Dostali jsme následující dopis (jde o výběr z dopisu):

Nesouhlasím ale s názorem či vlastně učením, že 7. kapitola Římanům je normální život křesťanů! Apoštol Pavel popisuje v Řím 7 svůj život před obrácením jako starý člověk bez Krista! Proto píše: „Já ubohý člověk!“ Pavla znovuzrozeného čteme až v osmé kapitole Římanům. Tam žije ve vítězství v Kristu! Jak by Pavel mohl tak velikou oblast pokrýt evangeliem, když by byl stále v rozporu těla s Duchem! Římanům 7 je obraz nynější křesťanské církve. Stále jednou nahoře, potom zase dole, jednou posilněni, pak rychle leží na zemi. To je jen slabý výraz! Skutečnost je horší. Pochopitelně může každý křesťan padnout do pochyb, oslaben ve víře. Ale hlavní charakter křesťana a jeho život je znatelný dle Řím 8! Mnozí křesťané omlouvají svůj život dle Řím 7. Milan E.

Abych pravdu řekl, moc nerozumím tomu, co píšete. Na jedné straně mluvíte o tom, že 7. kapitola listu Římanům je o neznovuzrozeném člověku, a na druhé straně tvrdíte, že to je obraz křesťanské církve. Je tedy podle Vás křesťanská církev složená z neznovuzrozených lidí? Myslíte si, že shromáždění neznovuzrozených lidí je skutečně křesťanské? Můžete mi poslat nějaký text Písma, který to tvrdí? Písmo vždy říká, že Kristova církev je svatá, neposkvrněná, čistá. Už dříve jsem Vás žádal, abyste mi napsal, kdo je podle Písma křesťan – zatím jste to nikdy neudělal. Budu rád, když si najdete čas a napíšete mi to.

Odkazujete ve svém textu na Římanům 8. To je skvělé. Podívejte se, co je zde napsáno:

• Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. (Ř 8,7 ČSP)

Jestli je tento text pravdivý, jak potom vysvětlíte slova apoštola z předchozí kapitoly?

• Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. (Ř 7,19)
• Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím. (Ř 7,22)

Myslíte, že během deseti veršů Pavel změnil svůj názor? Protože jestli je Ř 7,19 a 22 o neznovuzrozeném člověku, potom to znamená, že neznovuzrozený člověk ze své nejvnitřnější bytosti, ze své podstaty (podle vnitřního člověka – KRAL):

• chce jednat podle Božího zákona,
• nechce hřešit,
• raduje se z Božího zákona,
• a souhlasí s ním.

Zatímco Ř 8,7 říká, že neznovuzrozený člověk (tedy tělesný, tělesně smýšlející):

• neraduje se z Božího zákona,
• nesouhlasí s ním,
• nechce se mu podřídit (nechce podle něj jednat),
• a dokonce se mu ani podřídit nemůže.

Jak vysvětlíte tento rozpor? Vysvětlení je možné buď jenom velmi komplikovaně – tím, že do textu je třeba vnést něco, co v textu samotném není, nebo můžeme tento rozpor vysvětlit velmi jednoduše tím, že ukážeme, že se o žádný rozpor nejedná, protože když Pavel v Římanům 7 z celého srdce souhlasil s Božím zákonem, jednalo se o Pavla znovuzrozeného.

Tento výklad zastávala církev po dlouhá staletí. Začal být ve větší míře opouštěn teprve v souvislosti s učením Johna Wesleyho o křesťanské dokonalosti (v čemž navazoval na učení starověkého heretika Pelagia), což je učení, že křesťan může ještě za svého života dosáhnout stavu úplného posvěcení. V posledních 100 letech se pak tvrzení, že Římanům 7 je o neznovuzrozeném člověku, rozšiřuje také díky letničnímu a charismatickému hnutí.

Zbožní překladatelé a vykladači Kralické bible tomu rozuměli stejně, jako tomu rozumíme my v Zápase o duši. Podívejte se do poznámek ke Kralické bibli – k verši Ř 7,22 tam stojí: „Vnitřním člověkem míní se člověk znovu zrozený.“ Kraličtí dobře věděli, co je to hřích a rozuměli také lidské přirozenosti. Proto neměli problém tvrdit, že Římanům 7 je popisem každodenního boje křesťana.

Výkladem tohoto textu jsme se v Zápase o duši zabývali v článku v čísle 79, kde je důkladný rozbor sedmé kapitoly Římanům a je zde přímo z textu uvedeno nejméně 15 důvodů, které ukazují, proč máme chápat tuto kapitolu jako popis křesťanského života. Článek Vám zasílám v příloze.

Kromě toho se můžeme podívat do dalších míst Písma, jak podporují či vyvracejí názor, že Římanům 7 je o každodenním životě křesťana.

