• Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí. (Kaz 4,4)

Člověk bez záměru je jako loď bez kormidla – ubožák, nicka, pan Nula. (Thomas Carlyle)

Každého z nás něco pohání.

Většina slovníků definuje sloveso pohánět jako „vést, řídit, směrovat". Ať už řídíš auto, zatloukáš hřebík, nebo odpaluješ golfový míček, vždy to v dané chvíli vedeš, řídíš a směruješ. A co pohání tebe?

Právě teď tě může pohánět nějaký problém, tlak či termín. Možná tě pohání palčivá vzpomínka, strach, který tě pronásleduje, nebo něco, čemu věříš, aniž si to uvědomuješ. Tvůj život mohou pohánět stovky okolností, hodnot či pocitů. Uvedu pět nejběžnějších:

Mnoho lidí je štváno pocitem viny. Celý život prchají před výčitkami a skrývají svou hanbu. Lidé štvaní pocitem viny jsou manipulováni svými vzpomínkami. Umožňují, aby jejich minulost určovala jejich budoucnost. Často se podvědomě trestají tím, že sabotují vlastní úspěch. Když zhřešil Kain, ztratil přístup do Boží blízkosti. Bůh mu řekl: Budeš na zemi psancem a štvancem (Gn 4,12). Není to špatná charakteristika mnoha dnešních lidí – putují životem bez cíle.

Jsme výsledkem své minulosti, ale nemusíme být jejími zajatci. Tvá minulost nemá moc změnit Boží záměr. On z vraha jménem Mojžíš udělal vůdce, a ze zbabělce jménem Gedeon odvážného hrdinu. A může udělat úžasné věci i se zbytkem tvého života. Bůh je specialista na nové začátky. V bibli je psáno:

• Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. (Žalm 32,1)

Mnoho lidí žene zášť a hněv. Drží se svých zranění a nikdy je nepustí. Místo aby se odpuštěním své bolesti zbavili, stále znovu si ji ve svých myslích opakují. Někteří lidé hnaní záští obrátí svůj hněv sami proti sobě, do svého nitra, zatímco jím vybuchují a vylévají jej na druhé. Obě reakce jsou nezdravé a nikam nevedou.

Zášť vždy zraňuje víc tebe samého než ty, na něž je namířena. Ten, kdo tě urazil, možná už na urážku dávno zapomněl; jeho život jde dál, zatímco ty se škvaříš ve své bolesti a protahuješ minulost do věčnosti. Poslyš: Lidé, kteří ti v minulosti ublížili, ti teď už ublížit nemohou – ledaže bys záští tu bolest stále zadržoval. Tvoje minulost je pryč! Nic ji už nezmění. Svou hořkostí ubližuješ jen sám sobě. Kvůli sobě samému se z ní pouč, ale pak ji prosté pusť! Písmo říká:

• Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché. (Jb 5,2)

Mnoho lidí pohání strach. Strach může plynout z traumatických prožitků, nereálných očekávání, neúměrně přísné výchovy a dokonce i genetické predispozice. Ať už je příčina jakákoli, ustrašení lidé často propásnou úžasné příležitosti, protože nejsou ochotni riskovat. Hrají na jistotu, vyhýbají se rizikům a snaží se udržet status quo.

Strach je vězení, do něhož se dobrovolně uzavřeme a které nám znemožní stát se tím, čím nás Bůh chtěl mít. Musíš proti němu bojovat vírou a láskou. Bible říká:

• Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (1J 4,18)

Mnoho lidí pohání touha vlastnit. Jediným cílem jejich života se stane mít více majetku. Tato touha mít víc a víc věcí vychází z mylného předpokladu, že čím víc toho člověk má, tím je šťastnější, důležitější a zajištěnější. Ani jedno z toho trojího však neplatí. Majetek poskytuje jen pomíjivé štěstí. Věci se nemění, a tak nás brzy začnou nudit, a my pak chceme novější, větší, lepší verzi.

