(nebo z lásky k penězům?)

Při čtení dnes už klasického díla dr. Jamese Dobsona na téma rodičovství, které se jmenuje Měj odvahu vychovávat (Wheaton, Illinois: Tyndale House Publishers, 1970), cosi upoutalo mou pozornost. Předem musím říci, že jsem dlouholetým příznivcem dr. Dobsona. Byl to jeden z prvních jasných hlasů, který jsem slyšel vyznávat Krista poté, co jsem se stal sám věřícím. Jeho schopnost vyprávět úžasné příběhy a vychovávat bez zbytečných „akademických" pouček mě udivuje dodnes. Při čtení Dobsonovy knihy jsem si začal klást otázky ohledně hlavního nástroje, který nazývá posilování a skrze nějž je možné měnit chování dětí. Musím se přiznat hned na začátku k tomu, že sám v době, kdy jsem pracoval jako učitel, jsem používal všechno to, k čemu mám dnes námitky. Takže prosím, abyste to nebrali jako mou samo-spravedlivou tirádu. Chci se jen podělit o své myšlenky ohledně rodičovské strategie, kterou jsem s naprostou samozřejmostí praktikoval, avšak nyní ji považuji za potenciálně škodlivou. Chtěl bych se zamyslet i nad tím, co vidím jako více biblické k povzbuzení dobrého chování našich dětí.

Přehled terminologie

Psychologové užívají termín zákon posilování. Tento zákon je definován následovně: „Chování, ve kterém se dosáhne žádoucích změn, se bude opakovat" (Dobson, str. 64). Říká se tomu zákon, neboť psychologové věří, že platí vždy. Je to jeden z vědeckých zákonů, jako např. zákon gravitace, „Co vyletí nahoru, spadne zase dolů." Když se nad tím zamyslíte, dává zákon posilování skutečně smysl. Jestliže můžete udělat něco, za co dostanete, co chcete, budete to chtít dělat znovu a znovu. Až tak je to jednoduché. Psychologové tuto skutečnost využívají jako nástroj k manipulaci chování.

Podívejme se na jeden příklad pozitivního posilování, který nám ukazuje způsob, jakým psychologové používají model zákona posilování k manipulaci chování. Malý Billy byl lajdák. Nikdy si sám neuklidil pokoj, aniž by ho někdo požádal. Takže rodiče se rozhodli dát malému Billymu čtvrťák za každý den, kdy si uklidí bez předchozího upozornění. Byli si jisti, že Billyho touha po odměně je větší, než jeho přirozenost vyhnout se úklidu svého pokoje. Billy si nyní uklízí svůj pokoj každý den bez toho, aby ho někdo musel upozornit a každému, kdo přijde na návštěvu, pyšně ukazuje své „těžce vydělané" peníze ve své pokladničce. Pozitivní posilování je tedy využívání toho, po čem vaše děti touží, aby dělaly to, co vy chcete.

Dr. Dobson na téma pozitivní posilování

V knize Měj odvahu vychovávat dr. Dobson uvádí příklady zvířat v laboratořích a schopnost vědců naučit zvířata pomocí této metody, aby opakovala požadované chování. Když vidíme takový „úspěch" na tomto poli, dr. Dobson aplikuje pozitivní posilování i na jednání s dětmi a dochází k podobně „úspěšným" výsledkům. Jeho doporučení tedy je „když rodiče u dětí zpozorují jevy v chování, které se jim nelíbí, měli by začít s vyučováním lepšího chování tak, že to dobré bude přinášet úspěch a špatné bude znamenat prohru." (68). Dobson velmi silně obhajuje použití pozitivního posilování ve výchově: Někdy rodiče takový systém odměn neradi používají, protože jim připadá, že jde o určitý druh uplácení. Z důvodu určitého filozofického nedorozumění vlastně ignorují náš nejlépe fungující prostředek. Celá naše společnost je založena na systému posilování, a přesto ho nechceme použít tam, kde je nejvíce potřeba: u malých dětí. My dospělí chodíme každý den do práce a dostáváme za ni pravidelnou odměnu. Stateční vojáci dostávají medaile, úspěšní obchodníci jsou oceněni plaketami, zaměstnanci, kteří odcházejí do důchodu, dostanou hodinky. Díky odměnám stojí za to se namáhat a chovat se odpovědně. Hlavní důvod ohromného úspěchu kapitalismu je, že námaha a osobní disciplína jsou materiálně ohodnoceny. Naproti tomu velká slabost socialismu spočívá v nedostatku pozitivního posilování. Proč by se měl člověk namáhat, když tím nic nezíská?…

