„Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.“ (Fp 1,2)

„Bůh vyvýšil Krista nade vše a dal mu jméno nad každé jméno. Pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří – kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.“ Pojďme spolu prozkoumat, jaký význam má to nejdůležitější jméno Pán Ježíš Kristus.

1. Pán: řecky kyrios

Překlad hebrejského textu Starého zákona do řečtiny, který vznikl ve 3. století před Kristem v Alexandrii, v dnešním Egyptě, se nazývá Septuaginta. Byl určen pro židy, kteří byli už tehdy rozeseti do všech možných koutů světa. Nežili v Izraeli, ani nepoužívali hebrejštinu, nýbrž řečtinu. Když se Nový zákon odkazuje na nějaký oddíl ve Starém zákoně, obvykle jde právě o znění ze Septuaginty. V tomto překladu Starého zákona je použito řecké slovo Kyrios, tedy Pán. Překládá se jím slovo Jahve, Bůh Izraele. Je třeba připomenout, že židé byli přísní monoteisté. Bůh je jeden. Pamatujete? Jde o vyznání Izraele, které přinesl Mojžíš:

• Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Hospodin jeden jest. (Dt 6,4 Kr.)

A přece apoštol Pavel, sám „obřezán osmého dne, z rodu izraelského,  z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů“ (Fp 3,5) neváhá tento titul používat pro Ježíše Krista! On je Pán, Kyrios, jediný Bůh, Jahve Starého zákona. Znovu a znovu opakuje Pavel adresátům svých dopisů: Ježíš Kristus je Kyrios, Pán, on je Jahve, on je Bůh. To je ten Ježíš Kristus, ke kterému Pavel vede církev ve Filipis a ke kterému Pavlovými ústy a stránkami našich Biblí vede nás všechny dnes Duch svatý. Vězte, že každý lidský jazyk vyzná jednoho dne k slávě Boha Otce: Ježíš Kristus je Pán. Kristus je Bůh. Boží Syn, jedna z osob Boží Trojice.

Dobře známe, co vypovídá o dotyčném člověku, když o něm druzí řeknou: „Ten se veze jako pán!“ To znamená, že se ten člověk dělá důležitým. Nebo rozumíme slovu pán, když je vztaženo ke služebnictvu – někdo je pán, druhý je služebník. O významu slova svědčí také kontext, ve kterém je slovo použito.

A teď si představte, že jste jeden z židovských pastýřů, kteří se jedné noci střídali v hlídkách u stáda na horách u Betléma. Najednou vidíte jasnou zář a  v ní anděla a slyšíte, jak říká:

• Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. (L 2,10–11)

Mohli snad ti pastýři vidět a slyšet něco ještě víc zvláštního? Anděl, který říká: „Dnes se narodilo miminko, dítě a ono je váš Spasitel, Kristus.“ Ale tím to nekončí. To dítě, ten Spasitel, je Bůh sám! Nejen pastýři, ale i „všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli“.

a. Ježíš je druhá osoba Trojice. Proto jej uctíváme. On je vyvýšený a je posazen na trůnu slávy v nebesích.

b. On nás učinil, stvořil.

• On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť  v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (Ko 1,15–16)

c. On nás také vykoupil.

• V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů. (Ko 1,14)

Proto milost a pokoj pochází od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista! Ano, od Ježíše.

2. Ježíš

Již víme, kdo je Ježíš. Bůh sám, Pán Bůh všemohoucí. Také jeho jméno, které mu bylo dáno, mluví mnoho o tom, kdo je tento Ježíš. Jméno Ježíš, které dostal po narození, nevzešlo z rozhodnutí lidí, tedy jeho rodičů. Sám Bůh poslal anděla Gabriela, aby řekl Marii, jaké jméno má dát svému synovi, který v ní byl počat z Ducha svatého, tedy ne lidskou, ale Boží mocí.

• Anděl jí řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“ (L 1,30–31)

Dnes není úplně běžné, že bychom přemýšleli, jaký význam mají jména lidí, které známe. Terezka, Josef, Bohumil... Známe dobře milé tváře, které jsou spojeny s těmito sestrami a bratry v Kristu. Ale Písmo u mnoha jmen dává vysvětlení, co znamenají. Význam ukazuje, proč bylo takové jméno člověku dáno. V Písmu máme celou řadu takových příkladů:

• Bůh také Abrahamovi řekl: „Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna).“ (Gn 17,15)

• Bůh však pravil: „A přece ti tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho Izák (to je Smíšek).“ (Gn 17,19)

Kdo tedy je Ježíš, co o něm prozrazuje jméno, které mu dal Bůh? Jméno Ježíš nese hluboký význam. Pomůže nám následující verš:

• Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mt 1,21)

Jméno Ježíš v našich českých překladech vychází z hebrejského jména Jehošua, což znamená: Bůh zachraňuje. On vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Co nám tím Pán říká?

a. Lidé jsou hříšní. Dokonce i ti, které Bůh nazývá „svým lidem“!

b. Nikdo nemůže zachránit sám sebe. Slyšeli jste heslo, které užívají politici  v USA? „My to dokážeme.“ Určitě dokážeme mnoho věcí. Jedno je ale jisté. Nedokážeme se sami zbavit své hříšné přirozenosti, která nás vede k hříchu, místo k posvěcenému životu. Bůh nás však nestvořil pro hřích! Ten nás od Boha oddělil a odděluje! Bůh stvořil člověka k obrazu svému: ke svatosti! Ale kde je naše svatost? Kam se poděla? Je ztracená. Potřebujeme Ježíše, protože on zachraňuje od nesvatosti ke svatosti! Od nepřátelství k pokoji s Bohem. Od smrti k věčnému životu!

