• A zpívali novou píseň: „Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras“ (Zj 5,9).

Komplexní infrastruktura

Každé město potřebuje dobře organizovaný systém zásobování a obrany. Každá obec potřebuje mít zdroje pitné vody, potravin a energie. Tyto dodávky jsou zajišťovány prostřednictvím komplexní infrastruktury. Tisíce kamionů přivážejí zboží a zásoby, které jsou dále rozváženy do továren, obchodů, služeb a domácností. K tomu slouží síť dopravních tepen. Ty se také využívají ke svozu odpadků. Pak může město efektivně fungovat a prospívat.

Dopravní systém

Naše těla mají mnohem složitější komunikační systém než metropole. Životaschopný systém našich těl zabezpečuje přibližně 100 000 km krevního oběhu. Každý orgán, sval, buňka jsou okysličovány krevním řečištěm. Srdce tohoto rozsáhlého systému je čerpadlo velikosti jablka, které musí každý den přečerpat tisíce litrů krve do svých komor a odtud ji rozvést do každé části těla. Krev je zdrojem života, bez ní by život ustal.

Kurýrní systém

Naše tělo má přibližně 25 bilionů červených krvinek, které jsou podobny poštovním doručovatelům. Přepravují všechny druhy zásilek, jako je kyslík, živiny či minerály, bez nichž buňky umírají.

Kyslík

Každá buňka v těle potřebuje k životu kyslík. Pokud je  přerušen krevní oběh, postižená část odumírá a může způsobit smrt celého člověka. Pokud zůstane mozek bez kyslíku pár minut, dojde k mozkové mrtvici a postižená část mozku odumře. Pokud je přísun kyslíku do srdce zablokován např. krevní sraženinou, dochází k srdečnímu infarktu.

Obrana

Zatímco červené krvinky transportují základní živiny a život udržující kyslík, bílé krvinky jsou jako miliardy malých strážců, kteří chrání tělo před infekcí a chorobami. Existuje pět různých typů bílých krvinek. Každá z nich je uzpůsobena tak, aby bojovala proti jinému nepříteli. Jedna kapka krve může obsahovat 7 – 25 000 bílých krvinek. V době nemoci chrání vaše zdraví zvýšený počet bílých krvinek. Bílé krvinky jsou jako armáda rezervistů, kteří nastupují do boje  v době ohrožení.

Továrny

Pokud jde o naše tělo, kostra a kosti mají dvojí funkci. Nejen že jsou oporou našeho těla, ale navíc chrání vnitřní orgány a udržují nás ve vzpřímené poloze.

Druhou funkcí kostí je produkce miliard červených a bílých krvinek. Ty roznášejí a předávají kyslík a živiny na místo určení, aby chránily tělo před nepřítelem.

Koordinace

Všechny funkce v těle řídí mozek a srdce pracuje tak, aby krev proudila i do poslední vlásečnice lidského těla.

Duchovní aplikace

V krvi je život

Před více než 3 400 lety Bůh řekl: „V krvi je život těla“ (Lv 17,11). Až do nedávna lidé nechápali o jak hlubokou a dalekosáhlou pravdu jde.

První zmínka o krvi v Bibli je v knize Genesis: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra“ (4,10–11).

„V krvi je život těla. Já jsem vám ji určil na oltář k vykonávání smírčích obřadů za vaše životy. Je to krev; pro život, který je v ní, se získává smíření“ (Lv 17,11).

Kdo prolévá krev člověka

Po povodni uzavřel Bůh s Noem a jeho potomstvem smlouvu (Gn 9,4–12), jejíž součástí je následující text: „Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím“ (9,6).

„Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění“ (Žd 9,22).

Svoboda

„Pro krev smlouvy s tebou propustím tvé vězně z cisterny, v níž není vody“ (Za 9,11).

Ochrana před zhoubou

„Na domech, v nichž budete, budete mít na znamení krev. Když tu krev uvidím, pominu vás a nedolehne na vás zhoubný úder, až budu bít egyptskou zemi“ (Ex 12,13).

