Sexuální výchova na našich školách

Před nedávnem jsem přednášel na jednom středočeském gymnáziu o par tnerství a sexualitě z hlediska křesťanského pohledu na svět. Tyto přednášky mám velmi rád. Jednak téma je krásné, mladé lidi vždy zaujme, takže mám pozorné posluchače, hlavně však mám možnost říci mladým lidem o    spasení skrze krev Pána Ježíše Krista. Po přednášce jsem se dal do řeči s mladou profesorkou, která předmět sexuální výchova, v rámci něhož přednáška proběhla, učí. Obsah rozhovoru mi trochu vyrazil dech.

Rok před ní, vyprávěla profesorka, učil předmět "sexuální výchova" jistý profesor. Podotýkám, že se jednalo o  děti ve věku 13 14 let. Profesor byl modernista. Promítal dětem při hodinách pornografické filmy. Dopředu na schůzce rodičů informoval o tom, jak chce předmět učit. O pornografii však neřekl nic. Celá věc vyšla najevo po té, co jedna mladá dívka utrpěla šok z    toho, co viděla, ještě doma zvracela a byla psychicky rozrušená. Paní profesorka mi ukázala videokazety, které profesor dětem promítal. Ona sama se na ně prý nemohla dívat. Je na nich několikrát natočen pohlavní styk včetně detailních záběrů pohlavních orgánů (prostitutka rozepíná vojákovi kalhoty). Možná si, milí čtenáři, pomyslíte něco o    zvrhlém kantorovi, který je na našich školách výjimkou. I já jsem si to myslel. Paní profesorka mě však vyvedla z  omylu.

"Podívejte se na tohle," řekla a podávala mi objemnou knihu s barevnou obálkou, na níž ihned upoutaly pozornost obrazy nahých lidí. Jednalo se o knihu "Sexuální výchova" s    podtitulem "kniha netradičních metod výuky". Je to práce kolektivní, přeložili ji Ing. Jan Brázdil a PhDr. Nataša Brázdilová, některé úpravy provedl český sexuolog Ivo Pondělíček. Knihu vydalo nakladatelství Trizonia v roce 1994. V knize byl vlepený lístek s textem: "Kniha je doporučena MŠMT ČR č.j. 25833/94 dne 9.3.1995 jako metodická příručka pro učitele tématu sexuální výchova na ZŠ a SŠ v ČR." Poprosil jsem paní profesorku, zda bych si knihu mohl půjčit domů. Vyhověla mi. Připravil jsem si tím zajímavé dva dny. Myslím, že byste i vy, čtenáři, měli být poučeni, abyste věděli, co naše ministerstvo školství, v jehož čele sedí "křesťan", doporučuje jako metodický materiál pro vaše děti. Vybrali jsme z knihy pouze několik kapitol, jimiž se budeme zabývat.

Jedna hra na úvod

Na straně 27 nalezneme lekci s názvem: "Střezte se chlípnosti..." Je určena k tématu "Rozmanitý způsob hovoru o sexualitě". Určena je pro děti od 12 let. A teď dovolte citát. Omlouvám se předem za vulgarismy, ale Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy to přesně takto doporučuje:

"Nabízíme ,malá' cvičení, která mají zkoumat ,lidovou mluvu o sexu'. Výukovým cílem (!!! podtrhl autor článku) je přitom především přijetí reálně existujícího vyjadřování o sexualitě, nejde tedy o kritiku ,kanálních' řečí." Jako cvičení č. 2 uvádí kniha toto:

"Ty čuráku"

Utvoří se dvě skupiny. Jedna shromažďuje "záchodová rčení" a jiná rčení sexuální, další může sbírat sexuální nadávky. Ve skupinách se debatuje o  tom, jestli jsou rčení a slova "trefná", "dobrá", "vhodná", jestli někdo už sám stejně či podobně mluvil nebo psal. Potom se má hovořit o tom, jak "oslovení" reagují nebo by měli reagovat, nebo konečně co rčení či nadávky dávají tušit o prožívané sexualitě. Po skupinové diskusi se sejdou skupiny se svými seznamy a záznamy o diskusi a vzájemně si vymění zkušenosti. Čas: 1-1 1/2 vyučovací hodiny.

