Úkolem krále bylo nejen vládnout nad lidmi ve svém království, ale jeho rytířská čest mu velela chránit i ty, kteří u něj hledali pomoc. V Českých zemích bylo pod přímou královskou ochranou například židovské obyvatelstvo. Král měl podíl na jeho obchodech a za to mu zaručoval bezpečí.

Skutečnost však byla taková, že ochrana platila, dokud to bylo pro krále výhodné. A nebylo výjimkou, že král zneužil své moci a sebral někomu ze svých chráněnců majetek nebo nezasáhl, když byli židé pronásledováni.

Není tedy překvapivé zjištění, že na lidskou ochranu není spolehnutí, ani když jde o krále. Ale existuje Král, který je spolehlivý a vládne spravedlivě. Co řekne, to se stane, a nikdo, kdo u něj hledá pomoc, není odmítnut. Není to nikdo jiný než náš Bůh, Pán všech pánů.

Milý čtenáři, chápeš, proč je nejlepší řešení plně se poddat Boží vůli? Proč potřebuješ celý svůj život svěřit svrchovanému Bohu a posílen touto důvěrou růst v jistotě a v radosti?

V 33. žalmu je Boží lid volán ke chvále Hospodinu, ačkoliv okolnosti jsou těžké. V izraelské zemi byl hlad a hrozila smrt. Mnoho lidí se bálo i autor žalmu byl v pokušení nedůvěřovat Hospodinovu vedení. A proto nám Žalm 33 předkládá čtyři vybrané důvody, které nás ubezpečují, že máme stále chválit našeho Boha a pevně mu důvěřovat. Ty důvody jsou následující: Boží slovo je pravdivé (v. 6–9), Boží plán se vždy naplní (v. 10–12), Boží vláda je spravedlivá (v. 13–15) a Boží milosrdenství bohatě plyne jeho lidu (v. 16–19).

Jaký je postoj našich srdcí při chválách ať doma, nebo v církvi? Jsou plná radosti, že chválíme všemohoucího a milostivého Boha? Skutečná chvála Bohu není vázána na okolnosti a není podmíněna zručností hry na hudební nástroje či krásným hlasem. To jsou jistě užitečné prostředky, ale nejdůležitější je postoj srdce. Pokud je tvé srdce otupělé a nevidíš důvody ke chvále Bohu, jsi slepý k bohatství Boží milosti, v níž nám Bůh stále prakticky projevuje svou péči a lásku.

Ve verších 4 až 5 dává žalmista shrnutí čtyř důvodů ke chvále Hospodinu. Tyto důvody následně rozvíjí ve verších 6 až 19. Pokrývají pravdivost Božích slov i jeho jednání. Vyjadřují svrchovanou vládu nad celým stvořením i každým jednotlivým člověkem. Současně také vystihují velikou lásku, kterou Bůh projevuje svému lidu. První důvod je:

1. Hospodinovo slovo je přímé (v. 6–9)

Vše, co Bůh kdy řekl, ať to máme zapsané v Písmu, nebo ne, byla a je pravda. Nikdy se nestalo, že by Boží slova časem přestala platit. A nikdy se nestane, že by je někdo úspěšně zpochybnil. Výstižně to ilustruje 7. verš Žalmu 12:

Hospodinovy řeči jsou čisté, jsou jako stříbro přetavené v hliněné peci, sedmkrát přečištěné. (Ž 12,7 ČSP)

V Božích výrocích není žádná špína, která by je degradovala. Jako v důkladně přečištěném vzácném kovu. Důkaz čtěme ve v. 6 a 7, kde žalmista ilustruje moc pravdivého Božího slova nad stvořením nebes i nad mořskými vodami.

Bůh svým slovem stvořil nebesa i veškeré nebeské zástupy. Milióny andělů, serafů a cherubů, všechny stvořil dechem svých úst (Gn 2,1). Podobně Hospodin svým přímým slovem ovládá hrůzu budící mořské vody, které hromadí jako val a dává je do skladů, jako hospodář po sklizni.

Z Písma známe příklad, kdy Bůh projevil svou moc nad mořskými vodami. Stalo se při průchodu Izraele Rákosovým mořem.

