Většina lidí nikdy neslyšela objektivní fakta a dobře odůvodněné argumenty ve prospěch existence inteligentního plánu.

Cílem konference je prozkoumat důkazy, které na projekt ukazují. V tomto článku chceme znovu zvážit několik známých důkazů a ukázat některé nové, které se vztahují k identitě projektanta.

O čem svědčí data?

Vědecké důkazy předložené na konferenci zcela jistě nesvědčí ve prospěch naturalistické teorie o tom, že se z molekul vyvinul člověk. Podívejme se, co na některé z probíraných otázek říká Charles Darwin. Většina lidí si neuvědomuje, že Darwin ve své knize O vzniku druhů učinil riskantní předpověď týkající se vědeckých důkazů. Jeho předpovědi – v duchu dobré vědy – poskytly způsob, jak jeho teorii ověřit.

Darwin se obával, že fosilní nálezy poloviny 19. století nesvědčí pro teorii společného původu, ale předpokládal, že časem budou výzkumníci schopni „chybějící články" doplnit. O více než 150 let později je přechodových článků stále extrémně málo. Nedávno zesnulý vědec Harvardovy univerzity Steven Jay Gould označil tento nedostatek fosilií jako „cechovní tajemství paleontologie". Fosilní nálezy svědčí naopak ve prospěch náhlého objevení se nových forem, které od té doby zůstaly prakticky nezměněny. Nejnápadnějším příkladem je kambrická exploze. Ve vrstvě kambria se najednou objevují zkameněliny několika desítek kmenů, aniž by byla jasná cesta vývoje z nižších předchůdců. Po této „explozi" zůstávají nové kmeny ve fosilním záznamu v zásadě nezměněné, ať už dodnes, nebo do doby, kdy vyhynuly. Důkazy o náhlém objevení se mnoha kmenů podrývají důvěryhodnost Darwinovy teorie o společném předkovi; obrátily Darwinův strom života vzhůru nohama.

Další odvážnou předpověď Darwin učinil ve vztahu ke svému postulátu, že přírodní výběr a náhodné variace dokáží vytvořit onu úžasnou rozmanitost živých forem, kterou nyní vidíme. Řekl:

Pokud bychom mohli dokázat, že existuje nějaký složitý orgán, který nemohl být v žádném případě vytvořen pomocí velkého počtu po sobě jdoucích malých modifikací, má teorie by se zcela zhroutila.

Klíčové důkazy nám poskytuje buňka: úžasné, nezjednodušitelně složité stroje a navzájem propojené systémy vnitrobuněčných strojů. Zdá se zcela jasné, že tato úroveň komplexnosti nemohla vzniknout díky „neřízenému" přírodnímu procesu. Darwinovy vlastní předpovědi, které se nevyplnily, tedy vlastně jeho teorii popřely.

Daří se vědě pokročit při hledání naturalistických vysvětlení pro složité stroje uvnitř buňky? Molekulární biolog Franklin M. Harold ve své knize The Way of the Cell (Cesta buňky) příznačně říká:

Musíme přiznat, že v současné době nemáme detailní darwinovské vysvětlení pro evoluci jakéhokoli biochemického systému, jen spoustu zbožných přání a spekulací.

Je jasné, že někteří vědci, kteří se pevně drží darwinovského modelu, chtějí propagovat jiný způsob myšlení, který odmítá princip, že člověk by měl jít tam, kam ho vedou důkazy. Harvardský genetik Richard Lewontin prohlásil:

