Ne každý, kdo si říká křesťan, je křesťanem. I nevěřící se často klamně hlásí k víře v Krista. Lidé, kteří ve skutečnosti nejsou křesťané mohou sejít snadno na zcestí, domnívaje se, že věřícími skutečně jsou.

Levná milost a snadná víra překrouceného evangelia rozvrací čistotu biblické noviny. Rozmělnění a zmírnění novozákonního posleství přineslo do církve hnilobné zevšeobecnění, že v podstatě každý, kdo nějakým způsobem přátelsky reaguje na Ježíše, je spasen, že má spásnou víru. Téměř vše, snad kromě zlobného a výslovného odmítnutí Ježíše, se dnes počítá za křesťanskou spásonosnou víru.

Avšak evangelium, které hlásal sám Ježíš, vůbec nepřipouští tuto možnost. Našim zdrojem bude pouze biblický záznam. Podle Bible, jenom malé stádečko je spaseno, mikrostádečko, protože originální řečtina zde používá slovo mikron.

Od samého počátku své služby se Ježíš vystříhal tomu, aby nevzbudil v lidech falešné naděje skrze rychlou, snadnou a mělkou víru. Ježíš propustil více nespasených uchazečů o víru, než těch, které vyhrál na svou spásnou stranu. Ježíš nechtěl a nemohl dát uchazečům o spásu falešnou naději! Ježíšova slova byla vždy šita na míru tak, aby se dotkla duchovní potřeby, tedy duchovní slabosti jednotlivců. Ježíš nikdy neopominul obnažit uchazečovo sebeospravedlňování, nebo zvrácené motivace, či lehkověrné sklony.

Podívejme se na klasický příklad v Janově evangeliu. Ve třetí kapitole se dočteme o první Ježíšově evangelizaci z očí do očí. Jeden z předních židovských náboženských vůdců, farizej Nikodémus, přišel v noci za Ježíšem:

• Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. (Jan 3:2)

Takové ujištění by snad v každém z nás vyvolalo smělou jistotu, že Nikodémus byl spasený věřící. Nikodémus věřil, že Ježíš přišel od Boha. Vidíte, a přesto ironií zůstává, že Ježíš Nikodéma neuvítal jako svého, ale naopak s ním od prvního slova jednal jako s nevěřícím. Ježíš věděl o Nikodémově samospravedlnosti, o jeho skutečné víře, což byla vlastně nevíra. Jisté je, že Ježíš Nikodéma nepovzbudil k lehkověrnosti. Ježíš nekázal snadnou víru. Naopak, Ježíš zpochybnil všechno za čím Nikodémus stál.

Ježíš se postavil tváří v tvář Nikodémově strojené víře, jeho kvazi-dobrotě, jeho skutkařskému náboženství, jeho farizejské spravedlnosti a jeho nepochopení biblického písma.

Uvědomme si ještě jednou, že Ježíš evangelizoval předního náboženského v Boha věřícího vůdce Izraele. Spasitel, Ježíš Kristus, nepožadoval od Nikodéma nic méně, než úplnou, totální regeneraci, obrození, znovuzrození. Bez duchovní obrody, řekl Ježíš Nikodémovi, nemá nikdo naději na věčný život s Bohem. Nikodémus byl zdrcen Ježíšovými slovy a Bible nepodává žádný důkaz, že by Nikodémova reakce byla v ten okamžik kladná, tedy opravdově spásná.

Je zajímavé, že Nikodémův příklad je v Janově evangeliu, které začíná a končí Kristovým Božstvím. Téměř všechno v Janově evangeliu je rozpracováno na skutečnosti, že Kristus je Bůh. Střetnutí Ježíše Krista s Nikodémem není výjimkou. Ze širší souvislosti textu vyplývá, že Ježíš

• ... nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl co je v člověku. (Jan 2:25)

A tak příběh s Nikodémem jen dokazuje Kristovo Božství, protože Ježíš Kristus dobře věděl, co je v hlubinách Nikodémova srdce. Nikodémus byl prostě jeden z těch, kdo věřili, protože viděl Ježíšovy zázraky. Vždyť tolik lidí věří v Boha stejným způsobem jako Nikodémus.

• ...mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení /t.j. zázraky/, které činil. (Jan 2:24)

Znepokojující pravdou však zůstává, že pouhá víra v Ježíšovo Jméno, přestože činil viditelné zázraky, nemá nic společného se spásnou vírou. Verš totiž pokračuje:

• Ježíš jim však nesvěřoval kdo je, poněvadž všechny lidi znal. (Jan 2:24)

Tohle je jasný výraz strojené víry. Žádný zázrak totiž nezaručuje vyvolání opravdové, spásné víry. Tato pravda je protkána od začátku Starého až do konce Nového zákona na důkaz naší hříšné lidské zdegenerovanosti. Nikodémus je obraz nepravé víry. Jeho mysl přijala do určité míry pravdu o Kristu, ale jeho srdce zůstalo netknuté, neprošlo obrodou, regenerací, znovuzrozením. Jeho srdce nebylo obřezané, jak to krásně vystihuje Starý zákon.

Nikodémus byl Ježíšem znepokojen. Jako náboženský vůdce měl vážný zájem o každého, kdo by přišel od Boha. Po 400 let nebylo v Izraeli proroka, a Nikodémus snad věřil, že právě teď jednoho nalezl. Proto se vyznal.

• Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním. (Jan 3:2)

Nikodémus snad i věřil, že Ježíš je Mesiáš, který přišel osvobodit židovský národ. Avšak v těchto verších ještě nepřijal Krista jako vtěleného Boha.

Ježíš přešel Nikodémovo vyznání, které vystihovalo určitou míru víry a odpověděl otázku, kterou se Nikodémus ani neptal. Ježíš Nikodémovi potvrdil, že je od Boha, ale svou vševědoucností Nikodémovi odhalil jeho srdce a krutou skutečnost, že je daleko od spásy. Nikodémus nejednal s učitelem, jak Ježíše nazval, Nikodémus stál před Bohem v těle. Slova našeho Spasitele a Pána Nikodéma šokovala. Nezmenšujme Ježíšovy odpovědi.

Strategie Ježíšovy evangelizace se nevyznačovala sladkými řečmi o všeobecné sociální spravedlnosti, lásce, míru a štěstí. Jeho strategií bylo přímé svědectví, svědectví bez okolků, svědectví, že běží o hrdlo.

Ježíš předložil Nikodémovi čtyři rozhodující pravdy. Přečtěte si první polovinu třetí kapitoly Janova evangelia jak se rozhovor rozvíjel dál.

Pokračování příště.