Toto století je století křesťanského mučednictví, které začalo masovým vražděním křesťanů v Arménii a pokračuje masovým vražděním v Súdánu. Den po dni se opakuje stejná tragédie, zatímco se svět dívá někam jinam, tak jako se díval jinam, když probíhalo nacistické běsnění Holocaustu. Na tuto skutečnost upozornil Michael Horowitz, sám Žid. Byl první, kdo začal volat na poplach a zveřejňovat jednotlivé případy.

Následující zprávy, navzdory tragickým a ostudným událostem, upoutaly pozornost jen málokterých médií. Tyto zprávy se týkají neslýchaného útlaku křesťanů v řadě zemí celého světa. Jen v roce 1996 bylo zavražděno více než 160 tisíc křesťanů. Pro srovnání za deset let Vietnamské války zahynulo 50 tisíc amerických vojáků. Mnoho dalších křesťanů bylo vystaveno nepředstavitelnému utrpení. Persekuce věřících nabývá na intenzitě.

Nejvíce jsou ohroženi křesťané vmuslimských, komunistických a vzemích totalitních vlád. To, co se děje dnes, postihuje desítky milionů věřících křesťanů. Vláda Spojených států, navzdory všem dokumentovaným případům, dosud nezaujala žádné stanovisko. Kongres vyjádřil své znepokojení a vydal rezoluci, která potvrzuje, že ve dvacátém století bylo brutálně zavražděno více křesťanů, než od Kristova narození za celých devatenáct století dohromady. Křesťané jsou prodáváni do otroctví, mnozí uvrhnuti do vězení, další krutě mučeni.

Vedoucí osobnosti komunistické Číny prohlásily, že evangelická a katolická církev představuje největší nebezpečí politické stability v Číně. Nejhorší situace je v následujících zemích: Čína, Maroko, Saudská Arábie, Irán, Kuvajt, Pakistán, Severní Korea, Laos, Vietnam, Etiopie, Kuba a celá řada zemí bývalého Sovětského svazu.

V některých místech se jedná omasové vyvražďování křesťanů. Jen málo duchovních vůdců a církevních organizací se touto situací zabývá. Michael Horowitz se obrátil na 150 významných misijních organizací vAmerice a prohlásil: "Kdybych napsal článek o antisemitismu a obrátil se na misijní organizace, jistě bych obdržel podporu křesťanského vedení. Když se jedná o persekuci křesťanů, křesťané mlčí a k uvedenému problému se nevyjadřují! Jaká hanba!"

Nuba - horská oblast v Súdánu, kde žili křesťané od šestého století, jsou místa plná hromadných hrobů. Ženy jsou systematicky znásilňovány arabskými vojáky aby rodily nenubské potomky. Muži umírají přibiti na kříž. Muslimské hordy prodaly desítky tisíc křesťanských dětí a žen ze severu Súdánu do otroctví na jih. Tito nebožáci jsou značkováni jako dobytek nebo mrzačeni, aby nemohli uprchnout. Mnozí z nich jsou mučeni a o hladu jsou přinuceni přijmout islám.

Z Pákistánu (Khan Jajja), země čistých, bylo muslimskými klerikály vyhnáno 60 křesťanských rodin. Jejich kostel byl srovnán se zemí. Muži byli surově biti, ženy vysvlečeny do naha, dívky odvlečeny a znásilněny. Jejich domovy byly vyloupeny nebo zcela zničeny. Od r. 1986 jakákoliv neuctivá poznámka, narážka týkající se proroka Mohameda je trestána smrtí. Trest je bez milosti vykonáván.

Někteří věřící o této situaci nevědí, ale větší část věřících ani vědět nechce. Vlády zemí, které by mohly zasáhnout, nezasahují, protože obchod a světové trhy jsou důležitější než životy nevinných lidí.

Ano, je pravda, že nemůžeme naříkat nad každou nespravedlností a bolestí, která na světě je, nemůžeme odstranit lidské utrpení, ale nemůžeme být neteční k utrpení bratrů a sester v Kristu za cenu vlastního klidu.

Neděle, 16. listopadu 1997, je vyhlášena dnem mezinárodních modliteb za všechny pronásledované křesťany.

- Praktický život církve -