Fontána spásy

„V onen den vytryskne pro dům Davidův i pro obyvatele Jeruzaléma pramen k obmytí hříchu a nečistoty“ (Za 13,1). Kristova krev je synonymem evangelia. Je to Kristova krev, která vykoupí Boží děti ze všech hříchů. „Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů“ (Mt 26,28).

Beránek Boží

První pozdrav, který Kristus přijal, byl ten, který se týkal moci jeho krve. Jan Křtitel zvolal: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa“ (J 1,29).

Vykoupení jeho krví

Poslední zaznamenaný projev úcty, kterou Kristus přijme, bude Píseň vykoupených:

• A zpívali novou píseň: „Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí.“ A viděl jsem, jak kolem trůnu a těch bytostí i starců stojí množství andělů – bylo jich na tisíce a na statisíce; slyšel jsem je mocným hlasem volat: „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení.“ A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co  v nich jest, slyšel jsem volat: „Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“ (Zj 5,9–13)

Plné usmíření

Hřích je porušením Božího zákona. Překročení zákona vyžaduje trest. „Mzdou hříchu je smrt“ (Ř 6,23). Protože všichni lidé bez výjimky porušili Boží zákon, umírají, jsou pod trestem věčné smrti. Pán Ježíš Kristus prokázal bezmeznou poslušnost Božímu zákonu. Před Bohem Otcem nás zastoupil, byl potrestán za naše hříchy, „aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži“ (Ko 1,20).

Drahocenný

Puritánský spisovatel, John Milton, prohlásil, že velikost a svatost lidské duše je potvrzena dvěma skutečnostmi.

Za prvé, stvoření lidské duše je obrazem věčného Boha. Za druhé, cena, která byla zaplacena jako výkupné za tuto duši, je drahocenná Kristova krev.

Vysvobození

Kristus nás vykoupil z otroctví a nadvlády hříchu. „Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny…“ (1Pt 1,18–19).

Usmíření

Hřích člověka oddělil od Boha. „Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší. Vaše dlaně jsou poskvrněny krví, vaše prsty nepravostí, vaše rty mluví klam, váš jazyk přemílá podlosti“ (Iz 59,1–3).

Dokonce i v mezilidských vztazích je důsledkem provinění oddělenost a odcizení. Rozvodové soudy jsou plné příkladů toho, jak hřích odděluje a odcizuje ty, kteří si byli jednou tak blízcí. Je-li tomu tak mezi lidmi, platí to rovněž mezi Bohem a člověkem. Hřích nás vždy odcizuje a odděluje od Boha. Otázkou je: Jak může být člověk s Bohem usmířen? Jedině drahou krví Kristovou, „aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak  v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži“ (Ko 1,20).

Krev Ježíše Krista nás vykoupila z otroctví hříchu, ospravedlnila a usmířila nás se svým Stvořitelem; zbavila nás nadvlády hříchu a očistila naše svědomí od břemen hanby a hříchu. „Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu“ (1J 1,7).

„Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu“ (Ř 5,9).

Svatý grál

Podle legendy měl Josef z Arimatie, který požádal Piláta o vydání těla ukřižovaného Krista, aby jej mohl pohřbít, zachytit jeho krev do nádobky. Podle jiné legendy měla nádobka, Svatý grál, dorazit s Josefovou rodinou do Glastonbury ve Velké Británii. Tam měla být založena první britská křesťanská obec. Dodnes můžete vidět na ostrově v Somersetu ruiny katedrály. K těmto legendám se váže i vznik rytířského řádu Templářů, jejichž povinností bylo chránit vzácnou krev. V přeneseném smyslu bývají jako Svatý grál označovány nedosažitelné věci nebo myšlenky.

V Písmu je psáno: „I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna“ (Iz 1,18).

„Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří“ (Ř 3,25).

„V onen den vytryskne pro dům Davidův i pro obyvatele Jeruzaléma pramen k obmytí hříchu a nečistoty“ (Za 13,1).

„Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu“ (Ř 5,9).

„V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost…“ (Ef 1,7).

