Někteří z vás udělali chybu, když koupili pro své děti jako dárek stavebnici, k níž bylo přiloženo upozornění „Postupujte podle přiloženého návodu“, že se dali do díla, aniž by návodu věnovali další pozornost. Většina z nás se čtením návodů neobtěžuje, protože je přesvědčena, že to zvládneme sami. Studovat návod je jako připustit, že nejsme kompetentní.

Také manželství přichází s návodem a připomenutím, že „manželství je celoživotní dílo“. Aby naplnilo své poslání, vyžaduje oboustrannou spolupráci. Většina z nás vstoupila do manželství, aniž by tomuto upozornění věnovala pozornost. Byli jsme přesvědčeni, že vzájemná láska překoná každou překážku. Zamilovanost bývá slepá, a proto musíme věnovat pozornost pokynům Stvořitele, který instituci manželství ustanovil. (Zamilovanost není jen slepá, ale i hluchá, jde o dočasnou ztrátu rozumu.)

Většina problémů, s nimiž se v manželství setkáváme, začíná ve chvíli, kdy přestaneme věnovat pozornost Božím instrukcím. V prvních kapitolách knihy Genesis, knihy začátků, se dozvíme o Božím záměru pro člověka:

• I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“  Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal  z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se. (Gn 2,18–25)

Toto je popis vztahu muže a ženy, prvního manželství. Text nám představuje řadu principů, které, pokud jsou správně použity, umožní budovat pevné a spokojené manželství, které bude oslavovat Boha. Tyto verše nás učí, že:

Bůh ustanovil manželství, aby uspokojil naši potřebu intimního společenství, a současně má být obrazem našeho vztahu s ním.

Boží jméno překládané jako „Hospodin“ použité v Genesis 2,18.19.21 a 22 zdůrazňuje smluvní vztah k jeho lidu. Genesis 1 používá pro Boha jméno „Elohim“, čímž zdůrazňuje jeho stvořitelskou moc. Genesis 2 ho nazývá „Hospodin Bůh“, což poukazuje na skutečnost, že je nejen mocný Stvořitel, ale také osobní Bůh, který pečuje o své stvoření. Starostlivý osobní Bůh věděl, že muž, kterého stvořil a umístil do zahrady  v Edenu, bude mít jednu nenaplněnou potřebu. Adam neměl protějšek, byl uprostřed všeho stvořeného sám. Proto Bůh učinil opatření, aby lidskou potřebu společenství naplnil:

I. Bůh ustanovil manželství, aby mohla být naplněna lidská potřeba společenství

Při četbě Genesis 1 a 2 se Boží slova zdánlivě vymykají představě o dokonalosti jeho díla: „Není dobré, aby byl člověk sám“ (Gn 2,18). V první kapitole Bůh zkoumá své dílo a prohlašuje vše za dobré: Gn 1,10.12.18.21.25 a 31. Ve druhé kapitole je to poprvé, kdy Bůh sám poukazuje na to, že jeho stvoření něco postrádá. To by mělo upoutat naši pozornost!

Přemýšlejte o tom: Byl zde člověk bez hříchu a prožíval dokonalé společenství s Bohem, v dokonalém prostředí. Co víc byste si mohli přát? Nestačí to? Ne, podle Boha! On ve svém hodnocení situace oznamuje, že muž potřebuje lidskou společnost, která by jeho potřebu naplnila.

Superduchovní lidé někdy říkají, že pokud je někdo svobodný, musí být v jeho duchovním životě něco špatného. Bůh uznává naši potřebu nejen obecenství s ním, ale také společenství s životním partnerem. To neznamená, že každý člověk musí být ženatý. Každý tráví mnoho let života sám. Bůh povolal některé, aby zůstali svobodní (1K 7,7–9). Rovněž to neznamená, že manželství naplní všechny životní potřeby člověka. I lidé v manželství potřebují přátelství stejného pohlaví. Říká se, že hlavním důvodem pro manželství, které Bůh ustanovil, bylo, aby vyhověl lidské potřebě důvěrnosti. Jak poznamenává Derek Kidner (Genesis, s. 65): „Ještě zde není zmínka o ženě jako o nositelce života. Je zde představena jako žena samotná.“ Nejdříve se potřebujeme zamyslet nad smyslem manželství.