Mýtem je i to, že mám-li toho víc, jsem důležitější. Hodnota osobnosti a hodnota finanční nejsou totéž. Tvá cena není dána tvými cennostmi. Bůh říká, že to nejcennější v životě nejsou věci!

Nejběžnější mýtus o penězích nám namlouvá, že čím víc jich máme, tím si můžeme být jistější. Není to pravda. Celá řada faktorů, které nemáme pod kontrolou, nás může připravit o bohatství během okamžiku. Skutečnou jistotu nacházíme pouze v tom, o co nás nikdo nemůže připravit: v našem vztahu s Bohem.

Mnoho lidí pohání touha po uznání. Životy těchto lidí určuje očekávání jejich rodičů, životních partnerů, případně jejich dětí, učitelů či přátel. I mnoho dospělých se stále snaží získat uznání od svých rodičů, které nelze ničím uspokojit. Jiní lidé jsou tlačeni očekáváním svých vrstevníků. Stále se zaměstnávají tím, co si budou myslet jiní. Bohužel, ti, kteří jdou s davem, se v něm zpravidla ztratí.

Na ničem nezáleží tolik jako na tom, abys poznal Boží záměry pro tvůj život. Pokud je nepoznáš, ničím to nenahradíš.

Neznám všechny klíče k úspěchu, ale jedním klíčem k neúspěchu je snaha zalíbit se každému. Budeme-li se řídit míněním jiných lidí, pak dozajista mineme Boží záměr pro náš život. Ježíš řekl:

• Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. (Mt 6,24)

Tvůj život mohou určovat i jiné faktory. Vždy to ale vede do téže slepé uličky: nevyužitý potenciál, zbytečný stres, nenaplněný život.

Nemáš-li záměr, je život pohybem beze směru, činností bez účelu a událostí bez smyslu. Bez záměru je život bezvýznamný, malicherný a bezúčelný.

Co nám přináší život určený záměrem?

Vedeme-li život určený záměrem, poskytuje nám to následující čtyři výhody:

(1) Znáš-li svůj záměr, pak to dává tvému životu smysl. Bůh nás stvořil, abychom nějaký smysl měli. Proto se ho někdy lidé snaží odhalit pochybnými cestami, jako je astrologie nebo věštění. Má-li život smysl, sneseš téměř cokoli; nemá-li, neuneseš téměř nic. Mladý muž, kterému bylo něco přes dvacet, napsal:

Připadám si jako zmetek, protože neustále usiluji o to, abych se něčím stal, a přitom ani nevím, co to je. Umím jen tak přežívat. Jestli jednou objevím svůj smysl, budu cítit, že život právě začíná.

Bez Boha není žádný záměr a bez záměru nemá život smysl. Beze smyslu postrádá náš život význam i naději. V bibli se setkáváme s řadou lidí, kteří vyjadřovali tuto beznaděj. Izajáš si stěžoval:

• Nadarmo jsem se namáhal, svou sílu jsem vydal pro nicotný přelud. (Iz 49,4)

Job řekl:

• Rychleji než tkalcův člunek uběhly mé dny, skončily v naprosté beznaději (Jb 7,6) … život se mi zprotivil, nechci žít věčně, už mě nech, mé dny jsou pouhý vánek. (Jb 7,16)

Smrt není největší tragédií – tou je život beze smyslu.

Naděje je pro tvůj život stejně tak důležitá jako vzduch nebo voda. Bez naděje se s životem nevyrovnáš. Dr. Bernie Siegel zjistil, že může předpovědět, kterému z jeho pacientů se vrátí rakovina, zeptá-li se: „Chtěl byste žít do sta let?" Ti, kteří byli přesvědčeni o smyslu svého života, odpovídali „ano" – a to byli nejpravděpodobnější kandidáti na přežití. Známe-li záměr svého života, naplňuje nás to nadějí.

