David Harvey vyprávěl před mnoha lety příběh o farmáři, který se se svou rodinou vydal do velkého města. Navštívili také obchodní centrum, a zatímco on se synem čekal na lavičce, až jeho žena nakoupí, všiml si zvláštní plechové skříně. Dveře té skříně se otevřely a dovnitř vstoupila starší žena. Dveře se zavřely, žena zmizela a po dvou minutách, kdy se dveře opět otevřely, z nich vyšla krásná mladice. Farmář se v úžasu obrátí na syna: „Rychle přiveď svou matku!“

Když poskytuji poradenství manželskému páru, typický scénář je, že manželka a manžel sedí naproti mně a říkají: „Naše manželství by bylo v pořádku, jenom kdyby se změnil/a.“ A potom odříkají seznam toho, v čem všem se jejich protějšky potřebují změnit, jak musí být trpělivější, jak musí doma víc pomáhat, jak potřebují projevovat více citu atd. Bible skutečně učí, jak můžeš změnit svého manžela/manželku. Ne tím, že ho/ji budeš peskovat nebo neustále hubovat, ale skrze proměňující milost evangelia. Bible nám dává pokyny, jak se můžeme stát nástrojem k proměně svého manžela/manželky, a to konkrétně v Efezským 5. kapitole a v 1. Petrově 3. kapitole. Studiem těchto textů budeme trávit hodně času. Bůh stvořil manželství, aby bylo požehnáním, aby mělo vliv na tvé posvěcování. To není vždy jednoduché. Bůh si tě může použít také k posvěcování tvého manžela/manželky. Mnohá manželství jsou ale založená na zákoně – dostaneš ode mě jen to, co ty dáváš mně. Klíčem k úspěšnému manželství je však milost. Klíčem k úspěšnému manželství není žádná vnější změna nebo seznam praktických věcí, kterými můžete svou ženu obšťastnit, ale je to porozumění evangeliu.

„My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás“ (1J 4,19). Právě Kristova láska naplní tu vaši nádrž lásky, abyste mohli dávat ostatním, obzvláště svému manželovi/manželce. Místo toho, abyste čekali, že oni naplní vaši nádrž.

A co se týče listu Efezským 5. kapitoly, rád bych podotkl, že 5. kapitola následuje až po první, druhé, třetí a čtvrté kapitole. Je to naprosto zásadní, protože Pavel říká: „Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval.“ Pokud jste dávali pozor obzvláště v těch prvních třech kapitolách listu Efezským, dozvěděli jste se, jak vypadá skutečná láska. Manželova láska má odrážet Kristovu lásku. Pokud manžel nemiluje svoji ženu správně, není to tím, že by řádně neplnil seznam určitých úkolů, jako třeba jednou za týden koupit kytku a jednou za dva týdny ji vzít na rande, a že pokud by tyto věci dělal, nějakým způsobem by to jejich manželství vylepšilo. Spíše je třeba, aby došlo k vnitřní změně. Pokud si je manžel vědom Kristovy lásky, pak je schopen své ženě tuto lásku projevovat. A pokud muž selhává v milování své manželky, není to špatnou technikou lásky, ale tím, že je jeho život odpojen od evangelia.

To znamená, že na jednu stranu sice víte, že jste spaseni milostí skrze víru v Krista, uvědomujete si, že vám Bůh prokázal veliké milosrdenství, ale na druhou stranu se chováte jako ten nemilosrdný služebník, který obdržel obrovskou milost, ale s druhým člověkem jednal podle zákona, a ne milosrdně. A poté přichází soud, ne milost. Pokud tedy ve své manželské roli selháváte a máte v manželství problémy, pak musíte začít tím, že si vzpomenete, co Kristus udělal a dělá pro vás, a to promění váš život. Nyní se tedy budeme zabývat aplikací těchto pravd do života manželů.

