Následující zamyšlení se týká závažnosti vztahu křesťanství a judaismu:

* Milý pane Steigere,

jak vidno, jste zkušený teolog vládnoucí obratně slovem, ale rád bych reagoval na některá vaše tvrzení či závěry z textu Abrahamovo potomstvo, jimž se upřímně podivuji. [ZOD 74, str. 21]

Říkáte-li: „Jedním z mých častých modlitebních „požadavků" ve světle současných událostí je, aby Bůh etnické Židy „přitáhl" ke Kristu, protože naprostá většina etnického lidu totiž do Božího společenství Izraele vůbec nepatří," a dále: „vidíme, že být bez Krista znamená nemít členství ve společenství Izraele, nemít Abrahama za duchovního otce, nemít zaslíbení, nemít naději, nemít ani Boha," je to opravdu nehorázné tvrzení, jímž upíráte židům jejich víru, jako byste zapomněl, že právě z judaismu křesťanství vzešlo, že první křesťané (tak se ovšem ještě nenazývali) pěstovali své nové učení de facto jako židovské sekty. Nevím, jestli si uvědomujete, že evidentně vyvyšujete jednu náboženskou víru nad druhou, když stoupencům judaismu přejete to nejhorší, co je může potkat (z jejich hlediska) - že víru svých předků ztratí a přijmou víru jinou. Zapomínáte, že moderní demokratická společnost už je dávno prosta náboženského rasismu, že uznává navzájem se obohacující pluralitu názorů jako nepochybné plus při rozvoji kultury i sebereflektujícího myšlení, že nejhorší je naopak unifikace myšlení, názorů, vyznání, politického přesvědčení - zažili jsme toho dost v minulých letech. Židovské náboženství jako mnohem starší varianta monoteismu má právo i na určitou úctu od svých „potomků", křesťanství a islámu. Zapomínáte, vážený pane Steigere, že bez judaismu by křesťanství nikdy nevzniklo, vždyť stavělo na židovských základech, naopak postava Ježíše je i součástí islámské věrouky, byť ne v oné boho-člověčí roli, jež mu křesťanství přisoudilo. Zdá se mi, že vidíte tuto problematiku příliš zjednodušeně, hodnotíte vše jednostrannou optikou z pohledu křesťanské věrouky, a tak se stalo, že váš přístup je ahistorický, vývojově diskontinuitní a tedy ve svém pojetí už principiálně nesprávný a nepravdivý.

Promiňte, ale musel jsem vám to napsat, a chci vás ještě poprosit, abyste si vážil židů a jejich víry, jež hrála tak významnou roli v historii (i křesťanské), a už víckrát se nemodlil za to, aby byla zničena a aby židé od své víry odpadli. Taková přání z úst vzdělaného člověka by byla opravdu velmi trapná. Věřím, že jste to přeci jen myslel jinak, než jak to vyznělo ve Vašem článku. Pevně doufám, že tváří v tvář šesti milionům židovských obětí holocaustu, jež během pár válečných let vyvraždili v Krista věřící árijští „ostří hoši", byste hovořil jinak. Neriskoval byste přeci svou vlastní spásu …!

S přáním milostiplných Vánoc

PhDr. Lubor F.

P.S. Jen na okraj. Píšete: „Necítím potřebu činit pokání, protože jim ze srdce nepřeji nový chrám s kněžími a obětními býky a kozly." Před pár lety jsem byl o Velikonocích v Arménii, v Ečmiadzinu. Jak asi víte, Arméni se považují za nejstarší křesťanskou kontinuitně existující církev na světě. A víte, jak tam dodnes Velikonoce slaví? Podřezávají obětní berany a kozly …!

Vážený pane dr. F.!

Děkuji Vám za upřímný a obsahuplný dopis. Jsem rád, že jsou u nás lidé jako Vy, kteří i přes svůj pevný nesouhlas píší zdvořile. Musím začít velmi všeobecně, abychom všichni, čtenáři, Vy i já měli z následujícího zamyšlení co největší užitek. Zdůrazňuji, že ani jedno slovo zde v úvodu, ani nížeji nesměřuje proti Vám osobně.

Vaše a moje východiska, základy (optika) nejsou stejné, proto docházíme k odlišným závěrům. To samo o sobě není ani dobře, ani špatně, to je jen neutrální konstatování. Nestejné fundamenty, odlišné kořeny vždy musí dovést k různým pohledům. V žádném případě, to neustále opakuji, nikoho nenutím, ani nemohu, aby stál na stejných základech a pozoroval svět stejnou optikou jako já. Věci ducha a duše, a nejen ty, se nemohou přece vnutit! Naše zbraně nejsou světské. Jenom prosím, aby všichni, kdo se zúčastňují jakékoliv diskuze, dobře pochopili alespoň základy stavby, nejlépe i samotnou stavbu toho, s kým se neshodují. Nestůjte s kým nesouhlasíte, ale poznejte co nejlépe, proč stojí tam, kde stojí. Mít námitky bychom měli mít jenom proti takovému názoru, kterému dobře rozumíme, který chápeme až do důsledků, kvůli kterým právě takový názor odmítáme. Odmítat výklad nebo názor, aniž bychom mu rozuměli, je omezující a nekritické soustředění se na to „svoje". Proto je tolik lidí, kteří nedovedou odůvodnit, proč zastávají nebo věří v „A" a ne v „B", křesťany nevyjímaje. Takoví lidé totiž náležitě (nebo i vůbec) nechápou ani svůj náhled „A", ani náhled jiného „B". Všeobecně platí, že čím více odmítáme vědět o jiných názorech, výkladech, výzkumech, objevech v kterémkoliv oboru lidské činnosti, včetně teologických pohledů, tím méně víme, proč zastáváme právě to naše stanovisko, kterému také asi moc nerozumíme. Takové chování vede jenom k osobní úzkosti a svět i církev prožívají masovou úzkost až paranoii! To není nic nového pod sluncem, je to „jen" jeden z důsledků hříchu. Dobře si všimněme, když dva nesouhlasí, ale oba rozumí do důsledku názoru toho druhého, zůstávají přáteli. Když dva nesouhlasí, a ani jeden nerozumí názoru toho druhého, komunikace zůstane naprosto zpřetrhána do chvíle, až jeden porozumí stanovisku toho druhého (ale nemusí jej přijmout). Bude to vždy ten „chápající", kdo se pokusí o navázání komunikace. Komunikace bude úplně obnovena teprve tehdy, až pochopí i ten druhý, přestože si každý může podržet svůj názor. Cesta k toleranci je jen jedna - naslouchat a chápat (to neznamená přijímat) názory druhých, pokud jsou mravně vzájemně přijatelné. Tak to platilo a platí vždy a ve všem, a platí to i v pohledu na Boha, tedy v teologii. Konec úvodu.