A.   Bůh ustanovil instituci manželství

Stvořitel sám ví nejlépe, jakou roli v životě člověka hraje manželství a jak má fungovat. Jeho instrukce určují zásady, které jsou nutné pro spokojené manželství. Vzhledem  k tomu, že manželství ustanovil Bůh sám, jsou zde zastoupeni tři účastníci: Bůh Stvořitel, muž a žena. Bůh pro Adama nestvořil jiného muže, ale stvořil pro něj ženu. „Homosexuální manželství“ nemohou naplnit definici manželství ve světle Božího záměru pro člověka.

U křesťana, který si vezme nevěřící protějšek, nejde jen o neposlušnost, ale takovému manželství chybí klíčový prvek. Manželství bylo popsáno jako trojúhelník, jehož vrcholem je Bůh. Čím blíže je každý partner k Bohu, tím blíže jsou sami sobě. Čím dále jsou od Boha, tím více se budou vzdalovat jeden druhému. Jakmile Adam a Eva v ráji neposlechli Boží instrukce, došlo ke vzájemnému odcizení, „poznali, že jsou nazí“ (Gn 3,7). Následně se před Bohem skryli (8). Adam obvinil Hospodina, že mu dal Evu, která za všechno může (12). Manželství, která ztroskotají, mají jedno společné. Alespoň jeden z partnerů se vzdálil od Boha. Výchozím místem pro trvalé manželství podle Božího ustanovení je tedy skutečné obrácení a každodenní obecenství s Bohem.

Hospodin Bůh oznámil: „Učiním mu (Adamovi) pomoc jemu rovnou“ (Gn 2,18). Toto hebrejské slovo není ponižující. Stejný výraz je používán v souvislosti s Boží pomocí těm, kdo jsou v tísni, nebo pokud jde o vojenskou pomoc. Hospodin poukazuje na skutečnost, že manžel ženu potřebuje, ba dokonce je závislý na její podpoře a pomoci: „Srdce jejího muže na ni spoléhá“ (Př 31,11). Musíme si však také připomenout Pavlova slova, že „muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže“ (1K 11,9). Tento verš neguje feministický názor, že rozdíly mezi pohlavími neexistují. Skutečnost, že Bůh stvořil ženu jako pomocnici, ukazuje na přirozený řád, který byl dán ještě před pádem. Neexistoval žádný důvod, proč by měl být muž nadřazen ženě. Bůh učinil ženu, aby byla muži pomocnicí „jemu rovnou“, aby se navzájem doplňovali. Bůh tento vzájemný vztah ustanovil tak, aby muž potřeboval ženu a žena potřebovala muže: „V Kristu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy, vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu – všecko pak je z Boha“ (1K 11,11–12). Žena je nedílnou součástí muže. Oba jsou rovnoprávní lidé, a přesto plní odlišné role.

Bůh stvořil Adama z prachu země (Gn 2,7). Proč ale utvořil Evu z Adamova žebra (Gn 2,21–22)? Domnívám se, že to Bůh udělal proto, aby Adamovi ukázal, že žena je součástí jeho těla, že není nižší stvoření. „Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně“ (Ef 5,28–29). Jistě jste slyšeli, proč Bůh neutvořil Evu  z Adamovy hlavy? Proto, aby nad ním nevládla. Nestvořil ji ani z jeho nohou, aby po ní šlapal. Žena byla vyňata z jeho boku, aby ji chránil a aby byla blízko jeho srdce.

Proč ale Bůh nestvořil Adama a Evu současně? Před tím, než Bůh stvořil Evu, měl Adam mezi jinými za úkol pojmenovat všechna zvířata (Gn 2,19–20). „Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná“. Proč právě to? Pojmenováním všech zvířat Adam zjistil, že každé z nich má protějšek svého druhu, byli stvořeni jako samci a samice. Když Adam dokončil své dílo, přemýšlel: „Proč jsem sám, kde je můj protějšek?“ Bůh připravil Adama, aby pocítil potřebu mít vedle sebe rovnocenný protějšek. Pes může být nejlepším přítelem člověka, ale zvíře nemohlo překonat Adamův pocit osamocení. Ten mohla naplnit pouze žena.

