Ve třicátých letech Stalin nařídil čistku proti věřícím a zničení Biblí. Ve Stavropolu byl tento příkaz plněn s  neočekávanou zuřivostí. Byly zabaveny tisíce Biblí a velké množství věřících bylo posláno do "gulagů", vězeňských táborů, kde jich velká většina zahynula jako "nepřátelé státu".

Před několika lety přišla do Stavropolu misijní skupina. V té době ještě neznali historii města, ale ve chvíli, kdy tato skupina začala mít potíže s přepravou Biblí z Moskvy, někdo se zmínil o tom, že za městem existuje skladiště, kde leží už od Stalinových dob zabavené Bible.

Po mnoha modlitbách se konečně jeden z členů misijní skupiny osmělil a šel se zeptat, jestli jsou zde tyto Bible stále uloženy. Samozřejmě, že byly! Když se místních úředníků zeptal, zda by se mohly odvézt a znovu rozdat stavropolským občanům, dostal kladnou odpověď.

Následujícího dne se skupina vrátila s nákladním vozem a několika ruskými pomocníky, aby vše naložili. Jeden z  pomocníků byl mladý muž, skeptik a agnostik, velice nepřátelského založení, který tam byl jen kvůli vidině jednodenní mzdy. Když nakládali Bible, někdo si všiml, že tento mladý muž zmizel. Nakonec ho našli plačícího v  rohu skladiště.

Vytratil se s tím, že si odnese Bibli sám pro sebe. To, co našel, jím otřáslo do morku kosti. Na vnitřní stránce Bible, kterou si vybral, byl vlastnoručně psané jméno jeho vlastní babičky! Byla to její Bible. Z tisíců Biblí, které ještě zůstaly ve skladišti, ukradl zrovna tu, která patřila jeho babičce, ženě celý život pronásledované pro svou víru.

Nebylo divu, že plakal. Poznal, že Bůh je skutečný. Jeho babička se bezpochyby za něj i za celé město modlila. Nález této Bible byl pro tohoto muže prvním duchovním zábleskem. Dnes je pro něj Bible stejně vzácnou četbou jako pro jeho babičku.

- Převzato z angličtiny -

Křesťanské učení nikoho nespasí. Spasit nás může pouze učitel křesťanství a to je Pán Ježíš Kristus.