Jihovýchodní část Asie je fascinující oblast, kterou mnozí zanedbávají a neznají. Skládá se z desítek tisíc ostrovů a ostrůvků, mnoha etnických skupin roztroušených podél rovníku, obklopených Indickým oceánem a Čínským mořem. Snad proto, že země jako Vietnam, Barma, Laos, Kambodža vyvolávají v mnohých bolestné vzpomínky nejen na vietnamskou válku, ale i ukrutnosti, které pokračují až dodnes. Jihovýchodní Asie zůstává turisticky neprobádaná a je spíše cílem turistů z Evropy než z jiných konců světa. Odvážnější turisté jsou bohatě odměněni a nacházejí fantastickou podívanou. Objevují přírodní krásy, kulturní i náboženskou různorodost, kulinářské zážitky, neobyčejný výběr tropického ovoce všech tvarů a barev, nové chuti a vůně koření, exotiku a jedinečnou historii.

SINGAPUR
Singapur je malé Švýcarsko uprostřed orientu. Řidič taxíku se řehonil, že si cizinci myslí, že Singapur je nějaká jungle a čtyři komáři, a pak jsou překvapeni. V Singapuru jsme strávili mnoho dnů při různých příležitostech, během našeho čtyřletého pobytu v Asii. Máme mnoho vzpomínek, protože Singapur pro nás byla oáza civilizace a komfortu v místech, kde by jej neinformovaný člověk očekával nejméně. Singapur má jedno z nejhezčích letišť a příjezdů do města. Město se topí v tropické zeleni a barvách květů. Všude je pořádek, čistota, vše, včetně veřejné dopravy funguje dokonale. Architektonicky úžasné hotely, nákupní střediska, báječné restaurace přijímají, vítají a hýčkají statisíce turistů, kteří Singapurem projíždějí do exotičtějších míst, kde všechny tyto vymoženosti moderního světa chybí. Do Singapuru přilétají snad všechny světové aerolinie a odlétají do všech světových měst. Dokonce i náš odlet do Jižní Afriky začínal právě zde, přestože pro svět přestala Jižní Afrika turisticky existovat. Nebylo snadné sehnat ani spoj ani víza. Žádné konsulární zastoupení nebylo široko daleko. Nejbližší bylo v Hong Kongu, Tokiu, Americe nebo v Evropě a dát z ruky pas i jen na několik dnů, není zrovna lákavé pomyšlení. Ještě obtížnější bylo zjistit, jak se do Jižní Afriky vůbec dostat, aniž bychom museli obletět celý svět. Nakonec jsme objevili, že ze Singapuru létá Air Mauritius, neboli zakuklené Jihoafrické Aerolinie, a tak jsme se zapsali na čekací listinu pasažérů. No a protože Air Mauritius létá pouze jednou týdně, vyrazili jsme do Singapuru s nejistým odletem, raději o několik dnů dříve, abychom zařídili vše osobně na místě. Singapurská architektura snů a skutečností nás opět bohatě odměnila. Zůstali jsme v hotelu Marina, který z venku vypadal jako vypnuté plachty lodi. Měl dvacet poschodí, vnější oblouk a okna byla vyklenutá, všechny vertikální a horizontální linie hrály lehkostí a přesností. Uvnitř je celá stavba dutá, klenutá a vstupní hala ohromí každého svou lehkostí a vzletností. Jakoby se vítr opíral do plachet. Elegance, luxus a služba prvotřídní.

