Je mé trápení větší, než bylo Jeho?
Je má bolest mučivější, než byla ta Jeho?
Jsou mé pocity více zrazovány, než byly Jeho?
Jsou mé emoce vyrvány a odhozeny pryč víc, než byly Jeho?
Pronikají má zranění do větší hloubky než Jeho?
Převyšuje má trpělivost tu Jeho?
Trvá mé utrpení déle než Jeho?
Váží mé slzy více než Jeho?
Jsem kritizován tak často, jako byl kritizován On?
Může má snášenlivost překonat Jeho?
Jsem ve větším opovržení než On?
Je na mne pliváno tak zlomyslně, jako bylo pliváno na Něj?

Bůh šeptá do mého srdce a říká: „Nikoliv, můj synu … pomysli na Něj!“

Pomysli na Toho, který vytrpěl kříž, nedbaje na potupu…
Pomysli na Toho, který odpustil svým trýznitelům…
Pomysli na Toho, který nesl tvé trápení v slzách…
Pomysli na Toho, který sám sebe zmařil, protože mu na tobě záleží…
Pomysli na Toho, který pro svět odložil svůj majestát…
Pomysli na Toho, který mlčel, když se na Něj chrlili urážky…
Pomysli na Toho, který nesl naše utrpení na svých zádech…
Pomysli na Toho, který neotevřel svá ústa, přesto, že o slovní zásobu neměl nouzi…
Pomysli na Toho, který vydržel tolik odporu od hříšných lidí…
Pomysli na Toho, který tak snadno odpustil svým nepřátelům a pořád je miloval…
Pomysli na Toho, který plakal…
Pomysli na Toho, který v úzkostech zápasil, když Jeho učedníci spali…
Pomysli na Toho, který nesl korunu upletenou z trní…
Pomysli na Něj ve chvíli, kdy Otec truchlí.

Pomysli na to, co všecko On musel snést od hříšníků.
Pomysli na to, co všecko On musel snést od hříšníků.

Inspirováno Žd 12,3