Rodiče malého Marvina očekávají, že bude odpovědný jen proto, že si to rodiče přejí. Chtějí, aby pracoval, učil se a namáhal se jen pro radost rodičů, ze své osobní disciplíny. Tak to nám nespolkne! (71)

Argument, že naše společnost je založena na pozitivním posilování, a proto bychom neměli váhat tento způsob použít i při výchově dětí, není na místě. Jako křesťané, i když musíme v tomto světě žít, bychom neměli být vedeni metodami tohoto světa. Písmo odsuzuje ty, kteří jsou motivováni tím, co jim nabízí tento svět:

• Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost, kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. (1. Janův 2:15-17)

Podle dr. Dobsona je tedy nejen v pořádku dychtit po tom, co nabízí svět, ale dokonce tyto tužby používá jako motivační nástroj, který by rodiče měli používat a s jeho pomocí i vychovávat své děti. Podívejme se na tato zásadní prohlášení: „Díky odměnám stojí za to se chovat odpovědně" a „Proč by se měl člověk namáhat, když tím nic nezíská?" Je potřeba, abychom pochopili, co je podstatou pozitivního posilování. Budu to parafrázovat následovně: „Děláme, co děláme, abychom získali materiální odměnu nebo uznání druhých. Celý svět to tak dělá a zdá se, že to funguje. Rodiče by měli své děti odměňovat, aby se chovaly tak, jak oni chtějí." Taková argumentace je zcela v rozporu s tím, co říká Písmo:

• Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. (Koloským 3:23-24)

Pavel nás vyzývá k službě pro Pána a Jeho slávu a Jeho odměnu, spíše než pro chválu a odměnu z tohoto světa. Třetí kapitola Koloským se v úzkém kontextu zabývá prací otroků pro jejich pány a v širším kontextu mluví o pracovním vztahu všech lidí k těm, kteří nad nimi mají moc. Pavel říká, že ať pracujeme pro rodiče nebo pro otrokáře [zaměstnavatele], máme sloužit horlivě a radostně. Dělat něco upřímně není podmíněno finanční odměnou ani lidským uznáním. Na prvním místě motivace je služba Pánu! To je v přímém rozporu s posilováním, které doporučuje dr. Dobson. V Matoušově evangeliu Ježíš říká o penězích následující:

• Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. (Matouš 6:19-21,24)

Všimněte si, že v textu je touha po penězích jako motivace k práci postavena do přímého protikladu k lásce k Bohu. Nemůžete mít obojí. Přesto křesťanská psychologie používá pozitivní posilování nebo peníze jako motivaci pro naše děti, aby poslouchaly a byly pilné.

Použití pozitivního posilování není striktně omezeno jen na materiální odměnu dětí. Velký prostor věnuje dr. Dobson i tomu, jak děti posilovat k přijatelnému chování pomocí chválení. Ve snaze vysvětlit metodu posilování dává dr. Dobson jasně na srozuměnou své přesvědčení, že pro dítě je to záležitost prvořadého významu. „Tím, že si rodiče uvědomí potřebu dítěte vážit si sama sebe a být přijímán druhými, pak rozumní rodiče uspokojí tyto důležité potřeby svých dětí tak, že je využijí při vštěpování správných postojů a chování." (77)

Zásadní myšlenka, která nám ukazuje v pravém světle Dobsonův názor, je na konci stručné obhajoby pozitivního posilování, když říká toto: „Rodiče malého Marvina očekávají, že bude odpovědný jen proto, že je to tak správné. Chtějí, aby pracoval, učil se a namáhal se jen z pouhé radosti ze své osobní disciplíny. Tak to nám nespolkne!" (71)

Dr. Dobsonovi tu unikl zásadní význam křesťanského rodičovství. Křesťanští rodiče by nikdy neměli očekávat, že malý Marvin bude odpovědný jen proto, že je to ušlechtilé nebo z radosti ze své osobní disciplíny. Měli bychom očekávat, že Marvin bude odpovědný, protože ho takto vyučují jeho rodiče z lásky k Bohu. A když se ukáže, že Marvin není motivován láskou k Bohu, pak by se výchova měla vydat tím směrem, aby se k Bohu obrátil a uvěřil. Pokud nebude Marvin motivován láskou k Bohu, bude motivován láskou k sobě samému nebo slibovaným odměnám. Podívejme se dále, co říká Písmo o práci za odměnu a chválu, kterou nabízí svět. Pavel mluví o lásce k penězům nebo o lásce k materiálním věcem:

