• To zase začínáme sami sebe doporučovat? Či potřebujeme snad jako něk­do doporučující listy k vám nebo od vás? Naším doporučujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou číst. Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkous­tem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí. Od­važujeme se to říci, protože důvěřujeme v Boha skrze Krista. Ne že bychom mohli tuto způ­sobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha, který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život. Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže sy­no­vé Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář – oč slavnější bude služba Ducha! Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti! Ano, ona sláva vůbec nebyla slávou ve srovnání s touto slávou vše přesahující! Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává! Když tedy máme takovou naději, smíme vystupovat s plnou otev­ře­ností a jistotou. Ne­počínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tvář závojem, aby sy­no­vé Izraele nespatřili konec té pomíjející záře. Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu. A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. Avšak ‚když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn‘. Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. Na odha­lené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně. (2 K 3,1–18)

Apoštol Pavel v této pasáži Písma vysvětluje, že proměněné životy Korintských jsou jasným důkazem služby, která byla zapříčiněna samotným Bohem.

Desatero přikázání je shrnutím požadavků Staré smlouvy a skutků smlouvy. Kamenné desky bývají také nazývány deskami smlouvy, Nová smlouva není za­ložena na liteře, nýbrž na Duchu. Smlou­va literami vytesaná do kamene slou­žila smrti, nová smlouva nás učinila způsobilými sloužit spravedlnosti.

• Hospodin řekl Mojžíšovi: ‚Napiš si tato slova, neboť podle těchto slov uzavírám s tebou a s Izraelem smlouvu.‘ A byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání. (Ex 34,27–28)

Apoštol Pavel staví do protikladu službu Staré a Nové smlouvy. Stará smlouva, protože šlo o smlouvu skutků (dodr­žo­vá­ní zákona), mohla nevěřící pouze usvěd­čovat a zatracovat. Nová smlouva, skrze spásné Ježíšovo dílo na kříži, hříšníky proměňuje ke svému obrazu:

• Tak jedinou obětí navždy přivedl k do­konalosti ty, které posvěcuje. (Žd 10,14)

O smyslu desatera přikázání je v Nové smlouvě psáno, že to byl nástroj sloužící k smrti a odsouzení.

Nová smlouva, nová naděje v Kristu, produkuje opravdové věřící, kteří jsou proměněni Duchem svatým a svým životem se připodobňují Kristu:

• Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,  a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha. (Ř 8,3-4)
• … a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. (Fp 1,6)

Z pohledu éry Nové smlouvy je role de­sa­tera negativní. Desatero přikázání je souhrnem zákona a skutků, které byly určeny na Sinaji Izraelcům. Závaznost této smlouvy přestala platit na kříži:

• Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku. (Žd 8,13)

V žádném případě netvrdím, že všechna přikázání Desatera byla zrušena:

• Jestliže tedy zachováváte královský zá­kon, jak je napsán v Písmu: ‚Milo­va­ti budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte. Jestliže však někomu stra­ní­te, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení. Kdo by totiž za­choval celý zákon, a jen v jednom při­kázání klopýtl, provinil se proti všem. Vždyť ten, kdo řekl: ‚Nezcizolo­žíš,‘ řekl také: ‚Nezabiješ.‘ Jestliže neci­zo­ložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon. (Jk 2,8–11)

V  době Nové smlouvy už nejsme vázáni zastaralým zákonem Desatera, protože naším novým zákonem je Kristus. Jestli Kristův zákon formuluje přikázání desatera lépe než to, co platilo doposud, je pro nás závazný zákon Kristův:

• Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem – i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zá­kona, byl jsem bez zákona, abych zís­kal ty, kteří jsou bez zákona – i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. (1 K 9,20–22)

Desatero, tedy deset přikázání, mělo časo­vě omezenou platnost, proto není závazné navždy. Zákonické dodržování de­sa­tera přikázání by nás zavleklo do smlouvy skutků. Dodržování litery zákona desatera nepatří do éry Kristovy působnosti.

In Depth Studies, February 2013