• Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život. (1J 5:12)

Žijeme v době, ve které je křesťanství rozděleno pro některé různé interpretace biblických nauk. Jedním ze sporných témat je osoba Pána Ježíše Krista. Jeden směr tvrdí, že Kristus je Bůh zjevený v lidském těle, jiný učí, že Ježíš Kristus je první osoba po Bohu, stvořená skrze Boha. K nim patří například svědkové Jehovovi. Ještě jiní tvrdí, že Ježíš Kristus je člověk, který dosáhl mimořádné dokonalosti, génius, leč současně mu upírají božství. Muslimové Ježíše označují jako syna Marie a uznávají jej jako proroka. Sledujeme-li dějiny křesťanství od počátku, nalezneme dlouhodobé zápasy o správné biblické pojetí osoby Ježíše Krista a příklady odchylných názorů a učení, z nichž některé přetrvávají dodnes (Nestoriáni, atd). Je známý blud Arianův, který rovněž ve čtvrtém století prohlašoval, že Ježíš Kristus je jen člověk.

• Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život. (1J 5:12)

Žijeme v době, ve které je křesťanství rozděleno pro některé různé interpretace biblických nauk. Jedním ze sporných témat je osoba Pána Ježíše Krista. Jeden směr tvrdí, že Kristus je Bůh zjevený v lidském těle, jiný učí, že Ježíš Kristus je první osoba po Bohu, stvořená skrze Boha. K nim patří například svědkové Jehovovi. Ještě jiní tvrdí, že Ježíš Kristus je člověk, který dosáhl mimořádné dokonalosti, génius, leč současně mu upírají božství. Muslimové Ježíše označují jako syna Marie a uznávají jej jako proroka. Sledujeme-li dějiny křesťanství od počátku, nalezneme dlouhodobé zápasy o správné biblické pojetí osoby Ježíše Krista a příklady odchylných názorů a učení, z nichž některé přetrvávají dodnes (Nestoriáni, atd). Je známý blud Arianův, který rovněž ve čtvrtém století prohlašoval, že Ježíš Kristus je jen člověk.

My se ovšem podíváme na podstatné výpovědi Božího slova, které potvrzuje Duch svatý. Jednoznačně odsuneme stranou tradice, dogmata, různé teologické či věroučné směry a všelijaké učení, filosofické posuzování. Rovněž různé hříšné nálezy. Při studiu použijte dobré překlady. V ekumenickém překladu jsou některé texty týkající se božství Ježíše Krista překladově nejednoznačné (např. v Ř 9:5). Doporučuji Novou smlouvu (KMS), NBK nebo Roháčkův překlad slovenský a pochopitelně Bibli kralickou.

Svědectví Božího slova - Bible:

1. Prvním svědectvím Bible jest to, že Bůh je jeden. JAHVE jediný (Dt 6:4). Je to pravda, kterou potvrdil Pán Ježíš Kristus (Mk 12:29).

2. Jeden Bůh vystupuje v osobě Otce, Syna a Ducha svatého (Mt 28:19).

3. Boha (Otce) nikdo nikdy neviděl. Porovnejte: J 1:18 a 1. J 4:12.

4. Bůh se nejdokonaleji zjevil na světě v osobě Syna - Pána Ježíše Krista (1Tm 3:16, Lk 1:68)

Apoštol Pavel v 1K 12:3 píše: Proto vám oznamuji, že žádný, kdo mluví v Duchu svatém, neřekne „Ježíš je proklet", a nikdo nemůže říci „Ježíš je Pán", jedině v Duchu svatém. Titul „Pán" náleží Bohu. Když uvažujeme o osobě Pána Ježíše Krista podle Písma, dojdeme k těmto závěrům:

1. Pán Ježíš Kristus zaujímá taková postavení a tituly, které zaujímá Bůh (Otec).

a) je věčný

b) všemohoucí

c) vševědoucí

d) všudypřítomný

2. Ježíš Kristus tvrdí, že je jedno s Otcem.

3. Kristus tvrdí, že je Bohem.

4. Ježíš tvrdí, že víra v Otce (závisí) od víry v Syna.

5. Ježíš přijímá chválu, která náleží toliko Bohu.

6. Ježíš sedí na pravici trůnu Božího

7. V Novém zákoně se setkáváme s modlitbami, které směřují k Pánu Ježíši Kristu.

8. Pán Ježíš odpouštěl hříchy a to může učinit jen sám Bůh.

9. Ježíš Kristus je Synem Božím zrozeným, ne stvořeným (J 1. kap).

10. Kristus jako Mesiáš předpovězený skrze proroky přišel na zem v lidském těle, aby vykoupil hříšníky. Tedy Židy, a pohany (Ř 1-3. kap).

