Opravdu Bůh řekl, že stvořil svět za šest dní?
Biblická konference 2024
Téma, které mi bylo svěřeno, se týká otázky, zda je pravda, že Pán Bůh stvořil tento svět za šest dní. Přiřadil jsem si k tomu podotázku: Je pravda, že svět stvořil zhruba před 6000 lety? Přečtete si prosím text z Písma Genesis 1,1–2,3 (ČSP).
Máte-li dům, zajisté víte, že jeho nejdůležitější součástí jsou základy. Zničíte-li základy, celá budova se zhroutí. Kniha Genesis, ze které jsme právě četli, je základem svatých Písem. Víte o tom, že Genesis je nejcitovanější starozákonní knihou v Novém zákoně, že je citována na 200krát? Prvních 11 kapitol je citováno 100krát. Každý novozákonní autor cituje z Genesis a sám Pán Ježíš Kristus se ke Genesis jako k historické knize obrací minimálně šestkrát. Genesis je kniha počátků, historický záznam počátku, ze kterého se vše ostatní odvíjí, ke kterému se vše ostatní vrací a na který vše ostatní navazuje. První kapitoly Genesis jsou svědectvím jediné živé bytosti, která byla na počátku a u stvoření, a tou není nikdo jiný než živý a pravý, všemohoucí a vševědoucí, nekonečný a neomylný, svrchovaný a svatý Bůh, jenž je počátek i konec. Kniha Genesis je od prvního verše první kapitoly jeho pravdivým historickým záznamem o tom, jak jsme se zde objevili. Prvních 11 kapitol Genesis pokládá základ učení o tom, kdo je Bůh – nestvořený Stvořitel všeho, co existuje. Pokládá základ učení o Božím charakteru, že Bůh je slavný, že je mocný, dobrý, štědrý, že je zákonodárce plný milosti a slitování. Ukazuje, jak jsme se zde objevili, stanovuje hodnotu našeho života. Je také základem učení o manželství, učení o genderu, učení o hříchu a spasení. Je základem, na němž stavíme své odpovědi na otázky potratu, eutanázie, rasismu. Je základem, z něhož vycházíme, abychom mohli správně rozumět stáří vesmíru a třeba i fosiliím, jež se vyskytují po celém světě.
I řekl Bůh...Josef Potoček |
A tak se není co divit, že zkažený svět, který je pod nadvládou satana, že lidé, kteří jsou hříšní a kteří ze své přirozenosti nenávidí Boha a jeho pravdu, zaměřují své nejvážnější a nejostřejší útoky právě proti knize Genesis, právě proti prvním 11 kapitolám, a konkrétně proti kapitolám 1 až 3, které pojednávají o historickém stvořením tohoto světa samotným Bohem Otcem. Je smutné, že mnoho křesťanů se v otázce Genesis 1 až 11 dopouští kompromisů. Jejich kompromisy vypadají různě. Někdy se lidé snaží skloubit Genesis s miliardami let, protože sekulární vědci tvrdí, že svět je starý miliardy let. Jindy si lidé jednoduše řeknou, že jsou důležitější věci, na které je potřeba se zaměřit. Říkají: „Odložme Genesis stranou, nedělejme si ostudu ve světě.“ Jiní tvrdí, že z důvodu existence mnoha různých výkladů nemůžeme být v otázce Genesis dogmatičtí.
Komu z těchto lidí by se ale líbilo, kdyby jim nepřítel v noci začal podkopávat základy domu? Komu z nich by se líbilo, kdyby nastražil do základu jejich domu dynamit a jiné výbušniny? Kdo z nich by se ráno vzbudil a řekl by si, že na tom vůbec nezáleží, vždyť jsou to pouhé základy? Hlavně, že mám pevné zdi, solidní okna a novotou zářící střechu? Nikdo z nich.
Drazí v Kristu, v otázce stvoření a stáří vesmíru skutečně nesmíme a nemůžeme být dogmatičtí. My musíme být buldogmatičtí, protože se jedná o základ všeho ostatního, co v Písmu nacházíme. A na základech záleží, obzvláště pokud se týkají našeho původu, pokud se týkají hříchu, smrti a jakým způsobem my, hříšní lidé, docházíme usmíření se svatým Bohem. Odpověď nacházíme právě v historické knize Genesis.
Opravdu Bůh řekl, že stvořil svět za šest po sobě jdoucích 24hodinových dní? Opravdu je kniha Genesis historický záznam? Opravdu je náš vesmír pouze několik tisíc let starý? Je třeba, abyste si uvědomili, že otázky spojené s Genesis, s naším původem a se stvořením nejsou v žádném případě soubojem vědy a víry. Nejde o to, že svět má vědu a my máme pouze víru. Souboj, který je veden v otázce Genesis, v otázce stvoření a našeho původu, je válkou dvou světonázorů. Je to válka mezi dvěma tábory, které oba věří ve svou verzi příběhu, který se odehrál na začátku, aniž by tam někdo z nich byl přítomen. Na jedné straně této nesmiřitelné války je naturalistický uniformismus.