Takže pokud nevíte, proč posíláte děti do školy a co tam dělají, zde je jedna z odpovědí.

Homosexualita

Narazíte na ni v knize velice brzy a potom na ni narážíte stále. Kniha vychází z názoru, že homosexualita (ale také jakákoli jiná sexuální úchylka) je normální. Cílem autorů je povzbudit děti k tomu, aby vyzkoušely, jaký projev sexu jim nejlépe vyhovuje, a toho se pak držely. Je zajímavé sledovat argumenty, kterými svůj záměr zdůvodňují. Autoři se ve všeobecném úvodu k tématu "homosexualita" snaží dokázat, že vlastně není možno říci, kdy je nějaké chování homo a kdy heterosexuální. Podle autorů klasická morálka určila jako normální to, co směřuje k rozmnožování. Co k tomuto účelu nesměřuje, dostalo punc nenormálnosti. Dále prý všeobecně odmítavý postoj k homosexuálům plyne z toho, že jeden z mužů přijímá pasivní roli a připouští, "aby do něj druhý vnikl". "K    muži se podle běžné představy nehodí tento pasivně přijímající postoj obecně považovaný za ženský." Tento typ argumentů je zavádějící. Pokud bychom totiž přijali tuto rovinu pohledu, museli bychom dát autorům za pravdu. Potom by skutečně odmítnutí homosexuality stálo na iracionálních příčinách. Autoři však vůbec nepočítají s tím, že někdo může mít jakýsi mravní kodex, jehož součástí je nepřípustnost homosexuálních aktivit. Tento mravní kodex má kořeny v Bohu a jeho normách. Přijetí Božích norem znamená vytvoření tohoto kodexu.

Hodnoty a normy

I kniha Sexuální výchova má kapitolu, která se zabývá hodnotami a normami. Výstižný je název jednoho pojednání v této části knihy: "Hodnoty a normy je možné měnit". Na straně s  touto kapitolou je ilustrační fotogra fie, na níž se mladík na kolenou v modlitbě ohlíží za dívkou, stojící za ním. Je tedy na první pohled jasné, jaké normy se mají měnit a kterým směrem se má změna dít.

Co tedy autoři píší o hodnotách? Pro mladé lidi je důležité, aby si vytvořili své vlastní hodnoty. Mají kriticky zkoumat to, co jim říkají rodiče. Výchova se zde stává ne působením a vytvářením hodnot a postojů, ale informací, čímž vlastně přestává být výchovou. Stejně tak škola má pouze informovat. Míru objektivity těchto informací a šíři jejich spektra však těžko někdo posoudí... Pojem hodnota v etické oblasti je definován jako "idea zdařilého života", přičemž, jak autoři podotýkají, se vztahují hodnoty nejen k oblasti etické, ale také na obsahy smyslové. V kontextu s  tím vyzní závěr jednoznačně: "Člověk hodnotí pozitivně to, co ho uspokojuje a na vyšším stupni svého vývoje co určuje jeho orientaci, co dává jeho životu smysl." Jinými slovy: smyslem tvého života je pořádně si užít. Odtud potom plynou logicky závěry: neexistuje žádné tabu, co se ti líbí, to dělej, nenech si nikým zasahovat do své "svobody", středem všeho jsi ty a tvá rozkoš. Logicky pak jako hodnoty v    sexuální oblasti autoři uvádějí:

Měj odvahu samostatně myslet a cítit

Úcta k životu. Tento bod autoři vysvětlují: "Úcta k životu také znamená život si užívat, prožívat rozkoš a extázi a umět ji také dávat. Extáze se také blíží touze ,být zase jedno', splynout s  druhým člověkem, s celým světem." Zde tedy vidíme jedinou zmínku o tom, že by se měla řešit také vazba na okolí, ovšem nabízený cíl je velmi diskutabilní. Celkově můžeme říci, že kniha prosazuje hodnotový relativismus.