Opravdu jsem se snažil, abyste si to všechno dokázali zapamatovat. Připravil jsem pro vás mnemotechnickou pomůcku. Manželé, dávejte svým ženám TULIPány. Někteří víte, že tato zkratka má i jiný význam (zkratka pro pět bodů kalvinismu, pozn. překl.), ale pro naši potřebu to bude znamenat toto:

T = Totálně se jí odevzdej

U = Úplně se pro ni obětuj

L = Lásku soustřeď jen na ni

I =  Neodolatelně (angl. irresistibly) ji přitahuj láskou, která očišťuje

P = Potřeby své ženy naplňuj vytrvale

Těchto několik bodů by vám mělo pomoct najít odpověď na otázku, zda své ženě dáváte tulipány, či ne.

T = Totálně se jí odevzdej

„Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval“ (Ef 5,25). Pán chce, abyste se zcela odevzdali milování své ženy, to znamená lásce, která odráží lásku Kristovu. Láska není tím, co slovo „láska“ znamená ve světě. Když jdu do posilovny a hrají tam populární písničky, velmi často slyším slovo láska, ale to, co oni nazývají láskou, není láska. Říkají něco jako: „Miluji tě, chci tě dneska v noci, ale už se možná nikdy neuvidíme.“ To není láska.

Ve 2. Samuelově 13. kapitole, v tragickém příběhu o Amnónovi a Támar, Amnón říká: „Miluji Támaru, sestru svého bratra Abšalóma.“ Mluví o lásce, ale ve skutečnosti jde o chtíč, o vášeň. A poté, co dojde k znásilnění, je o Amnónovi řečeno: „Nenávist, kterou k ní pociťoval, byla větší než láska, kterou ji miloval.“ Přesně tak nakládá s láskou svět. Žádost nazývají láskou. „Chci tvoje tělo. Cítím se s tebou dobře. Něco mi přinášíš.“ Ale když zeslábne žádost, z lásky nic nezbyde.

My však máme milovat své ženy, jako Kristus miluje církev. A jeho láska je milostivá. Nás Kristus miloval, když jsme toho nebyli hodni. „Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní“ (Ř 5,8). My jsme ještě byli jeho nepřáteli a on nás se sebou usmířil smrtí svého Syna.

Tak tedy milovat manželku, jako Kristus miloval vás, církev, znamená, že jste oddáni jejímu dobru bez ohledu na to, jestli si myslíte, že si to zaslouží, nebo ne. Když jste si vybírali manželku, zvolili jste si to nejlepší, co se nabízelo, že? Nikdo vás nevyzval, abyste si našli tu nejtvrdší a nejkrutější ženu. To jenom Ozeáš si musel vzít Gomeru. Nikdo vám neřekl, vezmi si někoho odpudivého, pak se budeš více podobat Kristu. Když jste si vybrali manželku, byla to ta nejlepší možná volba, která se nabízela. Hledali jste rozumnou osobu, ideálně co nejzbožnější. A když jste si vybrali svou lásku, musíte svou volbu milovat, protože jste se k tomu zavázali před Bohem. Teď už nemáte výběr. Nemůžete teď říct: „Budu s tebou jednat tak, jak ty budeš jednat se mnou.“

Je třeba si uvědomit, a to říkám pro vás svobodné, že až se oženíte, zjistíte, že jste si vzali hříšníka. Nehledě na to, jak krásné to bylo, než jste se vzali, dokud nebudete nějakou chvíli spolu a nebudete žít bok po boku, nepoznáte, jak moc hříšná je osoba, kterou jste si vzali, ani jak hříšní jste vy sami. Aby bylo manželství úspěšné, potřebujete milost. Svou volbu jste provedli na základě domněnky, že si právě tuto ženu zasloužíte, ale vytrvat musíte na základě smluvní lásky, která odráží lásku Kristovu k vám. Nebuďte tedy překvapení, když vaše žena hřeší, když nenaplňuje všechny vaše potřeby.

