Dejme tomu, že... by mi někdo nabídl tisíc dolarů za každou duši, kterou bych přivedl ke Kristu. Snažil bych se k němu přivést více duší, než se snažím nyní? Je možné, že bych pro peníze, i za tu cenu, že budu riskovat trapasy nebo výsměch, zkoušel dělat to, nad čím váhám, nebo čemu se vyhýbám, mám-li plnit Boží příkaz? Proč má láska k Bohu a bližním pokulhává? Je má láska k penězům silnější než láska k Bohu nebo láska k duším? Možná právě to vysvětluje, proč nezískávám duše.

Dejme tomu, že... bych uviděl slepce, který se přibližuje k okraji hlubokého srázu. Mohl bych zůstat sedět, aniž bych ho nějak varoval a zachránil ho od jisté smrti? Nebyl bych v Božích očích vinen jeho smrtí stejně, jako kdybych ho přímo zabil? Smrt těla, které se mohlo předejít, ale nepředešlo, je hrozná. Ale co smrt lidské duše, které se dá předejít - zahynutí mnoha duší - za které by mě mohl Bůh volat k zodpovědnosti? Jestliže mé "zabití" někoho z nedbalosti je neomluvitelný zločin, co se dá říci, když zabiji někoho z nedbalosti o jeho duši?

Dejme tomu, že... "až tam budou čtena jména", já tam budu sám, protože za celá ta léta jsem nebyl schopen najít jediného člověka, který by tam byl se mnou díky tomu, že bych ho přivedl ke Kristu - co pro mne znamenalo nebe?

Dejme tomu, že... jako zaměstnanec bych byl ve službě, kterou poskytuji - jeden týden horlivý, druhý týden vlažný a nakonec třetí týden bez zájmu; a pak znovu horlivý, vlažný a bez zájmu a tak dále. Jak dlouho by zaměstnavatel toleroval takovou službu? Ale není služba, kterou poskytuji Bohu, taková, jako když hledám duše? Možná, že není ani tak dobrá jako tato. Kdyby Boží láska ke mně byla prokazována tak křečovitě, jako má láska k němu, jak by se mi asi dařilo?

Dejme tomu, že... až přijde závěrečné zúčtování, byl bych nalezen ne s deseti hřivnami nebo s pěti, ale jen s jednou a to tou, kterou služebník "ukryl v zemi" (Mt 25:14-30). Co potom? Neschoval jsem hřivnu získávání duší pro Krista v zemi? Nemusím si náhodou dát pozor, aby osud neužitečného služebníka nebyl i mým osudem?

Dejme tomu, že... by se mě někdo zeptal, kolik duší jsem se vytrvale snažil získat pro Krista za poslední měsíc nebo aspoň za minulý rok? Jaká by byla moje odpověď? S kolika jsem hovořil? Kolik jich mám na svém modlitebním seznamu? Nezajímá-li mne spása druhých ani natolik, abych se za ně denně modlil, není se čemu divit, že žádné duše nezískávám.

Dejme tomu, že... každý člen sboru, do kterého patřím, by se dnes rozhodl pro život plného odevzdání se vůli Boží podle jeho Slova (Ř 12:1-2) a stal se od nynějška člověkem, který bude získávat duše podle příkladu, který nám dává Pavel (1 K 9:20-22). Nepřišlo by takové probuzení, jaké tento sbor nebo společenství nikdy nevidělo? Nechci i já říci, že z Boží milosti se vydávám dnes do služby a budu získávat ztracené? Budu se denně modlit za ztracené a budu dělat vše, co je vmých silách, pod vedením Ducha svatého, abych pomohl dovršit neobyčejné dílo, pro které můj Bůh a můj Pán přišel na svět. Rád odpoví na naše volání.

• Ježíš jim řekl: "Pojďte se mnou a udělám z vás rybáře lidí." (Mk 1:17)

- převzato -