Celkem deset let jsem se poklidně proháněl hladkou asfaltovou dálnicí teologie svobodné vůle. Postupem času jsem si však začal všímat toho, jak nedotčený svět okolo mě začíná ztrácet svůj lesk. Zvlněné zelené kopce a jasně modrá obloha zbledly a byly nezáživné a bez života jako neplodná zimní krajina. Tehdy jsem si všiml, že to ve skutečnosti není prostředí, které se změnilo. Byl to Pán, který sňal růžové brýle sedící na špičce mého nosu. Brýle, o nichž jsem v té době, kdy jsem žil v blažené duchovní nevědomosti, ani netušil, že je nosím. Poprvé po svém znovuzrození jsem spatřil současnou církev zvnějšku svého omezeného pohledu. Začal jsem si klást otázky nad učením a církevní tradicí, kterým jsem posledních deset let pevně věřil. Žasl jsem nad metodami, jež nepramenily ze stránek Písma, ale byly pevně usazené v myslích a dobrých úmyslech moderních evangelikálů. Ach, odkud všechny tyto výmoly pocházejí? Na dálnici jsem objevil mýtnou bránu, a mám obavy, že poplatek je příliš vysoký.

V posledních dvou letech, kdy jsem navštěvoval letniční církev (Assembly of God) jsem byl ve svém duchu znepokojen několika záležitostmi, které tato církev schválila jaksi ze zvyku běžet za každým výstřelkem, který ji právě přišel do cesty (Promise Keepers, Život s jasným cílem). Vnímám, že směřování církve se změnilo, a nikoliv k lepšímu. To, co se děje v mé církvi, svědčí o tom, co se děje v evangelikálních církvích po celém světě. Někteří to nazývají mega-církevním hnutím, já bych to však pojmenoval konkrétněji: ‚marketingově zaměřené‘ církevní hnutí. Poznámka: tento název nepochází z mé hlavy. Existuje několik knih, které zmiňovaný výraz používají. Je s podivem, že ačkoliv zde toto hnutí existuje již více než 15 let, znovuzrozen během něj, jsem ho až do nedávné doby nebyl schopen rozpoznat. Duch svatý ve mně jednal a já začínal rozumět. Zde jsou některé stručné popisy trendů z mé církve, které mě začaly probouzet k poznání pravdy.

• Učení Johna Maxwella zaplavilo naši církev. Nezajímal jsem se příliš o jeho knihy, přesto jsem několik z nich prostudoval. Jak se zdá, jeho veškeré vyučování je založeno na obchodních modelech vedení a na sebeúctě. Nevybavuji si mnoho detailů, jelikož se snažím tomuto učení se vyhnout. Podle mého skromného názoru však jeho knihy postrádají ústřední biblické pravdy, a proto jsem se podivoval, že je má církev svým členům předkládala.
• Dovolte mi nejprve říci, že si našeho pastora velmi vážím. Má srdce pro evangelizaci, a především pak podporuje misie po celém světě. Je to dobrý vůdce a v průběhu let pomohl naší církvi se rozrůst. Za obsahem jeho kázání ale již nestojím. V batolecí fázi mého křesťanského života jsem se domníval, že jsou velmi dobré, nicméně nikdy ne skvělé. Během času mi můj rozlišovací radar ukázal na některé věci. Jeho poselství jsou z větší části praktického rázu a směřují k naplnění emociálních potřeb členů sboru. Náš pastor přijal ideály předkládané muži jako Rick Warren, kteří si myslí, že lidé přijmou křesťanství (a nakonec i samotného Krista) skrze kázání zaměřené na současné (vypozorované) potřeby posluchačů. Na rozdíl od některých moderních evangelistů, které jsem slyšel či četl, však kázání našeho pastora nejsou prázdná. Co mě však znepokojuje, jsou jeho poselství tematizovaná podle populárních kulturních trendů, které se soustřeďují více na člověka než na Boha. Na rozdíl od mnoha dalších kazatelů v tomto hnutí, se náš pastor spoléhá na Písma více, než je zde zvykem, přesto však Písma nejsou středobodem jeho kázání. Jsou používaná pouze jako odrazový můstek nebo jako prohlášení na podporu jeho ‚na člověka zaměřené‘ myšlenky. Jen málo z toho, co učí, je všeobecně doktrinální. Po mnoho let jsem se domníval, že jeho způsob kázání je tou správnou cestou, jak kázat sboru. Pak jsem ale objevil slavnou, téměř zapomenutou metodu výkladového kázání. Jak zoufale moc dnes církev potřebuje tento druh kázání! Zaměření na kříž, a nikoliv na své osobní potřeby je jádrem každého skutečného evangelizačního kázání.
• Výcvik učedníků neprobíhá v dostatečné míře. Naše církev nabízí skutečně velmi málo vyučování základů víry pro nově obrácené a totéž platí pro výuku křesťanů v oblasti svatosti, věrnosti, evangelizace a dalších. Nedělní škola pro dospělé se skládá ze sledování videa (obvykle od Joyce Meyers nebo Joela Osteena) a sekce otázek a odpovědí po jeho skončení.
• Naše církev rovněž v určité míře přijala trend, který se snaží zabavit zástupy. Není to však tady až tak velký problém. Nepotřebujeme hrát scénky, tancovat, nepotřebujeme hlasitou hudbu k nalákání lidí, a udržení těch, kteří již tady jsou. Někdy děti (i dospělí) trénují celé týdny nějakou divadelní hru nebo tanec, které pak trvají několik krátkých minut, a kromě toho, že pobaví publikum, mají minimální či nulový výsledek pro Boží království. Jaká ztráta času, který by mohl být použit mnohem moudřeji v přípravě učedníků zběhlých v Božím slově.
• Metody evangelizace. Toto je opravdu závažný bod. Léta jsme v církvi dělali ‚evangelizační výzvy‘ na konci téměř každého shromáždění, které spočívaly k pozvání hříšníků dopředu, aby mohli získat spasení. Přijal jsem to jako normu a nikdy jsem to nezpochybňoval jako platný prostředek k přivedení lidí do království, ovšem pouze do té doby, než pastor změnil svůj přístup. Před více než dvěma lety namísto tradiční výzvy zavedl modlitbu spasení. Na konci téměř každé nedělní ranní bohoslužby představí poněkud rozředěnou evangelizační výzvu (alespoň ve srovnání s jeho dřívějšími výzvami), v níž se obvykle vyhýbá slovům s negativní konotací, jako je hřích, peklo a hněv. Poté vede celé shromáždění k tomu, aby opakovalo modlitbu hříšníka, ve které se zmiňuje pokání z hříchu a víra v Pána Ježíše Krista. Na závěr s jistotou tvrdí: „Pokud jsi tuto modlitbu vyslovil, a byl upřímný ve svém srdci, tak jsi nyní znovuzrozený.“ Ještě dlouho předtím, než jsem poznal propastné rozdíly mezi teologií arminiánů a kalvinistů, výše citovaná věta působila naježení chlupů na mých rukou. Nebyl jsem si tehdy jistý, zda chápu, proč mi to tak moc vadí a v nadcházejících měsících jsem o tom však hodně přemýšlel.

A to byl začátek mé cesty k reformaci. V dalším příspěvku vysvětlím, jak jsem dospěl k přijetí učení kalvinismu a objevil ryzost reformační teologie.