Ačkoliv na téma kázání bylo napsáno už mnoho knih, stále ještě existují špatné homiletické modely výkladového kázání. Přicházejí z řady různých zdrojů a ovlivňuje je mnoho faktorů. Často chyba není na straně modelu, ale vyplývá ze způsobu, jakým se model používá. Uveďme si některé příklady:

1. Puritáni

S výjimkou Jana Kalvína, jen málo mužů ovlivnilo mé přemýšlení více než John Owen. Owenovi vděčím za své chápání posvěcování a biblické duchovnosti, které mi více než jednou pomohlo zachovat si zdravý rozum. Owenovo dílo je právem znovu a znovu dotiskováno a studováno. Kdybych měl být poslán do vyhnanství na opuštěný ostrov s Biblí a šesti knihami, obešel bych všechna pravidla, abych si zajistil, že všech šestnáct svazků Owenových spisů se bude počítat jako jedna kniha. A kdyby to nebylo možné, ujistil bych se, že jednou z těch šesti knih by byl druhý svazek, O společenství s Bohem! Všichni puritáni do jednoho se zasvětili jasnému kázání Božího Slova. Jen málo lidí se kdy vyrovnalo výkladovým schopnostem mužů, jako byli John Owen, Joseph Hall, Thomas Goodwin, Richard Sibbes, Richard Baxter, Thomas Manton, Stephen Charnock nebo John Bunyan. Co se exegeze týče, mohli by se postavit bok po boku s Denneyi, Lightfooty a Murrayi pozdějších století. Církev by byla o mnoho ochuzena, kdyby neměla Mantonova kázání na Jakuba, Greenhillova kázání na Ezechiela či Jenkynova na Judu. Jejich vhled a způsob, jakým církvi přispěli k porozumění Bible, jsou prospěšné i dnes.

Nicméně ani puritáni nejsou vždycky vzorem, kterým bychom se měli řídit, i pokud jde o model postupného výkladového kázání. Ukažme si to na extrémnějším příkladu. Bezpečně můžeme říct, že Joseph Caryl, kterému zabralo čtyřiadvacet let vyložit knihu Jób ve 424 kázních (v průměru deset kázání na kapitolu), nepoužil dobrý model pro to, jak kázat knihu Jób ani pro výkladové kázání obecně. Puritáni projevovali obdivuhodnou pečlivost při vytahování doktrín z textů a ještě větší zručnost při jejich aplikaci do různých zkoušek (což z nich až dodnes dělá nedocenitelnou četbu), ale je velmi problematické snažit se obhájit, že by jakékoliv okolnosti, ať už tehdy nebo dnes, ospravedlnily tak dlouhou sérii kázání na jednu knihu. Mluvit obecně je vždycky nebezpečné, ale asi bude pravda, když řekneme, že jen několik mladých kazatelů dokáže zvládnout dlouhou (a pomalou) sérii výkladů na konkrétní knihu Bible. Časy se změnily, stejně jako naše kongregace a ve většině situací je moudřejší posouvat se skrze Písmo rychleji než puritáni.

2. Dr. Martyn Lloyd-Jones

Dr. Lloyd-Jones, jakožto dost možná největší vykladač/kazatel dvacátého století, měl značný vliv na styl kázání několika generací kazatelů na obou stranách Atlantiku. Obzvláště v Británii se po vydání Lloyd-Jonesova výkladu listu Římanům (kázání, která kázal ve čtrnáctiletém období mezi lety 1955 a 1968) mnozí reformovaní kazatelé pokoušeli řídit Lloyd-Jonesovým modelem kázání. Problémem bylo, že jen několika z nich (pokud vůbec někomu) se podařilo přiblížit exegetickým a homiletickým schopnostem „doktora“. Mnoho kongregací bylo unaveno příliš ambiciózní sérií používající metodu postupného výkladového kázání a kazateli, kteří na tento úkol nestačili. Výklad, který může být uskutečnitelný a vhodný v jedné situaci, nemusí být použitelný za jiných podmínek, a to z řady důvodů, ke kterým patří obdarování, vyzrálost kazatele a složení kongregace. Někteří kazatelé se vyčerpali příliš ambiciózními sériemi, které přesahovaly jejich schopnosti. V důsledku tohoto zklamání se pak vydali k bezpečnějším břehům.