Bůh nás někdy nechá prožívat pocity osamělosti, abychom si o to více vážili, když je naše touha a potřeba naplněna. Jako dvacetiletý jsem cítil potřebu, abych se oženil. Bůh mě nechal čekat až do mých 27. narozenin. Mezi tím jsem prožil několik romantických vztahů, které ztroskotaly. Měl jsem opravdu silnou potřebu. O to víc si vážím své manželky, protože si dobře vzpomínám, jak osamělý jsem se celá léta cítil. Bůh nás připravuje, abychom přijali jeho dary s vděčností. On se postará o naše potřeby. Děkujte Bohu za partnera, kterého vám dal. Nezapomínejte projevovat vděčnost i svému partnerovi. Bůh ustanovil manželství, včetně toho vašeho. Važte si ho: „A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ (Mt 19,6).

Příklad prvního manželství jasně učí, že jej Bůh ustanovil tak, aby jeho součástí byl sex. Mnoho křesťanů má o sexualitě nebiblické představy. Někteří jsou přesvědčeni, že sex byl původní hřích. Četl jsem o jednom pastorovi a jeho manželce, kteří oznámili své kongregaci, že chtějí adoptovat svého prvního syna. Jedna postarší sestra pastorovi řekla: „Tak by měl mít každý pastor a jeho manželka děti.“ Byla přesvědčena, že sexuální abstinence je duchovnější!

Pokud pozorně přemýšlíte o tom, jak je popisováno stvoření Evy, leccos by vás mohlo překvapit. Zaprvé je psáno, že Bůh utvořil ženu z mužova žebra. „Utvořit“ doslovně znamená „formovat“. Sloveso představuje dílo sochaře, který pečlivě a záměrně tvoří ženu, která bude splňovat Adamovu potřebu. Protože byla utvořena Bohem, můžete bezpečně říci, že byla dobře zformována! Adam užasl nad tím, co uviděl! Verš 22 naznačuje, že se Adam neprobudil vedle spící Evy, ale Bůh ji k němu přivedl. Představme si Adama, který procitl z mrákoty, a když Evu uviděl, zvolal: „Toto je kost  z mých kostí a tělo z mého těla!“ (23). Jaký údiv, jaký pocit to byl! Adam uviděl svoji nevěstu, která neměla svatební šat, ale byla ve své dokonalosti nahá! Eva byla oslnivě krásná a nejen to: „Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se“ (25). V Adamově reakci a zvolání bylo vyjádřeno vše: „Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest“ (23). Tak jsou zaznamenaná první slova prvního muže. Nebyla tak uhlazená, jak naznačují různé překlady viktoriánské doby. Doslovnější význam původní hebrejštiny je zvolání: „Heuréka!“ „To je ono!“ Doslova: „Tady a teď!“ Nebo: „Konečně! Mám to!“ Keil a Delitzsch, dva němečtí učenci 19. století, zvolání překládají spíše jako empatický výraz radostného údivu: „To je to, co je žádoucí.“ Adam nenašel mezi všemi zvířaty nic, co by mohlo změnit jeho pocit osamocení. Když k němu Bůh přivedl Evu, vykřikl: „Konečně, to je ona!“ Adam pokračoval v pojmenování všeho stvoření. Tak poznal, že Eva byla jeho součástí, a podle toho ji pojmenoval: „Toto je kost z mých kostí a tělo  z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest“ (Gn 2,23). Bůh předal Evu Adamovi jako skvostný a dokonalý dar pro jeho nejhlubší potřebu.

Verše o stvoření Adamova protějšku nás učí ještě něco důležitého. Bůh si přeje, abychom v manželství prožívali láskyplné společenství, včetně sexuality: „Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života. To ti je pod sluncem dáno po všechny dny tvé pomíjivosti, to je tvůj podíl v životě při tvém klopotném pachtění pod sluncem“ (Kazatel 9,9).

