Tak jak naložíme s otázkou o původu člověka, takovou dostaneme odpověď na otázku o osudu člověka, na otázku kam se člověk ubírá, kam kráčí. Quo vadis homo? Kam kráčíš, člověče?

Naše víra o původu člověka přímo podmiňuje, co jsme nyní, a současně nám dává odpověď, co nás čeká. Dává nám nahlédnout do našeho osudu.

Darwinismus a evoluční materialistický názor nemá odpověď na otázky, které se týkají budoucnosti a osudu jednotlivců. Hlavní důvod existence jednotlivce je, aby přispěl k vývojovému pokroku svého druhu. Většina darwinistů jsou v hmotu věřící materialisté, a proto věří, že se zánikem těla je jedinec jednou a navždy vypovězen z existence. Je prostě vyřízen.

Jestliže je život ve své celistvosti jen sdružením hmoty, bez ohledu na složitost souborů protonů, neutronů, elektronů, atomů, molekul, buněk a orgánů, potom bez pochyby, rozpuštění tohoto hmotného souboru musí být také současně jeho úplným koncem.

Plnokrevný materialista nemá naději osobní existence po zániku svého těla. Proto jakákoliv naděje evolučního materialistického darwinisty musí být zakotvena ve vývoji hmoty, tedy v tělech budoucích lidských jednotlivců. Celých našich 70 let života, jsme-li při síle tak 80 let, nemají pro jednotlivce vůbec žádný smysl, protože součet položek na našich osobních účtech, se smrtí anuluje.

Pravda, náš život má smysl pro naše děti, ale i ty jsou jenom jednotlivci, takže jejich smrtí se jejich osobní životní smysl opět anuluje. Až vše skončí, až lidský druh vyhyne, a tomu věří každý evolucionista, obdržíme suma sumárum nulu - součet štafety nul.

Držitelé tohoto názoru spějí k užitému nihilismu. Spějí k názoru, že životní hodnoty jsou neopodstatněné. A právě v zemích, kde v minulosti převládala tradiční, kolektivní, tedy nebiblická víra, tam se darwinistické evoluci a ateistickému nihilismu dařilo nejlépe. Právě tyto země procházejí katastrofálním morálním úpadkem, který vyúsťuje v hroutících se hospodářstvích.

Kdo jsme? Jsme tím, kým se vidíme. Vidíme-li se jako hromádka potravin, které se pouze přeměňují v našem těle, nedivme se, že procházíme takovým úpadkem. Kdo věří, že pochází ze zvířecích předků, těmi se také dříve nebo později stane sám, nebo jeho potomci.

Naši buditelé 19. století pokládali za nejdůležitější pro národní bytí náš jazyk. Dnes se mluví česky i v pohraničí, i ve městech, a přesto je jazyk pro naši národní svébytnost zcela nedostačující. Pokud vím, náš národ se neustále rozpadá na miliony soukromých jednotlivců, kteří jsou si navzájem cizí.

My, Češi, jsme za poslední století, snad i déle, pozvolna ztratili víru v sebe, ztratili jsme biblickou jistotu, že jsme jako ostatně všechny národy stvořeni k obrazu Božímu. Skoro bych si dovolil tvrdit, že jsme se stali takovými minidarwinisty ještě před tím, než se Darwinovo jméno stalo kuchyňským pojmem. Nevidíme-li v sobě rysy Božího obrazu, je s námi konec, jako ostatně se všemi historickými národy, které se s Bohem rozešly. Náš národ, nejen náš, se stává shlukem jednotlivých nihilistů, kteří si stýskají, nevraží, podlézají, závidí a navzájem se okrádají. Nihilisté, lidé s neopodstatněným životním smyslem se mstí sami sobě. Mají špatnou pracovní morálku, plundrují, vandalizují, ničí přírodu a každý si hledí svého.

Věřím, že my Češi jsme upadli z velké části díky všeobecně přijaté evoluční domněnce. Jsme-li hmotná nula, z nuly pocházející a v nulu se obracející, nedivme se, že se dnes k sobě na ulici, v tramvaji a obchodech navzájem chováme stejně jako občané zemí, které s námi sdílí materialistický světový názor. Vidíme-li v sobě nulu, ostatní ji v nás vidí také.