A teď k Vašemu dopisu. Mým základem, fundamentem, kořenem, mojí optikou je bible. V žádném případě netvrdím, že ji vykládám vždy správně. Poctivě stavím všechny své životní i teologické závěry na Božím slově, na bibli, tak jak jí rozumím v té či oné fázi svého chození s Kristem, tak jak mne vede Duch. Jistě, mám spolubratry v Kristu, kteří stojí také na fundamentu bible a jejich výklad se v jistých oblastech Písma s mým výkladem rozchází, podobně jako se rozchází můj vlastní výklad s dobou před 10 lety s mým dnešním. To není žádná tragedie, to je jenom dobré k tříbení nesrovnalostí, pokud jim obě strany rozumí. Tragedie je toto - v posledním ZODu č. 75 na str. 46. jsem napsal:

Největší problém vidíme v tom, že nám žádné biblicky podložené námitky vůbec nepřicházejí. Prostě NIC! Všechny námitky mých bratrů v Kristu jsou jen citová vyjádření jako, „kalvinistický folklór, nezastíraná povýšenost, militantní postoj, už mi nic neposílejte" atd. Na to se nedá odpovědět. To jsou neuchopitelné „argumenty", které ani argumenty nejsou! Proč mi někdo třeba nenapíše: „Bratře Pavle, zastáváte teologii vytrvalosti svatých. Nemohu s Vámi souhlasit, protože verše x,y,z, o které se opíráte, interpretuji úplně jinak, ve světle veršů a,b,c, o které se opírám zase já. Verše x,y,z harmonizují s verši a,b,c takto…" Umíte si bratře představit, jaký bychom měli zajímavý vzájemný dialog? Věcný, biblický a bez emocí. Umíte si představit jak by z něho všichni čtenáři těžili, jak bychom vzájemně tříbili biblické pravdy, aniž bychom nutně přijímali pohledy jiných! Zatím jsme za 13 let existence ZODu ještě nedostali ani jeden dopis, který by věcně a biblicky vyvracel naše stanoviska. (konec citace)

Vidíte pane doktore, že i ti, kdo stojí na stejném fundamentu - bibli, kdo se dívají „stejnou" biblickou optikou jako já, prakticky nikdy ve svých dopisech ZODu neargumentují biblickými verši, ale svými pohledy. Ročně dostáváme asi dva a půl tisíce dopisů a skoro stejný počet e-mailů. Za 13 let jsme dostali jen asi 20 dopisů s jednostrannými biblickými argumenty, které měly vyvrátit naši interpretaci. Jen dva příklady týkající se (1) víry a (2) hledání Boha:

• Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě." (Skutky 16:31)
• Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. (Skutky 17:27)

Vedle tyto verše a,b,c, které měly obhajovat lidskou autonomii, však může kdokoliv jen trochu zběhlý v bibli, tedy nejen my v ZODu, postavit jiné verše x,y,z, které „tvrdí naprostý opak":

• Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. (1 Korintským 2:14)
• jak je psáno: Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; (Římanům 3:10-11)

Takový „rozpor" najdeme v mnoha a mnoha dalších biblických sporech, nejen na téma víry a hledání Boha. Argumentace izolovanými verši vůbec neposlouží, spíše způsobí zmatek. Bez ucelených biblických souvislostí Starého a Nového zákona můžeme dojít k úplně protichůdným závěrům, ke kterým také docházíme i v křesťanském táboře - viz různé denominace. Jde o to, abychom verše x,y,z v souvislostech celé bible viděli v naprostém souladu s verši a,b,c. Dopis harmonizující výklad veršů a,b,c s verši x,y,z jsme zatím za celých 13 let vydávání ZODu ještě nedostali ani jednou! Argumentovat jen s verši a,b,c nebo jen s verši x,y,z je jen půl pravdy a přihřívání vlastní polívčičky. V momentě, kdy se polopravda začne nevědomě vydávat za celou pravdu, stává se nepravdou, a když vědomě, tak se stává lží. I kdybychom takový dopis s ucelenými biblickými souvislostmi dostali, tak nás nic nezavazuje, abychom přijali pisatelův výklad, jako nikoho nic nezavazuje, aby přijal výklad otištěný v ZODu. Byli bychom však vděčni za takové dopisy, protože bychom pochopili, proč pisatel stojí právě tam, kde stojí a právě v tomto okamžiku by se mohla rozvinout věcná, a neemotivní diskuze, ze které by měli užitek všichni. Začali bychom komunikovat, každá strana by začala chápat výchozí stanoviska té druhé i třetí …, upřímně bychom v jednom Duchu svatém začali hledat soulad mezi oblastmi veršů, jež se staly během dlouhé historie „tribunou" jednotlivých denominací. Především by byl oslaven náš Pán Bůh, protože by nás to všechny nutilo, abychom se ponořili do Jeho Slova!

