14)

Izajáš zde použil slovo "alma" což je mladá žena nebo dívka. Panna je hebrejsky "betula." Marie byla dívka, pravda, ale technicky vzato, dívka nemusí být pannou. Naše kralická na rozdíl od ekumenické bible přeložila "almu" jako pannu a logicky správně. Matouš totiž Izajášovi velmi dobře rozuměl, že měl Izajáš na mysli pannu. Vždyť v řečtině Izajášovu "almu" přeložil "parthenos," což je bez diskusí panna. A Matouš psal pod vedením Ducha svatého, neboť veškeré slovo je vdechnuté Duchem svatým.

Proč se někteří lidé tahají o slovíčka jako "dívka" nebo "panna," když Matouš pod vedením Ducha svatého vše tak jasně vysvětlil a komentoval? Kdyby počala jenom dívka, a ne panna, tak co by to bylo potom za znamení? Co by to bylo za zázrak? Vždyť mladé dívky, ženy, přicházejí do jiného stavu přirozenou cestou denně. Znamení, zázrak, je něco mimořádného, a to může být jenom panenské početí.

Podívejme se na širší souvislosti tohoto verše - že panna porodí. Judský král Achaz byl vyděšen, že Judsko bude zničeno Sýrií a Izraelem. Bůh promluvil skrze Izajáše a v podstatě Achazovi řekl - slibuji, že tvůj královský rodkomen bude zachován. Zde je důkaz mého pravdivého slova - panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel. Důležitost Izajášova proroctví, že panna porodí, je nasnadě. Davidův rodokmen nebude přerušen a Bůh bude s námi. Immanuel není Ježíšovo jméno, nýbrž popis jeho funkce.

A na závěr, páté hledisko, z kterého budeme zkoumat pravost panenského početí Ježíše Krista, je - jak byla tato pravda dokonána - zažita v Josefově a Mariině normálním přirozeném manželství.

• Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův a přijal svou manželku k sobě. (Mat. 1:24)

Tomu říkám sladké probuzení. Josef dostal svoji milovanou Marii zpět, a navíc se stal pěstounem Božího syna. To byla prémie! Josef musel být výborným otcem. Cožpak by mu Bůh svěřil sama sebe? Představte si, že Stvořitel všeho, co je, by se nám svěřil k vychování! Nezhroutili byste se pod takovou zodpovědností? Navíc si představte, že váš svěřenec je bezhříšný a dokonalý. Stačí, když mi můj nedokonalý a hříšný syn řekne - tati, tak to není ... A Ježíš, ten znal vše bez chyby. Jak musel být Josef tolerantní! Osobně bych dostal z dokonalého syna mindrák. Obdivuji Josefa i Marii, obdivuji jejich rodičovství.

O Josefovi toho moc nevíme. Víme však, že s největší pravděpodobností byl už mrtev, když byl Ježíš ukřižován. Snad se dožil jen padesátky.

• Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval (Jana), řekl matce: "Ženo, hle tvůj syn!" Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. (Jan 19:26,27)

Ježíš předal svou matku do Janovy péče, protože Josef byl asi mrtev. Vždyť nebyl přítomen ani ukřižování. Všimněme si, že Ježíš zde nazývá svou matku ženou. Řekli byste někdy své matce ženo? Ježíš na kříži totiž konal Boží práci, ne lidskou, proto se distancoval od lidství tím, že i svou matku nazval ženou, prostě člověkem (viz také Jan 2:4 v kralické).

Josef a Marie měli normální manželství, ale až po narození Ježíše, protože písmo říká:

• Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš. (Mt. 1:25)

Měli veselku, ale Josef s Marií se zdrželi normálního přirozeného manželského styku, než se narodil Ježíš. "Nežili spolu, dokud neporodila syna," znamená, že spolu žili potom, až porodila. Mnohé z vás to překvapí, ale bible jasně učí, že Josef a Marie měli spolu děti, půl-sourozence Ježíše Krista.

• Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit. (Mt. 12:47)

Nebo Židé říkali o Ježíšovi:

• Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Simon a Juda? A nejsou všechny jeho sestry u nás? (Mt. 13:55,56)

Z toho vyplývá, že Josef a Marie měli spolu nejméně čtyři syny a nejméně tři dcery.

Nebo:

• ... A jeho (Ježíšovi) bratři mu řekli: "Jdi odtud do Judska ..." (J 7:3)

- pst -