Naše ochota akceptovat vědecká tvrzení, která protiřečí běžnému rozumovému chápání, je klíčem k pochopení skutečného boje mezi oblastí vědy a nadpřirozena. Musíme se postavit na stranu vědy navzdory zjevné absurditě některých jejích konstrukcí, navzdory tomu, že nedokázala naplnit mnohé ze svých extravagantních slibů ohledně zdraví a života, i navzdory toleranci vědecké komunity vůči nepodloženým prohlášením, a to proto, že naším prvotním závazkem je materialismus. Nejde o to, že by nás vědecké metody a instituce nějakým způsobem nutily přijmout čistě materialistické vysvětlení světa jevů, ale právě naopak – svou apriorní věrností materialistickým příčinám jsme nuceni vytvářet výzkumný aparát a soubor koncepcí, které mohou vytvořit materialistická vysvětlení, bez ohledu na to, jak kontraintuitivní a pro nezasvěcené mystifikující mohou být. Materialismus je navíc absolutní, protože myšlence božství nesmíme dovolit strčit do dveří ani prst.

Jinými slovy, Lewontin definuje vědu jako hledání nejlepších naturalistických vysvětlení, jako hledání nejlepších vysvětlení. Pokud se předem rozhodneme, jaké druhy vysvětlení vyloučíme (jako například působení inteligence), proč bychom měli být překvapení, že mnozí darwinisté nejsou ochotni naslouchat tomu, že z důkazů je možné usuzovat na inteligentní projekt?

Nepodložená tvrzení, o kterých mluví Richard Lewontin, by nás měla dovést k přesvědčení, že nic může vést ke vzniku něčeho, neživá hmota může dát vznik životu, nahodilé procesy mohou stát za přesně vyváženými systémy, chaos může vyprodukovat informaci, nevědomí vědomí a z absence rozumu se může vytvořit rozum. Proto jsme ve scénáři popisujícím vývoj od molekuly k člověku nuceni věřit, že systém obsahující méně informací (molekuly) vytvoří systém obsahující více informací (člověka). Přesto ve světě přírody neexistuje příklad toho, aby z menšího objemu informací vzniklo informací více. Neexistuje žádná věc, která by obsahovala více informací než to, co vedlo k jejímu vzniku. Informace je navíc nehmatatelná, k čemuž materialistická mechanistická evoluce nemůže nic říci. Díky zkušenostem z každodenního života je nám jasné, že informace jen tak spontánně nevzniká nahodilými procesy. Jde o vztah příčiny a následku, který kolem sebe denně vidíme. Když vidíme vysokou koncentraci informací (jako například encyklopedii nebo CD nabité počítačovým kódem), vždy dojdeme ke správnému závěru, že vznikla díky inteligentním činitelům: spisovatelům nebo počítačovým programátorům. Stejně tak můžeme správně usuzovat na inteligentní příčinu, když vidíme obrovská kvanta digitálních informací zapsaná v molekule DNA. Je to jak intuitivní postřeh, tak vědecké vyvození závěru. Leží tento druh uvažování mimo rámec vědy? V žádném případě!

Sir Frederick Hoyle, profesor astronomie na Cambridgeské univerzitě, rozhodně na základě důkazů došel k vědeckému odvození existence inteligentního činitele. Třebaže byl ateista, byl si vědom úžasné složitosti a přesného nastavení konstant ve vesmíru. Prohlásil:

Selský rozum by nám na základě těchto fakt říkal, že si s fyzikou, chemií a biologií pohrál nějaký super intelekt a že neexistují žádné slepé síly, o kterých by stálo za to hovořit. Čísla, která je možno z těchto fakt spočítat, se zdají tak přesvědčivá, že jiný závěr je skoro vyloučený.

Co plyne z důkazů ve prospěch inteligentního činitele?

Místo toho, abychom učinili naslepo skok do materialismu, který s sebou nese darwinismus, proč se raději nepodívat na to, kam nás vedou důkazy?

Vezměme si například oxfordského vědce Antony Flewa, kterého londýnský deník The Times označil za, „jednoho z nejuznávanějších ateistů posledních padesáti let, jehož články a přednášky vytvořily základ nevíry mnoha jeho následovníků". Přesto nedávno došel k závěru, že přes to všechno existuje nějaký inteligentní činitel, který stojí za projektem života. Proč ta změna přesvědčení? Stojí za ní závažné vědecké důkazy, jaké je možné najít například v informační komplexitě DNA.

