Hlasy dnešních dnů volající na poplach jsou asi stejně účinné jako osamělý hlas volajícího na poušti v minulosti. Většina přestává vnímat volání trpícího světa. Války, násilí a přírodní katastrofy televizního zpravodajství jsou vzdálené a neskutečné.

Každá generace se cítí někým nebo něčím ohrožená. Lidé zralí věkem si někde v duchu říkají, že jsou rádi, že mají život za sebou. Nechtěli by být znovu mladí. Od života nic neočekávají. Chtějí jen v klidu a teple dožít. Ti ostatní žijí v tichém zoufalství a rezignaci.

Střední generace se buď bezohledně dere kupředu a poznává, jak chutná moc, nebo zavírá oči a vegetuje v šedosti denního koloběhu. Sny o demokracii se rozplývají. Všude kolem existuje nelítostný boj. Pocit svobody je jiný, než si jej představovali. Ztrácejí sebedůvěru, sebevědomí i sebeúctu. Na změny si netroufají a v lepší budoucnost nedoufají.

Mladá generace propadá zvláštnímu druhu cynismu. Hledá únik, útlum a zapomnění. A právě mezi mladými roste zloba a nenávist ke všemu a každému. Většina lidí si uvědomuje, že budoucnost lidstva spěje k nějaké další explozi. Když o ní přemýšlíme, naše mysl se instinktivně obrátí k nukleárnímu výbuchu, ale existují i jiné druhy explozí. Všechny však mají podobná znamení, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální. Všechny mají stejný průběh, nečekaná událost, náhlý výbuch, rozpad a rozprášení.

První pokusný výbuch atomové bomby byl v Novém Mexiku v červenci r.1945. Blesk této exploze osvětlil hory vzdálené 15 km a hřibovitý mrak vystoupil do výšky 14 kilometrů. Ocelová věž, na které k výbuchu došlo, se roztavila a písek pouště v okruhu 800 metrů se proměnil ve skelný krunýř.

V srpnu 1945 vybuchla atomová bomba nad Hirošimou v Japonsku. Usmrtila okamžitě 60.000 lidí, zranila 69.000 a zničila 67% budov. V následujících letech další velmoci vyrobily vodíkovou bombu, která dokáže zničit mnohem víc. První taková bomba vybuchla na malém ostrově v Tichém oceánu v listopadu r. 1952. Ostrov zmizel a na dně oceánu zbyla jáma oprůměru 1,5 km. Dnes víme, že to byly jen malé bomby. K dispozici už máme zbraně nedozírného ničení.

Další hrozbou lidstva, o které se mluví a píše již delší dobu, je populační exploze. Statistiky přinášejí pesimistické prognózy. Nepoměr narození a úmrtí je znepokojivý v Asii, Africe a Jižní Americe. Přes všechny snahy populační regulace, počínaje antikoncepcí a konče násilnou sterilizací a potraty, většina prognostiků očekává, že do r. 2000 dosáhne obyvatelstvo světa počtu 6 miliard. Podle výpočtů prý nebude dostatek orné a úrodné půdy, aby uživila celé lidstvo. Již dnes existují neřešitelné problémy, jako je hlad, chudoba, nezaměstnanost, rasové šarvátky a zločinnost. Války a katastrofy se jenom znásobují. Jsou nukleární zbraně a populační exploze příčinou tolika neřešitelných problémů dnešních dnů?

