Darwin po léta podporoval misijní společnost - ale proč?

Sedmnáctého prosince r. 1832 Charles Darwin přistál v Tierra dal Fuego na nejjižnějším cípu Ohňové země Jižní Ameriky. Byla to součást jeho plavby na palubě H.M.S. Beagle (Zvěd). Tam poprvé uviděl domorodé obyvatelstvo, které popsal coby bídné zvrhlé divochy ('miserable degraded savages'), termín, který často používal ve svých zápiscích, týkajících se těchto lidí.

Napsal: "Nemohu uvěřit, jak obrovský rozdíl je mezi divochem a civilizovaným člověkem: je daleko větší než mezi divokými a domácími zvířaty; ale je očividné, že člověk má daleko větší možnost zdokonalení."

Jednu skupinu Fuegianů popsal jako "nejubožejší a bídné tvory, jaké kdy viděl" a jako takoví existují "na nejnižším stupni kdekoli na světě". ... "Tito nebožáci jsou zakrnělí ve svém vzrůstu, mají ohavné tváře pomazané bílou barvou, jejich kůže je špinavá a mastná, jejich vlasy jsou zcupované, jejich hlasy jsou disharmonické a jejich gesta divoká. Při pozorování takových tvorů člověk sotva uvěří, že jsou to lidé jako my a patří do stejného světa. Je to věcí dohadů, jakou míru potěšení z života mohou mít nižší zvířata; o co přirozenější je otázka v souvislosti s těmito barbary. V noci pět nebo šest těchto bytostí, nahých a nedostatečně chráněných před větrem a deštěm v těchto bouřlivých klimatických podmínkách, spí na zemi schouleno jako zvířata. Co se týká jejich zmalovaných tváří, jejich nahých těl natřených černou, bílou a rudou, vypadají jako démoni, rvou se a celá tlupa spíše připomíná ďábly, kteří na jevišti hrají jako Der Freischutz." O jejich jazyce Darwin napsal: "Jazyk těchto divochů si podle našeho pozorování jen těžko zaslouží, aby byl nazýván artikulovaný. Kapitán James Cook jej přirovnával ke zvukům, jako když si člověk čistí hrdlo, ale žádný Evropan by si jej nečistil s tak hrubými, hlubokými a mlaskavými zvuky."

Srovnání s popisem Kryštofa Kolumba

Lidé, které viděl Darwin, byli v mnoha směrech podobní domorodým obyvatelům, které viděl Kolumbus, když přistál v San Salvadoru na Bahamách, severně od Jihoamerického kontinentu v říjnu 1492.

Domorodí obyvatelé jak Ohňové země, tak i na Bahamách byli nazí nebo téměř nazí, také si malovali těla a tváře barevnými hlinkami, vyměňovali si různé tretky s návštěvníky, rovněž se dorozumívali pomocí gest, a ve snaze překonat jazykové bariéry imitovali gesta a mluvu návštěvníků.

Ale Kolumbus ve svém zápisníku popsal domorodce, s nimiž se setkal, jako přátelské, dobromyslné a vyrovnané, kteří měli pěkná těla, jemné rysy tváře, oči velké a velmi hezké a vyzdvihoval jejich učenlivost. Byl potěšen, že objevil lidskou skupinu, která potřebuje spásu, a napsal: "Myslím, že se z nich mohou snadno stát křesťané, protože se zdá, že nevyznávají žádné náboženství."

Darwin, na druhé straně, projevoval zřetelné rasistické postoje a opovržení, přirovnávaje domorodce k ďáblům, které viděl v divadelních hrách, a přirovnával jejich chování k chování zvířat.

V čem spočívá rozdíl?

Proč měli tito dva objevitelé tak rozdílný pohled na stejnou skupinu lidí?

Během plavby Darwin četl nově publikovanou práci Charlese Lyella s názvem "Principy Geologie", která nenápadně zesměšňovala víru v nedávné stvoření, aby ji nahradila učením o staré zemi. Popírala celosvětovou potopu, aby ji mohla nahradit postupnými geologickými procesy. Ta také představila Darwinovi období dlouhých geologických věků - které, jak se zdálo, podporují jeho teorii o přírodním výběru coby evolučního mechanismu jako věrohodné důkazy. To vše bylo součástí a počátkem jeho strmého a kluzkého pádu do hlubin nevíry a odmítnutí knihy Genesis. Jeho zrak zůstal zaslepen a nerozeznal tedy skutečnost, že všichni lidé, ať se zdánlivě zdají být "necivi- lizovaní", jsou stvořeni k Božímu obrazu (Gen 1:26) a všichni jsme spřízněni skrze Adama. Ve skutečnosti o několik let později (1871) Darwin napsal "Původ člověka", v němž opakovaně předkládá rasistické úvahy o tom, že primitivní lidé jsou mezičlánkem mezi zvířaty a člověkem, a prohlašuje, že "někdy v budoucnosti, nepříliš vzdálené, pokud ji měříme staletími, civilizovaná rasa vyhubí a nahradí divošské rasy celého světa".

