Jak Bůh odpověděl na mou modlitbu uzdravením

Smrt je náš smrtelný nepřítel – nepřítel, kterého Ježíš porazil (Žd 2,14–15) a jednoho dne zcela zničí (Zj 21,4). Svou všemohoucí moc nad smrtí zjevil, když křísil lidi z mrtvých (Mk 5,41–42; L 7,11–17; J 11,33–34). Svým vlastním vzkříšením zjevil, že veškerá moc na nebi i na zemi je jeho (Mt 28,16–18). Nastal den D – vítězství nad smrtí pro všechny, kdo věří (2Tm 1,10) – a den konečného vítězství byl pevně stanoven (1K 15,25–26).

Jak bychom se tedy měli modlit za to, aby Bůh uzdravil naše umírající blízké? Dokud se Ježíš nevrátí, je na jedné straně smrt nevyhnutelnou realitou pro každého z nás (Žd 9,27). Modlit se za uzdravení tedy není vždy Boží vůlí. Například v případě umírající prababičky můžeme být více v souladu s Boží vůlí, když se nebudeme modlit za uzdravení, ale budeme se modlit, aby svůj pozemský běh dokončila dobře (Fp 1,23), a věřit, že protože její Spasitel přemohl smrt, ona nikdy nezemře (J 8,51).

Na druhé straně bychom se někdy měli modlit, aby Ježíš vyrval naše blízké ze spárů smrti, protože to byl on, kdo zbavil smrt její moci připravit o život, když na sebe vzal veškerý Boží hněv za naše hříchy (2K 5,21). Můžeme se modlit za zázraky a prosit ho, aby nás ušetřil zármutku za zármutkem, které přináší zdánlivě předčasná smrt (Fp 2,27), a zároveň důvěřovat, že nám odpoví, ať už bude jeho odpověď jakákoli.

„Nemůže dýchat“

Rád bych se s vámi podělil o zkušenost, jak mě Bůh pokořil a naučil důvěřovat mu v boji mé dcery s rakovinou, když jí bylo osm let. Navzdory našim modlitbám, aby Bůh ušetřil její život, se stále více přibližovala smrti. Nová „slibná“ experimentální léčba, ke které jsme předtím svolili, nás ještě více připravila o naději, když u ní vyvolala život ohrožující vedlejší účinky – venookluzivní nemoc jater (dále VOD).

Nejhorší bylo, jak lapala po dechu. To je přece ta poslední hranice, kterou je třeba překročit před smrtí – už nebýt schopen dýchat dechem života (Gn 2,7; 3,19), že? Náš lékař nám řekl, že pokud bude mít i nadále potíže, budou ji muset napojit na ventilátor. Před intubací by ji uspali a připoutali, aby si nemohla ventilátor vytáhnout. Tento krok by mohl znamenat, že bychom já a manželka už nikdy nemuseli s naší dcerou mluvit.

Je někdo z vás nemocen?

Štěpán Rucki

 

Nemoc je všudypřítomným jevem a nevyhýbá se nikomu, a proto je častým předmětem úvah a přemýšlení. Mnoho křesťanů se snaží hledat odpovědi na otázky typu: - Proč nemoci přicházejí? - Je nemoc následkem hříchu? - Jak máme nemoc přijímat? - Jak dojít k uzdravení? - Jak si uchovat zdraví? - Co říká Bible o zázračném uzdravení? - Jak je to dnes se zázračným uzdravením? - Co je to „plné uzdravení“? - Jaký je vztah víry a zdraví? - A mnoho dalších. Tato kniha se snaží zodpovědět z biblického pohledu některé otázky, které jsou spojeny se zdravím, nemocí a uzdravením. Ve svém druhém, rozšířeném vydání, ve světle Písma a odborných zkušeností mimo jiné nachází biblické odpovědi na naše otázky spojené se současným hnutím "uzdravování vírou".

