V úvaze Davida Pitharta o knize P.E. Johnsona "Spor o Darwina" a její recenzi od J. Flegra mě dost šokovala následující věta: Samostatná kapitola pojednává o zkamenělinách, kdysi pýše darwinistů, dnes však při fatálním nedostatku přechodových forem, které bychom měli v souladu s postupnými změnami orgánů a druhů nalézt, spíše rozpaky budícím (z hlediska Darwinovy teorie) souborem nálezů.

Autor této věty si zřejmě neuvědomuje, že pochybnost ohledně existence přechodových forem naprosto a vůbec není argumentem speciálně proti darwinismu. Je to argument proti jakékoli, tedy i "nadpřirozenými" silami řízené evoluci. Pokud autoři takovýchto argumentů zároveň tvrdí, že nejsou ani zastánci nauky o stvoření, pak asi nezbývá než věřit, že oni věří v postupné vysazování nových biologických druhů na zeměkouli ufony, popřípadě radou siónských mudrců. Zvláštní pozornost si samozřejmě zasluhuje i samotná teze o nedostatku přechodových forem. Tento nedostatek má totiž svou dynamiku. Je stále větší a větší.

Před sto padesáti lety chyběla přechodná forma mezi šimpanzem a člověkem. Dnes chybí přechodná forma mezi člověkem a neandrtálcem, mezi šimpanzem a australopitékem, mezi australopitékem a homo habilisem, mezi habilisem a erektem, mezi homo erektem a neandrtálcem, a asi by se našly i některé další chybějící přechodné formy.

V posledních letech jsem vyslechl několik přednášejících se skeptickým vztahem k biologické evoluci. Zdaleka ne vždy šlo o fundamentalistické "waspy" (white-anglo-saxon-protestan- ty). Často šlo naopak o osobnosti ctihodné a nadprůměrně inteligentní. Mým posledním přednášejícím tohoto typu byl např. filozof Jan Sokol. Nikdy se mi ale nepodařilo zjistit, jaké jsou vlastně jejich představy.

- Petr Brodský, Vesmír 76, 703-4,97

(Autor Petr Brodský vystihl slabiny teistické evoluce, což mnozí teologové a křesťané dodnes nepochopili. Teistická evoluce je stejně nesoudržná jako Darwinova. Pozn. redakce.)