Co se týče norem, i zde je slovo relativismus nejvýstižnější. Autoři neznají absolutní hodnoty, nemohou znát ani absolutní normy. Normy jsou podle autorů knihy sociálně i jinak podmíněné. Nějaké všeobecně platné či absolutní normy kniha nezná. Vše se vyvíjí a mění. Takže například sexuální zdrženlivost kniha odbyla touto větou: "Tak je např. norma sexuální zdrženlivosti před sňatkem závazná většinou jen pro ty mladé lidi, kteří žijí v silně religiózních rodinách." Tato věta nejen že není pravdivá, ale je navíc neúplná. Autoři se nenamáhají vysvětlit, proč tomu tak je. Jejich cílem ve skutečnosti není přivést děti k přemýšlení, k tomu, aby si mohly z množství různých názorů a pohledů vybrat ten, který by se jim zdál nejlepší. Autoři zde naopak umně manipulují, zastírají vše, co se jim nehodí do krámu. Jelikož jsou zastánci volného sexu a naprosté uvolněnosti, předkládají žákům pouze tuto verzi. Jako příklad zcela matoucí argumentace může posloužit věta: "Z těchto příkladů je také zřejmé, jak mnoho se normy mohou měnit. V době, kdy existovaly méně spolehlivé ochranné prostředky než dnes, měla sexuální zdrženlivost vyšší stupeň závaznosti."

Argumentace vskutku pozoruhodná, zvláště když se mluví v kontextu s hodnotami a morálkou. Navíc je zcela nepravdivá. Z průzkumů sexuologů je zřejmé, že promiskuitní mládež nepoužívá ve většině případů žádné antikoncepční prostředky, a proto se jimi nedá argumentovat. Je pravda, že sexuální zdrženlivost jako hodnota a norma byla smetena sexuální revolucí 60. let. Příčiny této revoluce však byly daleko hlubší a jejich rozbor je nad rámec našeho pojednání. Cílem autorů tedy není informovat pravdivě, ale obratně manipulovat. Povrchní a neinformovaný mladý člověk rád přijme myšlenku, že dříve mladí lidé byli zdrženliví, protože neměli prezervativy, zatímco my, když je máme, si můžeme užívat. Nenapadne ho uvažovat o mo rálce, o hodnotách, smyslu sexuality, filosofii života, duchovních rozměrech, ale také o sociální odpovědnosti a zdravotním riziku. Metodická pomůcka, která chtěla být učebnicí, tyto pohledy ani nenastiňuje, natož aby se jimi hlouběji zabývala.

A co morálka?

O ní se dozvíme vskutku nemnoho. Ale opět to stojí za citát: "Rozpory a konflikty mezi jednotlivými hodnotami jsou protikladem pro vědomý boj o  samostatně zvolený, zdařilý milostný a sexuální život." Teprve tak vzniká podle autorů ta správná morálka. Každý člověk si tedy musí morálku vytvořit, protože "pasivně přijaté morální hodnoty se skutečného smýšlení a chování člověka tolik nedotýkají". Každý člověk tedy má mít svou morálku. Role rodiny a společnosti, případně role Božího Slova je zcela potlačena (i  když se o ní autoři zmiňují, ale jaksi v  rozporu s tím, co předkládají jinde). Autoři rovnou počítají s tím, že tyto vlastní morální normy člověk ne vždy dodržuje, což ho vede i ke shovívavosti k ostatním. Jinými slovy morálka vlastně neexistuje. Je to cosi, podle čeho se nikdo neřídí, co je zcela individuální a lze to podle potřeby měnit.