Můj děda říkával, "copak lidé, ti jsou dobří, ale ta vláda!" Tohle jsem už slyšel tolikrát a nejen od dědy. Vůbec s tímto názorem nesouhlasím. Vždyť Ježíš řekl, že nejproradnější je lidské srdce, tedy i srdce obyčejně české. Vždyť jsme jenom lidé. Ježíš Kristus neléčil hřích, ten už jsme spáchali, ten se nedá odčinit. Ježíš Kristus léčil příčinu hříchu, a tím je hříšné, nemorální srdce každého člověka, tedy i naše.

Obroda našeho národa nemůže povstat z hospodářských nebo politických přestaveb, ať jsou započaty doma nebo jinde. Naše národní a hospodářské problémy jsou důsledkem kruté příčiny, což je odtržení většiny národa od osobního svazku s Bohem. Tomu dopomohla darwinistická pseudověda.

Jenom z jednotlivých kvalitních cihel se může postavit pevné stavení. Jednotlivci tvoří národ a ne naopak. Proto obroda národa, stavení, musí začít u jednotlivců, u cihliček, prostě v srdci každého z nás.

Evoluční domněnka podkopala vědomí jednotlivců již před tím, než byl podkopán základ celého národa. Začnou-li se drolit cihly, celé stavení se rozpadne. Darwinisté, evolucionisté a z nich vyplývající totality, vkládají biologickou a duchovní naději v druh a nikoliv v jedince. Jak pošetilé, vždyť je tomu právě naopak.

Naděje jedince dá naději druhu. Naděje Čecha dá naději českému národu. Beznadějní Češi umrtví celý národ. Naše národní obroda vězí v osobním vztahu každého z nás k Bohu. Jakékoliv jiné řešení se rovná pouhému přestrojení za dalšího hastroše. Naše obroda, stejně jako obroda kteréhokoliv národa, nevězí v prosperujícím hospodářství. To se dostaví jako důsledek našeho vztahu k Bohu.

• Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno. (Luk. 12:31)
• Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jenž si zvolil za dědictví. (Žalm 33:12)

Bez Božího dědictví nás neuspokojí ani japonská videokamera v každé domácnosti.

Pokračujme však v úvahách o zrůdnosti darwinismu a materialismu. Biologický osud (a darwinismus neuznává nic jiného) budoucího nadčlověka, stojícího na dalším vývojovém stupni, se nebude odlišovat od údělu dnešního člověka. Jediný přínos, který materialismus slibuje je kvantitativní. Budoucí nadčlověk na tom bude kvalitativně stejně jako dnes. Bude jíst, pít, spát, chodit na velkou a malou stranu, bude se ženit a vdávat, rozmnožovat a nakonec zemře stejným způsobem jako my, nebo pes či komár, aby uvolnil místo svým vývojově vyšším potomkům.

Budoucí nadčlověk, superman, bude jíst a spát účinněji, snad bude pracovat jen hodinu týdně, bude poletovat od planety k planetě, ale v zásadě kvalitativně nic nového darwinismus nenabízí. Člověk si dnes pohrává s vesmírnou válkou a v duchu kolonizuje planety. Spisovatelé fantastických románů nám předkládají hrdiny budoucnosti, kteří vystupují stejně morálně znetvořeni, jako dnešní člověk. Celý dialektický materialismus je kvantitativní magorie.

Budeme létat dále a výš, budeme mít víc a víc, budeme stavět vše co největší, náš mozek pohltí co nejvíc vědomostí a znalostí. Co nám darwinismus, který nás tak zničil nabízí? Nenabízí nic nového. Darwinismus promítá do budoucnosti jen to, co už máme nyní, včetně technologicky znásobeného zotročení.

K čemu bude v příštím vývojovém stupni tisíciletý život, když se budeme prát stejně jako se pereme nyní? Vždyť i superman zemře, aby byl vystřídán super-supermanem. Zdá se vám, že přeháním? Ale to je vše, co nám dialektičtí a humanističtí materialisté dnes nabízejí - "přirozený výběr", právo silnějšího.

Učil jsem se o zákonu přechodu kvantity v kvalitu. Takovému nesmyslu nemůže přece soudný člověk věřit. Sebevětší kvantita neživých atomů jakkoliv seskupených se nemůže kvalitativně změnit v život.