Naturalismus je víra, která hlásá, že není žádný bůh, že neexistují zázraky a že všechno, co je kolem nás, se muselo uskutečnit výlučně prostřednictvím přirozených přírodních zákonů a jevů. Naturalismus klade důraz na neexistenci Boha a zázraků. Všechno kolem nás musíme vysvětlit bez možnosti přidat do dané rovnice Boha či cokoliv nadpřirozeného.
Uniformismus, který je s naturalismem ve stejné armádě, je víra, že vždycky se všechno odehrávalo stejnou rychlostí jako dnes. Vezmete-li korozi sedimentů nebo cokoliv, co se v našem vesmíru odehrává nějakou rychlostí, uniformismus prohlásí, že kdybyste se vrátili o deset, tisíc či deset tisíc let zpátky, přesvědčili byste se, že se přírodní procesy vždy odehrávaly stejně rychle. Nezapočítává katastrofickou celosvětovou potopu, o které Bůh mluví v knize Genesis a která svědčí proti jeho tvrzení. Není to hloupé? Představte si, že vstoupíte do místnosti, kde se právě kutálí míč. Nebylo by správné prohlásit, že se ten míč vždy kutálel stejnou rychlostí. Nevíte přece, odkud se kutálí, kdo ho rozkutálel nebo jakou rychlostí se kutálel na začátku. Jediné, co víte, je, jakou rychlostí se právě kutálí. Nemůžete však předpokládat, že tomu tak bylo vždycky.
Na druhé straně boje stojí biblický kreacionismus, který tvrdí, že na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. Spor, který zuří, není sporem vědy a víry, ale sporem dvou světonázorů. Je to boj o autoritu, o autoritu i ve vašem srdci a ve vaší mysli. Bojuje se o to, komu budete věřit. Jestli budete věřit neomylnému slovu nekonečného Boha, který byl na počátku, který je pravda a který nám zaznamenal historické události tak, jak se skutečně odehrály, anebo budete důvěřovat slovům hříšných, omezených, padlých lidí, kteří tam nebyli a kteří pozorují padlé Boží stvoření a ze svého pozorování vyvozují závěry, jimiž se snaží potlačit pravdu. Chovají se přesně, jak o tom mluví Římanům 1. Popírají, že Bůh je Stvořitel všeho, a hledají způsob, jak Boha neuctívat.
Rád bych nyní vyzval několik svědků, aby nám z kazatelny pomohli najít odpověď na naši velice důležitou otázku, jestli totiž Bůh skutečně stvořil tento svět v šesti 24hodinových po sobě jdoucích dnech. První svědek, kterého chci povolat, je samotný text, samotná syntax a samotná gramatika, kterou máme v knize Genesis v úvodních verších. Text a syntax (neboli větná skladba, pozn. red.) nám ukáží, že první kapitoly knihy Genesis jsou historickým záznamem, že Bůh skutečně stvořil vesmír se vším, co je v něm, během šesti 24hodinových po sobě jdoucích dnech zhruba před šesti tisíci lety, což je potom zřejmé ze zbytku Písma, který pojednává o historii. Ve zmíněném výkladu panovala mezi křesťany naprostá shoda až do začátku 19. století. Občas se objevil někdo, kdo se proti tomu postavil, občas proti tomu někdo zaútočil, ale naprostá většina až do začátku 19. století souhlasila s tím, co na základě syntaxe, gramatiky a textu Genesis říká. Tak to také chápali židé ještě předtím, než byla založena církev. Ke změně výkladu začalo docházet až začátkem již zmiňovaného 19. století. Tlak přišel ze čtyř různých směrů. Velmi stručně vám tyto čtyři výzvy představím.