Jak Ježíš mění vás? Římanům 2,4 říká, že „dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání“. Bůh nás přivedl k pokání milostí, ukázal nám svou laskavost, kterou si nezasloužíme. Povoláním manžela tedy je uvést svou manželku v úžas milostí, jednat s ní lépe, než si zaslouží, protože přesně tak Bůh jedná s vámi. Pavel v listu Filipským 3 říká, že v Kristu nemáme vlastní spravedlnost, ale spravedlnost, která je z Boha, založenou na víře. Evangelium říká, že Bůh se na vás dívá jako na oblečené do Kristovy spravedlnosti. Bůh se na vás dívá, jako kdybyste dokonale dodržovali jeho zákon, protože ho Kristus dodržel za vás. Bůh vám proto prokazuje náklonnost a žehná vám ne na základě zákona, ale na základě toho, co pro vás vydobyl Kristus. A tak vaše povolání milovat svou manželku tak, jako Kristus miluje vás, znamená, že se k ní máte chovat, jako kdyby byla dokonalá, i když moc dobře víte, že není. Vždyť právě tak Kristus jedná s vámi. Jednejte s ní tak, jak Bůh chce, abyste s ní jednali.

Bůh chce, abys byl iniciátorem v lásce. Spousta mužů se stáhne, obzvláště v konfliktech čekají, že se manželka přijde usmířit jako první. V 1. Janově 4,19 se píše: „My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.“ Ježíš inicioval lásku a my jsme pouze reagovali. Právě proto bychom my, manželé, měli dělat první krok v usmiřování, v projevování citů, ve vztahu, v konverzaci. Tato láska má být láskou ze srdce. Zítra ráno budu kázat z listu Židům 12. Tam se mluví o tom, že Ježíš podstoupil kříž pro radost, která byla před ním. Když šel Ježíš na kříž, ačkoliv to pro něho bylo strašlivě bolestivé, hleděl na radost před sebou. A co bylo tou radostí před ním? Jeho láska k nám. Stála mu za to, aby šel na kříž, aby poslechl svého Otce a aby z nás udělal svou nevěstu. Nejde tedy o to, abyste začali dělat nějaké skutky, ale abyste ji milovali ze srdce a abyste se radovali i z toho dobrého, co pro ni můžete udělat, tak jako to pro vás dělá Kristus. Máte tedy milovat způsobem, který se velmi liší od způsobu, jakým miluje tento svět.

U = Úplně se pro ni obětuj

Máte být zcela oddáni tomu, že jí budete projevovat lásku. Máte bezpodmínečně obětovat své vlastní potřeby, abyste naplnili ty její. Opět 25. verš: „Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval.“ Ježíšova láska byla drahá. Projevila se na kříži. Nám mužům byl dán neuvěřitelný standard, že? Ale jsme povoláni k jeho naplňování. Pojďme do Efezským 5,2: „A žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.“

Text, který miluji a který říká, že se k sobě máme chovat laskavě, je v listu Filipským 2,3–8: „V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.“ To zní jako hezký návod k morálnímu životu, ale až do té chvíle, kdy se tam říká, že máme pokládat jeden druhého za přednějšího než sami sebe. Jak to máme dělat? Čtěme dál:

• Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Pavel tedy říká: „Když jste se oženili, slíbili jste tím, že se za ni obětujete. Tady nejde o nějaký nepravděpodobný scénář, že ona bude přivázaná ke kolejím a vy se jí budete snažit na poslední chvíli odvázat, aby ji nepřejel vlak. To se asi nikdy nestane. Nebo že se k vám vloupá zloděj a vy se postavíte mezi ni a jeho zbraň. Bude dobře, když to uděláte, ale ten skutečný scénář je jiný. Vy vstáváte každé ráno v pět hodin a jdete do práce. Ve tři hodiny ráno se probudí vaše dítě a pláče a vy jste v pokušení říct: „Postaráš se o něj, prosím?“ Místo toho obětujete svůj spánek, vstanete, vezmete dítě a dáte ho své ženě do náručí.

