Mezi věřícími existuje mýtus o tom, že když po něčem opravdu toužíme nebo Boha žádáme, vše, co je třeba udělat, je věřit Mu.

Je pravda, že když Bůh něco v Písmu slibuje, můžeme Ho vzít za slovo a věřit, že to udělá. Příkladem by mohla být naše vytrvalost ve víře. Filipským 1,6 slíbil: „… a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista“. Stejně jako v listu Římanům 8,30 je psáno: „… ty, které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy“.

Ale co ty žádosti a tužby, které sice Písmo neporušují, ale jejich naplnění není výslovně zaslíbeno? Dovolte mi citovat Matouše 9,28-30a: A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že to mohu učinit?“ Odpověděli mu: „Ano, Pane.“ Tu se dotkl jejich očí a řekl: „Podle vaší víry se vám staň.“ A otevřely se jim oči.

Jejich „vírou“ bylo, že věřili, že Ježíš je schopen je uzdravit. Zda je chtěl uzdravit, či ne, to už je něco jiného.

Nemůžeme Bohu věřit, ani být soustředěni na svoji víru, že Bůh někomu něco dá nebo udělá, co neslíbil. Můžeme žádat, můžeme toužit, můžeme věřit, ale veškeré záležitosti, které Bohu předkládáme, předkládáme s vědomím, že On vše plní podle své svrchované vůle.

- In Depth Studies -