Ovšem lidé raději poslouchají svou hříšnou přirozenost, která nemůže a ani nechce přijít k jedinému živému a pravdivému Bohu. Proč? Protože se nechce podřídit Bohu! S podřízeností mají obrovský problém i křesťané. Nebo myslíte, že křesťanovi je podřízenost přirozená? Naše srdce je tak hluboce zaměřené na sebe, že i znovuzrozený křesťan musí den za dnem oblékat Boží duchovní zbroj, aby mohl být úspěšný v boji proti své vzpurné staré přirozenosti a místo vzpoury se učil podřizovat. Můžete růst v mnoha duchovních oblastech, ale boj proti vlastní neochotě podřizovat se Bohu, a dokonce druhým v církvi je klíčový.

Veškerá moc modlitby, pomoc Duha svatého a služba druhých v církvi, to vše tvoří nepostradatelné a důležité složky boje křesťana za svou vlastní podřízenost. Neochota se podřizovat je obrovský problém lidského srdce. Dokonce je tak vážný, že Bůh musel pro záchranu Božího lidu poslat svého jednorozeného Syna – Ježíše Krista!

c. Není nikdo jiný, kdo by mohl vysvobodit člověka z moci hříchu. Už víme, že se nedokážeme sami zbavit hříchu. Tak kdo to dokáže? Svět říká, že ví, kdo dokáže smířit člověka s Bohem: prý náboženství. Je to vlastně k neuvěření. Když budete obcházet budovy, ve kterých uslyšíte o náboženstvích, nebo poslouchat na internetu, dívat se na videa, jedna věc vždy vyniká. Vesměs jde o perfektní návod, jak být lepším člověkem. Dosáhnete toho svojí pílí, dobročinností či za peníze, někde svými silami, jinde za pomoci božstva, ale cíl je jediný: poslouchej náboženství a budeš se líbit bohu.

Už jste někdy potkali člověka, který žil podle svého náboženství a Bůh mu řekl: „Ano, už jsi svatý, vejdi do mého království?“ Jak to vypadá  s nejhorlivějšími zastánci náboženství? Vím o jednom, který dokonale reprezentuje jakéhokoliv následovníka jakéhokoliv náboženství, kolik jich jen na zemi najdete.

Patřil mezi nejhorlivější skupinu následovníků svého náboženství. Studoval jejich nejlepší školu, výborně znal všechny předpisy a požadavky. Vůbec nebral své náboženství jen jako životní doplněk, něco, čím by byl zajímavý před spolužáky. Ne. Byl výjimečně horlivý. Dokonce natolik, že když měl  k dispozici vojenskou sílu, fanaticky pronásledoval odpůrce svého náboženství a nechal je zavírat do vězení. Došel tak daleko, že už neměl pochybnosti. Naplnil jsem všechny požadavky zákona svého náboženství, jsem bez úhony, jsem spravedlivý. Ale pak se jednoho dne tento Saul setkal s živým Bohem,  s Ježíšem Kristem. V tu chvíli byla všechna jeho spravedlnost jen špína. V tu chvíli se všechna jeho náboženská horlivost, a dokonce i domnělá spravedlnost, na kterou byl tak pyšný, obrátila v nic. Lépe řečeno – v hnůj. To je totiž doslovný překlad 8. verše třetí kapitoly listu Filipským.

Ve světle svatosti, kterou má Bůh a pro kterou stvořil každého člověka, je každé náboženství s výkazem dobrých skutků jen hnůj. Proto potřebuje celý svět slyšet o Ježíši Kristu.

• V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Sk 4,12)

d. Ježíš je jméno dané člověku.

Ze jména Ježíš můžeme vyčíst ještě jednu důležitou informaci. Na první pohled bereme jako samozřejmé, že se Ježíš narodil jako každé jiné dítě své matce, Marii. Proč se narodil? Lidský hřích musí být potrestán. To je spravedlnost, kterou ctí Bůh. Jinak by ani nemohl být Bohem Bible, kdyby nebyl dokonale spravedlivý. On však je dokonale spravedlivý. Proto

• Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích… (Ř 8,3)

Ježíš přišel v těle, jako máme my, hříšní lidé. V tomto těle také nesl mzdu za naše hříchy: smrt. Fyzickou smrt. Ano, ale nesl i smrt, která znamená odloučení od Boží lásky. Podívejte se na kříž Golgoty! Veškerý spravedlivý Boží hněv vůči hříchu Božích dětí se ve chvíli ukřižování snesl na člověka Ježíše.

• Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš… (1Tm 2,5)

Žádný anděl by nemohl nést trest za lidský hřích. To musí jen a jen člověk. Jedině tak může člověk dojít odpuštění a spásy. Ten člověk je Ježíš Kristus.

3. Kristus

Slovo Kristus, hebrejsky Mesiáš, znamená Spasitel, Zachránce. Doslova ten Pomazaný od Boha, který zachrání Boží lid. Ten, který je poslaný od Boha, pomazaný, oddělený pro úkol, který mu Bůh dal. Židé Ježíšovy doby očekávali Mesiáše v politickém smyslu. Toho, který je osvobodí od nadvlády Říma a obnoví království v jeho zašlé slávě. Odtud tedy očekávání Mesiáše, nového krále, stejného jako byl kdysi král David. Ježíš je Kristus, tento pomazaný, prorokovaný mesiáš. Jaký úkol dostal Ježíš od Boha? Ano, má vysvobodit Boží lid a ustanovit království. Ale jeho království není z tohoto světa. Je to lepší království než ta nejbáječnější země na světě.

Jak moc bychom si přáli, aby to dobré, co Bůh zaslíbil svým dětem, bylo skutečností už nyní! Učedníci Pána Ježíše po tom tolik toužili. Ještě před ukřižováním se těšili na obnovu davidovského království, kdy už Ježíše viděli na trůnu v Jeruzalémě a sebe jako nové ministry ve vládě. Ale to se nestalo. Místo toho se nechal Ježíš ukřižovat! A po vzkříšení, když je po 40 dní učil o Božím království, dotírali na Ježíše:

• Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ (Sk 1,6)

Jak málo ještě před vylitím Ducha svatého rozuměli učedníci Kristovu království! Ale bratři a sestry, nám byl již Duch dán! Už musíme rozumět, že Kristovo království není z tohoto světa a ani sebelepší vláda v tomto světě nemůže takové království vybudovat. To je bláhová naděje. Kristovo království je mezi Božími dětmi. Ano, už nyní. Ale není to politické království. Je duchovní a v plnosti bude ustanoveno při druhém příchodu Pána Ježíše. Pak již bude vše podrobeno pod jeho nohy a on, Král sedící na trůnu, bude vládnout nad svým královstvím. A jiné už nebude.

Znamená to, že se křesťan nemá starat o pozemské záležitosti? O zemi, ve které žije, o politiku, o svobodu? To určitě ne. Ale na prvním místě je křesťan občan nebeského království. A z toho vyplývá pořadí důležitosti: dej nejprve Bohu, co mu náleží, a potom císaři, tedy dnes vládě, co jí náleží. Na prvním místě je křesťan občanem nebeského království. A to je přítomno v církvi – tedy mezi Božím vykoupeným lidem. Služba evangelia v místní církvi, to je tvoje místo! Umývání nohou spoluslužebníkům Kristovým. Do tohoto království tě Bůh povolal! U každého křesťana musí být na prvním místě služba církvi svými dary. Teprve potom přichází starost o tento svět, o svobodu, o politiku...

Dejme si pozor, aby se naším královstvím nestalo něco, co pomine, tento časný svět. Jak poznáš, pro které z těchto království žiješ? Stačí se podívat, čím naplňuješ svoji mysl. Neodolatelně musíš sledovat novinky na sociálních sítích nebo zprávy v televizi či na webu? A mezitím ti věčné Boží království utíká mezi prsty. Jak chápu Písmo, existuje něco mnohem důležitějšího, čím je třeba naplňovat svůj život, své smýšlení i svou službu. Je to evangelium. Jedině evangelium má odpověď na všechny totality a pandemie tohoto světa. Kdo věří Kristu, i kdyby umřel, má život věčný. A to je opravdu důležité.

Vyměň proto prosím zprávy z novin a názory na Facebooku za to, co je opravdovou otázkou života a smrti! Učiň Ježíše Krista králem na trůnu svého srdce! Ať prostupují myšlenky na službu věčnému království Ježíše Krista celou tvou mysl, celou tvou osobu, celé tvé jednání! Obrať se od pomíjivých záležitostí světa a služ království, které obstojí na věky! Jdi za Kristem, naplňuj se jeho slovem, poznávej Krista, služ mu službou své rodině, církvi i světu. Nezávoď na závodní dráze světa! Jsou na ní chytřejší, vzdělanější, dokonce i odvážnější lidé, než jsi ty. V cílové rovince závodu světa na ně čeká ale obrovské zklamání. Zjistí, že nemají to jediné, co Bůh žádá – svatost. Usiluj o to, aby ti Bůh mohl říct:

• Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána. (Mt 25,23)

A dostane se ti nevadnoucího vavřínu slávy. Doběhneš-li do cíle Kristova království, dostaneš první cenu! Pána Ježíše Krista!