První výzva se týkala objevu geologického záznamu. Kdybyste rozřízli horu, uviděli byste nejrůznější vrstvy, nejrůznější sedimenty, v nichž byste našli fosilie. Lidé se uchýlili k naturalistickému, uniformnímu výkladu, což velice ovlivnilo jejich způsob chápání. Druhá výzva se týkala popularizace darwinistické evoluce a s ní spojené domněnky, že vesmír musí být miliardy let starý. Naturalistické procesy totiž potřebovaly hodně času. Třetí výzva, která se objevila zhruba ve stejném období, bylo objevení blízkovýchodních paralel k záznamu Genesis. Lidé znali knihu Genesis a její záznam o stvoření, ale náhle objevili, že na Blízkém východě se tradují rozličné mýty o různých božstvech, jež také údajně stvořila tento svět. Někteří lidé začali být přesvědčení, že Genesis je jen dalším takovým mýtem. Čtvrtá výzva se objevila s příchodem vyššího kriticismu a hypotézy, že Starý zákon a hlavně knihy Mojžíšovy mají pouze lidské autory. Že není žádný Bůh, tedy finální a hlavní autor Písma. Že nebyl žádný Bůh, který by vedl Mojžíše, Jozua a Samuela k zaznamenání svého slova, ale že existuje pouze lidský autor ovlivněný kulturou své doby, který zapsal věci tak, jak jim rozuměl.
Někteří teologové nezaháleli a hledali, jak skloubit tyto nejnovější vědecké poznatky s Božím slovem. Jediným místem v celém Písmu, kam by se něco takového podle nich vešlo, jediné místo v celém Písmu, kam byste mohli vložit starou zemi, kam by se vešly miliardy let, byl samotný začátek knihy Genesis. To přesně se někteří snažili udělat. Možná jste už slyšeli o teorii mezery. Ta byla v minulosti populární obzvláště na některých místech. Mnoho lidí od ní na základě textů a syntaxe upustilo, ale byla zde a tvrdilo se v ní, že zmíněné miliardy let patří do prvních dvou veršů 1. kapitoly Genesis. Problém je, že první verše 1. kapitoly jsou poskládány tak, že do nich není možné vložit sebemenší mezeru. Jsou dokonale slepeným celkem. Pán Bůh si dal velice záležet na tom, aby poskládal tento text do nerozdělitelného řetězce. Kdybyste před sebou měli hebrejskou bibli a nějaký nástroj, který by vám pomohl přeložit hebrejský text, tak byste zjistili, že v hebrejštině je v tomto místě daleko víc spojek, než kolik jich máme například v Českém studijním překladu. V hebrejštině, a na to je třeba dávat pozor, Hospodin, samotný autor textu, jehož zapsáním pověřil Mojžíše, nás od prvního verše informuje, že to byl on sám, Bůh, kdo stvořil nebesa i zemi. Používá přitom spojky vav, jimiž slepuje události do jedné nedělitelné řady.
Takto zní hebrejská verze:
Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi. A země byla pustá a prázdná, a temnota byla nad hlubinou a Duch Boží se vznášel nad vodami. A řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo. A Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil Bůh světlo od tmy.
Každá fráze je přikovaná k té předchozí, abychom věděli, že se jedná o nerozdělitelný celek. Tato konstrukce neumožňuje žádnou mezeru zde ani na dalších 140 místech Starého zákona s podobnou větnou strukturou. Navíc vidíme, že počátek je součástí prvního dne. Když se podíváte do textu, ve kterém čteme: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi. Země byla pustá a prázdná,“ vidíme ze syntaxe a gramatiky, že počátek je součástí prvního dne a že všech šest dní, včetně počátku, tvoří jeden celek. Počátek nelze oddělit a udělat z něj miliardy let dlouhé období, které předcházelo prvnímu dni stvoření. Je to zřejmé z použití spojek vav, jak jsme o nich již mluvili, ale je to také zdůrazněné použitím slova „země“ v 1. a 2. verši, což nám tyto dva verše ještě více váže k sobě. Je to potvrzené také židovským chápáním daného textu. Tak mu rozuměla židovská kultura, což podtrhuje samotný Kristus, který se v Matoušovi 19 odvolává na počátek jako na moment, kdy byl stvořen Adam s Evou. Počátek nemůžete oddělit a prohlásit: „Kdo ví, jak byl dlouhý… a potom jednoho krásného dne nastal den číslo 1.“ Ne. Pán Bůh nám prostřednictvím syntaxe, gramatiky a textu ukazuje, že tyto věci tvoří jeden celek.
