Vyučujte děti a mladé lidi, jak je Boží plán dobrý

Musíme učit své děti, že jsme se nevyvinuli náhodou. Nejsme jen „vyspělejší zvířata“. Bůh stvořil muže a ženu podle svého vlastního obrazu. Lidské bytosti jsou výjimečně jedinečné a každý lidský život musí být ceněn a chráněn. Bůh stvořil muže a ženy úmyslně odlišné. Je dobrá zpráva, když víme, že jsme stvořeni Bohem jako muži nebo ženy. Osvobozuje nás to od tlaku, abychom si vytvořili vlastní genderovou identitu. Můžeme se od ostatních lišit nejrůznějšími způsoby – můžeme mít vlastní zájmy, koníčky, vkus oblékání nebo hudbu atd. Ale jestli jsme mužem nebo ženou není volitelné.[1] Musíme děti a mladé lidi povzbuzovat, aby měli úctu ke svému tělu, protože nás všechny stvořil Bůh. Žijeme ve věku, který na mladé lidi vyvíjí krutý tlak, aby se zaměřovali na svůj vzhled. Musíme své děti ujistit, že pro Boha je každý vzácný. Naše hodnota a důstojnost nespočívá v tom, jak posuzují ostatní lidé náš vzhled.

Naučte své dítě, že se s každým zachází laskavě bez ohledu na to, jak se chová nebo v co věří

Ale naučte je také, že bychom neměli být nuceni souhlasit s přesvědčením nebo jednáním druhých. Nesouhlas není nenávist. Veškerá šikana je špatná, což také znamená, že by ostatní měli respektovat, v co věříme, ať už je to dané náboženstvím, nebo svědomím.

Nepřeceňujte mužské a ženské stereotypy

Žijeme ve věku, který se snaží zbavit genderových stereotypů. Ženám se říká, že mohou dělat vše, co muži. Je ironií, že pokud děti nezapadají do obecně přijímaných genderových stereotypů (například dívky, které se nechtějí oblékat do „hezkých“ šatů), mohou se dozvědět, že nejsou „opravdovými“ dívkami nebo chlapci. Stephanie Davies-Araiová, zakladatelka Transgender Trend (skupina zastupující rodiče a ostatní, kteří kritizují trend „přeměny“ dětí), píše:

„Stále častěji se děje, že se z chlapců, kteří milují věci kolem princezen, se stávají ‚dívky‘ a z krátkovlasých dívek milujících fotbal se stávají ‚chlapci‘. Transgenderová ideologie povýšena na ‚progresivní‘ hnutí sociální spravedlnosti založené na ‚přijímání rozdílů‘ tento rozdíl ve skutečnosti odstraňuje a potlačuje. Říká, že sexistické genderové stereotypy jsou skutečným rozdílem mezi chlapci a dívkami a biologické pohlaví je iluze. V této ideologii nahradila skutečnost, že se člověk chová ‚žensky‘, pravou definici ‚dívky‘ coby osoby, která je skutečně ženou.“[2]

Růžové volánky. Modrá trička s dinosaurem. Růžová kola. Modrá kola. To je fantastický způsob, jak zvýšit zisky z marketingu oděvů, hraček, dekorativního zařízení, dokonce i nádobí. V bohatých západních zemích se může stát, že rodina s chlapcem a dívkou nakonec koupí všechno dvakrát! Od kolébky jsou miminka, batolata, děti tlačeny k volbám podle pohlavních preferencí. Děti, jejichž volby přirozeně neodpovídají, jsou „označovány“ jako genderově zmatené.

Až relativně donedávna (a v mnoha zemích ještě stále) se mohlo oblečení v rodině „předávat“ mezi dívkami a chlapci bez přílišných obtíží. Hračky a hry byly také často zaměnitelné.

Očekávání povrchní kultury lze prosazovat ne zrovna prospěšným způsobem. Jen proto, že je malý chlapec neobvykle umělecky založený a jemný, nemusí být hned tlačen k tomu, aby o sobě začal smýšlet jako o homosexuálovi nebo transsexuálovi. Holčička může být sportovní a divoká, ale nemusí být tlačena k tomu, aby se identifikovala jako lesbička nebo trans. Chování, které by bylo ještě před několika lety přijímáno jako normální (dívky, které chtějí hrát chlapecké hry, nebo chlapci, kteří se nechtějí angažovat v drsných a divokých hrách) je nyní interpretováno jako „genderový zmatek“. To je proti zdravému rozumu. Každé dítě je jiné, s různými schopnostmi a dary. Rodiče mají odpovědnost podporovat dary svých dětí, i když tyto dary nemusí být „stereotypně“ mužské nebo ženské.

Zkontrolujete, co se vaše dítě učí ve škole

Rodiče by se měli postavit proti explicitní a tolerantní sexuální výchově. Předpubertálním dětem bychom měli dopřát nevinnost. Dopouštíme se na nich sexuálního zneužívání, když jejich mozky a těla vystavujeme sexuální aktivitě nebo obrazům, aniž by byly na něco takového připraveny.