Zachráněni jejich krví

Sir Arthur Conan Doyle, autor série příběhů Sherlocka Holmese, napsal knihu o historii anglo-búrské války, kde vypráví o beznadějné situaci britských vojáků, kteří byli zaskočeni útokem nepřítele. Ocitli se pod těžkou palbou a jejich zraněné čekala jistá smrt. Jeden z nich, desátník pěchoty, později řekl, že když zvážili svoji beznadějnou situaci, rozhodli se, že pokud chtějí přežít, musí se okamžitě dostat pod ochranu vlajky Červeného kříže. Jediné, co měli, byl kus bílé látky, ale neměli žádnou červenou barvu. Aby situaci zachránili, použili krev zraněných. Když Búrové uviděli červený kříž na bílé vlajce, útok zastavili a britští zranění byli přemístěni do bezpečí.

Kamenný stůl

V knize C. S. Lewise „Lev, čarodějnice a skříň“ byl Edmund zotročen Bílou čarodějnicí. Edmund byl pošetilý, vzpurný, zlý a stal se zrádcem svých sourozenců. Veliký a mocný Lev Aslan, pravý vládce Narnie, je přišel zachránit před smrtí. Zlá čarodějnice Edmundovi připomněla, že podle nápisu na kamenném stole má právo na krev každého zrádce.

K úžasu všech Aslan promluvil s čarodějnicí soukromě a ona nechala Edmunda odejít.  V noci se Aslan vydal do tábora čarodějnice. Nepřátelé ostříhali jeho velkolepou hřívu, posmívali se, bili ho, plivali na něj, svázali ho a položili na kamenný stůl. Zlá čarodějnice si naostřila nůž a vrazila jej do lvího srdce. Aslan se obětoval, aby zachránil Edmunda.

Děti plakaly zármutkem. Druhý den se na místo činu vrátily. Našly kamenný stůl rozbitý, ale tělo Aslana tam nebylo. Když se otočili, uviděly Aslanovu nádhernou hřívu. … Zuzana a Lucie se objaly, políbily Aslana a plakaly radostí. Pak se ho zeptaly: „Aslane, co to má znamenat?“

Aslan odpověděl: „I když znala čarodějnice nejskrytější tajemství magie, je tu kouzlo ještě hlubší a tajemnější, o kterém nevěděla. Její poznání sahalo jen do úsvitu času. Kdyby mohla vidět o něco dál, do temnoty, než nastal čas, poznala by, že na místě zrádce byl obětován ten, kdo nikoho nezradil. Stůl praskl a sama smrt začala pracovat obráceně.“

Proklán pro naše přestoupení

u Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. … Hospodin jej postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; … jako ovce před střihači zůstal němý, … Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. … „Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.“ (Iz 53,5–11)

Kristus byl obětován za nás jako velikonoční beránek (1K 5,6–8). „Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích“ (Ř 8,3). „Vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří“ (Ř 3,25). „On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa“ (1Pt 1,19–20). „Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem“ (1Pt 3,18). „Jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení“ (1Pt 2,2). „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy“ (1J 4,10).

Vize Kristova kříže a krve

Raymond Llull se narodil v roce 1232 do bohaté rodiny na ostrově u pobřeží Španělska. Jeho raný život byl pln zhýralosti a jak sám později řekl, „žil v naprosté nemorálnosti“. Přesto byl svými španělskými vrstevníky rozpoznán jako mladý muž plný brilantnosti a neobyčejných schopností. Než dosáhl věku třiceti let, byl Raymond znovuzrozen, skrze vidění „Spasitele na kříži, kdy mu krev stékala z rukou a nohou a vyčítavě na něj hleděl“. Výsledkem bylo, že Raymond Llull vydal svůj život Kristu. Napsal přes 200 apologetických pojednání v latině, arabštině a katalánštině. Založil Univerzitu Miramar, kde vyučoval arabštinu a připravoval misionáře ke službě v islámských zemích. Sám vyvíjel misijní aktivity v Arménii a v Africe. V arabštině vypracoval apologetický postup, který měl muslimy a židy přesvědčit o pravdivosti křesťanství. Nakonec ve věku 80 let zemřel smrtí mučedníka. Když se vrátil do Severní Afriky a kázal v Tunisu, rozlícený dav jej ukamenoval. Jeho vize kříže a Kristovy krve ho vedla k tomu, aby vzal svůj kříž a prolil svou vlastní krev ve službě Spasiteli.