Pokud dojdeme ke stejnému závěru jako Antony Flew, okamžitě se vynoří otázka: odkud jsem se tady vzal? Co je smyslem a účelem mé existence? Co se stane, když zemřu? Spolu s těmito otázkami se objeví další, stejně závažná a možná ta nejdůležitější ze všech: pokud nás důkazy z biologie, astronomie a dalších věd vedou k tomu, abychom usuzovali na to, že v procesech vedoucích k existenci života, jak ho známe, působila nějaká „superinteligence", chtěla by tato inteligentní a mocná bytost, abychom ji znali? Věříme, že odpověď na tuto otázku zní:

Ano – máme veškeré dobré důvody předpokládat, že by komunikovala s těmi, kteří mají podobně jako ona inteligenci a rozumové schopnosti.

Jak by to ale udělala? Jednou z možností je to, že takovouto komunikaci obsahuje některé z velkých světových náboženství. Jaký způsob komunikace by takový super intelekt použil, aniž by jej mohli vynalézt sami lidé? Je způsob, jak zhodnotit a prozkoumat takovouto komunikaci?

Pokud by existovaly důvěryhodné historické důkazy o takovéto komunikaci, pak bychom mohli logicky začít hledat v některém z velkých světových náboženství. Vzhledem k tomu, že si velká náboženství v mnoha oblastech navzájem odporují, jak můžeme poznat, které z nich (pokud vůbec některé) má jako svůj zdroj tento superintelekt?

Jak rozpoznat nadpřirozenou komunikaci?

Předpokládejme, že tento superintelekt stvořil prostor, čas a hmotu. Pokud je to pravda, pak on sám nutně existuje mimo tyto časoprostorové rozměry a není nijak závislý a omezený časem – je schopen vidět jasně jak dávnou minulost, tak budoucnost. Takovýto stvořitel by proto mohl použít tuto vlastnost – nezávislost na prostora a čase (transcendenci) – k tomu, aby se nám dal poznat. Konkrétně by se mohl vyjadřovat slovy a v prorockých výrocích popsat jak dávnou minulost, tak budoucnost, a to vše s nesmírnou přesností. Měli bychom tedy hledat knihu, která odkrývá minulost a ve svém důsledku nám říká, co bychom měli najít, pokud budeme pomocí paleontologie a archeologie pronikat stále hlouběji do historických dokladů. Ještě pozoruhodnější by bylo množství detailních proroctví ohledně budoucnosti, která by se později přesně naplnila.

Když budeme takovouto knihu hledat, zjistíme, že jedinou knihou na světě, která splňuje tato kritéria, je křesťanská Bible. Je to kniha, za niž položil život Jan Hus a která inspirovala Jana Ámose Komenského při práci na reformě vzdělávání.

V lidském měřítku bychom považovali za pozoruhodné i to, že by někdo byl schopen zapsat třeba jen jedno jediné přesné proroctví o budoucnosti. Čekali bychom, že se takové proroctví nesplní. Přesto je s podivem, že bible neobsahuje jen několik málo proroctví, ale celých 1 817 proroctví týkajících se 737 různých věcí; mimochodem – víte, že skoro 27% celé Bible tvoří proroctví?

Většina těchto proroctví se již naplnila, a to naprosto přesně; některá se splnila více než 2 500 let poté, co byla zaznamenána. Mnohá jsou tak detailní, že skeptikové mají jen jedno východisko: tvrdit, že byla zapsána až potom, co se daná událost stala. Pečlivé studium důkazů však ukazuje, že tomu tak není.