Singapur je jedinečné místo na světě. Nikde není vidět úpadek, chudoba a i nejobyčejnější mnohaposchoďové činžáky pro lidi s nízkým příjmem jsou upravené. Nikde není známka po vandalství a nepořádku. Singpaur má kapitalistickou ekonomiku a demokracii v takovém stavu, aby snahy po lepších zítřcích a podrývání pořádku byly zmařeny dříve než začnou. Žádný chaos, disciplina, pořádek a ukázněnost. Ale to neznamená, že by jeho obyvatelé patřili k těm nejspokojenějším na světě. Stěžují si, že nemají dostatek demokracie, že je jim vše nařizováno, že umí přemýšlet sami. Považují za nedůstojné, aby na veřejných záchodech byly například upozorněni, že za nespláchnutí záchodu, budou-li přistiženi, zaplatí 500 singapurských dolarů pokuty. To je paleta. Také se pokutuje za plivání a odhazování odpadků. Ve výtazích mají dokonce kamery, které špehují, aby se lidé chovali, tak jak se ve výtazích chovat mají. Lidé jsou vzdělaní, pracovití, úslužní a ve službách velice pozorní. Vše pro turistu, kterého si v Singapuru hýčkají po všech stránkách, a tak se každý, kdo má příležitost, rád zastaví. Jen pro drogaře nemají pochopení a kdokoliv je přistižen i s nejmenším obsahem drog, je bez milosti a odvolání odsouzen k smrti. Nedávno byla popravena australská matka i s dospělým synem, kteří drogám holdovali v Asii léta a nepomohly ani mezinárodní protesty. Každý, kdo do Singapuru přijíždí nebo přilétá, ví co jej čeká. Přesto ne všichni berou varování vážně.

Singapur je jedním z nejmenších samostatných států, je i ekonomická velmoc Asie a mohla by nebo měla by sloužit světu příkladem pokojného soužití nejen mnoha etnických skupin a ras, ale i sociální struktury a zabezpečení obyvatelstva.

MALAJSKÝ PINANG
Vše ohledně našeho odletu do Jižní Afriky šlo hladce, a tak jsme se rozhodli, že zbývající dny před odletem prožijeme na ostrově Pinang v Malajsii. Podíváte-li se na glóbus, najdete Pinang asi 6 stupňů na sever od rovníku a na jih od v Evropě známého thajského ostrůvku Phuket. V Malajsii žije přibližně stejný počet Číňanů, Malajců a asi desetiprocentní menšina Indů. V Pinangu se zdálo, že je Indů podstatně více, nebo byli výraznější svou tmavou pletí a bělostí tradičního oblečení. Byli jsme trochu překvapeni, že s námi Indové odmítali mluvit malajsky. Několikrát nám opakovali, že mluví anglicky. Malajsky se může člověk domluvit s více než 200 milióny obyvatel jihovýchodní Asie, nejen v Malajsii, ale i v Singapuru a v Indonésii. Bahasa Indonesia - oficiální a úřední jazyk v Indonésii si ze základů malajštiny vytvořil společný jazyk pro celé indonéské souostroví, aby se vzájemně nějakým způsobem domluvili.

Pinang je kouzelný tropický ostrůvek s příjemným klimatem, má nepřelidněné pláže a plno zajímavostí pro turistický obdiv a fotoaparáty. Pláže a moře bylo příjemné, voda jako kafe. Měli jsme dešťové přeháňky a s úsměvem nám říkali - sněží nám. Barva moře se celý den měnila, od hráškově zelené, přes tyrkysovou až do úplně tmavé a temné. Pruhy barev přecházejí jeden v druhý.

Hojnost a různorodost tropického ovoce je neuvěřitelná. Ostrov má bujnou vegetaci, palmy i jehličnaté stromy a naši pozornost upoutaly obrovské stromy duriánů. Byla velká úroda, motoristé vozili vrchovaté nůše a stromy, které se nakláněly nad silnicí, měly ochranné sítě. Duriánové dělovky mohou i zabít. V hotelech i na letištích jsme viděli nápisy DURIANY NESMÍ za žádných okolností ani do hotelových pokojů, ani do letadel. Durián je dřevitá ježatá zbraň velikosti melounu, která skrývá exotickou pochoutku jejíž popis koluje v mnoha obměnách a každý, kdo ji ochutná, má svůj specifický popis a nezapomenutelný dojem. Otevřít tento zázrak není snadné. Pokud to člověk neumí, má stejné potíže jako při otvírání kokosového ořechu. Odborníci si poradí a potom se objeví ovoce pudinkové struktury, nepopsatelné vůně či pachu - podle vlastního vkusu. Někomu připomíná shnilý česnek, jiní říkají, že jim obsah i vůně připomíná dětskou plenku i s obsahem. Dodnes se nikomu nepodařilo tuto exotiku popsat přesně a výstižně. Na první pohled se může zdát, že by měla labužníky spíše odradit, ale je tomu spíš naopak. Jediné vysvětlení její popularity snad spočívá v tom, že po požití většího množství této pochoutky začne její obsah v žaludku fermentovat a následky jsou podobné alkoholickému opojení. V muslimské zemi je to tedy Šalamounova odpověď, jak se "opít", aniž by se porušily přísné nealkoholické zákony muslimů.