11. Novozákonní pisatelé vyjmenovávají osoby: Otce, Syna a Ducha svatého, aniž by přednostně umisťovali do čela jednu z osob.

12. Pán Ježíš si přivlastňuje starozákonní Boží jména ke své osobě. Slova užívaná v uvedených textech: „učiňme", „náš, nám, my,..." atd., vystupují v množném čísle, ukazují na vztah Otce, Syna a Ducha svatého (na Trojici Boží). Viz např. Gn 1:26.

13. Pán Ježíš Kristus před svým nanebevstoupením vzkázal učedníkům: „Jděte do celého světa, křtěte je ve jméno Otce, i Syna i Ducha svatého." Z textu je vidět, že jde o jedno jméno, v němž je zahrnuta Boží trojjedinnost.

Podívejme se nyní ve světle Slova Božího na tyto závěry a výpovědi ohledně osoby Pána Ježíše Krista. Citovaná místa si vyhledejte v Bibli.

1. Božské tituly Pána Ježíše Krista:

a) Kristus je věčný (Mi 5:1,2; Iz 9:4,5,6; J 6:47; J 17:5; Žd 13:8; 2 Pt 1:11)

b) Kristus je všemohoucí (Ž 33:6; Mt 28:18; Zj 1:8, 4:8, 5:5)

c) Kristus je vševědoucí (J 1:48, 2:24-25, 16:30)

d) Kristus je všudypřítomný (Mt 28:20, 18:20; J 14:23)

Výše jmenované tituly a vlastnosti, to jest: věčnost, všemohoucnost, vševědoucnost či všudypřítomnost se projevují jako vlastnosti a tituly Otce a Ducha svatého.

2. Pán Ježíš Kristus tvrdí, že je jedno s Bohem - Otcem:

Jan 1:18, 10:29,30,33,38, 14:11, 10:20, 16:15, 17:11

3. Pán Ježíš Kristus tvrdí, že je Bohem:

Iz 9:6; Mt 26:64; J 1:1,18, 5:18, 10:33, 20:28; Ř 9:5; F 2:6; Ko 1:19; 2:9; 1Tm 3:16; Tt 2:13; Žd 1:8,9,3; 1J 5:20; Zj 1:8, 4:8

Ježíš Kristus Nazaretský se zbavil z vlastní vůle vznešenosti, cti a chvály, vydal svůj život (J 10:11), avšak nezůstal zbavený božství.

4. Pán Ježíš Kristus tvrdí, že víra v Otce je závislá (je totožná) na víře v Syna:

J 5:23, 6:40, 15:23, 14:6, Mt 11:27, 1J 2:23, 1 J 4:15

Ze jmenovaných míst je jasné, že není možné přijmout Boha jako Otce bez Syna.

5. Pán Ježíš Kristus přijímá od lidí chválu, náležející toliko Bohu:

Dovoluje lidem, aby se Jemu klaněli jako Bohu. Ve Starém zákoně Bůh zjevil vyvolenému národu, aby nevzdával chválu jiným falešným bohům (Ex 20:3, Iz 42:8,11). Dokonce přikázal dávat sobě chválu a úctu náležející toliko Bohu (J 5:23, 9:38; Mt 24:30, 28:9; J 17:5, 20:28; Lk 24:52; Sk 7:5659, 9:6, 19:17; 1 K 2:8; 2 Te 1:22; Tt 2:13; 2 Pt 3:18; Jk 2:1; Zj 1:17-18, 5:12,13,14

Z uvedených textů je jasné, že Pán Ježíš Kristus přijímá slávu a čest, která náleží Bohu Otci. Pán Ježíš Kristus není stvořeným, (jak tvrdí někteří - Svědkové Jehovovi, Muslimové), protože Bůh zakázal vzdávat slávu a čest stvoření (Ř 1:25). Ježíš je jednorozený, ne stvořený, a to je podstatný rozdíl (J 1:14, J 3:16, viz bod 10).