Jedním z vědců, kteří k otázce naplněných proroctví přistupovali z hlediska skeptika s otevřenou myslí, je americký chemik Andrew Bocarly. Kolega ho upozornil, že 53. kapitola starozákonní knihy proroka Izajáše zjevně velice přesně předpovídá ukřižování Ježíše Krista. Dr. Bocarly se tento text snažil vysvětlit bez prorockého významu, ale nakonec ho studium tohoto a dalších biblických textů vedlo k komu, že přijal křesťanskou víru. Nejen, že tato naplněná proroctví potvrzují existenci superinteligence, která má zájem o komunikaci s námi, ale dávají také dobrý podklad pro domněnku, že se naplní i ta zbývající.

Kromě toho, že ve prospěch bible svědčí naplněná proroctví, je doložena jako historicky přesná také díky archeologii. Millar Burrows z Yaleovy univerzity říká:

Archeologické nálezy stále znova potvrzují pravdivost bible.

Jedině bible splňuje kritéria pro knihu, která přesně popisuje jak minulé, tak budoucí události. Můžeme si tedy být jisti, že to, co říká, jsou slova oné superinteligence, která nás stvořila a chce s námi komunikovat.

Tváří v tvář faktům – žít v souladu s důkazy

C. S. Lewis, který ve 20. letech 20. století začal učit na Oxfordské univerzitě, došel jako mladý muž k přesvědčení, že Bůh neexistuje. Byl ovlivněn antropology, kteří tvrdili, že příběh o tom, jak Ježíš vstal z mrtvých, je jen vymyšlená legenda, pověra přejatá z přírodních náboženství Středního východu. Přesto byl hodně vyveden z míry, když se jako ateista v Oxfordu setkal s lidmi, kteří – proti tomu, co by sami čekali – považovali důkazy o Ježíšově vzkříšení za překvapivě pádné. Lewis začal o svém názoru znovu přemýšlet. Roku 1931 došel k závěru, který byl v rozporu s jeho předchozím přesvědčením. Uvěřil, že Ježíš Kristus je živý a viděl ho veliký počet svědků. Jejich svědectví se jeví jako rané a opravdové a je zapsáno v historických dokumentech, které není možné jen tak smést ze stolu.

V nedávné době mnoho vědců v dalších částech světa, včetně Johna Suppa, geologa z Princetonské univerzity, a Fritze Schaeffera, průkopníka v oboru kvantové výpočetní chemie, došlo k závěru, že historické důkazy pro Ježíšovo vzkříšení, když jsou viděny bez předsudků a otevřeně, jsou přesvědčivé.

Přední americký genetik, Francis Collins, vedoucí Projektu lidského genomu, byl mladým profesorem ateistou na Michiganské univerzitě; pak pocítil potřebu se alespoň zamyslet nad možností existence Boha. Přečetl Lewisovu knihu K jádru křesťanství a byl šokován morálním argumentem ve prospěch existence Boha. Brzy nato nabyl přesvědčení, že důkazy v případu existence Boha silně svědčí v její prospěch.

V knize K jádru křesťanství Lewis ukazuje, že biblický světový názor odpovídá univerzálnímu lidskému pocitu, že existuje dobro a zlo – myšlenka, kterou v otázce jistých objektivních morálních pravd, které se nad námi vznášejí, vnímá celé lidstvo; tyto pravdy denně používá naše svědomí, aby nám pomohlo v sebehodnocení a posouzení. Lewis došel k závěru, že všichni lidé, kdesi hluboko uvnitř, vědí dvě věci: že existuje morální Zákon a že jej denně porušujeme. To byl pro něj první a nejdůležitější důkaz existence mysli, která řídí vesmír.

Co tyto důkazy znamenají pro můj život?

Co nám tedy bible odpovídá na otázku: odkud jsem se tady vzal? Co je smyslem a účelem mého života? Co se stane, až zemřu?