V listu Galatským (Ga 5,17) apoštol Pavel říká, že tělo bojuje proti Duchu a že jde o naprostý protiklad. O kom je podle Vás tento text? Je určen znovuzrozeným křesťanům nebo neznovuzrozeným nevěřícím? Myslíte si, že křesťan se v tomto životě může zbavit své tělesnosti? Proč by ale potom apoštol psal, že naše tělo podléhá smrti, protože jsme zhřešili (Ř 8,10). Není tedy tělesná přirozenost spojena s tělem, které jednoho dne buď odložíme, nebo – v tom radostnějším případě – bude proměněno v tělo nesmrtelné (1K 15,52–54)?

Pokud by Galatských 5,17 bylo o neznovuzrozeném člověku (což by podle Vašeho výkladu odpovídalo Ř 7), jak vysvětlíte, že je zde boj proti Duchu? Copak neznovuzrozený člověk přijal Ducha svatého, takže proti Němu bojuje?

Jestliže je standardem křesťanského života Římanům 8, a Římanům 7 je o neznovuzrozeném člověku, proč Pavel píše, že musí ranami nutit své tělo ke kázni, aby neselhal (1K 9,27)? Neměl by snad žít vítězným životem? Proč musí bojovat s tělem?

Už dříve jsem Vám psal, že člověk, který dlouhodobě žije v hříchu, pravděpodobně není křesťan. Pokud někdo omlouvá své hříchy odkazem na Římanům 7, potom má velký problém, protože jeho srdce je natolik zatvrzelé, že místo aby své hříchy vyznal Bohu, tak je na Boha svádí. Takový člověk musí činit pokání – a pokud ho nečiní, neměl by být nazýván křesťanem, protože jím se vší pravděpodobností ve skutečnosti není.

Pokud na základě Písma rozumíme tomu, kdo je to křesťan a jak je to s jeho novou i starou přirozeností, potom nám Římanům 7 nebude dělat žádné problémy. Bude nám naopak velkou pomocí, protože nám ukazuje, že ještě musíme bojovat, že jsme ještě nedoběhli do cíle, že jsme ještě nezískali konečný vavřín spravedlnosti. Potom jsou pro nás velikým povzbuzením poslední dva verše sedmé kapitoly, protože ukazují na Krista, vedou nás k evangeliu, ke kříži, kde jedině máme odpuštění, kde jedině můžeme čerpat sílu k tomu, abychom vzdorovali hříchu. Vedou nás k porozumění tomu, kdo jsme my a kdo je Bůh:

• Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! (Ř 7,24-25)

Ale jestli je Římanům 7 o neznovuzrozených lidech a standardem křesťanského života je Římanům 8, potom by nejenom každý dokonaný hřích, ale dokonce každý boj v našem nitru znamenal, že nejsme znovuzrození. Takový postoj by nás snadno mohl zavést na velmi nebezpečné místo, kdy si budeme myslet, že jsme tak vítězní, že už nehřešíme (a z toho, co píšete o apoštolu Pavlovi, to vypadá, že si něco podobného myslíte). Ale pro ty, kteří něco takého zastávají, má Bůh jasné slovo:

• Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. (1J 1,8)

Ale jestli křesťan nemusí zápasit s hříchem, proč potom Jan psal, že máme své hříchy vyznávat (1J 1,9)?

Jestliže Římanům 7,24-25 je volání neznovuzrozeného člověka, potom by to znamenalo, že neznovuzrozený člověk rozumí svému padlému stavu, chápe svou bídu a potřebu vysvobození z těla smrti, jinými slovy – ze své vlastní hříšné přirozenosti rozumí věcem Božího Ducha, což je v přímém protikladu k tomu, co říká Písmo:

• Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. (1K 2,14)

Znovu a znovu vidíme, že Váš výklad odporuje jak kontextu pasáže, tak dalším místům v Písmu. A znovu – stejně jako v minulosti – Vám musím napsat, abyste pečlivěji studoval Boží slovo. Ve svém dopise jste mi napsal, že „mé argumenty jsou často „mimo“ nebo i dost směšné“, ale zatím jste mi nikdy na žádný argument neodpověděl. Budu rád, když mi odpovíte na otázky, které jsem Vám položil v tomto dopise, když mi předložíte výklad Římanům 7, který zohlední verše, které jsem v tomto dopise uvedl. Nemusíte psát nic víc – jenom tohle, ale klidně mi můžete napsat i to, co Vás pobavilo.

Pošlete mi výklad, který vychází ze samotného Písma, ne z Vašich představ o tom, co by měl apoštol psát o znovuzrozeném (vítězném – Ř 8) nebo neznovuzrozeném (ubohém – Ř 7) člověku. Stavme na Písmu – potom to bude konstruktivní diskuze. Já jsem Vám odpověděl s odkazem na Písmo a vysvětlením Božího slova. Ale jsem jenom „ubohý člověk“, omylný a hříšný (ačkoliv současně také obmytý Kristovou krví a vykoupený Jeho obětí) a mohu se ve svém výkladu Písma mýlit. Pokud si myslíte, že se mýlím, budu rád, když mi napíšete, v čem konkrétně se mýlím a doložíte to Písmem – ale ne verši vytrhanými z kontextu, ale smysluplným výkladem textu v jeho kontextu.