• Kořenem všeho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení. (1. Timoteovi 6:10)

Rodičovská výchova použitím pozitivního posilování vlastně vede děti k tomu, aby poslouchaly z lásky k penězům (nebo k věcem, které se za peníze dají získat) nebo pro chválu od lidí. Nechávám to na čtenáři, aby sám posoudil, zda pozitivní posilování nevede naše děti do „pasti" zvané sobectví a láska k penězům.

Uvedu jeden z příkladů pozitivního posilování, jak ho popisuje dr. Dobson.

„Marla se bála tmy. Ten strach byl už tak velký, že Marla nebyla schopná projít šerem pokoje bez doprovodu. V tomto stavu ke mně Marlu přivedli. Navrhl jsem matce, aby Marlu ujistila, že jí chce pomoci, aby viděla, že není čeho se bát … Koupila balíček bonbónů a postavila židli hned vedle dveří Marlina pokoje. Pak dceři nabídla bonbón, když zůstane v pokoji chvilku sama (10 vteřin), světlo bude rozsvícené a dveře zavřené. To nebylo tak těžké a Marla na tuto hru přistoupila. Tak to párkrát opakovaly a potom měla Marla vstoupit do šera pokoje, dveře zůstanou otevřené a matka, kterou stále uvidí, zůstane na chodbě a bude počítat do deseti. I tento úkol Marla několikrát splnila a pokaždé dostala za odměnu bonbón. Při každém dalším pokusu byly dveře více a více přivřené. Nakonec se Marla odvážila vstoupit do tmavého pokoje sama a zavřela za sebou dveře, zatímco matka počítala do deseti na chodbě. Marla věděla, že může kdykoli vyjít ven. Matka s ní stále tiše mluvila. Postupně byl prodlužován čas ve tmě a místo strachu dostala Marla bonbón: potěšení pro vystrašené dítě. Odvaha byla posilována; strach byl potlačován. Obavy byly nahrazeny mnohem prospěšnějším postojem (85-86)."

Byli dr. Dobson a Marlina matka úspěšní? Ano i ne. Jestliže jejich cílem bylo zbavit Marlu strachu ze tmy, pak „ano". Ale jestliže chtěli pomoci Marle vypořádat se se svým strachem bohulibým způsobem, pak „ne". Marla měla ráda sladkosti tak, jako jiní lidé peníze. Dr. Dobson a matka Marly využili její lásku ke sladkostem, aby jí pomohli překonat strach ze tmy. Vypadá to celkem nevinně. Použijeme bonbón k uchlácholení dítěte, aby překonalo svůj strach. Z nějakého důvodu nám dělá větší potíže přemýšlet o svých dětech biblicky.

Pojďme tu situaci trochu změnit. Představte si, že je Marli 25 let a má strach se seznámit s novými lidmi. Tento strach už bonbónem asi nepřekonáme. Ale co jí nabídneme? Stačí 100 dolarů za každého nového člověka, se kterým se seznámí? Co je špatného na způsobu, kterým řešíme tyto dvě situace? Hlavní problém je, že místo abychom Marlinu pozornost obrátili ke Kristu v jejím strachu ze tmy nebo z neznámých lidí, obrátili jsme její pozornost k lásce ke sladkostem nebo jiným odměnám. Marla se víc soustřeďuje na své potřeby, než na vztah ke Spasiteli. Marla posiluje svoji závislost na tom, co nabízí svět, namísto pomoci, kterou jí nabízí Boží dobrota a péče, jež má být jejím útočištěm.

Na závěr nám dr. Dobson říká, že si neumí představit jinou fungující alternativu k pozitivnímu posilování:

„Podívejme se na jiný přístup, než je mé ‚uplácení'. Jak chcete donutit pětileté dítě, aby se chovalo podle nějakého připraveného plánu (ten obsahuje běžné povinnosti jako čištění zubů, úklid pokoje, krmení domácích mazlíčků, vynášení odpadků, poslouchání maminky a tatínka, říkání ‚prosím' a ‚děkuji' atd.). Co většinou následuje jsou hádky, prošení, křik, vyhrožování a trestání. Matka, která odmítá systém odměn, může chodit každý večer spát s bolením hlavy a přísahat, že už nikdy více žádné dítě" (72).