6. Pán Ježíš Kristus sedí po pravici Boha Otce:

Ž 110:1; Mt 26:64; Mk 16:19; Sk 7:55,56; Ef 1:20; Ko 3:1; Žd 1:3, 8:1, 10:12; Zj 3:21, 4:2, 5:6, 22:1,3)

Zda Bůh, který řekl: „Chvály své nikomu nedám" (Iz 42:8), by se dělil o svůj trůn se stvořením? Z uvedených textů vyplývá, že Ježíš Kristus je božská osoba, která přijímá stejnou čest sedíc na trůnu Božím jako Otec. Proč Ježíš řekl: „Aby všichni ctili Syna jako ctí Otce?" (J 5:23 - viz: 1J 2:22,23)

7. V Novém zákoně se setkáváme s modlitbami, které směřují k Pánu Ježíši Kristu:

J 14:13,14, 20:28, Sk 3:6, 7:59,60; 1K 1:2; 1 J 5:14; Ř 10:13; Zj 6:10

Pán Ježíš Kristus mohl jako Bůh přikazovat, aby se věřící modlili k němu, jak vidíme Štěpána, jednoho z prvních křesťanů, který měl naději v Ježíši Kristu a modlil se k němu. K této modlitbě vedl Štěpána Duch svatý, protože čteme, že byl plný Ducha svatého (Sk 7:55-59,60).

8. Pán Ježíš Kristus odpouští hříchy jako Bůh:

Ve Starém zákoně je zjeveno a řečeno, že hříchy může odpustit toliko sám Bůh. (Ž 130:4 viz Ž 51: 3-12; Iz 43:25) Na ty verše se Židé odvolávali, když Jej vinili z bludařství a rouhání. Ježíš Kristus měl moc odpustit hříchy, které může odpustit jedině Bůh. Ježíš Kristus měl moc odpustit hříchy, protože byl Bohem zjeveným v lidském těle (Mt 9:6; Mk 2:5; Lk 7:48; Ef 1:8; Ko 2: 14) po svém vzkříšení a nanebevstoupení (Sk 10:42,43).

9. Pán Ježíš Kristus je Synem Božím, zrozeným a jednorozeným, ne stvořeným:

Ž 2:7; Sk 13:33; Žd 1:5

Ale zda se Bůh může zrodit? Viz Jan 1:18; Iz 66:9. Již jeho narození svědčí o jeho Božství. Bůh zrodil Boha. Mimo Ježíše Krista nikdo nebyl tak zrozený. (Žd 1:5) Člověk může zrodit toliko člověka, nemůže zrodit osoby, či bytosti nižšího řádu, než je sám. Taktéž Bůh zrodil Boha a tudíž je Ježíš Kristus Bohem, o čemž On sám svědčí. Kristus je od věčnosti zrozený a tudíž je věčný. Ve věčnosti se nepočítá čas. Prorok Izaiáš Jej nazývá Otcem věčnosti. Iz 9:5,6. Ježíš sám ve velekněžské modlitbě vyznává, že byl Bohem Otcem milován ve věčnosti před ustanovením světa, procesem stvoření (J 17:24, viz bod 24.) Pán Ježíš je také jednorozeným Synem (J 1:14, 3:16)

10. Svět byl stvořen skrze Ježíše Krista a byl stvořen pro něj:

J 1:1-4; Gn 1:1; Ko 1:16,17; Žd 1: 9-12, srovnej s Ž 102:25-28. Srovnej si tyto dva texty: J 1:1-4 a Ž 33:6

11. Bůh Otec nazývá Syna Bohem:

Žd 1:8

12. Bůh Otec pomazává Boha Syna:

Žd 1:9; Iz 61:1-3 srovnej Lk 4:1421; Iz 11:2

13. Ježíš je Kristus, Mesiáš, pomazaný od Boha Otce:

Sk 2:36; Žd 1:9; Lk 4:14-21; J 4:25, 26; 1J 5:1

14. Pán Ježíš osobně potvrzuje, že je Boží Mesiáš:

a) Samaritánce J 4:25,26

b) učedníkům Jana Křtitele Mt 11: 2-6

c) Bůh Otec to zjevuje Petrovi Mt 16:15-17; Jan 6:69 a všem učedníkům Sk 2:36

15. Ježíš z Nazaretu je pravý Bůh a Život věčný: J 6:47; 1J 5:20 b

16. Pán Ježíš jako Bůh a slíbený Mesiáš přijde v těle: Nejpozoruhodnější verš v Bibli říká:

Nebo tak Bůh miloval svět, že syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. (J 3:16)

