Dnešní materialistický svět prodělává hluboké změny v celé své struktuře i organizaci. Dochází k mohutné expanzi náboženského a okultního hnutí. Chladný intelektuální humanismus proniká společností. Vyspělé země západního světa pomalu ustupují od svého ubíjejícího konzumního materialismu, východní blok prochází bolestným přerodem k vysněné demokracii, která se zatím jeví jako pouhý prázdný a bezduchý pojem. Člověk, navzdory své snaze dosáhnout vyšších a vyšších stupňů ve svém domnělém vývoji, zůstává stále stejný. Vlastními ambicemi, racionálním myšlením, či sobeckou seberealizací se snaží překonat své vzpurné a hříšné JÁ. Prožívá vrcholné uspokojení nad nabytím nových prestižních pozic na společenském žebříčku a současně pláče v hlubokých depresích nad prázdnotou svého života.

Nepřeberné množství informací proudí lidským mozkem, avšak osvobozený člověk není schopen objektivně je zhodnotit. Klamná subjektivita do určité míry vládne všem lidem. Lidské poznání, byť sebevětší, se dá i po více než dvou tisíciletích zredukovat na známý výrok - vím, že nic nevím. Přesto milióny lidí věří na základě naprostého nedostatku důkazů vědecky kultivovaně a nanejvýš chytře předloženým teoriím a domněnkám o vzniku vesmíru a vývoji člověka. Jen málokdo vidí, že evoluční domněnky jsou pouhé teorie a výplody ješitných myslí, neschopných podívat se pravdě do očí. Mnozí, hrdými intelektuály počínaje, se ostentativně prohlašují za vědecky založené ateisty, aniž by sami dokázali předložit pádné důkazy pro svá tvrzení. Mnozí s obdivem hltají řečnicky dokonale zvládnutá dogmata z úst předních vědců. Ti jsou však mnohdy svým vlastním egocentrismem obětí dané indoktrinace. Z osobních a morálních důvodů přestávají logicky myslet a přestávají se ptát, zda je tvrzení pravdivé.

Snad samy absolutistické režimy přinutily člověka se netázat, ale člověk se svou egoistickou a pokryteckou podstatou usoudil, že kladení otázek není v dané době na místě. A tak se milióny odnaučily logicky uvažovat a netáží se dodnes. Nadále hltají proklamované lži a bezhlavě jásají nad prázdnými pojmy. Po miliónech propadají davové sugesci a znovu se ženou za pomyslnými metami, které jim vytyčila nepatrná skupinka po moci toužících jedinců. Člověk opět uctívá zrádné modly, totéž zlo, jen s jinou nálepkou, a pociťuje vrcholné uspokojení nad tím, jak dokáže změnit svět a rozvíjet své poznání. Neustále dochází k "vymývání mozků", které postihuje každou dobu. Po tisíce let se člověk snaží najít řešení své neutěšené situace v pomíjivé existenci. Znovu a znovu se pokouší najít pravý smysl života.

Bohužel, z převážné části jej nalézá pouze v planých filosofiích. Věří v účinek transcendentální meditace, exis.tenci převtělování, odpoutává se v duševních cvičeních od reality svého života a je přesvědčen o neomezené moci a schopnostech lidské mysli. Vytváří si "zástupce boží" na této zemi a je jim bezmezně oddán. Dokonce považuje sám sebe za součást boží bytosti. Tak se postupně stává obětí své vlastní zvrhlosti, ať již jako v sebe věřící ateista či náboženský blouznivec.

Proč však tento skepticky pesimistický pohled na svět a lidský život? Věřím, že vám, kteří kriticky uvažujete nejenom o smyslu bytí, ale i o sobě samotných, musí být zcela jasné, že bez zásahu vyšší, superinteligentní, moudré a spravedlivé bytosti by nemohl vzniknout život na této planetě.

Země by sama nikdy nemohla obíhat na své oběžné dráze, byť uváděný "velký třesk" byl sebevětší. Navíc, pokud člověk zná alespoň základní zákony fyziky, biologie, chemie, historie a snaží se objektivně zhodnotit známé "vědeckoevoluční" tvrzení, měl by velmi rychle poznat, že tyto samy vyvracejí podstatu materialistického světového názoru. Evoluci dodnes nepodporuje jediný důkaz. Zpilované prasečí zuby, obarvené opičí lebky či nepatrné úlomky kostí, které proslavily mnohé slávuhledající antropology, mohou být zdravému rozumu jen pro smích. Smutné je, že velká většina lidí se svým intelektuálním ateismem ještě chlubí. Tisíckrát opakovaná lež se stává obecně uznávanou pravdou a člověk pak podvědomě přijímá jistou nepravdu za fakt, aniž by přemýšlel o alternativní možnosti.

Věřte, že každý z nás je příčinou svého vlastního omylu i svého hříchu. Lidská společnost mnohdy kazí nejenom dobré mravy, ale mění i myšlení a názory jednotlivých lidí. Před Bohem nikdo neobstojí s obhajobou, že byl sveden společností, která znásobila zvrácenost jeho srdce. Slova hřích, pokání, Bůh, Ježíš Kristus jsou dokonale zprofanovány. Zato náboženství Nového věku či seberealizace jsou na denním pořádku. Ptejme se tedy, proč ztratily biblické pojmy svůj význam? Ani dnes Bůh nemlčí.

- Pavel Bartoš, HCJB Quito, Ekvádor -