Je velmi zajímavé, jak se tyto názory promítly do konkrétních vyučovacích hodin. Společný jmenovat milí rodiče, milé děti, dnešní hodnoty a normy jsou jiné než ty dřívější, smiřte se s tím. Dospělí, nesnažte se vštípit nebo vnucovat dětem své názory a hodnoty. Je to škodlivé. Děti si přece musí udělat názory vlastní, vytvořit si své hodnoty, a ty budou zcela jiné než ty vaše. Hlavně je třeba odbourat předsudky a zleel je: pšit vzájemné porozumění. Takže v žádném případě nesmíte negativně hodnotit homosexualitu, prostituci, pornografii a podobné jevy, protože vaše děti by potom mohly být zakomplexované, až si svobodně vyberou dráhu třeba homosexuálního partnera. Neexistuje kategorie "morální nemorální", "dobré špatné", neboť morální a dobré je vše, co mě uspokojuje. Dáváme-li něčemu nálepku "nemorální" či "špatné", diskriminujeme ty, kteří takovou činnost provádějí. Zkuste, milí čtenáři, domyslet tuto logiku na pedofily, zloděje, vrahy... Pod rouškou svobody se zde rozpoutává teror nejhrubšího zrna! Bojím se domýšlet, ale napadá mě, že jednoho dne nám nepřizpůsobivým rodičům budou brát děti, aby je vytrhli z  našeho zhoubného vlivu morálky a uvedli je do šťastné svobody svévole.

Zpět k homosexualitě

Teď je tedy naprosto pochopitelné, že homosexualita je předkládána jako jedna z plnohodnotných, plnoprávných a krásných forem sexuálního uspokojení. Hodnoty a normy se změnily, dnes je vše, co se nám líbí a co nás uspokojuje, správné. Zítra to může být třeba i pedofilie, zoofilie či nekrofilie každý má právo na rozkoš, nebo ne? Proto se kniha velmi militantně vyslovuje proti tzv. diskriminaci homosexuálů, čímž je míněno negativní ohodnocení této orientace, případně její označení za úchylku či perverznost. Kdo neschvaluje homosexualitu, brání svobodě!

Je také nápadná tendence k tomu, aby si mladí lidé vyzkoušeli jak heterosexuální, tak homosexuální jednání. Podle toho, co je bude více uspokojovat, si potom mají vybrat. Tomuto předmětu je věnována jedna zvláštní hodina. Během ní si má mládež (16 let) přečíst vyprávění šestnáctiletého chlapce o tom, jak se svým kamarádem praktikovali vzájemnou onanii a jak to bylo krásné: "V každým pádě jsme si ho vzájemně honili a to nebylo jen chtivě, potají a se špatným svědomím, ale vlastně úplně bez špatnýho svědomí, úplně správný." Dále si mladí lidé čtou vyprávění stejně staré dívky o  tomtéž (disko, alkohol, mejdan do čtyř do rána, homosexuální kontakty). Příběhy jsou líčeny jako normální životní zkušenosti člověk má pocit, že takové chování mládeže je úplně běžné. Mladí lidé mají pak odpovídat na otázky: "Je Vašek, popř. Veronika gay/lesbička? Z čeho se pozná, že je člověk gay/lesbička?" Hodina má dále probíhat podle následujících instrukcí: "Mládež může hovořit o svých zážitcích z vlastní zkušenosti, ale nemusí. Mělo by se také hovořit, jaký mají lidé na svou situaci názor, jsou-li si vědomi, že se jim sexuální vztahy ke stejnému pohlaví líbí, a že by je rádi eventuálně měli." Chybí zde jakékoli negativní hodnocení jednání "hrdinů" obou vyprávění. Není zde zmínka o rodičích, nemluví se o hodnotách a prioritách. Jedná se zde pouze o techniku citových projevů a o projev těchto pocitů v  konkrétní sexuální činnosti. Jestliže před několika lety sexuologové před vzájemnou onanií pubertální mládež varovali, dnes materiály doporučené MŠMT tuto činnost rozebírají, hledají její klady a v podstatě vedou mladé k  tomu, aby to také zkusili, protože citujeme z příběhů: "...bylo to báječný." "... pak se mi to moc líbilo." Nezkuste to, když je to tak "bezva". Autoři zastávají zjevně mylný názor, podle něhož jeden homosexuální styk nic neznamená a nemůže sexuální orientaci mladého člověka ovlivnit. Je to lež, neboť právě ten jeden homosexuální styk může v mladém člověka probudit latentní homosexuální orientaci, která by se jinak vůbec nemusela projevit.