Nebo to znamená, že ona by si přála, abyste dali do pořádku věci kolem domu, jenže vy tak rád hrajete o sobotách golf. A tak se vzdáte své sobotní hry a začnete pracovat na seznamu, který sepsala. Nebo se prostě zúčastníte manželské konference. Vím, že svou účastí zde se někteří z vás vlastně obětují, to si uvědomuji. Nebo čekáte další rok, než si budete moci koupit nový mobil, protože ona potřebuje pořídit dětem nové oblečení, když už z toho starého vyrostly. Vzdáváte se svých práv. Ježíš se vzdal svých práv, aby sloužil nám.

Jedním z největších problémů, se kterým se při biblickém poradenství setkávám, je velké množství mužů, kteří jsou experti na výklad 22. verše, ale nikdy se nedostali k verši 25. A tak když začne manžel při sezení biblického poradenství citovat mně a své ženě: „Ženy, podřizujte se svým mužům,“ vím, že mám problém. Takoví muži totiž někde záhadně získali představu, že je Bůh ustanovil králem a teď mají autoritu, což pro ně znamená, že: peníze budeme utrácet tak, jak chci já, budeme dělat to, co chci já, budeme sledovat v televizi, co já chci sledovat, a všichni v domě se budou starat o moje potřeby, protože já jsem tady král.

To je odporné, hnusné překroucení vůdcovské role, která byla muži svěřena. Jestli chcete vědět, jak má vypadat vůdcovství, podívejte se do Janova evangelia 13. kapitoly, kde Ježíš umývá nohy svým učedníkům.

• Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. (J 13,3–5)

Ten příběh všichni znáte. Úchvatné na něm je, že nám Jan odhaluje, o čem Ježíš přemýšlel, než začal mýt učedníkům nohy. A o čem přemýšlel? O tom, jak je veliký, že je Boží Syn, který přišel od Otce a zase se k němu vrátí a posadí se po Boží pravici. A tak navzdory autoritě, kterou má, a své velikosti, které si je vědom, neřekne: „Hej, ty, umyj mi nohy. Já jsem tady ten důležitý.“ Ne, dělá přesný opak. Používá svou autoritu ke službě. Přesně takový obraz by měl mít každý muž na mysli.

Budu konkrétní: Je za vámi dlouhý den v práci, domů se vracíte později, než jste doufal, a myslíte na to, jak se doma natáhnete. Byl byste rád, kdyby vás nechali všichni v klidu, abyste se mohl podívat na nějaký sportovní přenos, zahrát si videohru, prostě byste si přál chvíli klidu a ticha. Ale pak si vzpomenete na Ježíše, jak umýval svým učedníkům nohy nedlouho předtím, než šel na kříž, a zeptáte se sám sebe: „Jak bych dneska mohl posloužit své rodině?“ Pomodlíte se: „Pane, dovol mi, abych mohl přispět k tomu, aby byl dnešní večer pro mou ženu hezký a příjemný, taky měla celý den hodně práce s domácností a dětmi. Pomoz mi, aby to byl hezký večer i pro děti. Pomoz mi, abych byl jako Ježíš, abych obětoval svá práva a své touhy.“ To je obrázek, který bychom měli mít na mysli.

Ježíš také nepřišel, aby si nechal sloužit, ale přišel, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. Myslím tím tedy, že budete dělat víc než jen svůj díl. Někteří muži jsou výborní v matematice a v tom, co je spravedlivé a co už ne, co je fér a co ne. „Já dělám tohle a ona tohle. Já už teď dělám 60 %, tak mi neříkej, že bych měl dělat víc, to ona by měla dělat víc, ona by měla pomáhat mně, ne já jí.“ Možná že nejsou v té matematice tak dobří, jak si myslí, protože asi vůbec netuší, kolik toho ona ve skutečnosti dělá. Pokud máte milovat podle Kristova vzoru, pak Ježíš vás nemiloval proto, že to bylo fér. Nejste rádi? On vzal na sebe vaši vinu, vaše břemeno a nesl je ochotně za vás.