Pokud jsi žil bez naděje, vydrž! Ve tvém životě nastanou úžasné změny, až začneš uskutečňovat Boží záměry. Bůh říká:

• Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. (Jr 29,11)

Možná ti připadá, že jsi v naprosto beznadějné situaci, ale bible říká:

• Bůh může působením své moci mezi námi učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit. (Ef 3,20)

(2) Znáš-li svůj záměr, je tvůj život jednodušší. Záměr totiž určuje, co dělat máš a co dělat nemáš. Záměr se stává normou, kterou hodnotíš své aktivity. Co je podstatné – a co není? Prostě si položíš otázku:

Pomůže mi tato činnost naplnit některý z Božích záměrů pro můj život?

Pokud neznáš jasný záměr svého života, nemáš na základě čeho se rozhodovat, uspořádávat svůj čas a využívat své zdroje. To vede k tomu, že se rozhoduješ na základě okolností, tlaků či momentální nálady. Lidé, kteří nevědí, jaký je záměr jejich života, toho zpravidla dělají příliš mnoho – a to pak vede ke stresu, únavě a sporům.

Není možné dělat vše, co po tobě lidé požadují. Máš čas právě tak na to, abys naplňoval Boží vůli. Pokud se ti zdá, že nestíháš, znamená to, že se toho snažíš udělat víc, než Bůh po tobě chce (nebo – což je druhá možnost – moc dlouho se díváš na televizi). Život určený záměrem vede k jednoduššímu životnímu stylu a realističtějšímu roz- vrhu. Bible říká:

• Leckdo se vydává za bohatého, ačkoli nic nemá, někdo se vydává za chudého, a má velké jmění, (Př 14,7)

Což lze parafrázovat i takto: Navenek bohatý život je prázdný, kdežto prostý život může být plný. Takový život také dává pokojnou mysl:

• Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá. (Iz 26,3)

(3) Znáš-li svůj záměr, žiješ soustředěné. Své úsilí, svou energii soustředíš na to, co je důležité. Jsi efektivní, protože jsi selektivní.

Nechat se rozptýlit drobnostmi – to je velmi lidské. Se svými životy hrajeme „Ukaž, co umíš". Henry David Thoreau poznamenal, že lidé vedou životy „tichého zoufalství", dnes bychom však měli mluvit spíše o bezcílném rozptýlení. Mnoho lidí je jako káča – točí se obrovskou rychlostí, ale vlastně nikam nesměřují.

Bez jasného záměru budeš neustále měnit směr, zaměstnání, vztahy, sbory či jiné vnější věci. Budeš doufat, že každá taková změna odstraní zmatek nebo naplní tvé prázdné srdce. Budeš si říkat: Snad to už tentokrát bude to pravé. Tvůj skutečný problém to však nevyřeší. Potřebuješ totiž záměr a sou- středění. V bibli je psáno:

• Nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. (Efezským 5,7)

Jinak řečeno: protože správně volíš, jsi schopen něčeho dosáhnout – pozn. překl.

Na světle můžeme demonstrovat, jak úžasná je síla soustředění. Rozptýlené světlo má malou moc, malý účinek. Ale když ho soustředíte, koncentrujete i jeho energii. Pomocí lupy zapálíte trávu nebo papír. Když se světlo koncentruje ještě více, do laserového paprsku, můžete jím řezat ocel.

Není nic tak mocného jako soustředěný život naplňující záměr. Muži a ženy, kteří nejvíce ovlivnili dějiny, byli ti, kteří se nejvíc soustředili. Například apoštol Pavel prakticky sám rozšířil křesťanství po celé Římské říši. Jeho tajemství spočívalo v soustředěném životě. Prohlásil:

• Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen [sou- středěn] k tomu, co je přede mnou... (Filipským 3,13)

Chceš-li v životě něčeho dosáhnout, soustřeď se! Přestaň dělat melouchy. A nechtěj stačit všechno. Dělej toho méně! Odřízni i všelijaké dobré věci a soustřeď se výhradně na to, co je nejpodstatnější. Nepleť si nikdy aktivitu s produktivitou. I bez záměru můžeš být hodně zaměstnán, ale k čemu je to dobré? Pavel řekl:

• Soustřeďme se na cíl, chceme-li dosáhnout všeho, co pro nás Bůh má. (Filipským 3,15 Msg)

(4) Znáš-li svůj záměr, máš pro co žít. Znalost záměru vede k nadšení. Nic nám nedodává tolik energie, jako jasné poznání Božího záměru pro náš život. Na druhé straně, pokud ti záměr schází, nadšení mizí. Už vstát ráno z postele vyžaduje obrovské úsilí. Je to zpravidla nesmyslná práce, nikoli práce přesčas, co nás unavuje, co nás vysává a co nás připravuje o radost.