Zdá se, že cílem našeho školství je to, aby za pár let už to nebyly 4% homosexuálů v populaci, ale procent daleko víc.

K metodice pro toto téma je připojena poznámka: "Pedagogové ... by neměli nabízet svěřencům svá vlastní stanoviska jako pomoc v jejich orientaci." Pedagogové zde tedy působí jako "most" k odbourání předsudků a mají "nepřímo podpořit mládež s dosud nejasnou sexuální orientací." Otázka je, kam a jak je mají podpořit? I další z  metodických pokynů knihy je podnětný: Mladí lidé mají diskutovat o  svých postojích a předsudcích a "nepřebírat z poslušnosti jen názor pedagogů." Pedagog tedy pouze uvolňuje, ale nevede. Je to neutrál bez názoru. O této "neutralitě" svědčí i  jedna z otázek, která je mladým (věk: 15 let) kladena a odpověď na ni: "Otázka: Proč se považuje anální styk u    gayů většinou za perverzní, ačkoli případně u heterosexuálů není přijímán s takovými námitkami? Odpověď: Všechno, co dělají homosexuálové, je pro mínění mnohých lidí vždy perverzní. Nadto se považuje za ,nemužné', jestliže jeden muž nechá druhého do sebe pronikat." Nevím jak vám, ale příliš neutrálně mi to nezní.

Milí čtenáři, co tomu říkáte? Vaše patnáctileté dítě bude znát velmi dobře techniku homosexuálního styku, vyzkouší si ji, aby mohlo posoudit, zda mu to vyhovuje, navíc vás bude považovat za arogantní zpátečníky, pokud homosexualitu neschvalujete, a to vše díky osvícené výuce našeho školství.

Poznámka pod čarou:

V souladu s novým pojetím sexuální výchovy je i zpráva, kterou mi nedávno řekla jedna známá: na Pedagogické fakultě v Liberci studuje obor učitelství 1. stupně transsexuál. Nedávno muž, dnes žena. Sexuolog doporučil operaci. Takže naše děti bude vyučovat transsexuál. I on má přece práva, ne? (Informace je aktuální v únoru 1996.)

Sexuální pohádka

"Téma: Diskuse o pornografii. Pornografie je velmi sporné téma. Proto se také nelze shodnout na určitém stanovisku, jak pornografii hodnotit." Tomuto tématu je věnováno 5-6 vyučovacích hodin. Jejich podstatou je diskuse o    pornografii. Návodné otázky jsou formulovány tak, aby pornografie byla vždy hodnocena kladně.

Jedna vyučovací hodina je věnována sexuální fantazii. Jaký je účel této hodiny? "Zbavit špatného svědomí tam, kde někdo rozvíjí sexuální fantazii." Jak toho má pedagog dosáhnout? Tím, že rozdá dětem (16 let) pornografický text popisující soulož, nechá jim ji v klidu za zvuku hudby číst, načež mladí mají diskutovat podle otázek: "Znám texty, které považuji za erotické, popř. vzrušující? Co se vám zdá na úryvku odpuzujícího, trapného atd.?" Tato lekce je v metodické pomůcce doporučené MŠMT, která měla být učebnicí, doprovázena fotografiemi souložících mladých lidí. Napadá mě: kde se berou výčitky svědomí, když morálka vlastně není, resp. když si ji utváří každý sám?