Právě takové společenství připravil Bůh pro Adama a Evu. Satan se snaží pošpinit jeho dobrotu tím, že Boží záměr zkresluje. Snaží se nás přesvědčit, že je to Bůh, kdo omezuje potěšení, které sex člověku v manželství přináší. Bůh ví, že ten, kdo porušuje jeho zásady, se setká s velkými problémy. Sexualita v manželství je Boží dar. Manželská smlouva a sexualita je jedinečný Boží dar určený pro vzájemné potěšení, aby mohla být uspokojena nejhlubší potřeba lidského společenství. Jen v manželství můžeme s vděčností prožívat plnost potěšení z toho, co Bůh pro člověka připravil.

B. Bůh ustanovil manželství, aby naplnilo lidskou potřebu společenství

Ve 24. verši mluví Mojžíš, nikoliv Adam, protože ten jediný neměl rodiče: „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ Mojžíšův komentář a slovo „proto“ poukazuje na způsob, jak Bůh ustanovil od samého počátku manželství; jsou jedním tělem, protože žena je kostí mužovy kosti a tělem z jeho těla. To zůstává v platnosti. Slovo „proto“ poukazuje na to, že naplněním potřeby nejtěsnějšího vztahu je to základní, trvalé, jedinečné a intimní soužití mezi mužem a ženou, které zaručuje pouze manželství.

1) Svazek mezi mužem a ženou vyžaduje, aby bylo manželství nejdůležitějším vztahem

Bůh nestvořil pro Adama matku ani dítě, ani jiného muže, ale ženu, manželku. Muž musí opustit svého otce a matku, aby mohl přilnout ke své manželce, a tak se stali jedním tělem. To znamená, že manželský vztah je na prvním místě. Vztah rodič-dítě je až druhořadý. Před založením nového manželského svazku je třeba změnit vztah rodičů a dětí. Pupeční šňůra musí být přestřižena. To neznamená opustit rodiče do té míry, že s nimi přerušíte veškerý kontakt. Aby mohl muž vstoupit do manželství, musí mít dostatek emoční zralosti, aby se odpoutal od závislosti na svých rodičích. Rodiče musí propustit své syny a dcery, aby založili vlastní rodinu.

„Proto“ také znamená, že pokud manželé budují svůj vztah kolem svých dětí nebo, jak se často stává, muž kolem své kariéry a žena kolem svých dětí, takové manželství uvadá. Přijde čas, kdy se hnízdo vyprázdní. Upřednostňování dětí v manželství neprospěje ani jim. Nejlepší způsob, jak být dobrým rodičem, znamená být dobrým manželem a dobrou manželkou.

2) Manželství mezi mužem a ženou vyžaduje, aby bylo trvalým svazkem

Manželství je tím nejdůležitějším vztahem. Vaše děti budou s vámi několik let; váš partner má být s vámi celý život. „Přilnout ke své ženě“ znamená být spojen stejně neoddělitelně jako kost a kůže. „Přilnout“ znamená být s něčím propojen. Když se oženíte, tvoříte novou jednotku! Ježíš citoval Genesis 2,24, když o manželství řekl: „… přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ A dodal: „Takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ (Matouš 19,6).

To znamená, že manželský vztah je zapečetěn smluvním závazkem, nikoli pocity romantické lásky. Ta je krásná a důležitá, ale manželství je slibem vůle. To nakonec provede pár společně obtížemi, které vždy přicházejí. Křesťanský pár by neměl nikdy používat hrozbu rozvodu jako páku v konfliktu. Vaše manželka je vaší družkou podle smlouvy: „Hospodin je svědkem mezi tebou a ženou tvého mládí, vůči níž ses zachoval věrolomně, ačkoli je to tvá družka a žena podle smlouvy“ (Mal 2,14). „Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi, která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná“ (Př 2,17). Rozvod nepředstavuje obraz Kristovy věčné smlouvy lásky pro jeho církev.