3. Ch. H. Spurgeon

Anglikánský biskup J. C. Ryle ve své skvělé přednášce s názvem Jednoduchost kázání, kterou přednesl v Katedrále svatého Pavla o Spurgeonově kázání, řekl:

„Ani trochu se nestydím říct, že často čtu kázání pana Spurgeona. Rád beru postřehy o kázání ze všech stran… Když čtete kázání pana Spurgeona, všimněte si, jak jasně a zřetelně každé kázání rozdělí a jak každou část naplní nádhernými a prostými nápady. Jak snadno pochopíte jejich smysl! … obrovské pravdy, které se do vás zaseknou jak ocelové háky, a které... nikdy nezapomenete!“

Má obeznámenost se Spurgeonem a láska k němu začaly v roce 1977, kdy mi trochu rozčarovaný přítel nabídl kompletní sadu (šestašedesáti svazků) jeho kázání, kterou si právě koupil a se kterou nebyl spokojen! Od té doby jsem je používal znovu a znovu, někdy s velkým potěšením a obdivem, někdy (musím to říct) se zděšením, jak s textem naložil. Spurgeonův nezaměnitelný styl byl zaměřený na text, často se soustředil na jeden nebo dva verše. Jeho úmyslem vždycky bylo ho vyložit; v praxi někdy do kázání přinesl otázky, které z daného textu vůbec nevycházely. Navíc, nikdy nekázal texty postupně a sousledně. Nicméně blahodárný vliv největšího baptistického kazatele devatenáctého století je nevyčíslitelný.

4. Kázání zaměřené na historii vykoupení

Ti, kdo upřednostňují přístup zaměřený na historii vykoupení, jsou často velmi kritičtí vůči výkladovým přístupům minulosti. Augustin či Kalvín se podle nich ve svém homiletickém přístupu provinili tím, že mísili židokřesťanskou teologii s klasickou pohanskou metodologií v podobě gramaticko-historické hermeneutiky. Model soustředěný na historii vykoupení se zaměřuje na postupné rozebírání textu, a proto se jeví jako výkladové kázání. Nacházíme v něm (oprávněný) důraz na vyzdvižení kontextu v celkové struktuře Božího plánu vykoupení a jeho postupného rozvoje. Kázání tohoto druhu tráví velké množství času podrobným popisem toku dějin vykoupení, což při prvním poslechu, pokud kazatel odvede dobrou práci, může být dech-beroucí. Postupem času se ale kázání této hermeneutiky stávají tak předvídatelná (opakování historie vykoupení), že ti, kdo je poslouchají pravidelně, je považují za „nudná“ a „irelevantní“.

Popravdě, kvůli strachu z moralistické exegeze (obzvláště se kritizuje biografické kázání) u těchto výkladů znatelně chybí aplikace. Projevují se silným působením na mysl, ale jen malým, nebo dokonce žádným na srdce. Mnoho kázání z této školy neobsahuje vůbec žádnou rozpoznatelnou aplikaci, kromě toho, že jsou informativní, a tvarují tedy způsob našeho uvažování. Tato kritika se týká například i některých postřehů v jinak mistrovském pojednání Sidneyho Greidanuse na téma kázání.

Tyto a další úvahy vedly některé kazatele, aby zcela opustili postupné kázání a vrátili se k výkladu jednotlivých, nezávislých textů.

Překlad Jan Prorok

http://www.ligonier.org/blog/bad-homiletical-models-expository-preachin…