Dechem tvého chřípí se navršily vody, proudy zůstaly stát jako val, mořské vlny ztuhly uprostřed moře. (Ex 15,8 ČSP)

Představme si ten monumentální výjev. Bůh vytvořil val z mořské vody, která doslova ztuhla uprostřed moře. Izraelský národ mohl bezpečně projít po mořském dně. Avšak když se za nimi pustila egyptská armáda, Bůh jedním slovem vody uvolnil a všichni, kdo šli po dně, se utopili.

Kdo jiný než Bůh dokáže pouhým slovem ovládat masy obávaných mořských vod? Nikdo. Proto je jediná správná lidská reakce na tuto neomezenou Boží moc bázeň, k níž nás vyzývá 8. verš. Bůh, který je náš Stvořitel i ten, kdo udržuje naše životy, je toho hoden. Třesme se ve svatém údivu před Bohem, který je nekonečně nadřazený v absolutní autoritě nad všemi lidmi. Důvod k bázni je tak přímý, jak jen může být. Verš 9 nám jej odhaluje. Co Bůh řekne, to se stane! Není to, jako když člověk slibuje, že něco udělá, a pak se nic nestane. Bohu stačí jen vyslovit příkaz a ten je ve stanovený čas splněn.

Milý čtenáři, Boží slovo je nástroj, který vyjadřuje Boží moc a svrchovanost nad celým stvořením. A musíme si uvědomit, že kdokoliv snižuje význam Božího slova, ten v důsledku okrádá Boha o jeho slávu.

Druhý důvod ke chvále Hospodina je:

2. Hospodinův plán se stane (v. 10–12)

Každé Boží dílo se děje v pravdě (4b) a v soutěži Božích a lidských plánů je jen jeden vítěz. Bůh. To je další důkaz Boží svrchovanosti.

Význam slov rada a plán ve verši 10 a 11 je jasnější v ekumenickém překladu, který uvádí slova záměr a úmysl. Žalmista píše o záměrech a úmyslech, které stojí u zrodu plánu jak na lidské, tak i Boží straně. Ovšem verš 10 výstižně popisuje slabost lidských plánů. Hospodin je ukončuje, ruší a maří zcela podle své Boží vůle. Bez ohledu na to, co si lidé přejí a co podnikají, jen Boží plány a záměry se naplní. Připomíná to verš z knihy Přísloví.

V srdci člověka je mnoho plánů, ale Hospodinův plán se naplní. (Př 19,21 ČSP)

Stejně jako je nezvratitelné Boží slovo, jsou pevné i jeho plány. Překonají generace a platí až na věčnost (v. 11).

Mořeplavec Kryštof Kolumbus měl úžasný plán, že dopluje západní cestou do Číny a Indie. Dlouho studoval dostupné prameny a plánoval, dlouho přesvědčoval různé evropské panovníky, aby jeho plán podpořili. Nakonec jej uskutečnil. Stal se slavným, jak velice toužil, ale jeho plán dopadl úplně jinak. Doplul ke středoamerickým ostrovům. Nikdy ani Čínu, ani Indii neviděl.

Byl to Bůh, kdo si použil Kolumbova plánu ke svému záměru. A tak je to vždy. Lidé plánují, ale skutečnost určuje Hospodin. A je jen jedno kritérium, které rozhodne o úspěchu či neúspěchu lidského plánu – soulad s Božím plánem.

Proto verš 12 vyjadřuje, že blahoslavený národ je ten, kterému je Bohem Hospodin. Jinými slovy ten, který nebojuje proti Bohu a nevzdoruje Božímu plánu. Je to lid, který si Bůh vyvolil za dědictví a je tedy v centru Božího plánu. A právě kolem něj se odvíjí Boží plán spásy.

Druhý důvod ke chvále nás ujišťuje, že jen Boží plán se naplní. Celou historii od pádu člověka se ďábel snaží zničit plán spásy a dodnes prostřednictvím zvrácených lidí pronásleduje Kristovu církev. Ačkoliv se často zdá, že má satan navrch, nakonec se vždy prokáže, že Bůh stejně zvítězil. Ani lidské, ani démonické plány neobstojí a Bůh je v průběhu realizace svého plánu po cestě boří. Nikdo nikdy nedosáhne změny Božího plánu. Bůh nikdy není donucen stavět náhradní plán.