3) Manželství má být jedinečným vztahem mezi jedním mužem a jednou ženou

„A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu.“ Uvedený text nehovoří o jiných ženách, jen o jedné. Monogamie je Boží ustanovení: jeden muž, jedna žena, na celý život. Ačkoli Bůh toleroval ve starozákonních dobách polygamii, nebyl to jeho původní záměr. Kdykoli uvidíte v Bibli zmínku o polygamii, vidíte problémy. Bůh mohl snadno vytvořit pro Adama více žen, ale neudělal to. Božím záměrem je jeden muž a jedna žena na celý život. To znamená, že když se oženíte, vzdáte se blízkých přátelství s ženami jinými, než je vaše manželka. Totéž platí o přátelství žen s jinými muži, než je jejich manžel. Vzdáváte se svobody trávit čas s kamarády, kdykoli vás napadne. Nový vztah s manželkou znamená, že ona je vaší prioritou z hlediska mezilidských vztahů. Pokud nedokážete k ženě svého srdce přilnout takovým slibem, nejste dostatečně zralí na manželství.

4) Manželství vyžaduje, aby byl vztah mezi mužem a ženou intimní

„A stanou se jedním tělem“ (Gn 2,24) poukazuje na sexuální spojení. Sexuální svazek mezi mužem a ženou je víc než tělesné uspokojení. Manželství je založeno na jednotě vztahu a emocí. Většina sexuálních problémů v manželství pramení ze selhání intimity. Sexuální harmonie musí být založena na základech nejdůležitějšího, trvalého a jedinečného vztahu, který roste skrze důvěru, komunikaci, sounáležitost a jednotu. Tak nás Bůh stvořil. Pokud odstraníte z kontextu smlouvy o manželství sex, dojde k odcizení. Budete zažívat jen povrchní pocit blízkosti.

Pavel říká, že „kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo“. Proto se máme varovat smilstva, je to hřích proti vlastnímu tělu (1K 6,16.18). Sex mimo celoživotní závazek manželství nikdy nepřinese uspokojení, které Bůh člověku dal.

Hřích vždy brání intimitě v manželství. Jakmile Adam a Eva zhřešili, poznali svou nahotu a začali se skrývat nejen před Bohem, ale také před sebou navzájem. Jako padlí hříšníci nemůžeme nikdy prožívat to, co prožívali Adam a Eva před pádem, protože stojíme před Bohem a před sebou navzájem obtíženi vlastním hříchem. Jen když porosteme ve svatosti, můžeme růst i v osobní intimitě. To vyžaduje stálou snahu a úsilí! Dobrá a stabilní manželství nejsou výsledkem náhody ani štěstí při hledání správného partnera. Jsou výsledkem vůle, touhy chodit denně a pokorně před Boží tváří a mezi sebou. Bůh neustanovil manželství jen proto, abychom mohli být šťastní a aby naplnil naše potřeby. Ustanovil manželství jako svědectví o sobě samém. Boží manželství svědčí o tom, co to znamená poznávat Boha skrze Ježíše Krista.

II. Bůh ustanovil manželství tak, aby na něm ukázal obraz našeho vztahu s ním

Písmo říká, že Bůh měl pro manželství vyšší záměr. Manželství je obrazem vztahu věřícího s Bohem. Poté, co Pavel mluvil o manželství a citoval Genesis 2,24, v listu Efezským píše: „Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev“ (5,32). Manželství je pozemský obraz duchovního vztahu, který existuje mezi Kristem, ženichem, a církví, jeho nevěstou. K naplnění manželství, kdy Adam poznal Evu, došlo jejich sexuálním spojením. Tak jako člověk poznal svou ženu, tak můžeme poznat Krista, svého ženicha (Fp 3,8.10) Poznáváním svého Pána a jeho moci. Jako jsou manžel a manželka jedno tělo, jsme jednoho ducha s Pánem (1K 6,17). Stejně jako má církev podléhat Kristu jako hlavě, tak i manželka podléhá vedení svého manžela. Je psáno: „V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům“ (Ef 5,21–24). Stejně jako Kristus miluje církev, tak má být manžel oddán své ženě: „Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval“ (Ef 5,25). Stejně jako jsou výsledkem tělesného spojení, poznání muže a ženy, děti, podobně je z duchovního spojení Krista a jeho církve zrozeno mnoho duchovních potomků: „… Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy. … Hle, já a děti, které mi dal Bůh“ (Žd 2,10.13).