To znamená, že Bůh navštívil lidstvo v osobě svého Syna, nebo-li zjevený zůstal v lidském těle. (Lk 1:68; J 1:14; Ko 2:9; Fp 2:6,8; 1 Tm 3:16; Žd 2:17)

17. Novozákonní pisatelé jmenují Otce, Syna, Ducha v různém pořadí, ale vždy spolu a na stejné úrovni: Mt 28:19; 2K 13:13; Ef 4:4-6; 1 Pt 1:2; 1 J 5:7

Z těchto citátů vidíme, že v prvním případě je jako první vyjmenovaný - Otec, v druhém případě Pán Ježíš Kristus, a v třetím osoba Ducha svatého. Různé pořadí podle pisatelů novozákonních knih bylo normálním jevem, když pamatujeme na slova Pána Ježíše: „Já a Otec jsme jedno ..."(J 10:30)

18. Pán Ježíš Kristus si přivlastňuje Boží starozákonní jména:

Ve Starém zákoně bylo jedno ze jmen zjevené Mojžíšovi JAHVE (Ex 3:13-14). Bylo zjevené v hebrejštině ve slovech: „ehje aszerehje" což znamená: „JSEM, KTERÝ JSEM". V Novém zákoně těmto hebrejským slovům odpovídá řecké slovo „ego eimi", což unamená: „JÁ JSEM". Tohoto výrazu užívá Pán Ježíš, když mluví o sobě. Například: Jan 8:12,24,28. Nebyla to obyčejná slovní fráze, protože se při vyslovení těchto slov demonstrovala Boží moc, což dosvědčuje skutečnost, že vojáci, kteří přišli Ježíše zatknout, padli na zem (J 18:6-8). Toto Boží jméno JHWH viselo dokonce na kříži (viz bod 25 níže). Toto slovo Já jsem (JHWH) vyslovil v posledních pokynech učedníkům před svou smrtí v souvislosti s jejich posláním světu (Mt 28:20) a vyslovil je po svém vzkříšení před nanebevstoupením (Lk 24:39). To jméno, které vyslovil Pán Bůh v keři (Ex 3:14).

Pán Ježíš zjevoval svou Božskou moc v souvislosti se svým prohlášením: JÁ JSEM vícekrát, například:

a) Dosvědčuje své mesiášství (J 4:26)

b) Dosvědčuje, že je od Otce (J 5:43)

c) Chodí po vodě (J 6:20)

d) Vyzývá k víře ve svou osobu, která zachraňuje od zahynutí v důsledku hříchu. Jan 8:24 - tuto výzvu může konat Bůh.

e) Prorokuje o svém ukřižování - povýšení Syna člověka (J 8:28)

f) Židy rozhněvá prohlášením, že byl dříve než Abraham (J 8:58)

g) Demonstruje své božství mocí, takže nepřátelé padají na zem (J 18:6-9, viz bod 20.)

19. Plné jméno Kristovo zní: Pán Ježíš Kristus:

Ef 1:2,3 - Židé se nemohli smířit s faktem, že Ježíš (člověk) se činí Pánem. I za to (v jejich pojetí bludu) Ho chtěli ukamenovat (J 5:18, 10:33; Mt 26:63-65).

20. Mimo jiné PÁN Ježíš Kristus užíval takových obrazů, které se hodily jen na Boha:

V souvislosti se svými tituly, atributy a duchovními obrazy na svou osobu je v Janovi sedm míst, ve kterých Ježíš prohlašuje: „Já jsem" tedy: JHWH (viz bod 18).

1. chléb života (J 6:35,41,51)

2. světlo světa (J 8:12)

3. dveře ovcí (J 10:7)

4. dobrý pastýř (J 10:11 srovnej s Žalmem 23:1)

5. vzkříšení a život (J 11:25)

6. cesta, pravda a život (J 14:6)

7. vinný kmen (J 15:1)

Dále prohlašuje: „Já jsem Mesiáš" (J 4:25-26). Nejvíce popudil Židy proti sobě, když prohlásil: „Dříve než Abraham byl, JÁ JSEM" (J 8:58). Vyznání Ježíšovo před židovským sinedriem, že je Kristus, Syn Boží (Mt 26:63) a že od toho času bude sedět na pravici moci Boží (Mt 26:64) byla korpus delikti soudu a smrti.