Další náhled na knihu Genesis říká, že jde o poezii. Když však budete číst Genesis od 1. kapitoly, zjistíte, a ani nemusíte umět hebrejsky, že Genesis je od prvního verše knihou historickou. Nemá formu hebrejské poezie, nemá formu hebrejského paralelismu, a to platí od prvního verše první kapitoly až do jejího konce. Kniha Genesis od prvních veršů používá specifické tvary slovesa nebo slovesné formy, které se nazývají vayatou. Tento zvláštní útvar, toto zvláštní sloveso, tato slovesná forma je vždy používána k zachycení sousledných historických událostí. Věděli to židé i křesťané, a v souladu s tím Genesis od 1. kapitoly v průběhu historie vykládali. Tento jev v hebrejštině neumožňuje nic jiného než zachycení historie, a proto musíme číst knihu Genesis stejně jako Exodus, Letopisy a knihy Samuelovy. Proč? Protože všechny jsou historické knihy, které popisují historické události. Že je Genesis od začátku historií, a ne poezií, je také potvrzeno rodopisy. Kniha Genesis je na jedenácti místech rozdělená do rodopisů. Tyto rodopisy nám ukazují, že se od prvního verše jedná o historii. „Toto je rodopis nebes a země, když byly stvořeny“ (Gn 2,4). „Toto je záznam Adamova rodopisu…“ (Gn 5,1). „Toto je rodopis Noeho…“ (Gn 6,9). A tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Je vidět, že zde není prostor pro tvrzení, že je úvodní část knihy Genesis poezií a historická část začíná od 4. kapitoly. Bůh říká, že všechno má svůj rodopis. Noe má svůj rodopis stejně jako Adam a stejně jako nebe a země. Celá kniha Genesis je historický záznam.
Další lidé i další křesťané namítají, že i kdyby se nejednalo o poezii, ale o historii, neznamená to ještě, že dny zde zmíněné musí popisovat 24hodinové úseky. Je prý možné, že den zde indikuje dlouhé časové období. Nevíme, jak dlouhý tento den je. Avšak ani takový způsob myšlení, přátelé a drazí v Kristu, text a syntax neumožňují. Když se podíváte do Genesis 1,5 v Českém studijním překladu, kde je to přeloženo správně, dočtete se, že: „… a byl večer a bylo ráno, jeden den.“ Proč je důležité, že Písmo na počátku 1. dne říká „jeden den“? Proč je důležité, že je zde použito slovo jeden, což je číslovka, která určuje, co se počítá jako jeden den? Protože Pán Bůh vám zde říká, že jeden den je večer a ráno, a tak budeme počítat jeden 24hodinový den. Ano, první večer a ráno bylo už před stvořením Slunce. Na začátku byla temnota, pak stvořil Bůh světlo. Máme první večer, máme první ráno. Tři dny poté je stvořeno Slunce. Pán Bůh sám říká, že takto máme rozumět dnům, které zde popisuje. Nejen že Pán Bůh stvořil čas, ale sám ve svém Slovu také čas definoval. Večer a ráno jsou jeden den.
Můžete jít do nejrůznějších naučných slovníků a lexikonů. Některé z nich jsou velmi dobré a často se používají. Na vysokých školách slouží jako skutečně velice kvalitní zdroje. Z nich byste zjistili, že slovo „den“ může mít opravdu různé významy. Ale pak tyto lexikony zdůrazňují, že když je den definován jako ráno a večer, vždy se v hebrejštině jedná o 24 hodin. Jeden příklad, který tyto lexikony uvádějí, je Genesis 1. kapitola.
Věděli jste, že slovo „den“, v hebrejštině jom, se ve Starém zákoně vyskytuje 2301krát? A věděli jste, že jediné místo v Písmu, kde lidé váhají, jestli ho mají vyložit jako 24hodinový den, je na začátku Genesis? Nikdo nečte knihu Jozue s tím, že by se v 6. kapitole třetím verši škrábal na hlavě a říkal si: „Pán Bůh řekl Jozuovi, aby všichni bojovníci jednou obešli město a aby to tak dělali šest dní. Chudák Jozue! Jak dlouho to asi trvalo? Jak dlouho to ten Jozue musel obcházet? Vždyť přeci jeden den může být jako tisíc let a tisíc let může být jako jeden den! Nemůžeme přece vědět, co Boží slovo myslí, když říká ‚jeden den’.“ Když šel Abraham k hoře vzdálené tři dny cesty, nikdo to nečte s pochybnostmi, jak daleko vlastně byla a jestli se Abraham vůbec dožije toho, že k ní dojde. Ne. Vždy rozumíme tomu, co slovo „den“ znamená, na základě kontextu. Ale jediné místo, se kterým mají křesťané od 19. století problém, je v knize Genesis. Ne kvůli syntaxi, ne kvůli gramatice nebo samotnému textu, ale kvůli tlaku, který přichází ze světa z oblasti naturalismu a uniformismu.
Problém není, že může mít slovo „den“ více významů. Otázka, kterou si potřebujeme klást, zní: Kdy se skutečně jedná o 24 hodin? Kdy je den 24hodinovým dnem podle pravidel hebrejské gramatiky?