Právě jsme si řekli, proč křesťané, kteří staví na jednom základu - bibli, dochází k rozličným závěrům. Jedni totiž staví svoji křesťanskou věrouku na verších a,b,c a druzí na x,y,z místo toho, aby ji budovali na všech, tedy i na zdánlivě „protichůdných" verších Starého a Nového zákona.

Jak se potom názorově mohou shodnout lidé, kteří vycházejí z úplně rozličných základů a ne z „jednoho" jako křesťané! To, že se názorově neshodujeme, vyplývá z toho, že vycházíme každý odjinud, nestojíme na stejných základech. Tak jako já nemám v moci Vás přemístit na základ, na kterém stojím a stavím já, tak ani Vy nemáte moc mne přemístit na základ, na kterém stojíte a stavíte Vy. Tato vzájemná bezmocnost nás spojuje a jsou to jediná otevřená vrátka k slušnosti a toleranci ve vzájemném nesouhlasu, který byste asi Vy spíše nazýval pluralitou. Jediné, co nám zbývá, je objasnit a skutky dosvědčit naše chápání té druhé straně. Nic víc nemůžeme dělat, než si vážit a respektovat člověka a nechat jej žít v jeho intencích, pokud neohrožují svobodu toho druhého žít ve svých intencích. Lidově se tomuto pravidlu říká, „žij a nech žít".

Dále, vážený pane doktore F., píšete toto:

Zapomínáte, že moderní demokratická společnost už je dávno prosta náboženského rasismu, že uznává navzájem se obohacující pluralitu názorů jako nepochybné plus při rozvoji kultury i sebereflektujícího myšlení, že nejhorší je naopak unifikace myšlení, názorů, vyznání, politického přesvědčení …

Jak již jistě víte, mým základem a východiskem je bible a ne pluralitní názory a chápání moderní demokratické společnosti. Tím pádem nejsem oproštěn, odpusťte mi, Vašimi slovy, od „náboženského rasismu". Apoštol Pavel řekl nevěřícím Židům a tím i nám všem:

• V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména [než jméno Ježíš], zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Skutky 4:12)

Biblické spasení je naprosto jedinečné, pouze skrze jedno Ježíšovo jméno. O pluralitě spásných vyznání bible vůbec nehovoří, naopak tvrdí, že nejsou z Boha. Spasení je naprosto sjednoceno ve vyznání jednomu Ježíšovu Jménu. Jestli je tohle „náboženský rasismus", tak potom je Petr po Kristu jeden z prvních, kdo jej v novozákonní době hlásal. Ježíš Kristus tvrdil totéž, navíc sám o sobě:

• Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne". (Jan 14:6)

Jak vidíte, a to zatím jenom z „pouhých" dvou veršů, jež naprosto zapadají do celého biblického kontextu, moderní, pluralitně myslící člověk musí buď (1) bibli úplně odmítnout jako nebezpečnou, nábožensky rasistickou, která unifikuje vyznání, názory, atd., což je ta nejhorší varianta, srovnatelná s naší nedávnou totalitní komunistickou minulostí; nebo (2) ji může chápat pouze jako zajímavou, nezávaznou a neškodnou antickou literaturu; proto (3) jí v žádném případě nemůže věřit jako Božímu slovu a historické pravdě v času a prostoru.

Před chvílí jsem popsal, co se stane, když se jedni křesťané soustředí na jednu oblast veršů, druzí na druhou, třetí na třetí atd. To potom vznikne pluralita v samotném biblickém okruhu - křesťanství. Jak dnes často vidíme, lidé nacházejí jenom jedno řešení, jak tuto různorodost překonat. Proto je zde ekumena, nebo-li společenství křesťanských církví, jež usiluje o překonání rozdílů ve víře, což nejde jinak než odstraněním jednotlivých doktrín. Extrémnější odstín globalizace náboženství může jít o krok dál a spojit věřící všech náboženských vyznání celého světa na základě humanismu. Potom veškerá náboženská věrouka a vyznání musí jít stranou, protože doktríny rozdělují. V obou případech se jedná o náboženství, kde je středobodem člověk, ne Bůh. Jestliže v zájmu demokratické společnosti je, aby biblická věrouka, jako jediná pravdivá, byla utišována, tak to musí také platit i pro nekřesťanská náboženská i nenáboženská učení. Takové trendy vidíme všude kolem sebe. Pravda je potom relativní pojem, a v podstatě vše je „pravda" a každý má i nemá „pravdu" současně. Pravdu v pluralitní humanistické společnosti nemá jenom ten, kdo něčemu opravdu věří, protože tím veřejně a účinně ohrožuje všechny ostatní relativní „pravdy" - a tím je pro společnost nebezpečný. Ten, kdo věří důsledně poznané pravdě, může být pojmenován hanlivým jménem, ať zastává jakýkoliv náboženský, filozofický nebo politický názor.

