Odpovědět můžeme velmi jednoduše – nemůže. Popírání Božství Ježíše Krista znamená popírání Boží trojice a to ukazuje na zásadní neporozumění tomu, kdo je to Bůh. Pokud člověk alespoň v základních obrysech nerozumí otázce Boží trojice, nepřichází k Bohu, kterého zjevuje Písmo. Pokud někdo popírá Božství Ježíše Krista, nepřichází ke Kristu, jehož zjevuje Boží slovo, ale k „jinému“ Ježíši (viz 2K 11,4). A to znamená naprosté nepochopení evangelia. Bez pochopení a přijetí pravdy evangelia ale nemůže být nikdo zachráněn.

Když člověk přistupuje ke Kristu, musí alespoň nějak rozumět tomu, že Kristus je Bůh. Jinak by celá řada věcí, které se týkají spasení, nedávala smysl.

Především by Kristova oběť smíření byla naprosto nedostatečná. Pokud byl Kristus pouhou stvořenou bytostí a ne plně a cele Bohem, jak by mohl na sebe vzít Boží hněv namířený proti našim hříchům? Mohlo by nás nějaké stvoření – jakkoliv vznešené – zachránit?

Pokud Kristus není nekonečný a neomezený Bůh, můžeme si klást oprávněnou otázku, zda je naše spasení dokonané, dokonalé a kompletní. Pokud by naše spasení cele záviselo na stvořené bytosti, mohlo by být dokonalé? Stejně jako v předchozím případě musí být naše odpověď záporná. Boží slovo nás varuje před tím, abychom hledali spásu u člověka (Ž 60,13).

Kromě toho, pokud by spasení záviselo na Kristu, který není věčným Bohem, ale byl stvořen, potom to znamená, že veškerá sláva za spasení náleží stvoření a nikoliv Stvořiteli. To by bylo proti všemu učení Písma, které říká, že:

• U Hospodina je spása! (Jon 2,10)

Pokud Kristus není věčný Boží Syn, potom nelze mluvit o Trojici a nemůžeme také mluvit o Bohu jako osobě a o Bohu, který může žít ve vztahu. Pokud zde Boží láska nebyla od věčnosti mezi jednotlivými osobami Boží trojice, potom je Boží láska k člověku něčím neosobním, neuchopitelným, všeobjímajícím a nedefinovatelným. Taková láska by znamenala, že Bůh miluje kámen stejně jako člověka.

Jestli připustíme, že Ježíš není Bůh, tak to znamená, že uctíváním Krista se dopouštíme modloslužby, protože uctíváme stvořenou bytost. Boží slovo nás vede k uctívání Krista (Fp 2,9-11; Zj 5,12-14) i k modlitbám ke Kristu (2K 11,8), což znamená, že Kristus musí být Bůh. Bůh svou slávu nikomu nedá (Iz 42,8).

Je nezbytné, aby křesťan věřil pravdivým věcem o Kristu. Apoštol Jan říká, že nikdo nemůže být spasen bez toho, aby věřil pravdě o Kristu, tedy v Jeho Božství a lidství (J 20,30-31; 1J 2,22; 1J 4,2-3; 2J 7). Křesťan tedy nemůže popírat Kristovo Božství. Kdo ho popírá, není křesťanem.

Musíme však rozlišovat mezi pasivní nevědomostí způsobenou nedostatkem informací a aktivním odmítáním učení o Kristově Božství. Zatímco v tom prvním je naděje, to druhé přináší jenom odsouzení. Je zřejmé, že žádný člověk nepřichází ke Kristu s plným a jasným porozuměním toho, kdo Kristus je. Ale každý, kdo je Otcem přitahován ke Kristu (J 6,44), je také Otcem o Kristu vyučen (J 6,45), je mu zjevena pravda o Kristu (Mt 16,17) a bude Duchem svatým vyučován dále (J 14,17-26). Kdo však aktivně popírá Kristovo Božství, nezná skutečného Ježíše Krista, není narozen z Boha a žije pod Božím hněvem. Takový člověk musí činit pokání, prosit Boha o milost a modlit se za to, aby mu Bůh dal Ducha moudrosti a zjevení, aby poznal Boha a Jeho Syna, Ježíše Krista (Ef 1,17).