Dvě křesťanské povinnosti

Abychom mohli vymanit národ z takzvané „genderové svěrací kazajky“ bude třeba vyhlásit zásadně morální tvrzení: „Transgender je dobrý.“ Odpor proti tomuto tvrzení bude považován za zpátečnický a iracionální.

Jaká je správná reakce na tuto sílící výzvu? Lze a mělo by se říct mnoho věcí, ale já se chci zaměřit na dvě povinnosti, které máme jako křesťané: (1) říkání pravdy a (2) genderová výchova.

Říkání pravdy

Musíme říkat pravdu o tom, co Bible učí o genderu. Bible mimo jiné jasně říká, že mezi biologickým pohlavím a genderovou identitou existuje normativní souvislost. „Normativní souvislost“, o které mluvím, není definována sociologickým zjištěním, že určité procento populace prožívá své pohlaví způsobem, který je v rozporu s jejich biologickým pohlavím[1]. Tato sociologická norma neví nic o pádu a zaměňuje to, co je, s tím, co by mělo být. Norma, na které musíme trvat, je norma, která není normována žádnou jinou normou, a tou je Písmo.

V roce 2013 vyšel na serveru Slate.com článek o táboře pro chlapce bez pohlavní příslušnosti. Jedná se o útočiště pro předpubertální mladé muže, kteří se chovají zženštile. Tábor poskytuje rodičům a dětem místo, kde se mohou cítit „chráněni“, když se tito mladí chlapci chovají způsobem, který by za normálních okolností na veřejnosti nepředvedli. V článku serveru Slate jsou barevné fotografie mladých chlapců oblečených do šatů, jak se promenádují po molu, strojí se jako princezny, lakují si nehty na nohou a líčí se – to vše za souhlasného přihlížení usmívajících se rodičů.

Jedna konkrétní věta ze zprávy obsahuje jedinečné sdělení. Píše se v ní: „Ačkoli není známo, zda se děti na táboře nakonec identifikují jako gayové nebo transgenderové osoby – nebo dokonce zda se ještě bude vyvíjet způsob určování a definice pohlaví a sexuality ve společnosti –, umožňuje tábor dětem podívat se na sebe úplně jinak.“[2] A teď se zamyslete nad naprostým morálním zmatkem tohoto prohlášení. Podle autora nejde jen o to, že je pohlaví těchto chlapců zatím neznámé. Je to také samotná definice „pohlaví a sexuality“, která teprve čeká na svou definitivní podobu. Autor přiznává, že sexuální revolucionáři a revizionisté genderu vlastně ani nevědí, kam se nás snaží dovést. Přesto nás a naše děti sebevědomě vyzývají, abychom je následovali přes útes.

Rodiče jsou dnes káráni již za to, že nenechávají své děti chovat se genderově odlišným způsobem. Proč? Protože vědci nyní tvrdí, že genderová identita a vyjádření genderu jsou v pěti letech relativně ustálené. Pokud dítě v jedenácti nebo dvanácti letech stále trvá na své transgenderové identitě, je téměř jisté, že tato identita přetrvá. Podle tohoto názoru je snaha předělat transgenderovou identitu dítěte stejně brutální a škodlivá jako snaha předělat sexuální orientaci a vede ke zvýšenému riziku zneužívání drog a alkoholu, depresím a pokusům o sebevraždu.[3] Proto přibývá zpráv o rodičích, kteří nechávají své genderově zmatené děti podstoupit hormonální terapii, aby oddálili pubertu na neurčito, dokud nebude možné rozhodnout o operaci změny pohlaví.[4] Proč? Protože morální tvrzení, že „transgender je dobrý“, je tak naléhavé, že je přípustné chirurgicky změnit tělo dítěte tak, aby odpovídalo jeho vnímání sebe sama, ale úsilí změnit jeho vnímání sebe sama tak, aby odpovídalo jeho tělu, vyvolává bigotní nenávist.[5] Musíme si však položit zřejmou otázku: Pokud je špatné pokoušet se změnit genderovou identitu dítěte (protože je pevně daná a zásahy do ní jsou škodlivé), proč je morálně přijatelné měnit něco tak pevně daného, jako je biologické tělo nezletilého?[6] Je zde zřejmý morální rozpor.