První dva důvody ke chvále jsou pravdivost Božího slova a neochvějnost Božího plánu.

Třetí důvod chválit našeho Boha je:

3. Hospodin spravedlivě vládne (v. 13–15)

Bůh ze svého vyvýšeného trůnu hledí na každého člověka, který se pohybuje po této zemi. Nikdo neunikne jeho pohledu a každému vidí přímo do jeho srdce. Na základě svého standardu spravedlnosti každého posuzuje od myšlenek po skutky. „Hospodin miluje spravedlnost a právo…“ (v. 5a). Není nic, co by bylo Bohu nepochopitelné či neznámé. Lidská srdce a lidské jednání jsou před Bohem jako na přehledném stole. Vše vidí a všemu rozumí. A jaké je Boží zjištění při pohledu na lidstvo? Kniha Genesis výstižně popisuje jeho stav:

I viděl Hospodin, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření úmyslů jejich srdce je napořád jenom zlé… (Gn 6,5 ČSP)

Stav člověka byl a je tragický. Všichni lidé svými hříchy ničí své životy i životy lidí okolo sebe. Avšak bez ohledu na stav člověka Bůh stále vládne spravedlivě. Je to on, kdo drží jednoznačný standard spravedlnosti, tolik vzdálený lidským představám. Jestliže Boží slovo platí a Boží plán se vždy uskuteční, pak musí být i jeho vláda spravedlivá.

Lidský soudce je ve svém rozhodnutí závislý na důkazech, které mu předloží obžaloba a obhajoba. Musí se v nich zorientovat a podle toho vynést rozsudek. Ten však má málo společného se spravedlností, ale spíše s tím, jak jsou nastavené zákony a jak byla která strana přesvědčivější. Bůh však vládne a soudí dokonale spravedlivě, protože o každém ví úplně všechno.

Přátelé, každý z nás se budeme zodpovídat před Bohem z každého skutku i myšlenky. Velmi záleží, jestli před něj předstoupíme v bázni nebo ve vzpouře. Jestli budeme podporovateli nebo odporovateli jeho vlády.

Máme zde tři důvody: Boží slovo je pravda, Boží plán se vždy naplní a Boží vláda je spravedlivá. A proto zde máme čtvrtý důvod ke chvále, který dokresluje úžasné Boží vlastnosti:

4. Hospodin projevuje milosrdenství svému lidu (v. 16–19)

Bůh je nejen spravedlivý, ale také milosrdný vládce. Jeho milosrdenství se rozlévá po celé zemi (v. 5b) a my, jeho lid, jsme hlavními příjemci jeho milosti. V těžkých dobách se lidé snaží zmobilizovat své poslední síly, ale žalmista varuje, abychom nespoléhali sami na sebe. Ve verších 16 a 17 nám dává tři příklady, kdy je marné spoléhat se na pozemské věci. Králové nemají spoléhat na velikost svého vojska, hrdina na svou sílu a nikdo nenalezne záchranu v síle koně. Spoléhat na moc někoho jiného než samotného Boha se nikdy nevyplácí.

Známý výrok „království za koně“ vložil W. Shakespeare do úst anglického krále Richarda III. Richard sliboval i nemožné, jen aby se zachránil před jistou smrtí v bitvě. Ačkoliv velel více než trojnásobné přesile proti nepříteli, jeho vojsko ani jeho statečnost mu nepomohly, bitvu prohrál. A ani toho koně nezískal a v bitvě sám zemřel. To byl smutný konec toho, kdo nespoléhal na Boží moc, ale na svou.

Křesťané, náš přístup musí být zcela opačný. Jiný král, král David, napsal:

Jedni doufají ve vozy, druzí zase v koně, my však připomínáme jméno Hospodina, našeho Boha. (Ž 20,8 ČSP)

A tento přístup potvrzují i verše 18 a 19. Bůh jedná podle toho, kam vkládáme své naděje a na koho nebo na co spoléháme. Sleduje každého člověka (v. 14), ale jedná jinak s lidmi, kteří v bázni očekávají na jeho řešení, než s těmi, kteří mu nedůvěřují. Ti, kdo trpělivě čekají na Boží milosrdenství, jsou ti, kdo jej bohatě získají a budou zachráněni. A přitom stačí jen málo. Je třeba si přiznat, že naše vlastní síly jsou chabé, ale Hospodin disponuje neomezenou mocí. Jeho milosrdenství je nadosah. Jen v něj vložit svou důvěru a být trpělivý.