Celý ostrov se dá objet autem za jeden den a člověk si připadá jako ve větším Dysneylandu. Zajímavosti všech orientálních kultur jsou nahuštěny na malém území a člověk se nemusí trmácet dlouhé kilometry. Budhistické a hinduistické chrámy hýří barvami a výzdobou. Pece z cihel, komíny a ocelové pece na kolečkách chrlily žhavé plameny a čmoud. Věřící přicházejí k obřím bronzovým vázám s pískem a zapichují čmudící špejličky. Těch nosí každý velké svazky, před každým bubákem se třikrát ukloní a pokračují k dalšímu. Stejně jako na Taiwanu i zde chrastí plechovky, hází se "fazolemi" a jen ty komíny a železné pece sálaly žhavěji. V budhistických chrámech stojí budhořadí a příslušné instrukce, která reinkarnace jeho výsosti zajistí to či ono, po čem lidské srdce touží. Kasičky, kola štěstí, předtištěné přání slibují zaručené úspěchy. V dalších chrámech byly krásné podlahy z mramoru broskvové barvy, kachlíky s lotusovými květy a co lze oblepit zlatými plátky, to bylo oblepené. Některé sochy vypadaly jako mumie polepené zlatem. Pasteloví Budhové mají ze zlatých čtverečků na dlaních i chodidlech "stigmata." Budhistické matky s dítětem jsou k nerozeznání od Panenek Marií a nechybí ani růžence.

Pro muslimy jsou tyto chrámy příšerným modlářstvím a hříchem. Přísně dodržují víru v jednoho boha, nemají žádné svaté sochy ani náčiní. Mešita je modlitebna. Jen věže a cimbuří se od sebe liší. Symbolický tvar věží je přibližně stejný, jsou jen různě vyumělkované. Byl právě měsíc půstu, modlení a mnoho vysílených věřících pospávalo ve stínu chodeb mešit.

GEORGE TOWN, nebo-li Jiříkov, a že jich na tom světě je, je městečko, které dýchá všemi kulturami. Na vrcholek hory vede lanovka postavená v r. 1923. Má několik zastávek i přestupní stanici. Na vrcholu je budhistický chrám, mešita a hotel s restaurací. Lanovka, kolejovka měla zajímavou výhybku, tedy spíš jí neměla. Při sestupu jsme vypozorovali, že vnější kolo vagónu sedí na koleji normálně jako kolo vlaku a vnitřní je trojnásobné šířky a sedí na koleji jenom plochou na povrchu. Směr vagónu udržuje a vede vnější kolo. Z George Townu prý vede nejdelší most v Asii do Malajska. Trochu jsme se divili, proč postavili most přes nejširší část mezi ostrovem Pinang a malajským poloostrovem, ale asi proudy vody v užších místech víc podemílají základy. Cestou na vrchol vyhlídkové hory jsme viděli hopsající opice a orchideje, které vypadaly jako velké fajfky s červenou záklopkou. Hotelové knihkupectví nabízelo řadu nové "vědy o geometrii lidského myšlení" - další směry náboženství Nového věku.

MODRÝ MAURITIUS
Arabští navigátoři říkali, že objevili bájnou zahradu Eden. Mauritius, ostrov Reunion a Seychelské ostrovy patří k oblíbeným turistickým místům Evropanů a Jihoafričanů. Kdo bude hledat Mauritius na globusu, podiví se, jaká je to tečka v obrovském Indickém oceáně a o to víc jsme se divili, že jsme se vůbec strefili. Měli jsme odlétat ve 23 hod., ale oznámili nám, že budeme mít zpoždění a poletíme až příští den ráno v 5 hodin. Odvezli nás do prvotřídního hotelu i s báječnou večeří a protože jsme byli po celodenním capkání po Singapuru pořádně utahaní, byl hotel a sprcha další hýčkání. Ráno ve čtyři hodiny jsme odjeli na letiště a za šest a půl hodiny jsme přistáli. Místo nočního přistání jsme přistáli dopoledne, krásně odpočinutí a i trochu informovaní o situaci v Jižní Africe. Seděl s námi Pakistánec a povídal nám o Jižní Africe z hlediska barevného občana, o pracovních možnostech, i o problémech života lidí, kteří nejsou pro život v Jižní Africe připraveni. Nestačili jsme se divit jak pozitivně, s láskou a respektem o Jižní Africe mluvil. Žádné nářky nad diskriminací. Jen jednu starost měl, a to bylo, jestliže se vymkne kontrola z rukou, černé obyvatelstvo se pomstí nejdříve barevným.