K nejvýznamnějším změnám, ke kterým došlo v posledních letech, patří exploze znalostí. Znalosti od dob Krista do r. 1900 se zdvojnásobily. Od roku 1900 do roku 1950 se znovu zdvojnásobily. Za dalších deset let se zdvojnásobily opět. K novému zdvojnásobení došlo mezi léty 1960 a 1966. Dnes rozvoj znalostí nestačíme ani sledovat. Informace a znalosti rostou překotným tempem. Knihovny nemají dostatek místa, lidská mysl nemůže pojmout ani si zapamatovat zlomek všech nových informací. Systém vzdělání a předávání znalostí se mění překotným tempem. Ani učební texty na vysokých školách nemohou zůstat delší dobu beze změn. Pouhá lidská paměť nestačí, paměť počítačů se znásobuje. Informační sítě přijímají a zaznamenávají nové údaje, které jsou již vpříštím okamžiku zastaralé. Jsme vdobě, kdy vývoj nového výrobku, který bude do šesti měsíců zastaralý, trvá dva roky. Položme si důležitou otázku: Může samotná exploze znalostí a populační kontrola stabilizovat svět? Zřejmě ne. Zdá se, že znalost dosáhla stupně roztříštěného myšlení. Jsme schopni užívat jen zlomky vědomostí. Informační systémy přinášejí záplavu údajů, ale žádné opravdové řešení. Největší změna v myšlení člověka nastala s přijetím učení o Evoluci. Darwin uznal intelektuální schopnosti člověka, ale nenabídl žádný důvod pro jeho existenci a přežití. Dal přednost tělesné zručnosti; postavil instinkt nad intelekt, vášeň nad čistotu a moc nad mravnost. Mravní úroveň uvolnila místo vášním, choutkám, předsudkům a zlozvykům. Jsme silní, pokud se týká znalostí, ale slabí, pokud se týká cílů. Zikmund Freud řekl, že chování člověka je obrazem samovolné reakce na vědomé nebo podvědomé potřeby. Život je spíš citové vzrušení než racionální akce.

Tyto a podobné filozofie daly vznik novému učení a myšlení zvaného existencialismus. Existencialismus vznikl ve spisech dánského filozofa a teologa, Sören Kierkegaarda, který se narodil vroce 1813 a zemřel v r. 1855. Existencialismus je spíš poměr k věcem a sklony než škola filozofie. V základě podporuje myšlenku, že v tomto zkaženém světě není nic jistého kromě vlastní existence člověka. Tato filozofie přivedla mladé lidi k nedůvěře vůči každému, kdo je starší než 30 let. Existencialismus odsuzuje minulost, popírá budoucnost a oslavuje přítomnost. Existencialisté se nezajímají o zítřek, nezajímají je minulost. Zajímá je jen to, co se děje DNES, co se jich osobně týká právě NYNÍ. Vůbec jim nezáleží na druhých. Tato filosofie má však jeden velký nedostatek, protože ignoruje některé zásadní skutečnosti. Přítomnost NENÍ vše, na čem záleží. Záleží přece na našich rodičích, kamarádech, na školách, které nám daly vzdělání, a v neposlední řadě na církvi a učení Bible. Záleží nám na budoucnosti dětí a dětech jejich dětí. Každý je napojen na minulost a na budoucnost. Kde napojení chybí, objeví se temno, sklíčenost, vášeň, nenávist a násilí. Toho všeho jsme svědky každý den.

Nemůžeme mluvit o explozích, a nezmínit se o sexuální explozi. Od doby pohanského Říma se svět nezabýval sexuálním vyžitím tak jako nyní. Ti, kteří úmyslně opomíjejí existenci manželské nevěry, prostituce a sexuální nezřízenosti, neberou na vědomí, že je to dnešní způsob života milionů spoluobčanů. Pornografie a prostituce jsou jedno z nejvýnosnějších podnikání. Porno časopisy zaplavily novinové stánky, velebí sexuální ukojení jako nejvyšší cíl života, zatímco filmy šíří oplzlost a sexuální zvrácenost. Kriminalita motivovaná sexuálním násilím nebezpečně narůstá a jejich obětí jsou často děti a mládež. A přece, všichni ti, kdo mají otevřené oči a přemýšlejí sčistou myslí, ví, že tato nevázanost přinesla víc neštěstí, více smutku, pocitu viny a nesplněných přání. Odráží se to ve statistikách v souvislosti s pohlavně přenášenými chorobami, následnou neplodností žen, umělými potraty a rozvrácenými rodinami. Například Švédsko je jedna ze zemí, které neprosazují morální imperativy a sexuální bezuzdnost je legalizována. Děti získávají sexuální instrukce od útlého dětství. A jaký je výsledek? Švédsko vede v počtu sebevražd a má ohromný problém s alkoholem a drogami. Není to šťastná země.