Evangelium přišlo k Fuegianům

Misionáři přišli do Tierra dal Fuego. První z nich byl Allen Gardner, který se od roku 1841 opakovaně snažil dosáhnout Fuegiany. V roce 1844 založil Patagonskou misijní společnost, která byla v r. 1864 přejmenována na Jihoamerickou misijní společnost. Gardner se dvakrát pokusil usadit se v Tiarra dal Fuego - v r. 1845 a 1848. Obojí bylo provázeno nezdarem pro domorodé nepřátelství. Znovu se o to pokusil v r. 1850. Tentokrát přišel se šesti dalšími, ale všichni zemřeli o rok později hladem a vyčerpáním v tomto strašném chladu sub-antarktické zimy, protože loď se zásobami se opozdila o dva měsíce.

Další misionář byl Thomas Bridges, který se zasloužil o sepsání jazyka nazývaného Yahgan. Bridges vytvořil slovník, který měl 32 tisíc výrazů. To je v přímém protikladu s nelichotivými poznámkami Darwinova chybného popisu orálních forem domorodého jazyka. Řeč obsahuje celou řadu nezvyklých a komplikovaných forem. Bridgesův slovník mimo jiné obsahuje padesát různých slov týkajících se rodinných vztahů.

Když Bridges přeložil čtyři Evangelia a knihu Skutků a sestavil Modlitební knihu, misie byla na cestě k úspěchu a produktivnímu pokračování. V r. 1862 byl vedoucím nových misionářů Waite Hocking Stirling. Lékaři jej varovali, že mu zbývají sotva tři roky života, na což odpověděl, že je chce prožít tam, kde budou nejužitečnější pro Boha. V Ohňové zemi sloužil dalších 38 let, cestoval celým regionem na koňských hřbetech, přinášel evangelium Yahganům a dalším kmenům. V r. 1869 uvěřilo více než 400 Indiánů a byli pokřtěni.

Darwinova reakce

Tato zpráva o proměně života domorodých Fuegianů zastihla Darwina v r. 1867. Byl tak udiven, že okamžitě poslal misijní společnosti první šek, a pravidelně finančně přispíval společnosti dalších 15 let, tedy až do své smrti.

Viceadmirál B. J. Sulivan o tom napsal do Daily News 24. dubna 1885 následující slova: "Považuji Charlese Darwina za svého osobního přítele a spoluplavce (ship-mate) po pět let. Pan Darwin často vyjadřoval své přesvědčení, že je zcela zbytečné a nesmyslné posílat misionáře k takovým divochům, jako jsou Fuegiané, této nejnižší lidské rase. Vždy jsem odpovídal, že nevěřím, že by kterákoli lidská bytost byla tak zaostalá, aby nepochopila jednoduchou zprávu Kristova evangelia.

Po mnoha letech mi Darwin napsal, že současné výsledky misijní práce mu dokázaly, že on se mýlil a já jsem měl pravdu v odhadu charakteru domorodců a prospěšnosti práce misionářů; a pak mě požádal, abych předal Misijní společnosti šek na 5 liber jako svědectví o zájmu o jejich práci. Datum této platby byl 9. únor 1867.

Třicátého června 1870 Darwin napsal B.J. Sulivanovi ohledně misie v Ohňové zemi: "Je to úžasné a já se stydím, že jsem vždy prorokoval neúspěch. Je to obrovský úspěch. Byl bych poctěn, kdybych se mohl stát čestným členem vaší společnosti."

To však vůbec neznamená, že Darwin potom uvěřil evangeliu nebo že evangelium sám přijal. Jeho finanční příspěvky Misijní společnosti byly spíše projevem dobročinnosti typického člena dnů panování anglické šlechty královny Viktorie.

Dál byl přesvědčen, že divoši mají blíže ke zvířatům než k Angličanům. Přestože přiznal, že vliv evangelia na Fuegiany dokázal, že se mýlil ve svých předpokladech, stejně to neznamenalo, že je a celé lidstvo vidí jako sobě rovné, že i oni byli stvořeni k Božímu obrazu nebo to, že se ve chvíli konverze stávají "Božími syny a dcerami". Je smutné, že Darwin zůstal agnostikem až do konce svých dnů. Je paradoxní, že člověk, který vymazal myšlenku na Boha z myslí milionů lidí, měl také laskavou tvář. Nejenže podporoval práci Misijní společnosti, ale také byl pro zrušení otroctví. Jeho rasistické a nepřesné závěry o domorodcích (v kontrastu s pohledem Kryštofa Kolumba) neodpovídaly ani jeho povaze, byl to jen logický důsledek evolučního pohledu na lidstvo a následného odmítnutí autority Božího slova.

- Russell Grigg - Creation Ex nihilo, vol. 21, No. 3, 1999