• Blaze chudým v duchu... (Matouš 5,3).

Nový zákon zmiňuje věci, které podle našich měřítek nestojí za povšimnutí. „Blaze chudým v duchu..." Doslova to znamená: „Požehnaní jsou ti, kdo jsou nuzní." Ale vždyť žebráci nejsou ničím výjimeční! V kázání se dnes zdůrazňuje lidská síla či vůle, krása lidského charakteru - věci, kterých si lehce všimneme. Často dnes slyšíme slova: „Rozhodněte se pro Krista." Zdůrazňují něco, čemu náš Pán nikdy nedůvěřoval. Nežádal po nás, abychom se pro Něho rozhodli, ale abychom se Mu podřídili - a to je velký rozdíl.

V základu Kristova království je ryzí nádhera naprosto obyčejných lidí. Moje chudoba je pro mne opravdovým požehnáním. Nemám-li silnou vůli a ani moje povaha za moc nestojí, pak mi Ježíš říká: „Blaze tobě, protože skrze svoji chudobu můžeš vstoupit do Mého království." Do Jeho království nemohu vstoupit díky svým kvalitám - mohu do něj vstoupit jen jako naprostý nuzák.

Člověk, který je pro nádheru svého charakteru svědectvím o Bohu, si to nikdy neuvědomuje. Vědomá výjimečnost je nekřesťanskou pýchou. Začnu-li přemýšlet, zda jsem Bohu k užitku, ztrácím bezprostřednost a krásu svěžesti Pánových dotyků.

• Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra... (Jan 7,38)

Zkoumám-li, co ze mě plyne, ztrácím kontakt s Pánem.

Kteří lidé na nás měli největší vliv? Určitě ne ti, kdo si to o sobě mysleli. Nejvíce nás ovlivnili lidé, kteří si to ani v nejmenším neuvědomovali. Zbožnost si není nikdy vědoma vlastního vlivu. Pokud se svým vlivem počítáme, ztrácí se nám opravdová krása Ježíšova doteku. Ježíšovo dílo vždy dokážeme rozpoznat, uprostřed všednosti dá vždy vyrůst něčemu, co je výjimečné a inspirující.

- Oswald Chmabers -

To nejlepší pro Jeho slávu 21. srpna