Známý psychiatr Fromm v článku "Náš způsob života působí depresi" řekl, že sexuální volnost žádným způsobem nepřispěla k lepšímu pocitu vědomí nebo obohacení citových zážitků jedince. Všechny tyto exploze mají jedno společné: mají tendenci odstranit důvod bytí. Zničíme-li smysl života, zničíme i člověka. Splyne-li člověk smořem lidí, kde je zbaven své osobnosti, dostaneme člověka zbaveného všech konvencí a zábran, opuštěného bez rodiny a bez přátel. Vědomí, že člověk vyšel od Boha, že se k Bohu vrátí, je hlavní smysl života. Ale víra vBoha je víc než filozofie. Je to nový život! Jsme napojeni k Tomu, kterého smrt nemohla udržet v hrobě. Ježíš Kristus zemřel, vstal z mrtvých a žije dnes jako mocný Spasitel. On požehná a změní život těch, kteří k Němu přijdou s celým srdcem a kteří odevzdají své životy službě a slávě Jeho jména. Ti, kteří přijmou Krista, poznají, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu, a třebaže se rodí poznamenaný hříchem, může být vykoupen a může přijmout odpuštění. Pro věřícího Boží úmysly znamenají, že člověk je napojen nejen na minulost a přítomnost, ale především k věčné budoucnosti. Boží slovo nám dává ujištění a směr v "nejisté a nejasné" přítomnosti. Víme a cítíme, že náš svět stojí na pokraji politických, národnostních, hospodářských, ekologických, energetických, vojenských a jiných krizí, ale Bůh nás ujišťuje, že miluje člověka vřelou láskou. Bůh touží dát každému plný, smyslem oplývající život výměnou za prázdné, mělké a nerozumné lidské filozofie. Člověk, který upřímně hledá svého Stvořitele a smysl života, má Boží odpověď a spásu na dosah ruky. Biblické křesťanství nám zaručuje, že vědomí a víra v Kristovo sebeobětování na kříži za náš hřích přinese největší radost života. Jestliže milujeme svého Boha celým svým srdcem, celou svou myslí, celou svou silou, potom rádi a dobrovolně děláme to, co je Bohu milé. Každý znás má na vybranou. Buď přijmeme volbu pokoje, požehnání a smyslu života, nebo volbu anarchie a světové zkázy.

Americký historik B. Adams řekl před 100 lety: "Člověk si osedlal vědu, a věda se pod ním teď splašila. Pevně věřím, že neuplyne mnoho století, než se stane věda pánem člověka. Stroje, které vynalezne, se vymknou jeho nadvládě. Jednou v budoucnu věda bude mít možná ve své moci existenci člověka, a lidská rasa spáchá sebevraždu tím, že vyhodí svět do povětří!"

Adams si představoval, že to bude trvat několik staletí. Netušil, že splnění jeho předpovědi se vyvine během JEDNOHO století. Dnes je to nemilosrdná skutečnost, že člověk - nehodou, přepočtem, nebo prostě lidskou špatností - může zničit život na tváři zeměkoule během několika okamžiků.

A přece ještě nežijeme v naprosté tmě a beznaději, jak by se mohlo na první pohled zdát. Světlo Božího evangelia svítí jasně pro každou generaci, tedy i tu naši. Jen ono může způsobit explozi duchovního probuzení, které obrátí národy k Bohu. Lidé bez Boha mohou způsobit explozi, která je pohřbí. Ať se mocnosti a jejich vlády rozhodnou jakkoli, biblický křesťan je v bezpečí.

• Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou. (Žalm 119:1-4)

- J. D. J. -