Označme onen superintelekt – o němž se tvrdí, že vedl lidské autory při psaní bible – slovem Bůh. V Žalmu 139 autor píše, že je „podivuhodně utvořen" Bohem, který ho důvěrně zná. V Janově evangeliu Ježíš říká, že jsme předmětem Boží lásky a slitování, bez ohledu na to, jak často selháváme.

Bůh říká, že hlavní důvod a účel naší existence na Zemi daleko přesahuje založení rodiny, výchovu dětí, zajišťování denních potřeb i různá životní potěšení. Smyslem naší existence je poznat Boha osobně, navázat s ním vztah a přinášet mu celým svým životem slávu. Bůh také říká, že po fyzické smrti následuje věčná existence. To, jak se rozhodneme k němu postavit v tomto životě, určí povahu naší existence po smrti. Buď to bude vědomá věčnost strávená radostnou tvořivostí a službou v jeho přítomnosti (v nebi), nebo vědomá věčnost v duchovní temnotě a utrpení v oddělení právě od té reality, která nás může naplnit (peklo).

V bibli Bůh stanovil měřítka, jimiž nás posuzuje. Abychom si zasloužili nebe vlastními silami, museli bychom už od narození v myšlenkách i činech dokonale dodržovat všechny Boží normy. Jakékoli selhání, bez ohledu na to, jak je malé, se nazývá hřích. Když se nad tím zamyslíme, uvědomíme si, že nedodržujeme ani vlastní normy toho, co je dobré a co špatné, natož pak Boží měřítka. Jak říká Bible: „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy". Z vlastní snahy se tedy do nebe nedostaneme, protože Bůh ve své přítomnosti dovolí pouze dokonalost.

Přesto nám Bůh ve své lásce nabídl jiné řešení. Třebaže jsme sami nedokázali Boží normy splnit, Bůh nám poskytl jinou cestu, jak dojít do nebe a vyhnout se peklu. Dovolil, aby jeho syn, Ježíš Kristus, který byl dokonalý, zemřel na kříži a zaplatil tak cenu a trest za naše hříchy. Cenu zaplacenou jeho smrtí za naše hříchy pak přijal a potvrdil tím, že jej vzkřísil z mrtvých – je to právě toto vzkříšení, které bylo označeno jako nejlépe doložená událost v dějinách. Bůh prohlásil, že „mzdou hříchu je smrt (věčné oddělení od Boha), ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši".

Abychom mohli poznat Boha a prožívat smysl života, který nám Ježíš přišel dát, musíme přijmout jeho smrt na kříži místo nás. Ježíš prohlásil: „Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života." Pokud přijmeme to, co pro nás Ježíš vykonal svou smrtí na kříži místo nás, jsme zachráněni před Božím soudem a získáváme živý vztah s Bohem, který nás vyprojektoval tak, abychom ho mohli poznat.

Shrnutí:

• Důkazy ukazují na to, že vesmír a celou širokou škálu živých tvorů, včetně lidí, vytvořil jakýsi superintelekt. Tento tvůrce chce, abychom ho poznali.
• Historické důkazy podporují závěr, že tímto Projektantem je Bůh křesťanské bible.
• Třebaže denně porušujeme morální zákon, Bůh připravil způsob, jak může být nedokonalému člověku odpuštěno a jak s ním může mít vztah.
• Cesta k Bohu, kterou Bůh připravil díky smrti jeho syna Ježíše Krista za hříchy lidí, je potvrzena tím, že Ježíš vstal z mrtvých.
• Abychom mohli obdržet odpuštění hříchů a navázat vztah s Bohem, musíme přiznat, že jsme porušili Boží morální zákon, a vírou přijmout Boží nabídku odpuštění prostřednictvím Ježíše Krista, který zemřel, aby zaplatil za naše hříchy. Když uvěříme Ježíši, navážeme nový vztah s Bohem, který bude trvat po celou věčnost.

Chcete uvést svůj život do souladu s důkazy? Využijte následující kontakt:

© 2005 C. S. Lewis Society

info@apologetics.org