Pojďme znovu k Vašemu dopisu, který otvíráte takto:

Říkáte-li: „Jedním z mých častých modlitebních „požadavků" ve světle současných událostí je, aby Bůh etnické Židy „přitáhl" ke Kristu, protože naprostá většina etnického lidu totiž do Božího společenství Izraele vůbec nepatří," a dále: „vidíme, že být bez Krista znamená nemít členství ve společenství Izraele, nemít Abrahama za duchovního otce, nemít zaslíbení, nemít naději, nemít ani Boha," je to opravdu nehorázné tvrzení, jímž upíráte židům jejich víru, jako byste zapomněl, že právě z judaismu křesťanství vzešlo, že první křesťané (tak se ovšem ještě nenazývali) pěstovali své nové učení de facto jako židovské sekty. Nevím, jestli si uvědomujete, že evidentně vyvyšujete jednu náboženskou víru nad druhou, když stoupencům judaismu přejete to nejhorší, co je může potkat (z jejich hlediska) - že víru svých předků ztratí a přijmou víru jinou.

Jistě smím vycházet z bible. Vezměte mi ji a jsem bez názoru, budu plavat v moři relativních bezpodstatných „pravd", které se vzájemně „nevylučují", přestože každá tvrdí něco jiného. Já si opravdu přeji, aby židé přijali Pána Ježíše Krista jako svého Mesiáše a Spasitele. Z úhlu pohledu bible to není nehorázné tvrzení. Vždyť jej nemám ze sebe! Mnohem „nehorázněji" než já to tvrdí žid, Pavel z Tarsu:

• Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím. (Římanům 9:3)

Pavel si přeje být proklet, což je odloučení od Krista, jenom aby jeho bratři židé, z nichž on sám pochází, Krista poznali! Pane doktore, cožpak jsem v článku „Abrahamovo potomstvo" (ZOD 74, str. 21) nepodpořil biblické tvrzení, že židé bez Krista jsou odloučeni od společenství Izraele, od smlouvy Božího zaslíbení, od naděje a bez Boha veršem Ef 2:12? Anebo, že dětmi Abrahamovými nejsou jeho tělesné děti, ale děti zaslíbené veršem Ř 9:7? Vždyť jsem je jen volně opakoval, což Vy považujete za nehoráznost. Podívejte se na text článku znovu, verše jsou citovány hned za „mým" tvrzením. Věřte mi, nejsem jejich autorem, bibli jsem nenapsal, tu vdechl Duch svatý! Někdy až malomyslním a často se sám sebe táži, zda někteří čtenáři opravdu mluví česky. Vy nesouhlasíte s „mým" tvrzením „A", ale opomněl jste vysvětlit následující důvod „B", totiž biblické verše (Ef 2:12, Ř 9:7), o které se to tvrzení opíralo. Taková argumentace se zase zakládá jen na polovičních pravdách, jenom na tom, co jsem napsal, ale ne už na tom, proč jsem to napsal a čím to odůvodňuji. Myslím si, že to není fér, protože tímto způsobem může kdokoliv obvinit kohokoliv a z čehokoliv. Právě užitím polopravd se obviňují nevinní v celé dlouhé historii padlého lidstva, obzvláště v totalitách. Připomeňme si Husův soud v Kostnici. Nikdo nechtěl vyslechnout biblické odůvodnění jeho prohlášení. Nemusíte přijmout to, co bible tak jasně říká, ale v zájmu pravdy byste měl říci něco v tomto smyslu:

Bible tvrdí (Ef 2:12), že ti, kdo jsou bez Krista, nepatří do společenství Izraele, nemají účast na Božích smlouvách zaslíbení, nemají naději, ani Boha na světě. Dále bible tvrdí (Ř 9:7), že Abraham není otcem všech svých potomků. Toto je nehorázné tvrzení, a někteří lidé, jako Pavel Steiger, jej opakují a šíří tiskem.

A jsem spokojený! Vím, že víte, proč tvrdím, co tvrdím. Napsal byste celou pravdu kolem této záležitosti, nejen polovinu. Vše co byste napsal, by bylo férové tvrzení, rozhodně byste neztratil v mých, a věřím, že i v očích mnoha jiných, ani zrnko důstojnosti. Váš názor bych Vám nemohl ani vyvrátit ani dokázat, ani bych se o to nepokoušel, protože můj výchozí předpoklad a důkaz - bible, by tím byl mimo diskuzi. Nám oběma by bylo jasné, že nestavíme na společném fundamentu, proto se naše názorové stavby odlišují již tím, že každá stojí na jiném pozemku. Plně bych respektoval Vaše právo tyto verše odmítnout. Je mi také jasné, že i ti, kdo se hlásí k dědictví Božího zjevení v bibli, se mnou nemusí souhlasit. Rozumím jejich důvodům, ale nepřijímám je. Na to snad ještě máme, doufám že všichni, v „pluralitní" společnosti právo.

Dnes ráno (27.12. 2002) jsem poslouchal na Českém rozhlase 2, že bible je mnohovrstevnatá, každý ji prý může vyložit tak, jak jí právě nejlépe rozumí a chápe. Proti takovému biblickému pluralismu jsem naprosto bezmocný. Jakákoliv interpretace je potom „správná", všichni mají „pravdu", což ve skutečnosti znamená, že ji nemá nikdo. Vše se stává neuchopitelné.

Nejsem vůbec proti frázi „bible je mnohovrstevnatá", jde mi jen o to, co se tím rozumí. Jestliže každá nová nejsvrchnější vrstva biblické pravdy (zjevení) navazuje a vychází z předešlé vrstvy biblické pravdy (zjevení) a vysvětluje, rozšiřuje nebo naplňuje smysl všech starších vrstev, na kterých sama spočívá, potom je fráze „mnohovrstevnatost bible" v naprostém pořádku. Takovou základní vrstvou biblické pravdy je Starý zákon, i když sám se skládá z mnoha vrstev, a na něm spočívá a z něj vychází svrchní biblická pravda (zjevení) Nový zákon, i ten může mít více vrstev. Myslím, že právě zde v postupném odhalování biblické pravdy, totiž v progresivním zjevení vězí náš problém. Píšete:

upíráte židům jejich víru, jako byste zapomněl, že právě z judaismu křesťanství vzešlo, že první křesťané (tak se ovšem ještě nenazývali) pěstovali své nové učení de facto jako židovské sekty.