Poprvé

Nevíte, jak spolu souložit? Chcete podrobný návod, jak a co kdy máte dělat? Metodická pomůcka vám na straně 196-197 pomůže. Je zde totiž velmi podrobný a detailní popis první soulože dvou mladých lidí. Vzpomínáte na pojednání o hodnotách a normách? Jako jednu z hodnot v sexuální oblasti autoři uvedli úctu k životu. Znamená to mimo jiné negativní hodnocení interrupcí. A co na to náš návod na první soulož? Citujme: "Nejsem lehkomyslná, myslela si Pavla, moje dny se už blíží, to věděla jistě. Choděj pravidelně, myslela si. Možná už zítra, a pak ji napadlo: ,A co jestli přijdou až za dva týdny?' No a co, pomyslela si a přestala na to myslet." A je to. Takže jak je to s těmi proklamovanými hodnotami a normami?

Onanie

Lekce vlastně neprobírá otázky kolem onanie, ale vede k podrobnému zkoumání pohlavních orgánů opačného pohlaví. Děje se tak jednak za použití obrázků a diapozitivů pohlavních orgánů a "orgánů rozkoše", dále způsobem velmi netradičním: "Mladí lidé mohou sami namalovat na balicí papír jednotlivé části těla v životní velikosti a popsat je. Společně mají dívky, popř. chlapci, potom namalovat tělo druhého pohlaví popsat je. Nakonec mohou skupiny dívek nebo chlapců své malby předat skupině druhého pohlaví k posouzení, popř. korektuře." To vše dělají čtrnáctileté děti. Cíle? Nejsou uvedeny, ale jsou jasné: zbavit děti jakékoli stopy studu. Proč? Aby byly jednou lepšími konzumenty sexuálního průmyslu časopisy, pornografie, sex-shopy, vý roba antikoncepce, potratový průmysl, soukromé gynekologie, poradny...

Ale zpět k onanii. O ní probíhá "výuka" následovně: "Nyní mají shromáždit pojmy na motto "samohana" a mají o nich diskutovat. Následuje vysvětlení tabu, mýtů a pohádek o samohaně všeobecně: osvědčila se "tichá diskuse" (nemá se mluvit, jen psát na nástěnku):

,Když dívky/ženy masturbují...'

popř.

,Když chlapci/muži masturbují...'

Příklad:

,(U chlapců) to jde ráz naráz.', nebo ,(U děvčat) to trvá dlouho, než dosáhnou orgasmu.'"

To je k tomuto tématu vše. Pokud očekáváte citlivé vedení k tomu, aby se mladí lidé nesoustředili příliš mnoho na sexualitu, aby se snažili s onanií bojovat apod., čekáte marně.

Co na to odborníci?

Ke knize Sexuální výchova nakladatelství Trizonia přiložila brožurku. Je určena učitelům, ředitelům a majitelům "učebnice" (kniha nebyla jako učebnice schválena) Sexuální výchova. V úvodním článku pan J. Jirka velmi zlobně informuje čtenáře, že ministerstvo nedoporučilo (naštěstí) tuto nejlepší pomůcku pro školy jako učebnici. MŠMT se ji "jako učebnici z mnoha neobjektivních obav bojí svěřit do rukou žáků a studentů." Jeden z důvodů, proč se toho ministerstvo podle pana Jirky bojí, je tento: "Obavy ze skupinek náboženských odpůrců a hlasů několika málo rodičů, kteří se sami bojí vychovávat své děti v oblasti sexuální výchovy, ale svěřit to kvalifikovaným učitelům nechtějí."

Vracím se ke "své" paní profesorce na středočeském gymnáziu. Tato upřímná žena se mi svěřila s tím, že vůbec neví, jak má předmět učit. Od té doby jsem poznal mnoho dalších pedagogů, kteří učili předmět sexuální výchova bez jakékoli odborné erudice (možná právě proto mě do škol zvou na tyto přednášky).