Mauritius je ostrůvek drobeček, silničky uzoučké, klikaté a tomu odpovídali i řidičtí virtuozové. Celou cestu jsme trnuli, kdy někoho přejedeme. Mauritius je plný historie, s koloniální minulostí, kdy ostrovanům vládli Portugalci, Holanďané, Francouzi i Britové a v r. 1968 vyhlásil Mauritius nezávislost v rámci Commonwealthu. Ostrov žije z turistiky a zemědělství. Pěstuje se zde především cukrová třtina. Žije zde mnoho národností, ras a lidé různých povolání. Čínští obchodníci se starají o potravinové obchody, Indové obchodují s textilem a žijí zde společně Francouzi, Afričané, Angličané bez nějakých konfliktů ať rasových, politických nebo náboženských. Mauritius dokonce nemá ani armádu.

Domorodé obyvatelstvo žije svým jednoduchým a chudým životem. Celý ostrov má množství krásných a ještě nedotčených pláží. Přesto nám nezůstaly na Mauritius zrovna nejlepší vzpomínky. Měli jsme hotel rezervovaný přes turistickou kancelář a ani ve snu nás nenapadlo, jaké překvapení na nás čeká. Druhý den za námi přišla místní krasavice, vyinkasovat za hotelový pobyt. Když nám oznámila, že platíme 320 dolarů za noc, protočily se nám panenky. Nejen z toho, že hotel neodpovídal žádné luxusní třídě, ale především proto, že nikde nebylo nejmenší varování či náznak takové třídy luxusu. Nebylo kam uniknout a tak jsme se jen utěšovali tím, že zpoždění ze Singapuru nám ušetřilo 320 dolarů. Po singapurském hýčkání a cenách pro turisty velice přístupných, jsme byli na Mauritius nakonec dopáleni a připadali jsme si jako v doupěti lupičů. Za stejnou cenu jako jsme zaplatili coby soukromí turisté, prodávají turistické kanceláře týdenní pobyt i s letenkou. Poučili jsme se a turistické společnosti, která tento hotel vlastní, jsme slušně napsali, co si o jejich službách myslíme. K našemu překvapení naši platbu nepřijali a nakonec jsme měli dva noclehy gratis. Taková chyba se však těžko napraví a nikomu bychom soukromou návštěvu ostrůvku Mauritius nedoporučili. Škoda, neboť množství našich známých, kteří měli do Afriky namířeno na lovecká safari raději letěli přes Evropu a Modrému Mauritiu se vyhnuli. Osobní doporučení je vždy ta nejlepší a nejdůležitější vizitka pro jakoukoliv službu nebo zboží. Pouze solidnost, nikdy ne vychytralost, drzost a troufalost stylu "urvi co můžeš", přinese jakoukoliv, nejen turistickou prosperitu. O to víc jsme oceňovali solidnost a spořádanost Jižní Afriky.

Okolní ostrovy jako jsou Seychelské ostrovy, ostrov Reunion a mnohé další jsou zelené oázy uprostřed nekonečného oceánu. Jsou rájem nejen pro milióny tažných ptáků, ale i pro turisty, kteří přijíždějí přezimovat. Přírodní ráj a exotika přitahuje i botaniky a zoology. Jsou to nezapomenutelná místa rybaření, potápění a vodních sportů. Jedna z největších ryb je Marlin a rekordní úlovky jsou úctyhodné. Největší úlovek vážil přes 1 400 liber, tedy téměř sedm metráků. Nejlepší sezóna je od listopadu do konce dubna a mnozí Evropané přijíždějí uprostřed evropské zimy, aby si užili nádherné pláže i podnebí. Je vidět, že kolonisté věděli, kde je krásně.

- kas -