Když jsem vyrůstal, měl na mě největší vliv můj dědeček. Pracoval ve Washingtonu a domů jezdil na předměstí Washingtonu, což znamenalo spoustu času v obrovských dopravních zácpách. Byl to unavený muž a myslím, že mu bylo stejně, jako je teď mně. Byl to tedy starý muž. Občas jsem u nich býval a pamatuji si, že když jsme dojedli večeři, děda se zvedl od stolu a šel umýt nádobí. Říkal jsem si, že je to nespravedlivé. Babička už neměla žádné děti, o které by se musela starat, dneska jenom hrála bridge, to není fér. Ale on ji tolik miloval! Nepropočítával si v hlavě cestou domů, co by dneska asi tak bylo fér! Chtěl jí prokázat lásku a já si pamatuji, jak moc ho obdivovala. To je způsob, jak získáte srdce své ženy. Mám na mysli přesně takový způsob milování.

My milujeme, protože on první miloval nás. A pokud chcete, aby se vám vaše žena podřizovala, milujte ji stejně obětavým způsobem jako Kristus, do takové míry, až bude mít pocit, že si nezaslouží, aby s ní někdo takto jednal, nebo si možná pomyslí: „To, jak on mě miluje, mi připomíná, jak moc mě miluje Kristus.“ Milujte ji tak, že bezpodmínečně obětujete své zájmy, abyste naplnili její potřeby.

L = Lásku soustřeď pouze na ni

Vraťme se k Efezským 5,25: „Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval.“

Za koho se Ježíš obětoval? Za církev. Ježíš má zvláštní lásku ke své nevěstě, k církvi. Zemřel za nás, dává nám mnoho výsad a výhod. Stejným způsobem musí být muž věrný své manželce. Jeho výhradní věrnost se týká samozřejmě jak jeho těla, tak jeho očí, které jsou součástí těla. Na co se manžel dívá? Pornografie, ostatní ženy? Jsem přesvědčen, že si muži neuvědomují, jak zničující je pro ženu, když jde se svým mužem na nákup a musí přihlížet tomu, jak on očima sjíždí tu ne příliš oblečenou slečnu, co kolem nich právě prošla. Nebo hůř, když prochází kolem manžela sedícího v obývacím pokoji a on rychle zaklapne notebook a ona si uvědomí, že zase sledoval pornografii. To je pohrdání její osobou. Je to porušení sexuálního vztahu v manželství. Ženu to vede k pocitům ponížení a nejistoty. Tělo bojuje. A to, že jste ženatý, vám to neulehčuje. Ale tohle je duchovní bitva a Bůh vám může pomoct.

Co se týče projevování citů – existují muži, kteří rádi flirtují. A to dokonce i ve sborech. Jsou muži, kteří se rádi objímají, až moc pevně. Jsou muži, kteří navazují oční kontakt, jsou vtipní a chytří a svým pohledem ulpívají na jiných ženách. Jeho žena sedí poblíž a říká si: „Přála bych si, aby se takhle díval na mě.“ Je jí všechno jasné. To není nevinná záležitost, ji to velmi zraňuje.

Další způsob, jak byste měli omezovat svou lásku jen na ni – nemusí to být jen jiné ženy, které uvedou vaši ženu do pokušení, aby žárlila, může to být vaše láska ke sportu, vaše posedlost videohrami, vaše kariéra, nebo dokonce vaše služba ve sboru. Tolik žen má pocit, že jsou zanedbávané. Moje manželka Caroline s nimi komunikuje na své webové stránce s názvem Osamělé ženy. Tam si ženy stěžují, jak je obtížné získat čas a pozornost jejich manžela. Omezit svou lásku pouze na ni neznamená jen to, že ji nebudete věnovat jiným ženám, ale také to, že budete své ženě oddáni a nedovolíte méně důležitým věcem, aby vám v tom bránily. Znal jsem před pár lety jeden pár. Ta žena se na svého muže tak rozhněvala, že mu hodila počítač do bazénu. Neříkám, že to lze ospravedlnit. Ale říkám, že žárlila na manželův počítač tak, jak to žena dokáže. Svou lásku musíte omezit jen na svou ženu, musíte se jí oddat.

Přeložila Julie Petrecká

Pokračování příště.