Vyspělost, moudrost a zralost jsou vlastnosti, které se většinou připisují nejstarší generaci. Člověk v pokročilém věku se ohlíží zpět, bilancuje. Je hrdý na to, čeho dosáhl. Ale dospěl skutečně k trvalým hodnotám? Starší lidé zpravidla už nemají odvahu k takovým otázkám. Brání se jim častým používáním zájmena "já". Stále přesvědčují sami sebe i své okolí o tom, že prožili život nejlépe, jak mohli. Ani jim nevadí, že jejich blízcí nenaslouchají jejich dlouhým monologům, ve kterých by chtěli obhájit celou minulost a skutky, i ty, které byly v rozporu s jejich svědomím. Někteří lidé jsou spokojeni, protože vydělali hodně peněz, procestovali svět nebo dosáhli určitého vzdělání či postavení. Obdivujeme tyto úspěchy, ale můžeme jimi měřit svůj úspěch nebo vyspělost? Rozhodují peníze, vysokoškolský titul a kariéra o tom, patříme-li do kategorie úspěšných lidí?

Jindy hodnotíme vyspělost jako schopnost přijímat vyrovnaně všechno dobré a zlé, co dává život. V životě dochází k nečekaným zvratům. Takovou závažnou událostí může být například náhlé úmrtí v rodině. Mnoho lidí se nemůže po léta zbavit pocitu hořkosti, že Bůh, pokud nějaký je, takové věci dopouští. Zůstávají sami se svou bolestí a přestávají být schopni komunikovat se svým okolím. Milí přátelé, opusťte už konečně všechny výčitky, zármutek a melancholii, přestaňte litovat sami sebe a přemýšlejte o tom, chováte-li se vyspěle nebo dětinsky.

I kdybychom však žili odevzdaným a asketickým životem, byli absolutně ohleduplní a vzdali se všech nároků, ani tenkrát nemáme právo považovat sami sebe automaticky za zralé a vyspělé. Co je skutečným měřítkem lidského úspěchu a zralosti? Mnoho morálních a duchovních adolescentů jezdí v přepychových autech, žije v  luxusních domech, má hodně peněz a spoléhá jen na sebe a své schopnosti. Žalmista o nich nemá valné mínění:

• "Proč bych se bál v neblahých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci, kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí? Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe. (Žalm 49:6-8)

Skutečná vyspělost člověka spočívá v  tom, co dělá pro ostatní ve jménu Krista. Pokud to správně pochopíme, nebudeme si nikdy stěžovat na dlouhou chvíli. Uvědomíme-li si, že mezi námi žijí lidé závislí na naší pomoci, lidé, kteří mají hluboké osobní problémy, lidé, v jejichž životech chybí Bůh, zjistíme, že nám už prostě nezbývá čas na naše soukromé bolesti. Pokud jsme zaskočeni životními problémy a ztrácíme odvahu a sílu vůbec existovat, přemýšlejme o lidech, kteří jsou na tom hůře než my, a udělejme něco pro ně, aby i oni mohli poznat lásku Ježíše Krista. Pro opravdu vyspělé lidi se otevírá celé pole příležitostí. Apoštol Pavel napsal:

• Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. (Římanům 14:7)

Měl na mysli všechny lidi. Nikdo není ostrov sám pro sebe, ať už je statečný nebo zbabělý, lakomý nebo štědrý, surový nebo soucitný. V historii nacházíme příklad osobností, které neměřily své životy tím, co mohly získat pro sebe, ale tím, co byly ochotny obětovat. Jak vyspělý byl Pavel, Hus, Luther? Jejich zralost neměříme počtem let; jejich vliv neskončil fyzickou smrtí.

Jaký by byl svět, kdyby v něm chyběli lidé, kteří uvažují moudře a jednají nesobecky? Jak by to dopadlo s manželstvím a s rodinným životem? Jaký bychom měli vliv na příští generaci, kdyby rodiče, učitelé i politici sledovali pouze své zájmy? Bůh požaduje, abychom odvážně reagovali na životní situace a neztráceli se v pasivním pesimismu. Zhodnoťme svůj postoj k  světu ve světle Písma. Bible přináší zcela jednoznačná kritéria vyspělosti.

Není žádným tajemstvím, že naše civilizace je morálně zaostalá. Projevuje se to především v neutěšeném stavu rodinného života. Nedospělí a nehotoví lidé bez morálních zábran a uznání vyšších hodnot zakládají rodiny a nejsou schopni řádně vychovávat ani své děti. Ale děti jsou kopií svých rodičů. Společenské klima se tak zhoršuje od generace ke generaci, přesto nejsme bez východiska.

Bible byla nazvána "knihou druhé šance". Evangelium je poselstvím o  takové šanci. Jen Bůh může pomoci člověku dospět a dát smysl životům, které jinak nemají budoucnost; jen Bůh může obnovit v člověku cit pro morální hodnoty. Je možné, že naše morálka byla zanedbávána třicet, čtyřicet nebo i padesát let, ale Bůh může proměnit a obohatit každý život. Dejte Bohu příležitost. Stačí upřímná prosba a naše životy nezůstanou stejné. Bůh může nahradit ztracená léta, naplnit naše životy novou dimenzí, pokud se mu odevzdáme. Ježíš sám přislíbil, že každý, kdo hledá, najde, tomu, kdo klepe, bude otevřeno, a ten, kdo prosí, obdrží (Matouš 7:8).

Praha je ve světě nazývána městem druhé šance. Žije v ní mnoho mladých cizinců, studentů, kteří nejsou spokojeni se svým životem doma. Praha jim však přinese další zklamání; Ježíš Kristus nikoli. Existuje poetické zamyšlení, které se jmenuje "Dotek ruky Mistra". V ní Myra Brooks říká: Byly otlučené a poškrábané, vyvolávač v    dražbě si myslel, že je škoda času zabývat se starými houslemi. Zvedl je a s úsměvem volal: "Co mi za ně dáte? Kdo začne s nabídkou?" Nabízená částka byla směšná, ale než mohl klepnout kladívkem a říci "prodáno", mladý muž v pozadí místnosti vstal a šel kupředu. Zdvihl smyčec, oprášil housle a naladil je. Pak zahrál krásnou a čistou melodii. Když hudba dozněla, vyvolávač řekl tichým hlasem: "Co mi nabídnete za ty staré housle?" Nabídka byla tisíckrát vyšší.

Lidé tleskali, někteří plakali. Co změnilo cenu houslí? Dotek ruky Mistra! Na světě je mnoho lidí, jejichž životy jsou rozladěné a zjizvené hříchem. Lidský život je nabízen a prodáván lacino a bezmyšlenkovitě; stejně tak mohly skončit staré housle. Přišel Mistr, ale pošetilý dav nemůže pochopit cenu duše a změnu, kterou způsobil dotek Mistrovy ruky.

- Kazatel S. Stebel, Vsetín -

ĚĚĚĚ

Člověk, který nejvíce žil, není ten, který napočítal nejvíc let, ale ten, který nejvíc pocítil život.

(- J. J. Rousseau -)

je sice hezký světský citát, ale k úspěšnému životu nestačí život jen cítit, nestačí sebeprosazování nebo sebezachování, ale důležitější je sebezapření a sebeobětování. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. (Římanům 8:6-9)