Scházíme se již ke dvanáctému pokračování o Boží absolutní svrchovanosti v Jeho prozřetelnosti. Pokaždé pro osvěžení začínáme s opakováním šesti principů, které navýsost potvrzují plnou svrchovanost Boha ve světě viditelném i neviditelném. Zde jsou:

I. Bůh má pro svět Svůj jednoznačný plán a záměr.

II. Bůh má všechno pod Svým svrchovaným dohledem a vše spojitě ovládá a řídí tak, aby celé stvoření dovedl k plánovanému záměru, který prozřetelně předurčil.

III. Každý, tedy i Ďábel, pracuje podle Božích instrukcí, aby vše, podle Jeho plánu a záměru, spělo k Jeho prozřetelně ustanovenému cíli.

IV. Bůh trestá i ty, které sám používá, aby i jejich zvrácené dílo optimálně přispělo k dosažení Božího záměru.

V. Všechno je od Boha, ale Ďábel je agentem, podněcovatelem všeho zla.

VI. Ačkoliv všechny nemoci a utrpení jsou součástí Božího záměru a jsou plně pod jeho kontrolou, neznamená to, že jsou všechny nutně Božím trestem za jistý specifický hřích.

Předposledně a posledně a jsme se podívali na poslední, šestý princip absolutní svrchovanosti Boha, totiž,:

VI. Ačkoliv všechny nemoci a utrpení jsou součástí Božího záměru a jsou plně pod jeho kontrolou, neznamená to, že jsou všechny nutně Božím trestem za jistý specifický hřích.

Dnes bych se chtěl zabývat otázkou zla. Jeden z mých nejlepších přátel po vyslechnutí posledních pořadů namítl, že když Bůh dopouští a sesílá zlo prostřednictvím Satana, potom musí Sám zlo obsahovat, musí být dobrý a zlý současně; prostě, musí být také původcem zla. To přece dává smysl, když všechno, co bylo stvořeno, pochází od Boha. Proto chci dnes zopakovat, co jsme už asi před rokem probírali - Co je to zlo. Musíme pochopit definici zla. Udivuje mne, v jak úzkém okruhu otázek se stále pohybujeme, stále dokola a dokola. Tak tedy:

CO JE ZLO?

Když mluvíme o zlu, tak máme na mysli třeba vraždy, znásilnění, pornografii, zemětřesení, nemoci, bolest, lži, závist, války, hladomory. Zla je tolik, že bychom byli schopni sestavit mnohem delší seznam zlých věcí než dobrých. Co však dělá zlo zlem, co je to vůbec zlo, když se na něj podíváme? Někteří tvrdí, že zlo je podstata, která pronikne věcmi a záležitostmi a zkazí je - třeba virus nakazí tělo, lež pokazí mezilidský vztah. Násilí zabije. Jiní zase tvrdí, že zlo je soupeřící síla s vesmírnou silou. Jestliže však Bůh udělal všechno, potom musí být zodpovědný i za zlo, to tvrdí nepřeberná spousta lidí. Argumentují v této logické posloupnosti:

1. Bůh je stvořitel všeho, co je.

2. Zlo je něco.

3. Proto Bůh musel stvořit zlo.

Samotný logický postup ale nezaručuje pravdu. Neplatné předpoklady správně logicky zpracované zaručují neplatný, tedy chybný závěr.

První předpoklad, že Bůh je stvořitel všeho, co je, je platný. Až se teď zdá, že bychom měli popřít, jako panteisté, realitu zla, abychom se vyhnuli závěru a ochránili Boha, že je stvořitelem zla. To ale nejde. Panteisté tvrdí, že zlo je přelud, jen halucinace. My realitu utrpení ale vůbec nepopíráme! Jak z toho ven? My, bibličtí křesťané, však popíráme, že by zlo byla nějaká látka, substance, aniž bychom popřeli jeho skutečnost. Zlo je skutečné, reálné, ale není ani věcí, ani substancí. Proto druhý předpoklad, že zlo je něco, je z biblického pohledu neplatný. Hned to vysvětlím. Zlo je to, co věcem a záležitostem chybí. Bůh stvořil všechny věci a záležitosti stoprocentně dobré, tedy dokonalé. Když však dobro, nebo dokonalost, ve věcech a záležitostech chybí, potom ten nedostatek dobra nazýváme zlem, špatnou funkcí. Zlo tedy není ani látka ani substance, ale nedostatek dobra, nedostatek stoprocentní dokonalosti. Dobro je 100%, zlo je již 99.9%. Jestliže mi třeba chybí kuří oko na noze, tak to není zlo, protože kuří oko na noze nemá být, noha je dokonalá bez kuřího oka. Jestliže mi však chybí oko v očním důlku, tak to zlo je, protože v očním důlku oko má být, aby byla hlava dokonalá. Zlo je tedy nedostatek toho, co by mělo být. Jestliže člověk má nedostatek laskavosti, lásky, ohledu ve svém srdci vůči druhým lidem, potom z tohoto nedostatku může i zavraždit. Zase, zlo je nedostatek dobra, není to žádná soupeřící síla nebo látka s dobrem. Zlo je ve skutečnosti cizopasník, který nemůže existovat mimo prostor, který by měl být vyplněn spojitým solidním dobrem, tedy dokonalostí. Plný zdravý zub je dobrý. Díra v zubu je zlo, protože není vyplněna dobrou zubovinou. Zlo je nedostatek dokonalosti. Zlo není něco navíc, zlo je už nepřítomnost i toho nejmenšího nedělitelného kvanta dokonalosti. Jestliže ve čtyřválci nezapaluje jedna svíčka, obviníte inženýra že naprojektoval klepající se motor? Nedostatek jedné funkce, jež je součástí celistvé dokonalosti, způsobí zlo. Pojďme do Bible. Ta neustále připodobňuje dobro a dokonalost ke světlu, zlo a nedokonalost ke tmě. Pochopme následující verše:

Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. (Římanům 13:12)

Skutky zla jsou tedy skutky tmy. Skutky dobra můžeme činit jen vyzbrojeni světlem

Vy však jste ,rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu`, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1. Petrův 2:9)

Zde platí totéž. Když jsme byli zlí, byli jsme ve tmě, v Kristu jsme v Jeho podivuhodném světle.

A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. (1. Janův 1:5)

Zde se dovídáme, že Bůh je světlo a neobsahuje ani to nejmenší kvantum nesvětla, tedy tmy. Musíme si uvědomit, že tma nemá substanci, nemá žádnou podstatu. Tma je nedostatek světla, proto černá není ani barva. Ze zelené, modré a červené černou nenamícháme. Černotu dostaneme jenom tehdy, když tyto tři základní barvy světla zhasneme, když vypneme světlo vůbec. Podobně, zlo není něco, zlo nemá substanci, zlo je nedostatek dobra. Realita zla nespočívá tedy v tom, že by zlo mělo podstatu, tu nemá. Zlo je reálné proto, že chybí podstatná dokonalost. Bůh zlo nestvořil. Dobro a dokonalost Bůh neustále a spojitě udržuje a konzervuje svým světlem. Odtáhne-li se, věci a vztahy pohasínají. Svět se nestává zlým tím, že by Bůh do něj vlil nějaké Jím stvořené zlo. Naopak! Svět se stává zlým a nedokonalým, protože Bůh odlije ze světa Sebe, svoji konzervační dokonalost, Svoje udržující světlo.

A už vás slyším. Tak přece je v Bohu nedokonalost, když se odtáhl od svého stvoření a tak způsobil zlo! Nejprve, tohle je protiřečení. Právě to, že Jeho přítomnost definuje dokonalost a dobro, už vylučuje, že by byl původce zla. Člověk se odtáhl od Boha, protože si zvolil žít z vlastní síly. V tom mu Bůh ve své dokonalosti bránit nemohl, protože na dobrovolnosti volby ,před kterou byl člověk postaven, spočívá láska; roboti přece nemilují. Odtažení člověka od Boha se nazývá duchovní smrt. Nedostatek Božího světla ve stvoření je tma, tedy zlo. Člověk se odtáhl, zemřel duchovně. Bůh se ale k člověku neustále přibližuje svojí láskou, kterou projevil Svojí smrtí na kříži.

Pojďme dále, a rozeberme si podrobněji, co jsme již řekli. Zlo také můžeme definovat jako shodu zlých souvislostí nebo vztahů. Když vezmu dobrou pušku a nabiji ji dobrou patronou, zalícím ji k mé dobré hlavě, ve které je dobře vidící oko, a na dobrou spoušť položím můj dobrý prst, který uposlechne můj dobrý mozkový signál a zmáčkne, potom se může dostavit velmi zlý následek. V tomto případě je zlo disharmonie dobrých věcí. Vzpomínáte na morálku? Tam jsme si řekli, že dobrá morálka je jako hudba - harmonie not, tedy souzvuk jednotlivých přání, tužeb a pudů, které samy o sobě nejsou zlé. Avšak jejich nevhodná disharmonie falešná hudba je špatná morálka, tedy zlo. Puška je dobrá ke sportu, rozhodně ne k zabíjení lidí. Stejně jako mrazák je dobrý k uchování masa, ale špatný k tomu, abychom do něj někoho zavřeli a usmrtili jej zmrznutím. Špatné vztahy jsou špatné proto, protože tomuto vztahu, i mezi neutrálními věcmi, něco chybí. Notám chybí souzvuk, správná harmonická vazba, puška i mrazák byly použity k usmrcení. Takže si ještě jednou zopakujeme definici zla: Zlo je nedostatek souzvuku, harmonie ve vztahu mezi dobrými věcmi nebo záležitostmi.

ODKUD SE ZDE VZALO ZLO?

