Milí čtenáři,

s úžasem a láskou pohlédněte na pramen naší spásy, jímž je Boží milost. „Milostí jste spaseni.“ Bůh je milostivý, a proto hříšníkům odpouští, obrací je zpět na správnou cestu, očišťuje je a zachraňuje. A to vše nedělá proto, že by na nich něco viděl, nebo snad proto, že by z nich v budoucnu něco mohlo být, ale jen ze své nekonečné lásky, dobroty, slitování, soucitu, milosrdenství a milosti. Zastav se tedy na chvíli u této studánky. Pohleď na onu řeku čistého života, jak tryská od trůnu Božího a Beránkova! (Zj 22,1)

Jak nesmírná propast je Boží láska! Kdo změří její šíři? Kdo vystihne její hloubku? Stejně jako všechny Boží vlastnosti je i ona nekonečná. Bůh je plný lásky, protože „Bůh je láska“ (1 J 4,8). Bůh je plný dobroty… Bezmezná dobrota a láska tvoří samotnou Boží podstatu. Jen proto, že „jeho milosrdenství je věčné“ (Ž 107,1), nebyli lidé vyhlazeni do jednoho, a jen proto, že „Hospodinovo milosrdenství nepomíjí“ (Pl 3,22), k němu mohou přicházet hříšníci a on jim odpouští.

Mějte to na paměti, nebo byste se mohli dopustit nebezpečné chyby, že se natolik upnete na víru, která tvoří řečiště řeky naší spásy, až zapomenete na milost, která je pramenem a zdrojem dokonce i víry samotné. Víra je dílo Boží milosti v nás. „Nikdo nemůže přijít ke mně,“ říká Ježíš, „jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den“ (J 6,44). Jsme spaseni „skrze víru“, ale „milostí“. Vyhlašujte ta slova dál, ať zvučí jako andělské polnice: „Milostí jste spaseni.“ Jak radostná zvěst pro ty, kdo si ji nijak nezaslouží!

Ch. H. Spurgeon, Jedině milostí