Pak se to stalo. Byly dvě hodiny ráno, když mě vzbudila lékařka z dětské JIP. „Musíme vaši dceru okamžitě napojit na ventilátor. Nemůže dýchat a hladina oxidu uhličitého u ní přesáhla bezpečnou hranici.“ Všichni jsme se tohoto okamžiku báli a teď právě nastal. Plný zoufalství jsem zavolal manželce, aby spěchala do nemocnice, aby snad stihla naposledy promluvit se svým dítětem, ale nezvedala telefon. Moje dcera umírala a člověk, kterého milovala víc než kohokoli jiného na světě, u toho nebude, aby ji objal a rozloučil se s ní. Zlomilo mě to.

Čekání a modlitba

Pak mi sestra jako hlas anděla pošeptala: „Tatínku, jestli se vám to nelíbí, tak vás k tomu nemůžou nutit.“ A tak když se lékařka vrátila s ventilátorem, řekl jsem jí, že chci počkat a modlit se. Doktorčin výraz se změnil. Její hlas ztvrdl. Řekla, že pokud mou dceru ihned nezaintubují, může dojít k zástavě srdce. Varovala mě opakovaně, ale pokaždé jsem jí důrazně řekl, že se chci modlit a čekat. Nejsem lékař a zpravidla poslouchám a přijímám doporučení lékařů. Ale v této chvíli jsem se nemohl zbavit pocitu, že Bůh chce, abych se modlil a čekal.

Nakonec všichni opustili místnost a já padl na kolena. „Bože, řekl jsi, že když tě požádáme o rybu, nedáš nám hada. Když tě požádáme o chléb, nedáš nám kámen. Bože, já tě prosím, abys mi dal život mé dcery.“ Modlil jsem se celou noc. Každou hodinu, kterou jsem se modlil, se hladina oxidu uhličitého v krvi mé dcery dramaticky snižovala a její dýchání sílilo. Ráno přišel do pokoje její lékař a zrušil příkaz k připojení na ventilátor a příští týden ji před druhým cyklem chemoterapie na celý týden pustil domů.

Naše dcera, která ještě před několika dny stála na prahu smrti, byla doma a v jejím těle nebyly nalezeny žádné stopy po rakovině. To udělal Bůh a jenom Bůh.

Úžasná prozřetelnost

Moje dcera byla bez rakoviny, ale zdaleka nebyla mimo nebezpečí. Protože ji první cyklus chemoterapie téměř zabil, chtěl její specialista na kostní dřeň přeskočit poslední dva cykly a rovnou přejít k transplantaci kostní dřeně. Náš onkolog s tím nesouhlasil a řekl nám, že podle jeho názoru transplantace kostní dřeně funguje nejlépe, když se v posledních cyklech chemoterapie zničí i ty nepostřehnutelné částečky rakoviny.

Protože se nemohli shodnout, dali nám víkend na to, abychom se rozhodli, zda budeme pokračovat v chemoterapii nebo rovnou přistoupíme k transplantaci. Tak jsme s manželkou na jednu noc odjeli, abychom se modlili a hledali moudrost u mnoha rádců. Obvolali jsme přátele s lékařským vzděláním, i když s některými z nich jsme nemluvili přes dvacet let. A jak Bůh prozřetelně odpověděl na naše modlitby, se zdálo ještě úžasnější než to, jak zázračně posílil dýchání naší dcery.

ODBORNÍK NA ONKOLOGII

Zavolali jsme Judy, která se mnou kdysi navštěvovala biblické studium na UCLA. Slyšel jsem, že pracuje jako onkologická sestra v dětské nemocnici v Los Angeles. Řekla mi, že lékař, který školil našeho onkologa, pracuje v jejich nemocnici. Pak řekla: „Nebudete tomu věřit, ale doktorka, která sepsala národní experimentální protokol, podle kterého léčí vaši dceru, právě prošla kolem mě. Jdu se jí zeptat!“ Oba lékaři se shodli, že za našich okolností můžeme rovnou přistoupit k transplantaci kostní dřeně a vynechat poslední dva cykly chemoterapie.