Transformován krví Krista

Hrabě Mikuláš Ludvík Zinzendorf se narodil v roce 1700 do jedné z významných protestantských rodin. Vyrůstal ve šlechtickém prostředí. Velký vliv na něj měla zbožná babička, která výrazně ovlivnila jeho charakter. Ve škole vynikal, byl to rozený řečník a zdálo se, že má všechny předpoklady pro diplomatickou kariéru. Po ukončení studia na univerzitě ve Wittenbergu se Zinzendorf vydal na velké turné po Evropě, kde se zúčastnil přednášek a návštěv muzeí, paláců a univerzit.

Během návštěvy muzea umění v Düsseldorfu měl mladý hrabě hluboký prožitek, který změnil zbytek jeho života. Když se díval na portrét trpícího Spasitele s trnovou korunou „Hle člověk“, přečetl si nápis pod tímto slavným dílem: „Udělal jsem to pro tebe! Co jsi udělal ty pro mne?“

Hrabě Zinzendorf přiznal: „Miloval jsem ho už dlouho, ale pro něho jsem vlastně nikdy nic neudělal. Vedlo mě k tomu, abych vykročil vpřed a sklonil se před Kristem, a vydal mu svůj život. Ta noc rozhodla o tom, že chci sloužit Bohu po celý zbytek života s Kristem.“

Hrabě Zinzendorf založil duchovní společenství Ochranov, Herrnhut. Tato dynamická komunita zažila duchovní oživení a zahájila nepřetržitý modlitební řetěz, který trval více než 150 let. Během té doby vyslali do světa přes 2500 moravských misionářů.

Četl jsem také svědectví britské skladatelky a zbožné spisovatelky Frances Ridley Havergal, která navštívila stejné muzeum umění v německém Düsseldorfu v lednu 1858. Při pohledu na tentýž obraz Krista ji zasáhl titulek: „To jsem udělal pro tebe! Co jsi udělala ty pro mne?“

V hlubokém pohnutí napsala Frances Havergal několik řádků poezie, s myšlenkou že by se daly zhudebnit. S tímto prvním pokusem nebyla spokojena, a tak vhodila papír do ohně. Ale stránky vypadly z ohně nedotčené. O několik měsíců později ukázala text otci, který ji povzbudil, aby jej uchovala. Dokonce napsal melodii, aby doprovázela slova. Hymna „Vydal jsem za tebe svůj život“ pak byla vydána v roce 1860. Od té doby napsala Frances Ridley Havergal řadu textů k písním a chvalozpěvům.

Přitahován ke Kalvárii

Bývalý kapitán otrokářské lodi, John Newton, napsal po svých zkušenostech z obchodu s otroky a po svém obrácení klasickou duchovní píseň „Úžasná milost“:

Tvá vzácná milost, jak šťastný den! Je spasen lidský vrak!

Já ztracený byl nalezen, slepému vrácen zrak.

Ke kříži musila mne vést, by strach můj zlomen byl!

Mou nejšťastnější chvílí jest den, kdy jsem uvěřil.

Že mnohou bouří, nástrahou má cesta vzhůru jde?

Mám všechno, když mám milost tvou, ta domů mě dovede.

Až moje srdce znavené se navždy zastaví,

tvá milost do nového dne mne v slávu postaví.

Slova písně „Úžasná milost“ jsou o cestě kříže. Viděl jsem toho, který visí na dřevě,  v agonii a krvi, upřel na mě své mdlé oči, když jsem stál v blízkosti jeho kříže (pozn. red.: viz článek Tvá vzácná milost, Zápas o duši 116, s. 2).

Byli jste někdy na Kalvárii? Měli jste vizi kříže?

Charles Spurgeon kdysi řekl: „Zastav se u paty kříže a spočítej kapky krve, kterými jsi byl očištěn. Uvidíš trnovou korunu, jeho zbičovaná ramena, prolitou krev, která stéká z ran…“ a jestli svůj život Kristu neodevzdáš „na zemi před křížem, nikdy jsi ho neviděl“.

Viděl jsi to? Viděli jste Kalvárii?

„Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život. A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil“ (Ř 5,8–11). Kristus za tebe zemřel.

Žiješ pro něho?

Frontline Fellowship 

Přeložila Klára Steiger.