Materialisté se smrtí příliš nezabývají, přestože smrt je společným jmenovatelem lidských myšlenek minulých, dnešních i budoucích. Kdesi jsem četl, že člověk přemýšlí o své osobní smrti častěji, než o všech ostatních námětech. Smrt o které přemýšlíme, nebo o ní aspoň myšlenkou zavadíme tolikrát za den nestojí materialistům za pozornost. Rozpadem přestavěných molekul potravin, to jest co prý jsme, vše končí.

Vidíte ten nihilismus, který sžírá i náš národ? Uvažujme. Jestliže je smrt skutečný konec, proč se jí zatěžujeme? Proč o ní vůbec přemýšlíme, když smrt znamená jen neexistenci? Není snad smrt nejdůležitější, když stojí na prvním místě našich myšlenek? Proč vzdáváme čest zemřelému pohřbem, proslovy a muzikou? Vždyť byl seskupen jen z potravin koupených v konzumu. Proč materialisté rehabilitují své popravené a vrací jim legitimace? Sami se nechovají podle toho čemu věří. Člověk prý po smrti zanikne a promění se v "nic". Přesto toto "nic" dnes ctí. Může být nula ctěna?

Jestliže je smrt opravdový konec, proč se jí většina lidí bojí? Vždyť o nic nejde. Většina lidí se podvědomě bojí následků. Dialektici nežijí svojí vírou. Jsou ze své smrti paranoidní. Tyrané se klepou nejen před Bohem, ale před vším a každým, protože jsou těmi nejnejistějšími lidmi pod sluncem.

Jestliže je člověk spláchnutelná hromádka přeměněných potravin, a lidí je na světě habaděj, potom jsou lidé nejsnáze nahraditelný materiál. Nedivme se, že na materialismu lpící šílenci vyšlou bez jakýchkoliv morálních zábran miliony lidí pod kosy kulometů. Napoleon prý řekl, že jedinná prospěšná funkce ženy je rodit syny, potravu pro děla.

Stejné filosofie dodnes vládnou totalitám a ve vyhlazovacích pracovních táborech. Mějme na zřeteli, že tento přístup a neúcta k jedinečnosti a právům každého jedince, je přímou výslednicí nihilistického, evolučního materialismu. Jestliže je člověk pouze určitým způsobem seskupená hmota, potom zničením tohoto seskupení, zničíme život i jeho smysl. Jestliže spravedlnost nedostane zadostiučinění na tomto světě a v tomto životě, potom podle nihilistické filosofie spravedlnost neexistuje. Zloději, mordýři, tyrani i sadisté uniknou.

Psychologové vyzkoumali, že kromě myšlenek o smrti se často zabýváme myšlenkami o spravedlnosti. Už se vám jistě stalo, že jste zatínali bezmocně pěsti, toužíce po spravedlnosti. V naší hříšné přirozenosti toužíme spíš po pomstě. Netužme po ní, vždyť pomsta patří Bohu:

• Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: "Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán." (Ř 12:19)

Zločinci odmítají pomyšlení na trest, kterému neuniknou. Jejich evoluční světový názor je ospravedlňuje, jak marně doufají, od všech lží, zla, krádeží a sekýrování svých obětí, protože podle darwinistického nihilismu spravedlnosti není. Spravedlnost je prý jenom v našich myslích a myšlenky jsou jenom mechanická přeměna hmoty.

Evolucionista se cítí v bezpečí, pokud může udržovat své odpůrce a oběti v bezmocnosti, pod svou mocí na svou milost a nemilost. Běda, kdyby mu někdo naboural jeho bezbohý svět. Jeho moc by se totiž rozsypala. Jeho moc je zabořena do beztvaré hmoty Darwinovy evoluční domněnky, která vymývá mozky národům.

Materialisté udržují evoluční domněnku pomocí tyranie "vědy". Jejich moc je pevná pokud budou obyčejní lidé věřit této hlouposti. Evoluční myšlenka nezapadá ani do hmotného, ani do duchovního souboru vesmírného bytí.

Teprve až se vzpamatujeme z naší hmotařiny, může být náš národ stmelen Boží, biblickou silou. Musíme být vroubováni do Božího kmene. Evoluční nihilismus je kletba všech národů, nejen našeho.

- Pavel Steiger -