ODBORNÍK NA KOSTNÍ DŘEŇ

Pak moje žena, která před lety strávila rok na lékařské fakultě, zavolala bývalému spolužákovi Larrymu, který nám navrhl, abychom se obrátili na oddělení pro transplantaci kostní dřeně na Kalifornské univerzitě. Když jsme otevřeli jejich webové stránky, moje žena poznala spolužačku ze střední školy LaVette a já jsem poznal jednoho z lékařů, Teda Moora, se kterým jsem absolvoval biblické studium na UCLA. Zavolali jsme na uvedené číslo a zvedla to manželčina kamarádka ze střední školy. Řekla, že tento telefon nikdy předtím nezvedla, ale že šla náhodou kolem, když zazvonil. Dr. Moore měl zrovna schůzku, ale řekne mu, aby nám zavolal zpět, jakmile bude mít čas. Do hodiny mi zazvonil telefon a ozvalo se: „Ahoj, Bobby. Tady Ted.“ Z nenápadného studenta UCLA, kterého jsem znal před šestnácti lety, se stal doktor Theodore Moore, uznávaný odborník na transplantace kostní dřeně. S naprostou jistotou nám poradil, abychom šli rovnou na transplantaci.

EXPERT NA VOD

Nakonec jsme zavolali doktora Johna Vierlinga, specialistu na játra. S manželkou jsme se s ním seznámili už před lety, když jeho sestřenice požádala mou ženu, aby zazpívala na pohřbu syna doktora Vierlinga. Obávali jsme se, zda tím, že dcera prodělala VOD, nebude riziko transplantace kostní dřeně pro naši dceru příliš velké, protože velkou komplikací těchto transplantací je právě tato nemoc. Doktor Vierling, který byl odborníkem na VOD, nám řekl, že transplantaci můžeme bez obav podstoupit.

Bůh nám odhalil svou úžasnou prozřetelnost, skrze níž vyslyšel naši modlitbu. Před osmnácti lety jsme souhlasili, aby naše dcera podstoupila transplantaci kostní dřeně v nemocnici City of Hope. Už osmnáct let je chodícím Božím zázrakem uzdravení.

On má v rukou každý nádech

Vím, že příběh mé dcery je jen jedním z mnoha, které končí jinak. Naší zkouškou jsme prošli společně se čtyřmi dalšími rodinami – třemi dětmi ve věku mé dcery a jedním dospělým, kteří měli podobný typ rakoviny. Za každého z nich jsme se modlili, ale žádný z nich nepřežil. Bůh neodpovídá na každou modlitbu za uzdravení. Jak tedy chce, abychom se modlili, když naši blízcí potřebují zázrak?

Nejprve se vyzbrojeni důvěrou, že Bůh svrchovaně určuje naše modlitby jako prostředek k dosažení svých cílů, svobodně modleme za zázraky stejně jako prorok Elijáš (Jk 5,17–18). Upřímně řečeno, než Bůh uzdravil mou dceru, modlíval jsem se, aby Bůh uzdravil druhé, ale nečekal jsem nutně, že uvidím zázrak. Z toho činím pokání. Bůh nás vyzývá, abychom se modlili a věřili, že nic pro něj není příliš obtížné, včetně uzdravení našich blízkých na smrtelné posteli.

Zároveň se však modlíme s takovou vírou, která nespočívá v tom, že Bůh na naše modlitby řekne ano (2K 12,8–9). Díky jeho milosti můžeme přijmout jeho odpověď, i když je záporná, jako to udělal David (2S 12,16–23), a můžeme se podřídit jeho vůli a uctívat ho, i když jeho odpovědi nerozumíme, jako to udělal Jób (Jb 1,21; 42,1–3).

Křesťané také přijímají skutečnost, že dokud se Ježíš nevrátí, zemřou všichni, které milujeme. Náš život je ve světle věčnosti pouhým oparem, ať už zemřeme v deseti nebo ve stu letech. Naší hlavní modlitbou je tedy vždy prosba, aby Bůh připravil srdce našich umírajících blízkých na setkání s Ježíšem a aby našim nevěřícím blízkým udělil pokání a víru v Ježíše. Naše první modlitba za naši dceru byla za spásu její duše.

Jeden moudrý přítel mi v době, kdy jsme prožívali tuto zkoušku, připomněl, že je to Bůh, kdo drží pero, které píše náš příběh. Všechno, co Bůh píše, je dobré – na konci uvidíme jeho příběh jako dobrý a v současnosti věříme, že je k našemu dobru. Takže ano, modlete se za zázrak a věřte, že Bůh drží v rukou každý další i ten poslední nádech vašeho milovaného.