Milí svatí, autor 33. žalmu předkládá čtyři důvody, proč potřebujeme i v těžké tísni v důvěře chválit Boha a radovat se v něm. Zopakujme si je: Boží slovo je pravda, Boží plán se vždy naplní, Boží vláda je spravedlivá a Bůh nám dává velikou milost. To znamená, že navzdory okolnostem, v nichž se dnes nacházíme nebo zítra budeme, stále máme důvody svého Boha chválit. A ty důvody nepominou ani na věčnosti. Potřebujeme si to uvědomit už dnes, abychom více zaměřili svou důvěru na Pána.

5. Závěr

V úvodní ilustraci jsme si popsali nespolehlivé lidské záruky ochrany. O to více se ukazuje nádherná protiváha v neměnné Boží vůli a jistotě, kterou pod Boží svrchovanou vládou zažívá Boží lid.

Avšak naše životní zkušenosti někdy odhalují, že nestojíme v plné jistotě v Bohu. V čase tísně je snadné podlehnout pochybám, zda Boží plán platí a zda má Bůh situaci pevně ve svých rukou. Dobrým způsobem obrany před ztrátou jistoty v Bohu je připomenout si Boží vlastnosti, pro které Žalm 33 chválí Boha.

Naše jistota pramení z toho, že Bůh je svrchovaný a spravedlivý. On od počátku beze změny realizuje svůj Boží plán, jeho slovo platí věčně a jeho vláda je spravedlivá. A my jako Boží lid přijímáme od něj velkou lásku. To je dokonalý základ pro životní jistotu. Porovnejte to s tím, o co může nevěřící člověk opřít svou jistotu. O své schopnosti, o stabilní společnost, o štěstí…? To je úplně marné! Na tom se s odpovědností nedá lidský život postavit.

Bratři a sestry, milí čtenáři, musíme správně vložit svou naději a zvolit správný zdroj radosti. To vyžaduje správné rozhodnutí. Každý křesťan musí nejen vědět, kde hledat, ale také se pro to musí rozhodnout. Představte si, že jdete do lesa na houby. Znáte místa, kde rostou, ale záměrně tam nejdete, a tudíž nepřinesete domů nic. To vůbec nedává smysl. Přiznejme si však, že častokrát takto jednáme. Víme, kde máme zdroj, ale usilovně hledáme všude jinde. V posledním verši žalmu se žalmista obrací k Bohu s prosbou o milosrdenství pro Boží lid. Svou prosbu podpírá důvěrou Bohu, protože na Boha očekává. A to je to správné rozhodnutí, obrátit se tam, kde je skutečný zdroj milosti pro Boží lid. K našemu Pánu. Je výrazem důvěry, ale také pokory, že přijímáme Boží vůli pro vedení našich životů.

Jsme-li Bohem povoláni, abychom byli svědectvím tomuto zkaženému světu o jeho slávě, pak právě naše jistota v něm a pokorná důvěra jeho plánu je velkým svědectvím. Zejména ve zmatečných dobách, jaké zažíváme nyní. Nevíme, jestli se koronavirová epidemie rozbují více nebo náhle zmizí. Nevíme, kolik lidí onemocní a kolik zemře. Nevíme, jestli my sami onemocníme. Avšak Bůh to ví, vše to zapadá do jeho plánu a jeho moc nad tím vládne. Proto nemusíme podléhat obavám, a to ani v případě, že by přišla ještě nebezpečnější onemocnění než Covid 19.

Žijte nadějí, kterou zaplatil Pán Ježíš, když přinesl smírčí oběť za naše hříchy. Porovnejte, jakou jistotu dává víra v Pána Ježíše a jakou víra v člověka. Odvraťte se od svých marných snah vybudovat si jistotu jinde než v Bohu.