Já ale přece nezapomínám na to, že křesťanství vzešlo z judaismu! Vždyť jsem v „Abrahamově potomstvu" napsal na str. 21, že ti, kdo jsou v Kristu, a mezi ně zajisté patřili první křesťané židovského původu, „židovské sekty" - jak jste je nazval, patří k opravdovému Božímu Izraeli. Napsal jsem, že nemít Krista, znamená nemít členství ve společenství Izraele. Záměrně jsem vynechal slova „křesťan" a „církev", aby jméno Izraele, na němž „vrstva" církve (všech, kdo jsou v Kristu) spočívá obzvláště vynikla!

Neustále ve svých článcích zdůrazňuji, že Starý zákon musíme vždy vysvětlovat ve světle Nového zákona. Každá další nová vrstva biblické pravdy poodhalí a vysvětlí předešlé pravdivé Boží zjevení a sama až dosud zjevenou pravdu dočasně uzavírá. Prosím, přesvědčte se, že právě článek „Abrahamovo potomstvo", ZOD 74, str. 28, končí malou tabulkou, která bezvýhradně potvrzuje, že křesťanství vzešlo z judaismu! Judaismus je jen dřívější vrstva úpného Božího biblického zjevení. Judaismus je fyzický stín duchovní skutečnosti, jež spočívá v židovském Mesiášovi - Ježíši Kristu. Bez judaismu nemám Krista! Nikdy jsem na to nezapomněl a vždy to připomínám. To, co dále píšete, že židům upírám víru, je myslím nedorozumění. Pane doktore, jak mohu židům upírat víru? Cožpak jsem to já, na kom záleží, v co věří? Cožpak mám moc upřít někomu něco co neuděluji? Židé, až na několik výjimek, upírají víru sami sobě odpíráním svého židovského Mesiáše - Ježíše Krista. Pro křesťany jiný Mesiáš není a ke spáse nevede jiná cesta než skrze kříž. Doposud jsem se nesetkal ani s jedním židem, který by mi vytýkal, že bych mu něco upřel. Ale setkal jsem se s několika židy, kteří ctí stejného Mesiáše - Pána Ježíše Krista jako já. Jak mohu někomu upřít to, co nerozdávám? Cožpak jsem to já, kdo může určovat obsah víry judaismu či křesťanství? Myslím, že mne přeceňujete. Pokud je Abraham otcem židů i mnohých národů, pak mají věřící židé i pohané společného Boha i Mesiáše a měli by být jeden lid:

• Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech, jak je psáno: „ustanovil jsem tě za otce mnohých národů". Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není. On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal „otcem mnohých národů" podle slova: „tak četné bude tvé potomstvo". (Římanům 4:16-18)

Dále píšete:

Nevím, jestli si uvědomujete, že evidentně vyvyšujete jednu náboženskou víru nad druhou, když stoupencům judaismu přejete to nejhorší [Krista], co je může potkat (z jejich hlediska) - že víru svých předků ztratí a přijmou víru jinou.

Jak mohu vyvyšovat jednu víru nad druhou, když judaismus a křesťanství jsou jen dvě „vrstvy" téže víry? Pravý judaismus byl nezletilé synovství se všemi právy dědice; křesťanství je dospělé synovství se stejnými právy dědice, bez ohledu na pokrevní spřízněnost s Abrahamem:

• Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. Chci říci: Pokud je dědic nezletilý, ničím se neliší od otroka, ač je pánem všeho. Je podřízen poručníkům a správcům až do doby, kterou otec předem stanovil. Tak i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme otroky vesmírných mocí. Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. (Galatským 3:29-4:5)

Dokud Boží zjevení sestávalo jen z judaistické vrstvy, jejímž ústředním tématem bylo zaslíbení Mesiáše, potom nikdo z věřících židů nemohl překročit dané zjevení. Byla to celá tehdejší Boží zjevená pravda. Zde ale Boží zjevení pravdy neskončilo. Bůh zjevení rozšířil o další (nejsvrchnější vrstvu), o vrstvu nové smlouvy, o Kristovo tělo - což je pravý Izrael Boží:

• Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření. A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování. (Galatským 6:15-16)

Do Božího Izraele již patří všechny zaslíbené děti, ať židovského - obřezaného původu, nebo pohanského - neobřezaného původu. Nová vrstva nové smlouvy, to je Kristova oběť za hříchy a víra v ní zaslíbenými Božími dětmi, naplnila spásu zaslíbených starozákonních židů, kteří žili jen v nezletilosti fyzických stínů a v očekávání dospělosti duchovní skutečnosti svého Mesiáše.

• Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů! Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru. To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme. (Římanům 3,29-31)

Pane doktore, jistě, nemusíte přijímat to, co říká Nový zákon, není v mé moci Vám víru ani upřít ani udělit. Nový zákon, dosud nejsvrchnější vrstva zjevení, však jasně učí, že Kristus nepřišel Zákon - judaismus zrušit, ale naplnit! Judaismus zaslíbených starozákonních židů se v jednom dni o Letnicích, kdy sestoupil do srdcí Božích dětí Duch svatý, završil v Kristovo tělo, církev, nový národ, pravý Boží Izrael. Podívejte se, jak všechny uvedené verše do sebe zapadají:

• Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen. Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele [Jákob je zaslíbený potomek, ne Ezau], jsou Izrael, ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž „z Izáka [Izák je zaslíbený potomek ne Izmael] bude povoláno tvé potomstvo", to jest: dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky sepovažují děti zaslíbené. (Římanům 9:4-8)

V Kristu není rozdíl mezi Židem a Řekem. Zaslíbenost Božích dětí nemá s etnickým původem vůbec nic společného. Do etnického národa se člověk rodí tělesně, do Božího národa se člověk rodí duchovně, znovuzrozením skrze Ducha svatého …

Judaismus, ač bývával před Kristem celou zjevenou pravdou, je dnes, po Kristu, již „jen" historickou, tedy dílčí pravdou. Je jednou z časnějších vrstev dosud zjevené pravdy. Dílčí historická pravda (polopravda, poloinformace) není v žádném případě nepravda nebo lež. Dílčí pravda se stává nepravdou nebo lží až tehdy, když se vydává za celou pravdu. Celá pravda je souhrn všech dílčích složek pravdy. Celá biblická pravda je Starý a Nový zákon dohromady. Novější překrývá a především naplňuje starší pravdu. Judaismus a křesťanství jsou naprosto neoddělitelné vrstvy téže Boží pravdy. Nejsou to dvě náboženské víry, jak se domníváte, ale jedna! Nejen pro Vás, ale i pro samotné židy je nepřijatelné, že by měl být judaismus naplněn v Kristu. Zákonický judaismus je podle Nového zákona ustrnutí na překonanéné pravdě. Takový judaismus není dotažen do svého slavného cíle, protože odmítá svého Mesiáše a žije jen v obrazech a stínech dnešní skutečnosti:

• To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. (Koloským 2:17)
• Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu. A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. Avšak „když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn". Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. (2. Korintským 3:14-17)

Velmi dobře si uvědomuji, že evidentně vyvyšuji Kristův zákon nad zákon Mojžíšův, vždyť Kristus Mojžíše i Eliáše zastínil a naplnil - to je evangelium!

• A když se modlil [Ježíš], nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš; zjevili se v slávě a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeru- zalémě. Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho [Kristovu] slávu i ty dva muže, kteří byli s ním. V tom se ti muži [Mojžíš a Eliáš] začali od něho vzdalovat; Petr mu řekl: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň. A z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte." Když se hlas ozval, byl už Ježíš sám. … (Lukáš 9:29-36)

V době Nové smlouvy žádné stánky, žádné chrámy již nejsou zapotřebí, aby v nich přebýval Bůh. Bůh sídlí v srdcích svých zaslíbených dětí, židech i pohanech, a tak se oni sami stávají Božím chrámem. V žádném případě ale nevyvyšuji, jak píšete, jednu náboženskou víru nad druhou, protože zde nejde o dvě víry, ale o jednu. Proto židům přeji z jejich hlediska to „nejhorší", aby byli jedno a přijali Krista, aby se ze svého ustrnutí dali do pohybu, aby byli ve své pravé víře, aby nebyli pouze tělesnými potomky Abrahama, Izáka a Jákoba (Izraele), ale aby byli i duchovními potomky jako je každý v Kristu, aby byli Izraelem Božím! Dále píšete:

Židovské náboženství jako mnohem starší varianta monoteismu má právo i na určitou úctu od svých „potomků", křesťanství a islámu. Zapomínáte, vážený pane Steigere, že bez judaismu by křesťanství nikdy nevzniklo, vždyť stavělo na židovských základech, naopak postava Ježíše je i součástí islámské věrouky, byť ne v oné boho-lidské roli, jež mu křesťanství přisoudilo.

Snad jsem, pane doktore, dost podrobně vysvětlil, jak je judaismus a křesťanství propojeno. Bez judaismu by křesťanství nevzniklo. Na to jsem nikdy nezapomněl a nikdy jsem tomu jinak nerozuměl. Nechápu, jak jste k takovému závěru vůbec došel? Vše jsem doložil biblickými verši. K tomu ale dodávám, že tak jako křesťanství nemohlo vzniknout bez judaismu, tak judaismus bez křesťanství je slepá ulička, postrádající svůj bytostný smysl, ke kterému si jej Bůh v historickém prostoru a čase nastrojil a předurčil, aby jeho naplněním zbudoval cíl svého zjevení - Kristovo tělo, Izrael Boží, jenž je pravý potomek Abrahama, Izáka a Jákoba (Izraele). Jak mohu zneuctívat judaismus, vždyť jsou to mé kořeny? Považuji se přece za pravého potomka Abraháma, Izáka a Jákoba! Bez slibu, který jim Bůh dal, jsem naprosto ztracen! Slib, který jim Bůh dal, byl, že v jejich potomku, jímž je Kristus, dojdou spasení všechny národy, tedy i Češi! Jak jste k tomu dospěl, že neprokazuji judaismu určitou úctu? Vždyť bych tak popřel základy, z nichž vyrůstá spása! Na islám a boho-lidskou formu Ježíše Krista opravdu není v této odpovědi místo, snad jindy.

Dále píšete:

Zdá se mi, že vidíte tuto problematiku příliš zjednodušeně, hodnotíte vše jednostrannou optikou z pohledu křesťanské věrouky, a tak se stalo, že váš přístup je ahistorický, vývojově diskontinuitní a tedy ve svém pojetí už principiálně nesprávný a nepravdivý.