Jsem přesvědčen, že dr. Dobson zcela opominul biblickou alternativu k pozitivnímu posilování. Na tu se nyní podíváme.

Podstata věci

Buďme upřímní. Všichni rodiče by si přáli mít poslušné a dobře vychované děti. Ale já chci zdůraznit, že poslušnost a dobré chování by nemělo být nikdy hlavním cílem výchovy křesťanských rodičů. Co mně nejvíc vadí na pozitivním posilování, jak ho většina rodičů využívá, je, že nevede děti k Bohu. Užití posilování v první řadě povzbuzuje rodiče, aby dali přednost určitému modelu chování před vlastním motivem. To znamená, že cílem rodičů, kteří používají metodu posilování, jak bylo výše vysvětleno, je spíše přizpůsobit chování, než zkoumat a pomáhat dítěti zvládat jeho přirozené hříšné sklony. Mysl dítěte se upírá k odměně a ne na jeho hříšné srdce. Pozitivní posilování podporuje motivaci k poslušnosti, která není v souladu s Boží vůlí. Naučíme dítě poslouchat a plnit naše přání, protože chce odměnu, peníze, sladkosti nebo nové hračky, nebo budeme učit děti milovat Boha celým svým srdcem, myslí a silou? Ve výchově dětí není jiná cesta, než pozitivně posilovat lásku dětí tak, aby znaly a milovaly Boha, což povede k vlastní poslušnosti vůči Kristu, rodičům a dalším autoritám. Neustále bychom měli dětem předkládat evangelium a ukazovat jim, jak samy mohou odhalovat svůj hřích a zároveň i potřebu nadpřirozeného Božího vedení, aby byly schopny opravdově ze srdce poslouchat.

Pokud budeme chování dětí posilovat pozitivními chválami za průměrné nebo podprůměrné výsledky, bude to spíše ke škodě, než užitku věci. Děti se ve škole ani v životě nedočkají stejně pozitivního a benevolentního hodnocení. Je velkou chybou rodičů, kteří ve snaze budovat pozitivní sebevědomí dítěte snižují nároky na úkor odvedeného výsledku a námahy s tím spojené. Často v dětech nevědomě podporujeme lenost a lajdáctví. Tím, že snižujeme nároky na plnění úkolů odpovídající věku a schopnostem dětí, snižujeme jejich motivaci k vyššímu a lepšímu výkonu. Nepěstujme v dětech závislost na chválách. Požadujme od dětí více než průměr. Jde o jejich budoucnost. Bez toho, aby se děti učily základním dovednostem odpovídajícím jejich věku od útlého dětství, to prostě nejde.

• Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem. „Cti otce svého i matku svou" je přece jediné přikázání, které má zaslíbení: „aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi." Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána. (Efezským 6:1-4)

Jedním z důvodů, proč máme tolik netrpělivých a zlostných dětí, které pohrdají nejen rodičovskou, ale i jakoukoliv jinou autoritou, je skutečnost, že děti rodičům nenaslouchají ani je neposlouchají, protože současné metody výchovy - kdy dítě povzbudit a kdy přitvrdit, nejsou samozřejmostí ani u křesťanských rodičů. Vhodně používané Boží slovo pro každou situaci má při výchově dětí obrovskou moc a motivační sílu.

Pozitivní biblický vztah: lepší způsob než uplácení

Věřím, že k pozitivnímu posilování existuje alternativa. Je celkem snadná, přesto však vyžaduje obrovské úsilí a trpělivost. Než manipulovat s hříšnými požadavky vašich dětí je lepší rozvíjet s nimi vztah založený na lásce a důvěře a při každé příležitosti ukazovat na Krista. Už od útlého věku je potřeba mluvit o tom, co je to hřích a co to znamená důvěřovat Bohu. Děti by měly vědět, že Boží moc dokáže změnit člověka zevnitř a jak lidé, kteří milují Krista, rádi slouží Bohu. Ne pro vlastní odměnu nebo chválu druhých. Mluvte se svými dětmi o tom, jak mohou správně používat peníze pro Boží slávu a jak velkou bolest a trápení jim může způsobit přílišná touha po odměnách. Buďte svým dětem sami příkladem nezištné lásky a křesťanské poslušnosti. Neprovokujte je ke vzdoru, ale láskyplně napomínejte a povzbuzujte. Vím, že to zní zjednodušeně, ale věřím, že biblický klíč ke křesťanskému rodičovství dokáže více, než pozitivní posilování návyků.

