Mám kamaráda, který sbírá kazety skřesťanskou hudbou. Občas mi něco půjčí, co tomu prý říkám. Půjčil mi kazetu se skupinou CRASH DOG. Do té doby jsem si myslel, že jsem dost tolerantní a že mohu poslouchat jakoukoli hudbu. Dokonce jsem byl ochoten jít na koncert vojenské dechovky, v níž hraje jiný můj kamarád, a měl jsem ztoho pěkný zážitek. Mimochodem poslouchat Bernsteina v provedení našeho nejlepšího armádního orchestru nemá se Škoda lásky nic společného. A tak jsem statečně zasunul kazetu do magnetofonu. Asi pět minut jsem se snažil. Nešlo to. Prostě tohle poslouchat nemohu.

Když jsem dostal do ruky časopis Tón (číslo 2/97), který otiskuje české překlady nahrávek zahraničních křesťanských skupin, najednou jsem spatřil překlady oné kazety, kterou jsem nebyl schopen poslouchat. Se zájmem jsem se do nich začetl: To jsem zvědav, očem to může být. A po chvíli mi začalo svítat:

Správný boty, správný vlasy,
všude tetování.
Náušnice, barvy čím dál víc, hadry jako z pravěku, pořád větší číslo.
Zvěstuješ přijetí a svobodu,
ale chybí ti to.
Až to všechno budeš mít, udávej krok a když se to všechno někam ztratí,
co to znamená?
Jsem pro tebe dost "punk"?
Nová škola, stará škola?
Ve které škole se tohle učí?
Obuj si ty správný boty, načesej si číro, obrázky Sida všude po zdech,
nebo snad torna na řetězu,
ten batoh, co máš na zádech.
Nic na světě není silnější, než někam patřit, zvěstuješ svobodu
a přijetí, ale chybí ti to.
Když Boží láska neřídí tvůj svět,
k čemu to nakonec bude?
Jsem pro tebe dost hardcore?
Nová škola, stará škola?
Co tě tahle škola učí?
Jsem pro tebe dost tvrdý?
Dost odcizený, rozdělený, hloupý?"

(Text písně Škola z kazety Cashists, Fascgits And Other Fungus.)

Dočetl jsem texty a asi jsem něco pochopil. Tahle skupina přece nezpívá kvůli mně, aby mně se to líbilo. Najednou jsem viděl v mysli ty desítky mladých lidí navlečených do nemožně velkého oblečení se všemi jejich zvláštnostmi, kterým tolik nerozumím, protože už jsem proti nim starý a žiji někde jinde. Právě jim může něco říci tahle skupina, já ne. Ano, kdo jim, punkerům a mnoha dalším skupinám mládeže, řekne o Bohu? Já, ty? Ne, ale tahle skupina se o to snaží. Nevím, zda to dělá dobře, nevím ani, zda má nějaké výsledky, ale snaží se o to. A kdo jsem já, abych posuzoval druhého Božího služebníka?

Nedávno jeden bratr ve shromáždění označil rockovou hudbu za ďábelskou. Postavil proti ní do kontrastu Dvořákovy Biblické písně. Chci k tomu něco říci. O Dvořákových Biblických písních jsem dělal rozhlasové pořady. Četl jsem Dvořákův životopis a znám jeho dílo poměrně dobře. Vím, že o víře druhého člověka se těžko může něco říci, ale všechny indície svědčí o tom, že tento hudební génius nebyl znovuzrozený. Biblické písně jsou silné emocionálně, ne duchovně. Jediná jejich duchovní síla tkví v textu kralického překladu Žalmů, ale i ten je tak mistrně vybrán, že o Bohu toho mnoho neřekne. Za poslední rok a půl jsme s kolegou Martinem Skořepou udělali desítky pořadů, v nichž rozebíráme texty skladeb vážné hudby. Rozebrali jsme Bachova Moteta, Vánoční oratorium, Janovy pašije, Dvořákovy Biblické písně, Haydnovo oratorium Sedm slov našeho Vykupitele na kříži, Mendelssohnovo oratorium Eliáš, Händelova Mesiáše, skladby Schützovy a Černohorského. Pracujeme na Čajkovského Liturgii, Haydnově Stvoření, Mendelssohnově Paulusovi a Vycpálkově kantátě O posledních věcech člověka. Je to dosti reprezentativní výběr té nejvážnější z vážné hudby. Ani u jednoho z těchto skladatelů jsem nečetl, že by prožil znovuzrození. Opravdu čisté a jasné evangelium nalézáme snad pouze u Bacha. Nevylučuji, že Schütz či Händel byli Božími dětmi, ale nelze to sjistotou tvrdit. Černohorský, Dvořák a Haydn byli katolíci, Mendelssohn protestant, Čajkovskij pravoslavný, o Vycpálkovi v tomto směru nevím nic. Přesto jejich skladby jsou dobré, neboť obsahují v textech Boží slovo, k němuž v komentářích může evangelium zaznít, jsou také skutečně velice emocionální. O nějaké zvláštní Boží pečeti na nich však mluvit nelze. Navíc je u této hudby jedna nevýhoda: málokdo ji poslouchá.