Máte naprostou pravdu, že vše posuzuji jednostrannou optikou z pohledu křesťanské věrouky. Raději bych použil optiku Nového zákona. Stavíme totiž na různých základech a pozemcích, proto nemůžeme nikdy dojít ke stejným závěrům. Nemyslím ale, že je to zjednodušený pohled. Naopak, jsem přesvědčen, že právě pro tu optiku Nového zákona je křesťanský pohled jako jediný historický, a naprosto kontinuitní. Z mnoha jenom dva příklady:

(1) jediná oběť Ježíše Krista na kříži za hřích naplnila a završila chrámové oběti zvířat, které hřích pouze přikrývaly.

(2) stvoření osobního nového srdce, nového chrámu, ve kterém sídlí Duch svatý a Kristův zákon, je završením mojžíšovského zákona, jenž byl vytesán Božím prstem na kamenné desky, jež byly uloženy v chrámové nejsvětější svatyni zbudované lidskýma rukama, v níž přebýval Bůh Izraele.

To je ta pravá návaznost a naplnění v historickém a časovém momentu, kdy Pán Ježíš Kristus na sebe vzal hříchy svých zaslíbených dětí, pravých potomků Abrahama, Izáka a Jákoba. Kdyby tomu bylo tak, jak to vidíte Vy, že se totiž jedná o dvě různé víry (jednu prý vyvyšuji nad druhou), potom je diskontinuitní jak judaismus, tak křesťanství. Judaismus by neměl pokračovatele a křesťanství by nemělo předchůdce. Posuďte sám:

• Nuže slyš, veleknězi Jóšuo, ty i tvoji druhové, kteří sedí před tebou: Tito muži jsou předzvěstí toho, že přivedu svého služebníka, zvaného Výhonek [Kristus]. (Zacharjáš 3:8)

Cožpak velekněz Jóšua a jeho druhové nebyli jen stínem a předzvěstí pravého Velekněze, Ježíše Krista? Vztah judaismu a křesťanství vidím tedy úplně obráceně. Právě v izolovaném judaismu dochází k „vývojové diskontinuitě", a proto si myslím, že právě Vaše pojetí je principiálně nesprávné a nepravdivé.

Vidíte, pane doktore, když dva vycházejí z různých předpokladů, nezbývá nic jiného, než nesouhlasit, ale vzájemně se respektovat, protože jsou oba stvořeni týmž Bohem. Dále píšete:

Promiňte, ale musel jsem vám to napsat, a chci vás ještě poprosit, abyste si vážil židů a jejich víry, jež hrála tak významnou roli v historii (i křesťanské), a už víckrát se nemodlil za to, aby byla zničena a aby židé od své víry odpadli. Taková přání z úst vzdělaného člověka by byla opravdu velmi trapná. Věřím, že jste to přeci jen myslel jinak, než jak to vyznělo ve Vašem článku.

Pane doktore, vážím si židů a mám je na srdci víc než kterýkoliv jiný národ. Omlouvám se Vám, že můj vztah vychází z bible, ale budu se dál modlit, aby si konečně uvědomili, že jejich víra, jejich Zákon byl naplněn v zákonu Pána Ježíše Krista. Židé bez Krista od víry nemohou odpadnout, protože už odpadli. Jejich judaistickou víru, i během jejich čtyřicetiletém bloudění po poušti, představuje jenom jejich Mesiáš - Pán Ježíš Kristus:

• Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem, všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem, všichni jedli týž duchovní pokrm a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. (1K 10:1-4)

Milý pane doktore, vím, že se Vám to nezamlouvá, jediné co Vám asi zbývá, je dál odmítat nebo popřít, co tak jasně a výslovně učí Nový zákon i Starý zákon. Má tvrzení asi zůstanou ve Vašich i očích některých křesťanů trapná. Jsem s tím smířen. Můj pohled nemá se světskou moudrostí naprosto nic společného. Světský pluralitní pohled na současnost a rozumové úvahy přirozených lidí nemohou přinést pochopení věcí Božího Ducha, protože jsou mu bláznovstvím (1K 2:14):

• Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. (1. Korintským 1:20-21)

Omlouvám se, vím, že jsem blázen pro mnohé, ale nemohu zastávat pluralitu názorů. Dále píšete:

Pevně doufám, že tváří v tvář šesti milionům židovských oběti holocaustu, jež během pár válečných let vyvraždili v Krista věřící árijští „ostří hoši", byste hovořil jinak. Neriskoval byste přeci svou vlastní spásu …!

Vážený pane doktore, jistě sám podvědomě cítíte, že ani jeden z těch „ostrých hochů" v Krista nevěřil. Nikdo, kdo věří v židovského Mesiáše, Pána Ježíše Krista, přece nemůže vraždit v Jeho jménu ani židy, ani kohokoliv jiného. Opravdu máte znovuzrozené křesťany, kteří pro Krista dýchají, za tak podlé, že by vyvraždili 6 milionů Židů? Nevěřím, že myslíte vážně to, co jste napsal. Každý, kdo zabíjí ve jménu Boha, Krista nezná! Jakákoliv válka a popravy ve jménu kohokoliv nebo čehokoliv, tedy i ve jménu Krista, byla a je válka pohanů a ne křesťanů. „Bůh" nebo „křesťanství" je jen pláštík pro obyčejnou válku nebo vraždění, jež má vždy jen kořistné a chtivé důvody. Jiná motivace neexistuje! Napadá jen ten, kdo chce kořistit, kdo chce dosáhnout svého cíle.

• Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů? Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte. (Jakubův 4:1-2)

Kdo prosí Boha, ten má vše - totiž Jeho samotného, proto nepotřebuje kořistit bojem. Mnoho „křesťanů" jsou „křesťany" jen podle jména. Kristovo království není přece z tohoto světa:

• Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židům; mé království však není odtud." (Jan 18:36)

Ježíš nikdy neprosazoval své království mečem. Nikdy! Kdo Jeho království mečem prosazuje, nepatří Mesiášovi - Ježíši Kristu. Ježíš zastavil i Petra, když jej bránil mečem. Za Kristovo království se NIKDY nebojuje mečem, ale Duchem!

• Ačkoliv totiž chodíme v těle, nebojujeme podle těla. Zbraně našeho boje totiž nejsou tělesné, ale jsou v Bohu mocné k boření pevností: Boříme výmysly a každou povýšenost, která se pozdvihuje proti poznání Boha; uvádíme každou myšlenku do zajetí, aby byla poslušna Krista. (2. Korintským 10:3-5 NBK)

Boj těch, kdo patří Mesiášovi, není tělesný. Je to duchovní boj, který je zmocněn Bohem. Ten boří lidské výmysly. Kdybych stál tváří v tvář 6 milionům židovských obětí holocaustu, tak bych před nimi poklekl a v slzách bych je prosil, aby uvěřili ve svého Mesiáše, o kterém jejich prorok Izajáš učí:

• V onen den bude výhonek Hospodinův [Ježíš Kristus] chloubou a slávou, plod země důstojností a okrasou pro ty z Izraele, kdo vyvázli. (Izajáš 4:2)

Přál bych si, a všechno bych udělal pro to, aby každá jejich myšlenka byla uvedena do zajetí, aby byla poslušna Krista. A co se týká riskování mé osobní spásy?

• Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi. (Matouš 10:32-33)

Pane doktore, uznejte, že když vycházím z Písma a věřím mu, pak všem lidem, i etnickým židům, musím zvěstovat Krista! Obzvláště tváří v tvář těm, kdo by šli na smrt do osvětimských plynových komor! Kdybych poslechl Vaši radu, a Krista bych před nimi zapřel, riskoval bych svoji spásu! Dále reagujete na moje prohlášení „Necítím potřebu činit pokání, protože jim ze srdce nepřeji nový chrám s kněžími a obětními býky a kozly." takto:

Před pár lety jsem byl o Velikonocích v Arménii, v Ečmiadzinu. Jak asi víte, Arméni se považují za nejstarší křesťanskou kontinuitně existující církev na světě. A víte, jak tam dodnes Velikonoce slaví? Podřezávají obětní berany a kozly …!

Vůbec není podstatné, jak je stará a kontinuitní arménská církev. Není ani podstatné to, že se někdo narodí v židovské rodině s obřízkou nebo v křesťanské rodině se křtem. Tělesný původ ani „pečeť" příslušnosti k jakémukoliv viditelnému společenství je, pokud se spásy týká, naprosto nepodstatný. Jak jsme již citovali z Písma, dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za Abrahamovy potomky se považují děti zaslíbené. Nic, kromě Božího zaslíbení, ani příslušnost k nejstarší církvi na světě, nikoho nekvalifikuje k Božímu synovství!

Neznám motiv, proč slaví arménští křesťané Velikonoce podřezáváním beranů a kozlů. Vím jen to, že totéž dělají na konci ramadanu i muslimové.

(1) Jestliže toto zabíjení chápou jako oběť za svoje hříchy, pak nejsou křesťany, protože by nespoléhali na Ježíšovu oběť. Ježíš by pro ně ve skutečnosti potom byl nedostatečnou a neúčinnou obětí. Křesťanství spočívá právě v účinné Kristově krvavé oběti za hřích Jeho lidu! Bez vylití krve Boha - Ježíše Krista není odpuštění!

• V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize [ve Starém židovském zákonu] psáno. Předně říká: „Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení" - totiž v takových, jaké se obětují podle zákona. Potom však řekne: „Zde jsem, abych konal tvou vůli." Tak ruší prvé, aby ustanovil druhé. Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo. Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy. Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží. (Židům 10:6-12)

Krvavé oběti zvířat jsou Kristovou jedinou obětí navždy zrušeny a Bohu se NELÍBÍ! Nebo,

(2) Není to oběť, je to oslava, tedy upomínka. Podřezávání kozlů a beranů jako upomínku nebo oslavu nám ale Pán Ježíš Kristus nepřikázal. On nám přikázal, abychom si jeho oběť připomínali takto:

• Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku." A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá". (Lukáš 22:19-20)

Chléb symbolizuje a připomíná Jeho účinnou oběť za hřích lidu! Kalich symbolizuje a připomíná Novou smlouvu milosti! Podřezávání kozlů a beranů může nanejvýš připomenout starozákonní chrámové oběti podle starého judaistického zákona, v kterých Bůh, jak jsme právě četli, zalíbení nenašel, které zrušil naplněním Kristovou obětí, v níž Bůh už zalíbení našel.

Tedy, oslava Velikonoc podřezáváním kozlů a beranů je v nejlepším případě „oslava" nebo „upomínka" na starozákonní chrámové oběti, v nichž Bůh nenašel zalíbení. V tom horším případě odhaluje nevíru v Kristovu účinnou oběť na kříži. Možná, že existuje třetí důvod, který neznám. Obě motivace mají jednoho společného jmenovatele - Kristova oběť na kříži je zamlčena …

Děkuji Vám za dopis a příležitost si vytříbit svoje stanoviska a výchozí základnu. Vy i já nyní lépe chápeme, kde stojíme a proč tam stojíme.

Mějte se dobře, ať se Vám vše daří.

Váš pavel steiger