Někdo popsal manželství jako Boží dílo, vztah jednoho muže a jedné ženy jako analogii mezi Bohem a světem jako celku. Proto je tak důležité, abychom svůj vztah ke Kristu budovali a rozvíjeli stejně aktivně jako vztah jeden k druhému. Vaše manželství vytváří portrét Krista a církve, který svět vidí. V sázce je Boží sláva!

Esencí křesťanství nejsou náboženské tradice, rituály a pravidla. Je to osobní vztah  s Bohem skrze víru v Pána Ježíše Krista. Když Adam a Eva zhřešili, zhřešili nejen oni, ale i všichni jejich potomci, včetně nás. Byli odloučeni od svatého Boha. Snažili se zakrýt svou nahotu fíkovými listy, ale: „Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je“ (Gn 3,21). Bůh jim vyrobil oděv ze zvířecí kůže. To byl obraz oběti Ježíše, beránka Božího, jehož prolitá krev je nezbytná pro naši spásu: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa“ (J 1,29). Kdo vstoupí do osobního vztahu  s Bohem, musí se vzdát „fíkových listů“, svých zásluh plynoucích z dobrých skutků, a věřit v Boží dokonalou oběť Syna, Pána Ježíše Krista, který zemřel na našem místě.

Závěr

Pokud jde o manželství, jste-li svobodní a vyrovnaní, smířeni zůstat svobodní, pak vás Boží slovo povzbuzuje, abyste nerušeně a v oddanosti sloužili Pánu. „Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu, ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen. Žena bez manžela nebo svobodná dívka se stará o věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem. Provdaná se stará o světské věci, jak by se zalíbila muži. To vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování“ (1K 7,32–35).

Pokud jste svobodní, ale toužíte se oženit, Boží slovo má pro vás užitečnou radu:

• Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího  s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: „Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“ A proto „vyjděte z jejich středu a oddělte se“, praví Hospodin a „ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu“ a „budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů“. Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení  v bázni Boží. (2K 6,14–7,1)

Pokud jste ženatí/vdané, Písmo pamatuje na Boží smlouvu i ve vztahu k vašemu manželskému partnerovi. Nemáme opouštět druha svého mládí (Př 2,17). „Hospodin je svědkem mezi tebou a ženou tvého mládí … je to tvá družka a žena podle smlouvy“ (Mal 2,14). Máme růst v sebeobětování a žít „v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť“. Naše manželství má odrážet vztah Krista a církve: „Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval“ (Ef 5,2.25). Manželství má být příkladem pro tento ztracený svět plný sobeckého sebeuspokojování. To je celoživotní proces. Jestliže tento příklad a ilustrace neodpovídá stavu vašeho manželství, pak na palubní desce vašeho soužití bliká varovné světlo a upozorňuje vás, že něco není v pořádku. Směr vašeho manželství není v souladu s Bohem daným řádem. Pro jeho slávu a pro svědectví tomuto ztracenému světu podnikněte okamžité kroky k nápravě! Vaše manželství musí být zaměřeno na Boha, tak aby bylo věrohodným obrazem Krista a církve.

Diskuzní otázky

1. Proč je koncepce manželství základem smluvního vztahu mezi mužem a ženou? Jak může církev nabídnout milost těm, kteří jsou rozvedeni, přestože je Bůh zásadně proti rozvodu?

2. Je sexuální hřích v naší době častější než v minulosti? Jak to poškozuje manželství?

3. Jaká je největší překážka prohlubování intimity v manželství? Jak ji lze překonat?

Copyright 2017, Steven J. Cole, všechna práva vyhrazena.

Přeložila Klara Steiger