Karel Sandburg jednou napsal: "Život je jako cibule - loupeš slupku za slupkou, a někdy si přitom zapláčeš." I když je to velice originální postřeh, mnozí by ho nepřijali jako úplné a konečné vysvětlení smyslu lidské existence. Žití musí být něco více než jen lidské neštěstí. Marně však hledáme všeobecně přijatelnou definici účelu života.

Víme, že jsme se narodili, a víme, že zemřeme, ale nevíme, co nás čeká mezi tím. I kdybychom nechali ateistům a příznivcům evoluční teorie vysvětlení o vzniku života, odkud jsme přišli, a teologům výklad o tom, kam jdeme, zůstáváme tváří v tvář neústupné skutečnosti, že jsme tady. Ale proč? Je člověk, homo sapiens, obětí kruté kombinace nahodilých událostí? Ať považujeme za správnou odpověď, tu či onu, jedno je jisté. Nemůžeme se spoléhat na úsudek těch, jejichž život žádný účel neodráží. Vždyť většina lidí žije aniž by někdy objevila smysl života. Osobních a většinou mylných názorů na účel života existuje tolik, že by bylo nemožné je všechny vyjmenovat. Podívejme se na dva nejčastější příklady.

Vezměme například hromadění VĚCÍ - bohatství, vlastnictví. Mohli bychom se domnívat, že by už každý mohl vědět, že materialismus je nepolepšitelný lhář, který ještě nikdy nesplnil své sliby. Ale něco v lidském srdci to odmítá pochopit a přijmout. V Matouši 6:24 Ježíš poukázal na neslučitelnost služby dvěma pánům - Bohu a mamonu. V Lukáši 12:15 řekl, že život člověka nespočívá v množství věcí, které vlastní.

Mnozí sledují zprávy finančního trhu, aniž by se třeba jen letmo podívali na úmrtní oznámení, a pokračují v hromadění majetku. Přitom neutratí ani úroky z toho, co již vlastní. To je stará choroba, která vyžaduje více a více obětí. Jako rakovinové buňky napadá mysl, chování, morálku a ve skutečnosti celou bytost. Bohatství a touha po něm je zlatem lemovaná pozvánka k věčné ztrátě.

Stejně zhoubná je touha po významném postavení ve světě. Ti, kdo věří, že člověk je náhodná hříčka přírody, řeknou, že život postrádá účel. Na druhé straně stojí ti, kdo věří, že člověk byl stvořen, že má důležité poslání. Stvoření potvrzuje účel. Ale jaký účel? Proč Bůh umístil člověka do světa a jaké má poslání? Toto je svědectví, autorovo zamyšlení:

"Otázka smyslu života mě zaměstnávala už v době mého dospívání. Věděl jsem, že jsem tady, ale otázka byla - proč? Moje generace byla vychovávána tak, že je osobně zodpovědná Bohu a člověku za svoje chování. Měl jsem dvě oči, které byly schopny rozeznat dobré od špatného, dvě ruce, jimiž jsem mohl lačně sáhnout po osobním prospěchu, nebo je otevřít pro blaho bližního, a jazyk s neomezenými možnostmi artikulovat, který jsem mohl používat s vědomím odpovědnosti za slova, která říkám.

Jsem rád, že jsem upřímně srovnával tyto otázky s vědomím, že jsem nesmrtelná duše, schopná chtít nebo odmítnout, radovat se nebo trpět, milovat nebo nenávidět. Ale byla moje duše nesmrtelná? Věděl jsem, že Platón, Seneca, Konfucius a celá řada náboženských osob to řekla, ale daleko důležitější pro mne bylo, že to řekl Ježíš. Mnoho lidí bylo svědky Jeho zmrtvýchvstání, skutečnosti, která potvrdila Jeho Božské poslání.

Uvědomil jsem si, že vyhlídka na život po smrti je skutečná, a uvědomil jsem si, že příštích šedesát let bude pro mne rozhodující hlavně v tom, zda se budu na věky radovat nebo trpět. Moje myšlenky se začaly zabývat nesmírnými možnostmi pro tento život.

Ale ke komu bych se měl obrátit pro informaci, na niž bych se mohl spolehnout? Jestliže byla ve vesmíru bytost moudrá a schopná provést mě bezpečně a šťastně tímto životem, potřeboval jsem ji najít a poznat. A kde myslíte, že jsem ji našel? V rodinné Bibli! V ní jsem si přečetl, že je Bůh a že pro Svého jednorozeného Syna ve mně bude žít a dá mi věčný život.

Pak jsem si řekl, že když mám maximálně šedesát let na vykonání práce, kvůli které jsem sem byl poslán, měl bych se do ní pustit raději hned teď. A to jsem udělal.

Nemohu vědět, zda Bůh má v úmyslu dát mi tolik let tady na zemi, ale jedno vím jistě, že biblický Bůh se mi stal vším, co jsem očekával, i něčím mnohem, mnohem víc! Neříkám, že léta, která následovala, byla bez slz a zármutku, poklesků a komplikací. Na své cestě životem jsem často tápal a tu a tam i upadl. Udělal jsem mnoho chyb, ale jsem si jist, že můj život směřoval kupředu a vzhůru. V Jeho síle jsem překonával pokušení, která mně přemáhala, ale nejnádhernější ze všeho bylo to, že mi bylo odpuštěno.

A tak mohu s jistotou říci, že jestliže odejdu z tohoto světa před zítřejším západem slunce, nebo budu žít ještě pětadvacet let, můj život zůstává vzrušující a odměňuje mě. Nepřál bych si změnit žádné dosavadní důležité rozhodnutí.

Děkuji dnes Bohu, že všechny důležité problémy mého života byly vyřešeny v Kristu! Ve chvíli, kdy jsem našel svoje místo v Boží vůli, hodnota mého života přešla z mínusu do plusu."

- JDJ -