21. Pán Ježíš Kristus má následující tituly:

Kristus, Mesiáš, Spasitel, Vykupitel, Předivný, Otec věčnosti, Kníže pokoje, Rádce, Svědek víry, Slovo Boží, Pravda, Světlo světa, Cesta, Dobrý pastýř, Prostředník, Nejvyšší kněz, Vůdce a dokonavatel naší víry a spasení, Náš orodovník, Syn Boží, Jednorozený Syn, Bůh mocný, Bůh Spasitel, Obraz Boží, Pán, Pán všeho, Král Králů, Pán Pánů, Král svatých, Věrný Pravý, Alfa a Omega, První a Poslední, Pán chvály, Blahoslavený, Jediný vládce, Beránek Boží, který snímá hříchy světa, Král izraelský i židovský, Kníže života, Syn Davidův, Růže saronská, Hvězda jitřní, Bůh pravý a život věčný, Lev z pokolení Judova, Pravice Hospodinova, Počátek a konec, atd.

Tyto tituly, vymezení, úřady a atributy mohou patřit jen Božské osobě. (Poznámka: Soubor téměř všech titulů, jmen a atributů Ježíše Krista jsem sepsal chronologicky, je jich více než dnů v roce. Spolu s našimi tituly v Kristu a s místy výskytu v Bibli jsou zájemcům k disposici v psané formě. Zájemci si o ně mohou napsat na uvedený e-mail)

22. Pán Ježíš nenapomenul lidi, kteří Ho označovali veřejně jako Boha:

Pokud by nebyl Bohem, nedovolil by lidem, aby vůči jeho osobě používali tento titul (Lk 7:16; J 20:28).

23. Dokončíme tuto biblickou studii několika srovnáními víry, která se vyskytuje ve Starém zákoně a vztahuje se na osobu Boží, kterou Písmo (Slovo Boží) vztahuje na Krista, Syna Božího:

a) Bůh: Gn 1:1,2, viz: Ko 1:1517; Iz 35:4, 44:8, 45:22,23, 48:12

b) Kristus: J 1:3, J 4:25,26; Sk 4: 12; Ř 10:9-13; 1 K 3:11, 10:4; 1 P 1:11; 1J 4:3,5:1; Zj 2:8

Bible hovoří o Duchu svatém, že On vychází z Otce i Syna (Ř 8:5). Z výše uvedených srovnání vidíme, že Kristus by nemohl vztahovat starozákonní výpovědi na svou osobu, kdyby byl Božím stvořením, jakými jsou andělé a lidé. Avšak Ježíš Kristus je Bohem, zřekl se nebeské slávy (F 2:6-11), přijal podobu a stav člověka. „Připodobnil se bratřím" (Žd 2:17), aby mohl vykoupit lidský rod z hříchu a smrti. Přišel, aby smířil člověka s Bohem a Svým Otcem. 2K 15:19)

24. Pán Ježíš byl před stvořením ve věčnosti s Bohem Otcem:

Mnoho lidí se pozastavuje nad osobou, životem a dílem Ježíše Krista a omezují se jen na úvahy nad jeho pozemským (dočasným) životem. Avšak Bible hovoří, že Kristus je věčný, nazývá ho Otcem věčnosti (Iz 9:6). Odtud plynou mylná pojetí, protože mnoho lidí vidí jeho život jen z jednoho úhlu a tedy jednostranně. Proto se nemáme zamýšlet jen nad ním - jeho prací a životem - a zužovat (oklešťovat) jeho bytí pouze na oblast Ježíšova života na zemi. Musíme brát ohled na existenci před jeho příchodem na zemi (J 17:5). Ježíš, Boží Syn, byl ve věčnosti, jak o tom sedmkrát svědčí Písmo:

1. Byl milován Otcem (J 17:24) To svědčí sám Ježíš osobně ve velekněžské modlitbě (J 17).

2. Byl ve slávě Otce (J 17:5) Osobní svědectví Ježíše.

3. Ve věčnosti existoval Božím způsobem a před vtělením byl ROVEN BOHU (Fp 2:6)

4. Byl určen k zabití ve věčnosti jako Beránek (Zj 13:8)

5. Byl vybrán jako zástupný Beránek (k obětování za nás hříšné) 1Pt 1:19,20)

6. My jsme byli před založením světa vyvoleni v něm (v Ježíši Kristu), abychom stáli před Bohem svatí, jako synové k chvále (Ef 1:4-6).