„U prepubescentních chlapců a dívek sexuální věci spí. Fráze ‚sexuální probuzení‘ se často používá k popisu životního období u mladého člověka, kdy začne odhalovat své sexuální zájmy. Termín ‚probuzení‘ indikuje, že něco spalo, a skutečně jde u malých dětí o přesný popis. Těla malých chlapců a dívek vypadají téměř stejně a odrážejí sexuální nezralost jejich mysli. Mohou být zvědaví ohledně svých těl a těl svých rodičů a mohou se ptát, kde se berou děti, ale postrádají zájem a fyzickou vyspělost, které definují lidskou bytost vybavenou k sexu a plození dětí. Puberta je období života, kdy se začínají chlapci a dívky fyzicky měnit a vyvíjet do dospělých lidí se sexuálními touhami.“[3]

Zkontrolujte, co vaše dítě čte a sleduje

Děti ve věku mezi osmi a třinácti lety si často nacházejí „nejlepšího přítele“ mezi osobami stejného pohlaví. Taková přátelství mohou být blízká, a to je zcela normální. Až do padesátých let 20. století představovala dětská beletrie blízká přátelství zdravým a nesexualizovaným způsobem. Dnes už tomu však tak není. V sexuální kultuře jsou i dětská přátelství sexualizována. Velké množství fikce propagované školami nyní předává dětem zprávu, že intimní přátelství musí mít romantický nebo sexuální podtext. Děti se ve stále mladším věku dovídají, že musejí „přijít na to“, zda jsou romanticky nebo citově přitahovány k dívkám nebo chlapcům nebo oběma – tj. zda jsou lesby, gayové nebo „bi“ (viz perníkový panáček ve 3. kapitole). Nemůžeme nechat děti dětmi?

Pomozte dětem a mladým lidem, aby byli kritičtí vůči tvrzením genderové teorie

Musíme pomoct mladým lidem zpochybnit předpoklady teorie genderové identity. Můžeme diskutovat o otázkách jako například: „Musíme opravdu akceptovat to, kým si lidé myslí, že jsou? Kam až to musí zajít?“

V roce 2017 byla bílá americká žena Rachel Dolezalová přistižena, že se neoprávněně prohlašuje za černošku. Je to logické – pokud si můžeme vybrat své pohlaví, proč ne rasu?

V roce 2018 šel k soudu devětašedesátiletý Holanďan. Nárokoval si právo na „sebeurčení“ jako devětačtyřicetiletý.  Logicky vzato – pokud si můžeme zvolit své pohlaví, proč ne věk?

Můžete diskutovat s mladými lidmi o velmi rozšířeném krátkém záznamu rozhovorů se studenty z Washingtonské univerzity. Požadavek, aby byl přijat každý výrok, který by člověk mohl tvrdit o své vlastní identitě, se ukazuje jako naprosto směšný.[4]

Nenechte se zastrašit hrozbami sebevraždy

Falešné statistiky se opakují stále dokola.[5] Walt Heyer je vyvrací tvrzením, že u lidí, kteří prošli přeměnou, je stále vysoká pravděpodobnost spáchání sebevraždy.[6]

Rodiče by si měli připomínat, že existuje naprosto přirozený a zcela bezpečný způsob řešení genderového zmatku u dětí. Nazývá se puberta. Když děti skutečně prožívají nespokojenost se svým biologickým pohlavím a pubertě nebrání nic v jejím přirozeném běhu – dovolíte, aby se u chlapců nastartoval testosteron a u dívek estrogen –, v naprosté většině případů se genderový zmatek vyřeší. Děti a mladí lidé jsou ovlivnitelní a nezralí. Nedovolujeme jim, aby dělali velká rozhodnutí v jiných oblastech. V mnoha zemích jim není dovoleno pít alkohol, kouřit nebo se nechat tetovat, dokud jim není 18 nebo více. Někteří odborníci říkají, že mozky mladých lidí nejsou plně uzpůsobené zralému, uvážlivému myšlení do 25 let.

Vaše dítě vám může poděkovat, že jste jeho požadavkům odolali!

Sarah je devatenáctiletá dívka žijící na americkém Středozápadě. Když jí bylo mezi 14 a 16 lety, trvala na tom, že chce být oslovována jako chlapec. Nenáviděla svou matku za to, že odolávala jejím požadavkům. Obvinila ji z „deadnamingu“ (tj. že ji nazývala jejím původním jménem). Zuřila, že ji máma nedovoluje stahovat si prsa nebo brát hormony nebo se ucházet o operaci k odstranění prsou. Neustále si online stěžovala, jak je vůči ní její máma bezohledná. Nyní si však uvědomuje, že nikdy nebyla kluk. Byla nespokojená se stereotypy, očekáváními a omezeními plynoucími z toho, že je dívka. Říká:

„Svět učí náctileté dívky, aby na sobě všechno nenáviděly. Žádná z nás nemůže vyhrát! I ty nejhubenější s nejčistší pletí, ty nejhezčí dívky nacházejí v zrcadle nepřítele.“[7]

Nyní je tak ráda, že její máma odolala jejím požadavkům.

V roce 2018 přispěla skupina odborníků a další lidé k sympoziu s názvem Transgender děti: narozené ve svém těle. Všichni zpochybňují trend směřující k utvrzování dětí v jejich touze změnit pohlaví a souhlasí, že: „transgenderizace dětí není progresivní, ale politicky reaktivní, zdraví nebezpečná a dětem ubližuje.“[8]

K dalšímu studiu

Heather Brunskell-Evans, a Michele Moore, eds., Transgender Children: Born in your Own Body (Transgenderové děti: Narozené ve svém vlastním těle), Cambridge Scholars Publishing, 2018 (Jde o sympozium různých přispěvatelů, kteří nikoli z křesťanské perspektivy zpochybňujících současný trend podporovat děti v jejich touze „změnit pohlaví“.).

Z knihy Genderová ideologie, Poutníkova četba, 2022

Překlad Julie Petrecká