Dám vám čtyři příklady: Když máte v Písmu udaný den plus číslo, tak se vždy jedná o 24 hodin. Tak se to ve Starém zákoně objevuje 410krát. Když je zde den plus ráno a večer, což se v Písmu, nepočítaje Genesis, vyskytuje 38krát, tak je to vždy 24 hodin. Když máte den plus ráno anebo den plus večer, což je v Písmu, kromě Genesis, 23krát, tak se vždy jedná o 24 hodin. Když máte den plus noc, což se v Bibli, vyjma Genesis, objevuje 52krát, tak jde vždy o 24 hodin. Nyní otevřete Písmo, podívejte se do Genesis 1 a řekněte mi, co si myslíte, že se vám Pán Bůh snaží naznačit.
5. verš: Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno, jeden den.
8. verš: A byl večer a bylo ráno, den druhý.
13. verš: A byl večer a bylo ráno den třetí.
19. verš: A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.
23. verš: A byl večer a bylo ráno, den pátý.
31. verš: A byl večer a bylo ráno, den šestý.
Drazí v Kristu, pokud to neznamená 24 hodin, tak už potom nic v celém Písmu ani v celém vesmíru nemůže znamenat 24 hodin, protože Pán Bůh použil několik příkladů, aby nám znovu a znovu ukázal, že přesně to má na mysli. A problém opět není v textu. Problém je, co je naší autoritou. Problém je, že Písmo přestalo pro mnohé být brýlemi, skrze které vykládají věci kolem sebe. Raději si nasazují brýle naturalismu, darwinistické evoluce a uniformismu a jimi začínají vykládat Písmo. Říkají: „Víme, co se děje ve světě a co nám říká věda, a podle toho musíme vykládat Písmo.“ Ale měli by dělat pravý opak. Měli by brát Písmo jako Boží pravdu a jeho prostřednictvím vykládat, co vidí ve světě. Dokonalým záporným příkladem je Hugh Ross, 75letý astrofyzik, který má titul PhD. z Torontské univerzity. Je to křesťanský autor známý v sekulárních kruzích. Věří v miliardy let a vkládá je do Genesis. Má pro to své důvody. V moderované debatě mu položili následující otázku: „Kdyby zítra všichni vědci na celém světě oznámili, že se mýlili ve stáří našeho vesmíru, kdyby oznámili, že mají nové poznatky a nyní vědí, že vesmír je pouze několik tisíc let starý, změnil byste, doktore Rossi, svůj názor na Genesis?“ Jeho odpověď bez jediného zaváhání byla: „Ano, změnil.“ Je to znovuzrozený člověk. Miluje Krista a říká, že Písmo je autoritativní. Je však zřejmé, že pro něj existuje ještě vyšší autorita – názor vědecké komunity. Nevykládá věci kolem sebe na základě Písma, ale vykládá Písmo na základě toho, co říkají omezení lidé, kteří nebyli u počátku a kteří nejsou nezaujatí a neutrální. Jejich agendou coby hříšníků je potlačit pravdu Božího slova a útočit na základ. Když totiž zničíme základ, všechno ostatní padne.
Kritici rádi tvrdí, že autor Genesis psal pod vlivem mýtů. Možná už jste to slyšeli. Adam s Evou žili někde v Mezopotámii, Mojžíš vyrůstal v Egyptě a všude kolem bylo plno mýtů. Mojžíš píše na základě toho, co slyší, a nějakým způsobem to upravuje.
Nyní bych rád zavolal dalšího svědka, kterým není nikdo jiný než Bůh Otec. Pro všechny, kdo tvrdí, že Mojžíš psal ovlivněn mýty, a proto nemůžeme důvěřovat knize Genesis, pojďme zavolat Boha Otce a pojďme se ho zeptat, jaký je jeho výklad knihy Genesis. Otevřeme si Exodus 20,8–11. Vzpomínáte si, že když Mojžíš vyšel na horu Sinaj, aby přijal desatero Božích přikázání, nebyl to on, kdo poprvé tato přikázání na kamenné desky zapsal? Pán Bůh vyryl svým vlastním prstem do kamenných desek svůj zákon. To znamená, že nemůžeme tvrdit, že se Mojžíš dopustil chyby, protože byl ovlivněn mýty. Máme před sebou slovo samotného Hospodina. Dávejte dobrý pozor. Náš text se týká sobotního odpočinku pro Izrael:
Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách…
Otázka za milion: Proč? Chvála Bohu, že nám na ni dává odpověď v 11. verši. Proč budete šest dní pracovat a sedmý den odpočívat?
Protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho.
