Jedné noci jsem měl zvláštní sen. Šel jsem s Bohem, svým Pánem, po písčitém pobřeží. Před očima mi probíhaly obrazy z mého života. Byly doprovázeny šlépějemi v písku. Někdy jsem viděl stopy dvou osob, jindy pouze jediné. To mě udivilo. Když jsem nejvíce trpěl samotou, starostmi, pocitem selhání, nebo strachem - vždy se objevovaly stopy jen jednoho páru šlépějí. Obrátil jsem se k Bohu s otázkou:

"Pane, Ty jsi mi slíbil, že vždy půjdeš se mnou, že mám jen důvěřovat. Teď však shledávám, že v době mých nejtěžších zkoušek byly vidět jen jedny stopy. Proč jsi tehdy nebyl se mnou, když jsem Tě nejvíc potřeboval?"

Na to mi Bůh odpověděl:

Když jsi viděl jen jedny stopy v písku, právě tehdy jsem tě nesl ve svém náručí.

• Požehnán buď Panovník, den ze dne nosí za nás břímě. Bůh je naše spása, Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to On, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti. (Ž 68:20-21)