7. Naše jména byla napsána ve věčnosti do knihy života Beránka (Zj 13:8, viz Zj 20:15). My sami jsme byli Bohem Otcem vyvoleni před stvořením (viz J 17:5; F 2:6). Také musíme vidět jeho práci nad národem vyvoleným (1K 10:4; Žd 11: 24-26), také jeho dokončení díla vykoupení a vyvýšení (Fp 2:9-11).

V knize Přísloví jsou místa, která hovoří, že Pán Bůh skrze moudrost formoval svět a moudrost byla ustanovena před stvořením země (Př 8:1, 22,23).

Moudrost je jeden z atributů Syna ve Starém zákoně. Proto do věcí Božích nemůžeme proniknout lidským rozumem (Ř 11:34; 2 Pt 1:19-21). Poznat můžeme pouze to, co nám Bůh skrze Ducha svatého zjeví (1K 2:10-11) „Proto nikdo nemůže říci: Ježíš je Pánem,- pouze vedený Duchem svatým". (1K 12:3b)

25. Boží jméno JHWH viselo na Golgotském kříži.

Už v hořícím keři zjevil své nevyslovitelné jméno. Odtud je jeho jméno JHWH. To jméno se nesmělo ani vyslovit. Pouze velekněz ve svatyni mohl toto jméno vyslovit a to jen jednou v roce. A toto nevyslovitelné jméno: Já jsem, které mohlo být vysloveno jen ve svatyni svatých, viselo na kříži na Golgotě. Kvůli tomu Židé žádali Piláta, aby to nedával nad hlavu Ježíše na kříži. Pán Ježíš je Beránek Boží, určený k zabití před ustanovením světa (Zj 13:8; 1Pt 1:19,20). On jediný byl hoden, aby vešel do svatyně svatých, aby nás - tebe a mne, smířil s Bohem. Na kříži visel nápis ve třech jazycích: hebrejsky, řecky a latinsky (J 19:19-22). Hebrejsky bylo napsáno: „Jéšua Hannocrí Úmelech Hajjehúdím". Z řeckého textu čteme doslovně: „Ježíš, ten Nazaretský, ten král těch Židů". Začátečními písmeny nápisu v hebrejštině dostaneme nejsvětější jméno Boží: JHWH. (Transkripce písmene „ú" je hebrejské písmeno „w") Tím proklamoval Bůh Otec před Židy a před celým světem: To je Boží Beránek, který nese hřích celého světa. Tak o tom svědčil Jan Křtitel na počátku Ježíšovy misie (J 1: 29).

26. Hebrejský význam jména Ježíš je Jehošua, což znamená: Bůh, který vysvobozuje (Mt 1:21).

27. Ve Starém zákoně je několik míst, o příchodu andělů ku pomoci lidem Staré smlouvy.

Na některých místech je autorita poslů větší, než mohou mít služební duchové (Žd 1:14). Zde dochází k tomu, že je lidé označují jako samého Hospodina. Protože Boha Otce nikdo neviděl a nemůže vidět, jde o zjevení Božího Syna ve starozákonní době Božím služebníkům ve viditelné podobě.

a) Abraham viděl tři muže (!) a oslovil je: Pane můj ... (Gn 18:3,27). Tato „návštěva andělů" dostává jinou rovinu, když čteme: HOSPODIN řekl Abrahamovi ... (Gn 18:13,20). Ne, nebyli to obyčejní andělé. Hospodin přišel osobně v Synu Božím k Abrahamovi před svým vtělením (J 1:14; Ga 4:4)

b) Jozue viděl anděla Hospodinova, a ten jej vyzval, aby před ním zul obuv, jako Mojžíš u hořícího keře (Joz 5:13-15, srovnej: Ex 3:4,5).

c) Gedeon dostal návštěvu s mimořádnou mocí, která jej oslovila: „Hospodin s tebou..." Písmo dále určuje: „Tedy řekl jemu Hospodin... - tedy ten anděl byl jen nižší posel či sám Syn? Také Gedeon od něj žádal přímo znamení, které by služebný duch Boží nemohl naplnit. Proč ten, který se jednou popisuje jako anděl Boží, je podruhé jako samotný Bůh? (Soud 6:11-17)

d) kněz Jozue měl vidění anděla mimořádné autority, který měl jako Bůh moc kněze očistit a obnovit jeho autoritu a úřad kněze. Tuto autoritu může mít jen Bůh, ne anděl (Za 3:1-10). Také tento Posel je vzápětí titulován jako Hospodin a mluvil v autoritě, kterou má jen Bůh (viz verše: 2,7,10)