Den, měsíc, rok – všechny tyto časové úseky se měří podle pohybu nebeských těles, není to tak? Proč máme sedmidenní týden? Pán Bůh vysvětluje důvod, proč všichni lidé po celé zemi po celé dějiny fungují na základě sedmidenního týdne: „Protože já, Hospodin, jsem šest dní tvořil a sedmý jsem odpočinul.“
Už se vám někdy stalo, že byste šli v úterý do práce a manželce jste při odchodu oznámili, že se vrátíte večer? Zhrozila se vaše žena? „Co tím jenom myslel? Vždyť jeden den může znamenat tisíc let! Děti, asi začneme tatínka oplakávat.“ Udělat z šesti dnů cokoliv jiného než šestkrát po sobě jdoucích 24 hodin znamená prohlásit, že jste chytřejší než Bůh, protože Bůh v Exodu 20,11 přesně zaznamenal, co znamená týden, jak dlouho tvořil a jak dlouhé jsou tyto dny. V Jóbovi 38,4 se Pán Bůh ptá Jóba: „Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi?“ A je to dobrá otázka pro každého z vás i pro každého nevěřícího:
Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, pokud víš něco rozumného. Kdo určil její rozměry, jestlipak víš? Anebo kdo nad ní roztáhl měřicí šňůru? (Jb 38,4–5)
Jediný, kdo tam byl, je Hospodin, a Hospodin promluvil jasně. Víme, že Bůh stvořil tento svět v šesti po sobě jdoucích 24hodinových dnech.
Máme čas ještě pro dalšího svědka. Tím je druhá věčně existující osoba Boží Trojice – Boží Syn, který ke svému božství přidal lidství, Pán Ježíš Kristus, náš Spasitel, náš Zachránce. Náš Pán bral Genesis od 1. kapitoly ne jako poezii, ale jako historii. Ten, který ji napsal, vám i všem budoucím generacím jasně ukázal, jakým způsobem ji máte vykládat. Pán Ježíš, Boží Syn, neměl problém s historicitou ani těch nejkontroverznějších otázek, které se v Genesis vyskytují.
Jaká jsou tři nejkontroverznější témata knihy Genesis dokonce i mezi křesťany dnešní doby? Za prvé je to Sodoma a Gomora. Bůh určitě neposlal oheň z nebe a nezničil Sodomu a Gomoru. Za druhé Noe v Genesis 6. kapitole. Bůh zajisté nezatopil tento svět celosvětovou potopou. Copak měl Noe čas postavit archu? Vždyť neměl žádné zkušenosti se stavěním plavidel. Nemáme sice ani ponětí, jak lidé dokázali postavit pyramidy, ale víme jistě, že Noe nepostavil archu. Za třetí Adama a Eva, kteří jistě neexistovali. Ale Pán Ježíš nám v Matoušovi 19. kapitole ukazuje na historicitu Adama a Evy. I Pán Ježíš věřil, že byli stvořeni na počátku v průběhu šesti 24hodinových dnů. Zmiňuje to v odpovědi na otázku o rozvodu, kdy se odvolává právě na stvoření. V Matoušovi 19,4 odpověděl Pán Ježíš farizeům:
Nečetli jste, že ten, který stvořil člověka, od počátku „učinil je jako muže a ženu“? A řekl: „Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo…“
Adam a Eva byli stvořeni v čase a prostoru, byli spojeni Bohem, a proto Pán Ježíš říká v 6. verši:
… takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje!
Pán Ježíš se na otázku, jestli se lidé mohou rozvádět z jakéhokoliv důvodu, vrací zpět do Genesis a z historie knihy Genesis odvozuje váhu svého argumentu, že není dovoleno rozvádět se z jakéhokoliv důvodu. Bůh stvořil Adama a Evu a přivedl je k sobě, a proto nikdo nemá oddělovat, co Bůh spojil. Pokud však Bůh nespojil historického Adama a Evu, potom nemá argument Pána Ježíše Krista žádný smysl, žádnou váhu ani autoritu. Pokud se Ježíš odvolává na nějaký mýtus či poezii, která neodráží skutečnost, potom se nikdo z vás nemusí ptát, jestli se může rozvést. Ježíš se v tom případě odvolává na něco, co se nikdy nestalo, a tím pádem to není autoritativní.
A kdyby vám tato svědectví nestačila, pojďme zavolat ještě čtvrtého svědka – autory Nového zákona. Nebudeme je procházet všechny, představím vám jen některé. Prvním je lékař a historik Lukáš. Lukáš ve svém evangeliu zdůrazňuje Ježíšovo lidství, a právě proto uvádí jeho rodokmen až k Adamovi. Chce ukázat, že Ježíš není pouze skutečný Bůh, ale je také skutečný člověk. Všimněte si, že tento Adam, kterého Lukáš v rodokmenu uvádí, nebyl synem nějaké nižší formy života, již Bůh povýšil na homo sapiens, ale je to syn Boží, protože byl stvořen k Božímu obrazu z prachu země. Proč je tak důležité, že Lukáš začíná Ježíšem a vyjmenovává všechny jeho mužské předchůdce, až se ve verši 3,38 dostává k Enóšovi, Šétovi, Adamovi a Bohu? Protože bez skutečného historického Adama nemáte Krista. Bez historického Adama a Evy je také Boží zaslíbení příchodu Mesiáše prázdné. Pokud neexistovali Adam s Evou, pokud je to jenom báje, mýtus, k čemu je Genesis 3,15, kde Pán Bůh zaslibuje Evě, že její símě rozdrtí potomkovi satana hlavu? Kam se ztratila naděje evangelia?