K neschopným náboženským odpůrcům ještě tolik: v posledních letech vyšlo v křesťanských nakladatelstvích mnoho knih, které se touto problematikou zabývají. Snad nejúplněji probírají sexuální výchovu z pozic křesťanů knihy Sexualita v našem životě od Józefa Augustyna (vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří), dále Sexuální výchova v rodině od Oldřicha Pšeničky (vydalo Hnutí Rodina, ul. MUDr. Ducháčové 359, 530 03 Pardubice) a kniha Stuarta Anguse Sex, AIDS, vztahy (Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504).

Výše zmíněná brožura pak přináší lektorské posudky několika pedagogů a sexuologů na předloženou knihu. Překvapivě však nejsou tyto posudky vždy kladné. Odborníci vytýkají knize mnoho nedostatků, čímž obhajují to, že knihu nedoporučují jako učebnici pro školy. Nejzajímavější postřehy měla Dr. Eva Marádová z Pedagogické fakulty v    Praze: "... postrádám zohlednění širšího psychologického aspektu předkládaných problémů, důraz na emocionální podtext a respektování základních etických hodnot. Z některých námětů cítím poněkud násilné vydělování "tělesné" sexuality z komplexu prožitků jednotlivých aktérů didaktických her." Tato připomínka se mi zdá dosti podstatná. Také doc. Zvěřina, přednosta Sexuologického ústavu I. lékařské kliniky UK, připojuje vedle odborných námitek (kniha doporučuje koitus při menstruaci, což je podle pana docenta praktika, již by bylo dobré spíše potlačovat) ještě jeden podstatný nedostatek: "Chybí porovnání ve světě aktuálních hodnotových systémů (hlavní náboženské směry, ideologie, liberalismus konzervativismus a pod.)." I za tuto námitku se stavím.

A co ministerstvo?

Jeho stanovisko je velmi skoupé. Kniha má nedostatky, proto je doporučena jako metodická pomůcka. Zřejmě na ministerstvu nemají vůbec jasno, o  co jim na našich školách jde.

A co na to Bůh?

Můžeme k tomu všemu citovat jedno jediné místo: Římanům 1:18-32:

Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu, protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy. Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby zneuctívali navzájem svá těla; vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný na věky. Amen. Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k    druhému, muži s muži páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení. Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší: Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, hrabivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, jsou nerozumní, věrolomní, nemají lásku ani slitování. Ačkoli poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejen že je činí sami, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají.

A co na to my?

Je těžké říci, co dělat. Zkusme si navrhnout několik řešení:

1. Rodiče:

a) Vychovávat pečlivě své děti. Informovat je o sexualitě dobře a fundovaně. Znamená to přečíst alespoň ty knihy, které jsme uvedli (nebo jiné dobré). Informovat děti dříve, než to učiní nějaký zvrhlý sexuolog či pedagog. Prohlédnout s dospívajícími dětmi Bravo a vyjádřit své stanovisko k rubrikám "Láska, sex a něžnosti", "Tenkrát poprvé", "Takoví jsme". Bravo čte podle mého výzkumu až 95% čtrnáctiletých a starších dětí.

b) Zajímat se, co se děti ve škole učí a kdo je tomu učí. Protestovat u ředitele v případě, že výuka je nemorální, v    krajním případě převést děti na jinou školu.

c) Psát stížnosti a petice od vlády a ministerstva přes parlament a presidentskou kancelář až k okresním školním správám. Nebát se vystoupit v tis ku a rozhlase.

2. My všichni:

Svět leží ve zlém, to nezměníme. Můžeme se ale modlit a využívat všech legálních cest protestu. Informujte ostatní rodiče. Modleme se za ochranu dětí před mravní devastací. Modleme se za vládu, parlament, ministerstva. Modleme se za školství. Prosme Pána o ochranu před náporem ďábelských tendencí ve společnosti. Nebuďme lhostejní. Řekněme na patřičném místě své mínění. Zajímejme se o to, co děti čtou, podle jakých učebnic se učí, jaké zákony u nás platí. Říkejme lidem evangelium, protože pouze znovuzrození zde může znamenat opravdovou změnu a nápravu.

Petr Vaďura -