Dále se ptáme: Kdo se ukázal Hagar? (Gn 16:10-13) Mojžíšovi v ohnivém keři jako ten, kdo se představuje jako „Já jsem?" (Ex 3:6,14) viz body: 18,20,25. Kdo to byl ve Fanuel, o němž Jákob řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a zachována je duše má..." (Gn 32:30 viz: Gn 32:24-30). Kdo se zjevil Manue a jeho manželce (rodiče Samsona), že před ním padli na zem? (Sd 13:9-25). Ta žena řekla: „Jistě my zemřeme, neboť jsme Boha viděli..." (Sd 13:22). To jsou jen známá místa v Písmu.

28. První titul Pána Ježíše v Novém zákoně, na který se Písmo odvolává v souvislosti se Starým zákonem, je IMMANUEL, nebo-li: „S námi je Bůh" (Iz 8:8,9; Mt 1:23).

29. Důkazem božství Pána Ježíše je jeho oběť na kříži, kde zvoláním „dokonáno jest" dovršil krevní smlouvu a zahladil viny, zlořečení a nemoc lidstva. To může učinit jen Bůh (J 1:29, 3:16, 19:30; Ř 5:6-11 atd.).

30. Důkazem božství Pána Ježíše Krista je jeho vzkříšení z mrtvých a nanebevstoupení zpět do Boží slávy (Mt 28, Mk 16, Lk 24, Sk 1,1 K 15:3-4).

31. Historickým a přítomným důkazem božství Pána Ježíše Krista je naplnění všech biblických proroctví zjevených proroky Staré smlouvy:

Jejich sepsání jsou známá z jiných Kristologických studií. Tento fenomén božství Krista nemá u jiných osob obdoby. Je božsky jedinečný. Konečně historické a přítomné důkazy božství Pána Ježíše jsou jeho divy a zázraky, jeho moc uzdravovat, vymítat démony a osvobozovat. Především skutečnost, že křísil mrtvé (Mt 12:15, J 11:25-44, Lk 7:11-16). Ne náhodou byl v Naim lidmi proklamován jako Bůh. V přítomné době i my lidé 21. století svědčíme o autentické události a demonstraci Ježíšova božství ve svých životech a svědčíme z osobních zkušeností, to co bylo pro Jana Křtitele dosvědčením Ježíšova božského Mesiánství (Mt 11:5). Proto máme naplňovat novozákonní výzvu ke svědectví v moci Ducha svatého lidem v přítomné době (Sk 1:8 srovnej: Iz 12:4). Největší a osobní důkaz o božství Pána Ježíše je změna našeho života a jeho odpověď na naše osobní modlitby za jednotlivce, rodiny a národy. To může činit jen živý a pravý Bůh.

32. Z osobního studia epištoly Titovi jsem byl osloven titulem:

„Spasitel Bůh". Je jasné, že se zde zjevuje, že Spasitelem je Ježíš Kristus (Tt 3:6). Na čtyřech místech textu Timoteovi Pavel zdůrazňuje božství Ježíše titulem: „Spasitel Bůh". Spojuje jasně i pro nás tyto dva pojmy, aby ukázal, že se týkají jedné osoby, Pána Ježíše Krista: (Tt 1:3, 2:10, 2:13, 3:4). Spasitel Pán Ježíš Kristus je Bůh. Končím textem, který nejjasněji tuto vazbu dokazuje:

• ... v očekávání té požehnané naděje, totiž slavného příchodu našeho velikého BOHA A SPASITELE JEŽÍŠE KRISTA.

Amen

Výčet argumentů a důkazů pro božství Pána Ježíše Krista není pochopitelně úplný. Dělí se na přímé důkazy, například přímé prohlášení Ježíše, že je rovný Bohu Otci (J 10:30) a na nepřímé, například skutečnost, že dovolil lidem se jemu klanět (J 20:28, Zj 1:17) atd. Sami si najděte další přímé a nepřímé důkazy z Písma. To ovšem nestačí. Vejděte do chvály a vzývejte jeho jméno biblickým způsobem. Jmenovaná místa Písma jsou podkladem pro osobní adoraci božství Pána Ježíše Krista a pro modlitební skupiny. Zpracováno z různých pramenů

- Václav Lamr -

christ.art@seznam cz