Také apoštol Jakub se spoléhal na historicitu 13 kapitol Genesis. Víme to z jeho vysvětlení, proč nemáme zlořečit lidem:
Jím dobrořečíme Pánu a Otci, a jím také zlořečíme lidem, učiněným podle Boží podoby. (Jk 3,9)
Tak to být nemá. Lidé jsou stvořeni k Božímu obrazu, a proto nemáme nikomu zlořečit.
Apoštol Petr se v 2. Petrově 3,5 také vrací zpět do Genesis:
Je jim totiž skryté, neboť to chtějí, že nebesa byla od pradávna a země povstala z vody a skrze vodu slovem Božím.
Můžeme pokračovat apoštolem Pavlem v 1. listu Timoteovi 2,12–14. Z jakého důvodu zakazuje Pavel ženám v církvi kázat, vést a být staršími? Kvůli ustanovenému řádu stvoření. Ale pokud řád stvoření neexistuje, neboť jde o poezii či mýtus, potom jeho argument nemá smysl:
Nedovoluji, aby žena učila nebo měla moc nad mužem, nýbrž má být v tichosti. Neboť první byl utvořen Adam, potom Eva. A nebyl sveden Adam; žena byla zcela svedena a upadla do přestoupení.
Totéž platí v otázce vedení. Proč máte vy, muži, vést svoji rodinu, a ne vaše žena? Proč máte vy, muži, vést církev, a ne žena?
… hlavou ženy [je] její muž… (1K 11,3)
Muž totiž není z ženy, nýbrž žena z muže. Vždyť nebyl stvořen muž kvůli ženě, ale žena kvůli muži. (1K 11,8–9)
Na co Pavel odkazuje? Přátelé, jediný moment v celé historii lidstva, v celé historii tohoto vesmíru, kdy nebyl muž z ženy, se odehrál kdy? V Genesis. Od té doby se všichni muži rodí z ženy. Jediný muž, který nebyl z ženy, byl Adam, protože Adam byl stvořen Bohem z prachu země a potom do něj Bůh vdechl dech života. Pouze jeden člověk, první Adam nebyl z ženy. Pavel pokračuje dál a mluví ještě o daleko závažnějších věcech, jako je prvotní a dědičný hřích. Jak odpovídáte na otázky, proč se lidé rodí jako hříšníci, Boží nepřátelé, v odloučení od Boha a proč je ve světě utrpení, nemoc, smrt, války? Pavel svou odpověď staví na tom, co udělal historický Adam. Záleží na knize Genesis a na tom, jakým způsobem ji vykládáte? Na to můžete vzít jed, protože Pavel tvrdí, že ve světě je hřích, utrpení, nemoci, války a smrt kvůli tomu, co udělal Adam.
Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili. (Ř 5,12)
Smrt je důsledek Adamova hříchu. Smrt není součástí stvoření, o kterém Bůh prohlásil, že je velice dobré. Smrt duchovní i fyzická je důsledek hříchu, který dědíme po svém praotci Adamovi. A jediné místo pro ospravedlnění hříšníků je potom v druhém Adamovi, v tom posledním Adamovi, lepším Adamovi, kterým není nikdo jiný než Pán Ježíš Kristus. První smrt, které byl tento svět svědkem, neprobíhala v miliardách let staré země skrze evoluční procesy teistické evoluce. (Jde mimochodem o oxymóron, který nedává smysl. Spojovat Boha Stvořitele s evolucí je totální fraška, naprosto scestné a zcela nemístné.) První smrt se odehrála v Genesis poté, co Adam s Evou zhřešili. Bůh tenkrát zabil nějaké zvíře, nejspíše beránka, a jeho krví přikryl Adamův hřích, aby ho nemusel okamžitě odsoudit. Kůží této oběti pak zakryl nahotu Adama a Evy. To byla první smrt. První lidé, kteří kdy zemřeli, byli Adam a Eva a následovali jejich potomci. Před nimi nebyli žádní jiní lidé ani žádné nižší formy života, které by zmíraly. Proto se těšíme, že nás náš Spasitel vykoupí z duchovní i fyzické smrti. Radujeme se, že smrt není součástí Božího velice dobrého stvoření, protože co by nás potom čekalo v Božím království? Pokud je smrt součástí Božího velice dobrého stvoření, budeme v nebi umírat? Bude lev žrát beránka? Ale Písmo praví, že lev bude ležet vedle beránka. Smrt je důsledkem Adamova hříchu, a záleží na tom, jestli je země mladá, nebo stará, protože stará země v sobě nutně nese smrt na základě evoluce. A tak nám Boží slovo ukazuje, že historie, kterou zaznamenává, je základem biblické teologie. Odeberte historii a vyprázdníte teologii. Křesťanství však není pouze teologie, křesťanství je teologie založená na historii. Co řekl apoštol Pavel v 1. Korintským 15,17 ohledně vzkříšení Pána Ježíše Krista? Řekl snad: „Není-li Kristus vzkříšen, je to jedno, protože nezáleží na historii?“ Ne, prohlásil:
Není-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších.
