Učedníci na jezeře
Tvůj život není dobrý díky tomu, že je snadný nebo předvídatelný, ale protože ten, jehož jméno je Já jsem, jej navštívil svou milostí.
V Markově evangeliu 6,45–52 nacházíme velice poučný medailonek ze života Pána Ježíše a jeho učedníků. Ježíš poslal své učedníky, aby se přeplavili přes Galilejské jezero do Betsaidy. Jezero bylo rozbouřené a vál prudký protivítr. Z širšího kontextu tohoto oddílu zjistíme, že už veslovali asi osm hodin. Ocitli se v situaci, která byla podle všeho nezvládnutelná, vyčerpávající, frustrující a nebezpečná. Dávno dospěli na konec svých sil a možností. Když čteme tento příběh, musíme si nutně položit otázku, proč Ježíš vůbec chtěl, aby se jeho učedníci dostali do takových potíží. Je zřejmé, že se do nich nedostali kvůli své neposlušnosti, pýše nebo nerozumnosti, ale proto, že Ježíše poslechli. Ježíš vidí, že jeho učedníci jsou vyčerpaní a hrozí jim nebezpečí. Vydá se tedy za nimi po vodě. Ano, čtete dobře – kráčí po vodě. Už když čteme o okamžiku, kdy se vydává na tuto cestu, jsme konfrontováni se dvěma skutečnostmi. Tou první je, že Ježíš z Nazareta je Pán Bůh všemohoucí, protože žádná jiná lidská bytost by nedokázala udělat to, co v té chvíli dělá on. Ale vidíme zde ještě druhou důležitou věc. Jakmile se dozvíme, že se vydal na cestu po vodě, je nám jasné, o co mu šlo. Kdyby se pouze snažil pomoci učedníkům z nesnází, nemusel by tuto cestu vůbec podnikat. Stačilo by, aby se na břehu pomodlil, a vítr by ustal. Nevydal se na cestu po vodě, aby vyřešil problém. Šlo mu o lidi, kteří se ocitli v problematické situaci. Jednal tak, aby tito lidé zcela změnili smýšlení o sobě a svých životech. Jak tam stál nedaleko lodi, zatímco vítr stále zuřil a o loď se tříštily vlny, prohlásil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Používá vlastně jedno z Božích jmen. Říká: „‚Já jsem‘ je s vámi“ –, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, ten, na němž spočívají všechna zaslíbení smlouvy. Učedníci již nemohou být osamělí, protože do jejich života vstoupil se svou slávou a milostí Já jsem.
Nová milost každé ránoPaul David Tripp
|
Proč poslal Ježíš učedníky do této bouře? Udělal to ze stejného důvodu, z jakého někdy posílá do bouří i nás – protože ví, že někdy potřebujeme zažít bouři, abychom mohli spatřit slávu. Pro věřícího člověka nespočívá pokoj v tom, že má snadný život. Opravdový pokoj je možné najít jen v přítomnosti, moci a milosti Spasitele, Krále, Beránka a Boha, jehož jméno je Já jsem. Tento pokoj s námi zůstává i tehdy, když jsme v bouřích života vyčerpali své přirozené schopnosti, moudrost a sílu. Víme, že nikdy nejsme sami, a proto můžeme tím, co nás dříve zastrašovalo a čeho jsme se obávali, procházet s nadějí a odvahou. Já jsem je svou milostí přítomen ve všech situacích, vztazích i na všech místech. Je v nás. Je s námi. Je tu pro nás. Je naší nadějí.
z knihy Nová milost každé ráno, 365 zamyšlení nad evangeliem, vydalo Didasko, 2023