Praktický příklad výchovné situace: Marlin strach ze tmy

Jak jsme už zmínili, Marla se bojí tmy. Jako křesťanský rodič bych se na tento problém podíval spíše jako na příležitost. Nějak podobně by mohl vypadat rozhovor mezi Marlou a jejím otcem:

Otec: Marlo, proč se bojíš tmy? Co tě v té tmě tak děsí?

Marla: Duchové a obludy a zlí lidé, kteří mají černé masky. Bojím se.

Otec: Ale holčičko, v pokoji žádné takové věci jako duchové a obludy nejsou. To je jen tvůj strach, ale máš tady maminku a tatínka, aby tě chránili. Ve tmě není opravdu nic vidět.

Marla: Já vím, tatínku. Ale stejně se bojím!

Otec: Dobrá, zlato, když já mám z něčeho strach, prosím Boha, aby mně pomohl. Vím, že se o mě postará a nikdy mě neopustí.

Marla: Ale já jsem Boha prosila, aby mě toho strachu zbavil, ale On to neudělal!

Otec: Asi je v tvém srdíčku něco, o čem bys s Ním měla nejdřív mluvit. Víš, že i v největší tmě svítí Boží světlo těm, kdo mají čisté srdíčko? Vzpomínáš si, jak tě dnes tvůj bratr uhodil a potom si s tebou chtěl hrát? A tys nechtěla, je to tak? Proč ne?

Marla: Protože byl ošklivý. Tak jsem na něj taky nechtěla být hodná!

Otec: Tak je to?! Vzpomínáš si, jak jsme minulý týden mluvili o tom, jak nás Bůh stvořil, abychom Ho milovali a žili pro Něj? Pán Bůh ti dal bratříčka, abys ho mohla mít ráda. Pamatuješ si, když jsi nechtěla, aby si tvůj bratr hrál s tvými hračkami? Ty víš, že Bůh nechce, abys svoje hračky měla jen pro sebe. Pokaždé, když to uděláš, ukazuješ, že tvoje hračky jsou důležitější. To je stejné, jako když tě tvůj bratr uhodí a pak si chce s tebou hrát.

Marla: Ale to jsou moje hračky a ne jeho! Proč nemůžu mít ráda Boha i své hračky? Proč Mu to vadí?

Otec: Protože Bůh ví, že máš své hračky ráda víc než Jeho, víc než svého bratříčka. Sama jsi byla neposlušná a teď chceš, aby ti Bůh pomohl zbavit se strachu ze tmy.

Otec vezme Marlu do náruče, uloží ji do postýlky, přikryje ji. Klekne si vedle její postele a říká: holčičko moje, chci se s tebou pomodlit, aby ti Bůh odpustil a abys Ho nadevše milovala. Zavři oči. Otče…

Závěr

Tímto rozhovorem jsme sice neodstranili Marlin strach ze tmy, ale ukázali jsme něco mnohem důležitějšího. Přivedli jsme Marlu k tomu, aby se zamyslela nad svým vztahem k Bohu, lidem i věcem, které děti ve své přirozenosti nadevše milují. Marlin strach ze tmy nebo prudké výbuchy hněvu dětí nejsou jen problémy, kterými se musíme zabývat a řešit je jak přicházejí, ale jsou to i příležitosti, jak v každé situaci nasměrovat dítě ke Kristu. Pozitivní posilování je přístup k výchově dětí, které využívá hříšné slabosti jako nástroje ke změně chování. Proč raději nemluvíme s dítětem o Bohu, který vidí každý hřích, každou nepravost, každou ošklivou vlastnost, kterou ve svém srdíčku skrývá? Místo abychom obrátili jeho pozornost k Božímu majestátu, aby dítě pochopilo příčinu svého chování a strachu, používáme světské metody psychologické manipulace. Proč by měl rodič používat sladkosti nebo jiné lákavé odměny místo vymýcení hříšného chování od kořene. Učme děti žít v Božím světle Jeho všudepřítomnosti. V Bohu není žádná tma. Boží přítomnost je zdrojem nejen světla, ale i pravého pokoje pro dětské srdce. Od mala by měly vědět, že jsou odpovědné za své chování, že před Bohem nezůstane nic skryto, ani strach. Jen tak bude Boží světlo ozařovat každé zákoutí dětského srdíčka. Prakticky to znamená, že nesmíme vytvářet jen tělesný model výchovy, ale je třeba využít každé příležitosti k duchovnímu růstu a posvěcování. Stejný princip výchovy platí nejen pro děti, ale i pro dospělé. Pak nás bude provázet Světlo světa v nejčernějších zkouškách temné noci během celého života.

