Jeden zámožný muž a jeho syn vášnivě milovali umění a sbírali jedinečná umělecká díla. Ve své sbírce měli vše, od Picassa až po Rembrandta. Sedávali spolu a vzácná díla obdivovali.

Když vypukla válka ve Vietnamu, syn musel narukovat. Byl velmi odvážný a během jedné bitvy nasadil život za kamaráda, který byl v boji těžce zraněn. Během záchranné akce zasáhla syna zbloudilá kulka a ten na místě zemřel. Zpráva otce zdrtila a ztrátu jediného syna nesl velmi těžce.

Nějaký čas po pohřbu, bylo to kolem Vánoc, se u dveří objevil mladý muž. Nesl v náručí velký předmět. Řekl: "Pane, neznáte mě, ale já jsem ten voják, jemuž Váš syn zachránil život. Byli jsme spolu v boji, já jsem byl zraněn a on mě nesl do bezpečí. Zasáhla ho kulka do srdce. Váš syn ten den zachránil několik životů. Já jsem byl poslední zachráněný. Znali jsme se dobře a často mi vyprávěl o vaší lásce k umění." S těmi slovy mladý muž podal otci zabalený rám a řekl: "nic moc to není, nejsem zrovna velký malíř, ale myslím si, že Váš syn by byl rád, kdybyste tento dar přijal".

Otec rozbalil podávaný předmět a uviděl portrét svého syna, který tento mladý muž namaloval. Pozorně se na něj díval, a s úžasem pozoroval, jak vystihl podobu syna. Otec byl výrazem tak překvapen, že se mu do očí vehnaly slzy. Poděkoval mladíkovi a nabídl, že mu za obraz rád zaplatí.

"Ne, ne, pane, dlužník jsem já. Nikdy bych nemohl zaplatit za to, co pro mně udělal Váš syn. Přijměte tento dar jako dík a vzpomínku."

Od té chvíle měl obraz své čestné místo. Kdykoliv někdo přišel na návštěvu, otec vždy vedl návštěvníky nejdříve k portrétu syna a teprve potom mohli obdivovat vzácnou sbírku děl slavných mistrů.

Za několik let po této události muž zemřel. Podle poslední vůle měla být celá sbírka prodána na velké aukci. Sjelo se mnoho významných sběratelů a netrpělivě čekali až uvidí vzácná díla. Měli jedinečnou příležitost nakoupit obrazy mistrů.

Před nedočkavými účastníky se nejdříve objevil portrét syna. Aukcionář klepl poprvé kladívkem a oznámil: "za okamžik začne naše aukce. Kdo přijde s první nabídkou? Před vámi je portrét syna. Čekám na první nabídku! Kdo začne?". Nastalo rozpačité ticho. Pak se ze zadní řady ozval muž; křikl: "Chceme vidět mistry! Tenhle vynechte." Aukcionář však trval na svém. "Začínáme portrétem syna. Kdo udělá první nabídku? Kdo začne? Kdo dá sto, dvě stě?" Tentokrát se ozval rozčilený hlas: "Přišli jsme se podívat na Van Gogha, Rembrandta. Dejte se do pořádné dražby! Nechte portrét syna na konec." Aukcionář pokračoval. "Portrét syna! Nabízím portrét syna. Kdo začne, kdo chce koupit portrét syna?" Znovu nastalo trapné ticho. Konečně se vzadu ozval hlas. Patřil rodinnému zahradníkovi, který se na aukci přišel jen podívat. Tiše řekl: "Nabízím za portrét deset dolarů." Zahradník nepatřil mezi boháče a deset dolarů bylo vše, co u sebe právě měl. "Máme první nabídku. Deset dolarů, kdo dá víc?" Z obecenstva se ozvalo, "dejte mu to za deset, chceme mistry!". "Nabídka je deset dolarů, kdo dá víc, nabídne někdo dvacet?" Netrpělivost rostla a dav začal vřít. Nechceme portrét syna, chceme mistry. Přítomní chtěli vzácnější díla pro své sbírky a především si slibovali dobrou investici. Další nabídka nepřicházela a tak aukcionář zvedl kladívko se slovy: "Poprvé, podruhé" a po krátké pauze klepl po třetí. "Prodáno za deset dolarů!"

Muž, který seděl ve druhé řadě zvolal: "Konečně, dejme se do dražby!" Aukcionář však odložil kladívko se slovy: "Pánové, je mi líto, ale aukce je u konce". "Co bude s díly mistrů?" "Je mi líto, pánové, je po aukci". "Co bude s dalšími obrazy?"

"Je mi líto. Jsem vázán podmínkou poslední vůle. Když jsem byl určen, abych vydražil tuto sbírku, nesměl jsem jí prozradit, dokud nebude vydražen portrét syna. Teď všem oznamuji, že kupec portrétu syna získává nejen celou sbírku, ale stává se dědicem celé pozůstalosti. Ten, kdo koupil syna, dostal vše!"

Před dvěma tisíci lety dal Bůh svého Syna, aby zemřel hroznou smrtí na kříži, abychom coby dědicové Božího zaslíbení měli věčný život. Jsi dědic nebo kupec Božího zaslíbení? Dotkla se smrt Božího Syna Tvého srdce?

• Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá. Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. (1 Janův 5:12-13)

- Z internetu - autor neznámý -