Nejsi na zemi proto, aby na tebe vzpomínali. Jsi zde proto, aby ses připravil na věčnost.

G. B. Shaw jednou napsal:

Skutečná radost ze života je v tom, že se necháš strávit záměrem, který sám považuješ za velký. Pak jsi přírodní silou, a ne horečnatým, sobeckým uzlíčkem nemocí a bolístek, který si stěžuje, že svět se nesnaží učinit tě šťastným.

Poznání záměru tě připravuje pro věčnost. Mnoho lidí tráví svůj život tím, že se pokoušejí zanechat na zemi nějaké trvalé dědictví. Chtějí, aby po nich po jejich smrti zbyla nějaká památka. Nicméně nakonec nezáleží na tom, co o tvém životě soudí jiní lidé, ale na tom, jak ho hodnotí Bůh. Lidé si často neuvědomují, že vše, čeho dosáhli, bude stejně nakonec překonáno. Budou vytvořeny nové rekordy. Památka vybledne. Pocty budou zapomenuty. Když byl James Dobson na vysoké škole, bylo jeho cílem stát se školním šampiónem v tenisu. Pociťoval pýchu, když byl pohár, který získal, umístěn na předním místě ve školní hale slávy. Za několik let mu ten pohár někdo poslal poštou. Našli ho mezi vyhozenými věcmi, když se škola přestavovala. Jim pak řekl:

Je jen otázka času, kdy všechny tvé trofeje někdo vyhodí!

Vést život tak, aby zde na zemi po nás zbyl nějaký odkaz – to je velmi krátkozraký cíl! Svůj čas využiješ mnohem moudřeji, pokud budeš pracovat na věčném odkazu. Nebyl jsi poslán na zem proto, aby si tě tu zapamatovali. Byl jsi sem postaven, aby ses připravil na věčnost. Jednou staneš před Bohem a on provede audit tvého života, závěrečnou zkoušku před vstupem do věčnosti. Bible říká:

• Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží. … Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu. (Římanům 14,10 a 12)

Naštěstí Bůh chce, abychom tuto zkoušku složili vítězně, a proto nám dal otázky předem. Z bible můžeme usoudit, že Bůh se nás bude ptát na dvě klíčové věci:

Předně se nás zeptá: Cos udělal s mým Synem, Ježíšem Kristem? Bůh se tě nebude ptát, z jaké jsi byl církve nebo jaké jsi zastával učení. Jediné, na čem bude záležet, je odpověď na otázku, zda jsi přijal, co pro tebe Ježíš udělal, a zda ses ho naučil milovat a důvěřovat mu. Ježíš řekl:

• Já jsem cesta, pravda, i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6)

A druhá otázka: Cos udělal s tím, co jsem ti svěřil? Cos udělal se svým životem – se všemi obdarováními, vlohami, příležitostmi, energií, vztahy a zdroji, které ti Bůh dal? Utratils je sám pro sebe, nebo jsi je využil, abys naplnil záměr, pro nějž tě Bůh stvořil?

Odpověď na první z nich rozhodne o tom, kde budeš trávit věčnost. Odpověď na druhou rozhodne o tom, co budeš na věčnosti dělat.

K přemýšlení: Žít podle Božího záměru vede k pokoji. Verš k zapamatování:

• Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá. (Izajáš 26,3)

Ke zvážení: Jak by mí příbuzní a přátelé popsali hnací sílu mého života? Čím chci být?

Rick Waren, Proč jsme tady?, ukázka str. 19, Vydal Návrat domů, Plzeňská 166, Praha 5, <www.navrat.cz&gt;