A co křesťanský rock? Ten poslouchají statisíce posluchačů, především mladých. Vezměme třeba skupinu "DC Talk", jejíž singl dostal nedávno cenu Gramy. Kevin Smith z této skupiny vyznává: "My jsme jen tři lidé, kteří mají vztah s Kristem - On je v našich životech hlavním aktérem. Nejsem dokonalý křesťan, nikdy jsem neřekl, že bych jím byl, mohu podlehnout stejným pokušením jako každý, ale žiji s určitým cílem. A mým cílem je být stále více podobný Kristu." Takové vyznání je pro mladé lidi, jimž jsou rockové hvězdy vzorem, velmi důležité. V době mravního úpadku a sexuální volnosti jeden z protagonistů oblíbené skupiny Michael Tait veřejně vyznává: "Každý si představuje život rockové hvězdy ve stylu - dej si pivo, dej si páva, jdi do hotelového pokoje a vem si s sebou tu nejhezčí holku, která ten večer přišla za pódium... Taková příležitost je tu i pro nás - zakopnout a upadnout - udělat tu samou chybu, kterou ostatní rockové hvězdy za chybu neberou. My jsme tu samozřejmě s úplně jiným cílem, ale ten tlak je tu stejně. Není to tak, že po koncertě sedíš a říkáš: ,Ó, náš Pán je úžasný, ó, jak krásná žena' - ne, sedím a myslím si: ,Člověče, to je kočka, ta by teď byla dobrá'... Taková je pravda, já mám ty pocity... Ale nakonec naším cílem není zkusit, kolik dívek bychom dostali do našich hotelů. Ze všeho nejvíc se snažíme rozšířit poselství, které nám pomohlo v našich životech, chceme ukázat, co je pro nás skutečné, a to je úplný opak nějaké poprockové skupiny, která nemá Boha za svého vůdce." Co na tohle asi řeknou mladí lidé, kteří si myslí, že sex je něco naprosto přirozeného, v čem nemá smysl se omezovat. A tady najednou rocková hvězda, krásný mladý muž vyznává, že jeho Bůh ho vede k jinému životu. Když to tomu mladému člověku řekne rodič, učitel nebo kazatel ve sboru, nevezme to. Ale od rockové hvězdy...? Tato skupina se také nebojí zpívat: "Můj nejlepší přítel se narodil v jesličkách..." a kritikům - "tvrďákům" pěje Toby McKeehan: "Modlím se za vás..." To lipské městské radě v době největších útoků na svou osobu nezazpíval ani Johann Sebastian Bach.

"Rocková hudba je ďábelská..." Neznám celou rockovou scénu, ale říci, že všechna tato hudba je od ďábla, to bych si po přečtení článku o DC Talk nedovolil. Co když jsou některé křesťanské rockové skupiny jedním z nástrojů Božích k oslovení těch ztracených duší, které žádný křesťan nehledá?

"Vážná hudba je..." Pozor! Jedno znejvětších a nejpatetičtějších Te deum (skladba začíná slovy: Tebe, Bože, chválíme...") složil Hector Berlioz, který měl velmi blízko k satanismu, bral drogy a byl vůbec zvláštní. A Mozart, který složil slavné Requiem, byl zednář.

Miluji vážnou hudbu. Nemohu za to, je to nemoc. Rachmaninův Třetí klavírní koncert mě uvádí do nadšení. Při poslechu Janáčka mi běhá mráz po zádech a Dvořákovo Requiem znám po taktech. Punkovou skupinu CRASH DOG jsem nedoposlouchal. Ale alespoň jednou se za ni pomodlím. A taky za DC Talk a další skupiny. Ať si je srovná jejich Pán, když to, co mají dělat, nebudou dělat pořádně. Oni sami vyznávají, že tím Pánem je Ježíš, ne satan. Ten by je totiž neinspiroval kvýrokům, jaké pronesl jeden člen skupiny BRIDE: "Toužím být tento rok požehnaný. Chci jít a kázat evangelium každý den, budu-li moci. Mou nadějí je, že organizátoři koncertů a festivalů přijdou a řeknou: ,Je potřeba zasáhnout mládež. Kapely, co jsme tu měli předtím, nekázaly evangelium. Chceme evangelizační skupinu, která se nebude bát vyslovit jméno Ježíš.'"

Kéž by takových skupin bylo i v naší zemi co nejvíc!

- Petr Vaďura -

(P.S. pro všechny mladé sourozence: Nechcete začít odebírat časopis Tón a půjčovat ho svým spolužákům místo Brava? Možná, že jim pomůžete najít to, co oni marně hledají na špatné adrese. TÓN, Pod Sychrovem I/10, 101 00 Praha 10. Upozorňuji, že tento článek jsem nepsal jako reklamu, vydavatelé Tónu o něm neměli ani potuchy.)