Na počátku byl dokonalý perfektní Bůh. Dokonalý Bůh stvořil dokonalý svět, vesmír se vším, co obsahuje. Jak se tedy zlo vplížilo do dokonalého světa? Shrňme si vše do následujících třech bodů:

1. Každý tvor, kterého Bůh stvořil, je dokonalý.

2. Dokonalé tvorstvo ale nemůže udělat nic, co by bylo nedokonalé.

3. Takže, každý Bohem stvořený tvor může udělat jen to, co je dokonalé.

Už víte, kam mířím? Ateisté uvažují velmi podobně a výše uvedené tři body obrátí proti nám, a namítnou: Jestliže Adam s Evou byli dokonale stvoření tvorové, jak je možné, že padli? Jak to, že podlehli? Jenom to, křesťane, nesváděj na hada, to bys jenom ten nezodpovězený problém odsunul o krůček zpět, protože Bůh přece stvořil tvora hada dokonale taky - nebo nestvořil? Takto jsem se vítězoslavně holedbával svou nadkřesťanskou nadřazeností kdysi také. Když jsme si povídali o šesti náboženských systémech, tak jsme viděli, že některé z nich si představují, že kromě Boha musí existovat nějaká další síla působící proti Bohu, kterou Bůh nemá pod palcem. Kdyby něco Bůh neměl pod palcem, tak to už by byl další bůžek a byli bychom v polyteismu s nejméně dvěma omezenými bůžky, jedním dobrým a jedním zlým. Dalším nebiblickým vysvětlením by mohlo být, že Bůh nakonec přece jenom dobrý není, jak se všeobecně předpokládá.

Biblické řešení však vězí v rozdílném chápání dokonalosti. My, hříšní, a Bůh máme rozdílné pojetí dokonalosti. Shrňme si naše předpoklady do následujících čtyřech bodů:

1. Bůh stvořil vše dokonale.

2. Jeden z dokonalých tvorů - člověk, které Bůh stvořil, byl stvořen k Jeho obrazu s dokonalou svobodou rozhodování.

3. Svobodné rozhodnutí je příčinou zla.

4. Tedy nedokonalost, tj. nedostatek dokonalosti, může povstat z absolutní dokonalosti nepřímo skrze svobodné rozhodnutí.

Nejdůležitější rys, který určuje absolutní dokonalost člověka i andělů, je dokonalá svoboda rozhodování. Prosím nezaměňme svobodné rozhodování za svobodnou vůli. Neomezenou svobodnou vůli má jenom Bůh. Člověk má opravdový výběr v tom, před co je postaven svobodnou a svrchovanou vůlí Boha. Svoboda rozhodování je dokonalost, jež je nutná, aby svobodný tvor mohl milovat. Láska je nejdokonalejší ctnost, nejvyšší motiv, proč Bůh tvořil, byla láska. Proto stvořil člověka ke svému obrazu se svobodou rozhodování. Bůh se chtěl z lidí veselit jako se ženich veselí z nevěsty. Tím, že nám dal svobodu rozhodování, současně otevřel dveře nedostatku dokonalosti, tj, nelásce, tedy zlu. Abychom měli opravdovou svobodu volby, musíme mít na vybranou. Svoboda rozhodování bez volby neexistuje. Svoboda je definována volbou. Jistě, Bůh velmi vědomě připustil tuto riskantní alternativu. To jej ale v žádném případě nečiní zodpovědným za zlo. Automobilka také není odpovědna za to, že svobodně opilý řidič přejede dítě s jejím automobilem. Co může být dokonalejšího než svobodné rozhodnutí plodící lásku? My lidé konáme činy Bohem stvořené svobody. Bůh, nepřímo skrze absolutní dokonalost, zlo umožnil, člověk zlo uskutečnil. To, že člověk mohl uskutečnit zlo, vlastně vykresluje, jak dokonale je lidská svoboda rozhodování stvořena. Dále nám zlo v tomto světě dokazuje, že Bůh bere nejvážněji naše svobodné rozhodnutí, které absolutně a plně respektuje, protože je to lidská jedinečná vlastnost, kterou se člověk liší od všech zvířat a právě v ní je Bohu podoben; Takže, nedokonalost, zlo, je následek zneužití naší mravní dokonalosti.

Máme-li odpovědět skeptikovi, jak to, že i had, který svedl Evu s Adamem byl už zlý, odpovíme úplně stejně. Nejdokonalejší stvoření, Světlonoš, Lucifer měl svobodu rozhodování také.

Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! A v srdci sis říkal: "Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. (Izajáš 14:12-13)

Satan se proti Bohu svobodně vzbouřil. I to Bůh respektoval. Jeho vzpoura se stala vzorem veškerému následnému hříchu. Někteří lidé se mohou zeptat: "Co způsobilo, aby Lucifer zhřešil?" Taková otázka má stejnou podstatu, jako co způsobilo první nezapříčiněnou příčinu. Tím jsme si už prošli. Jedno je ale jisté. Nic kromě Luciferova svobodného rozhodnutí nezpůsobilo jeho vzpouru. Celý jeho hřích byl způsoben pouze jeho dokonalou svobodou rozhodování. Lucifer byl první příčinou svého vlastního hříchu a nemůžeme jít dále, hledat něco nebo někoho mimo Lucifera, co způsobilo jeho pád. Podobně, když my hřešíme, tak jsme příčinou zla, které konáme následkem naší volby.

Tímto jsme zakončili naše poslední pokračování o Svrchovanosti Boha. Děkuji vám, že jste vydrželi, děkuji vám za vaši trpělivost.