Před časem jsem navštívil jedno knihkupectví ve vzdáleném městě. Protože i my máme knihkupectví, zajímalo mě jaký je jeho knižní sortiment, interiér, obsluha.

Vystavené knihy byly hodnotné, ale cosi mě udivilo: v každém regálu ležely dvě tři knihy, pak byla několikacentimetrová mezera, na níž se spokojeně usazoval prach, a zase dvě tři knihy, mezera atd. Protože stále ještě ve mně zůstává něco z pěti let ekonomického studia, kdy do nás ze všech stran hustili, že obchod je tu proto, aby se vněm prodávalo, a prodává se tehdy, když to z regálů na zákazníka přímo křičí: "Pojď a beř, kdo jen chceš!", bylo mi smutno. Obchod dělal dojem, že už "dojíždí".

Asi doprodávají zásoby a nemají na nové knihy... Zřejmě to brzy zavřou, povzdechl jsem si, i když mi bylo jasné, že neprosperující obchod se tímto způsobem nelikviduje. V případě velké ztrátovosti je daleko efektivnější obchod zavřít okamžitě a všechny zásoby rozprodat za nízké ceny. Takže ve mně byl veliký otazník: Co to je za obchod a hlavně, co to je za obchodníka? Bylo mi neveselo. Poloprázdný "krám" nepřitahuje, spíš odpuzuje. Však se mnoho zákazníků za tu dobu, co jsem tam byl, neukázalo.

Za chvíli jsem však strnul v němém údivu. Obchodník mě pozval do skladu. Doslova jsem zíral: regály ve skladu byly nabité knihami. Nejenže od každé, která byla v obchodě, tu stály celé řady, ale ve skladu byly i publikace, které obchodník vůbec v policích ani na pultě neměl. Můj údiv zůstal, ba ještě vzrostl. Co je toto za obchodníka? A protože jsem kazatel, přenesl jsem si tento obraz do života křesťanských shromáždění.

Navštívil jsem jich mnoho, nejen vjedné denominaci. Vídal jsem sbory chudé i bohatší. Nemyslím na bohatství materiální, které je závislé na počtu členů a jejich obětavosti, myslím na bohatství duchovní.

Každý křesťanský sbor má kromě hlavního artiklu, jímž je evangelium, bohatství, které je v Bibli označeno jako ovoce Ducha svatého. Nejedná se o tzv. dary Ducha, které jsou pracovním vybavením, jež dostáváme od Zaměstnavatele k tomu, abychom byli vůbec schopni pracovat, a které v regálech vystavovat nemáme! Ovoce Ducha je to, co Duch svatý chce v nás probouzet a skrze nás nabídnout lidem. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. (Gal. 5,22)

Ale někdy to, žel, v našich krámech, promiňte, chrámech, vypadá jako v onom knihkupectví. Regály zejí prázdnotou. Zato však doma, toho je mnoho. Máme lásku, ale jen pro své nejbližší. Umíme projevovat radost, ale až když v televizi začne vyprávět vtipy Bohdalová s Dvořákem nebo běží pořad "Neváhej a toč". Snažíme se o pokoj, ale hlavně pro sebe, máme hojně trpělivosti, ale jen s těmi, kdo jsou téže "krevní skupiny" atd...

A tak se nabízí otázka: jak to ve skutečnosti s těmi dary Ducha svatého při nás je? Máme je vůbec?

Nevím, jak vy, ale já mám rád některé písně kazatele Aloise Adlofa. Taky tu o těch prázdných sborech:

"Viz tu chladnost, těch, kdo tebe káží: ohnivý tvůj jazyk chybí jim!
Viz ty sbory prázdné; Málo již se táži: "Co mám činit, bych byl spaseným?"

Ale je to právě tato sloka, která mi nějak v této písni nesedí. Proč? Nevidím totiž jako hlavní viníky prázdných sborů kazatele, kterým chybí "ohnivý jazyk". Sbor bývá prázdný či plný zvelké části díky tomu, jací jsou jeho členové, nikoli zda je jazyk kazatele "ohnivý". (A co tím autor vůbec myslel?)

A tak si na konec dovolím obrátit se s několika otázkami k vám, kdo jste členy různých křesťanských sborů:

1. Jak vypadá váš sbor? Nevypadá také jako obchod určený k brzké likvidaci?
2. Čí to je asi vina? Že za to určitě může váš kazatel či farář! Opravdu?
3. Dovolujeme Duchu svatému, aby v nás plodil své ovoce, nebo jsou při nás jen výplody našeho ducha?
4. Máme-li ovoce Ducha, není na čase je ze "skladů" přinést do společného obecenství?

Nemyslíte, že to je zákonitost, která platí ve všech oblastech života a kterou je třeba vzít vážně ivduchovním smyslu, také v našich sborech, že lidé jdou tam, kde je bohatá nabídka?

- Pavel Hojka, Elim, okr. dopis č. 18 -