Odtrhl snad apoštol Pavel na tomto nebo na jiném místě historii od teologie? Naopak říká: „Není-li Kristus historicky vzkříšen, je vaše víra marná.“
Nemůžete odebrat historii. Nemůžete říct, že na Genesis nezáleží, nemůžete z ní udělat poezii nebo cokoliv jiného a myslet si, že tím neničíte teologii, kterou potom vidíte ve zbytku Písma. Problém s Genesis 1 a 2 není v gramatice a syntaxi, není v tom, že by se Bůh Otec, Syn nebo apoštolové vyjádřili nejasně. Problém je v tom, co lidé považují za autoritu, jakou optikou se dívají na věci kolem. Posuzují Písmo světem nebo svět Písmem?
Dovolím si povolat ještě pátého a posledního svědka. Je jím sám naturalismus a darwinistická evoluce. Naturalismus i darwinistické učení o evoluci jsou důkazem a svědectvím, že Bůh stvořil tento svět v šesti dnech. Jak to? Protože věří, že všechno kolem vzniklo z ničeho. Protože věří, že chaos vyvolal řád a pořádek, protože věří, že neživé dalo vzniknout životu a že prázdnota vyprodukovala informaci obsaženou například v DNA. Jdou proti zákonům fyziky i proti zákonům termodynamiky, jejich závěry jsou naprosto iracionální, nelogické, nemožné, nemyslitelné. Ve vesmíru neexistuje prostor, kde by bylo možné je uplatnit, jedině v myslích lidí, kteří se buď vědomě, nebo nevědomě snaží potlačit pravdu Božího slova.
Přátelé, nalijme si čistého vína. Darwinistická evoluce je nejrozšířenější bájí a pohádkou, kterou lidé milují a hltají právě proto, že jim dává možnost potlačit pravdu a zbavit se povinnosti zodpovídat se Bohu Stvořiteli, přesně jak říká Římanům 1.
Věda a vědecká pozorování nejsou proti nám. Když se díváme na vědu a věci kolem nás optikou Písma, tak všechny věci dávají smysl. Fosilie jsou na naší straně, sedimentační vrstvy způsobené potopou jsou na naší straně. Vesmír je 6000 let starý, protože to říká biblický historický záznam. Pán Bůh stvořil tento svět v šesti dnech, protože to říká text, říká to Bůh Otec, Pán Ježíš i starozákonní a novozákonní autoři. Jste v dobré společnosti, když tomu věříte, když se toho držíte a když při své evangelizaci světu hlásáte, že se zde lidé nevzali náhodou ani nehodou, ale stvořitelským činem Boha. Také že lidský život má smysl a že je zde vykoupení z hříchů, do nichž se rodíme skrze historického Adama, a že v historickém Kristu, v Pánu Ježíši Kristu existuje naděje na záchranu. Pán Ježíš řekl Nikodémovi v Janovi 3,12:
Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské?
Přátelé, pokud nemůžeme na základě textu, syntaxe a svědectví, která jsme zde slyšeli, chápat, co říká Genesis, pokud nemůžeme vědět, jak dlouhé jsou zde zmíněné dny, jak můžeme pochopit cokoliv jiného z Písma? V Písmu není mnoho věcí řečených přímočařeji než ty, které jsme právě probrali. Pokud nemůžete věřit prvním třem veršům Písma, jak můžete věřit těm ostatním? Jak potom můžete věřit, že Ježíš myslel opravdu vážně slova:
Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6)
Kéž vás Pán Bůh povzbudí, kéž vám ukáže, že pravdy, které zde zazněly, jsou skutečně pravdou jeho Slova. Ať vám Pán Bůh požehná. Ať stvoření není něčím, za co se stydíte, ale ať je to něco, co milujete, čeho se držíte a co hlásáte tomuto světu jako Boží pravdu k naději hříšníků. Amen.