• … On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha. (1. Korintským 4:5)
• Moudrý má v hlavě oči, kdežto hlupák chodí ve tmě… (Kazatel 2:14)
• Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči. (1 Janův 2:11)
• Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě. (Přísloví 20:20)

Nebojme se používat biblické verše při výchově (řešení každodenních problémů), bez ohledu na věk dětí. Právě tudy vede spolehlivá cesta k sebeovládání a respektu k Božím pravdám. Písmo nám říká, že Bůh má být naším pokladem. Pozitivní posilování říká, že materiální odměny a lidská chvála jsou naším pokladem.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co když mé dítě nechce nikdy nic udělat jen z lásky k Bohu. Znamená to, že ho mám nechat, ať se chová, jak chce?

Odpověď: Jestliže ukazujete svému dítěti skutečnou biblickou cestu a máte mezi sebou dobrý vztah, založený na vzájemném respektu a lásce, měl by to být dostatečně velký důvod, aby vás poslouchalo. Tento vztah by měl umožnit ukázat na Krista bez nepatřičného projevu nevole. Učme děti vidět a vnímat Boží požehnání od nejútlejšího věku.

Otázka: V současné době platím svému synovi za jeho práci na zahradě. Je to špatné?

Odpověď: Ne, není to špatné. Jen se musíte ujistit, že peníze nejsou jedinou motivací pro tuto službu. Dávejte pozor na jeho postoj k penězům, aby se nestaly idolem. Sledujte, jak se svými zaslouženě vydělanými penězi naloží. Peníze v rukou dítěte mají působivou moc! Dovolují mu, aby se stal mezi kamarády velkým a nepromešká jedinou příležitost, aby svou nadřazenost ukázal? Nezapomínejme na verše z 1. Timoteovi 6, kde Pavel říká, že láska k penězům je past, která vede ke zkáze. Pokud je výsledkem odměny ochotná pomoc a zodpovědné zacházení s penězi, pak je to úspěch. Ale byla by to totální prohra, kdyby byl opomenut cíl křesťanských rodičů: „vychovávat v kázni a napomenutích našeho Pána" (Efezským 6:4).

Otázka: Není konec konců celá myšlenka křesťanské výchovy jen jinak užitý model pozitivního nebo negativního posilování? Slibujete svým dětem, že když budou poslušné, obdrží za odměnu věčný život v nebi s Bohem. Když ale poslouchat nebudou, Bůh je zavrhne a půjdou do pekla. Není to taky druh posilování?

Odpověď: I když to tak na první pohled může vypadat, při podrobnějším prozkoumání zjistíme, že křesťanství (a proto i křesťanské rodičovství) se od posilování zásadně liší. Bůh totiž neříká, že když budeme poslušní, On nám požehná. Říká, že když budeme dokonalí v poslušnosti, pak nám požehná. Situace člověka, který důvěřuje Bohu, je taková, že požehnání nepřijde zásluhou jeho osobní poslušnosti, ale zásluhou Kristovy poslušnosti. A tak ten, kdo věří v Ježíše Krista, poslouchá, protože miluje Boha. Křesťan už má všechna požehnání (Efezským 1:3) a poslouchá, protože chce Boha potěšit a zároveň si je vědom, že si nezaslouží vůbec nic. Ale když poslouchá z lásky k Bohu, pak skutečně dostane přesně to, co chce. Má pokoj s Bohem a získá i duchovní požehnání, jaká svět nezná. V takovém vztahu má jistotu, že Bůh je s ním spokojen a tato spokojenost se odráží v každodenním životě. Jestliže tomu chcete říkat pozitivní posilování, dobrá, ale je to naprosto něco protikladného, než běžné používání pozitivního posilování.

- Steve Lehrer, redakčně upraveno -