Právě tady nám má křesťanský pohled na lidství co nabídnout. Bible nám poskytuje pevnou půdu pod nohama, abychom se nemuseli dohadovat, co to znamená být mužem a ženou, a aby rodiče nemuseli zasévat do zmatku svých dětí ještě větší zmatek. Duch doby nám říká, že výchova malého chlapce k tomu, aby byl malým chlapcem, může být krutá a surová, pokud se chce tento malý chlapec chovat jako dívka. Gender je příběh typu „vyber si sám“ a úkolem rodičů je jít z cesty a pomáhat v jeho naplnění.

Křesťanský pohled se od něj velmi liší, je osvobozující a potvrzuje, jací jsme před Bohem skutečně měli být. V biblickém pohledu je každý člověk stvořen k obrazu Božímu. Bůh z nás neudělal nediferencované bezpohlavní automaty. Naopak, stvořil nás jako muže a ženu (Gn 1,26–27) a toto základní biologické rozlišení nás definuje. Genderové normy tedy mají své kořeny v Božím dobrém stvoření a jsou zjeveny v přírodě a v Písmu. Rodičovský úkol vyžaduje pochopení těchto norem a jejich vštěpování našim dětem – a to i dětem, které prožívají velké konflikty ohledně své „genderové identity“. Je to na pravdě založená výchova, která se opírá o normativní spojení mezi biologickým pohlavím a pohlavní identitou, jak je uvedeno v Bibli. To však předpokládá, že víme, co Bible o mužství a ženství učí.

A to nás přivádí k naší druhé povinnosti. Máme nejen říkat pravdu, ale také genderově vychovávat.

Genderová výchova

Pokud je pravda, že Bůh zjevuje genderové normy podle biologického pohlaví, pak činění učedníků a výchova dětí nutně zahrnuje jejich vyučování, jak žít v rámci biblických norem mužství a ženství. Křesťané, to nás nutně vede do kontrakulturního postoje. Vyvolává to však pro nás také otázku. Co máme dělat s kulturně zakódovanými definicemi pohlaví? Rovná se mužství machismu? Musí mít všichni muži rádi sport, pobyt v přírodě, musí všichni bručet a nechávat prkénko nahoře? Odpovídají takové stereotypy mužnosti nebo je v tom něco jiného? Rovná se ženství pasivitě bez vlastního názoru? Musí být všechny ženy zaměřené na svůj vzhled, nakupování a hezké boty? Nebo je v tom něco víc?

Někteří zodpověděli tyto otázky pokáráním lidí, kteří kladou rovnítko mezi kulturní a biblické normy: „Jak se opovažujete tvrdit, že muž nemůže nosit úzké džíny? Žádný biblický zákaz úzkých džínů neexistuje. To jsou jen vaše kulturní předsudky!“ Na to druhý reaguje: „Takže je v pořádku, když muž nosí šaty a rtěnku? To je taky jenom kulturní předsudek?“ Jinými slovy, transgenderové hnutí nás nutí definovat vztah mezi biblickou genderovou identitou a kulturně zakódovanými projevy této identity. Nicméně, transgenderová otázka nám neumožňuje prohlásit kulturně zakódované genderové projevy za něco, na čem nezáleží.

To znamená, že budeme muset uvést své svědomí do souladu s biblickými genderovými normami. Ne, podstata mužství není kulturně definovaná. Biblické normy jsou takové, jaké byly vždy – ovoce Ducha, které se projevuje obětavým vedením s postojem služebníka, ochranou a zaopatřením. Vedení mužů a výchova chlapců bude znamenat směrování mužů, aby svou mužnost definovali podle těchto ideálů. Stejně tak nesmí být kulturně definována ani podstata ženství. Musí se vyznačovat ovocem Ducha vyjádřeným v biblických normách pomoci, podmaňování si stvoření a primární odpovědnosti za domov a výchovu dětí.

Přeložila Julie Petrecká, se svolením Crossway z www.crossway.org