Scházíme se ke třetímu pokračování o Boží absolutní svrchovanosti v Jeho prozřetelnosti. V minulých pořadech jsme si vyjmenovali šest základních principů, které potvrzují Boží svrchovanost a absolutní suverenitu ve světě viditelném i neviditelném. Osvěžme si je:

I. Bůh má pro svět Svůj jednoznačný plán a záměr.

II. Bůh má všechno pod Svým svrchovaným dohledem a vše spojitě ovládá a řídí tak, aby celé stvoření dovedl k plánovanému záměru, který prozřetelně předurčil.

III. Každý, tedy i Ďábel, pracuje podle Božích instrukcí, aby vše, podle Jeho plánu a záměru, spělo k Jeho prozřetelně ustanovenému cíli.

IV. Bůh trestá i ty, které sám používá, aby i jejich zvrácené dílo optimálně přispělo k dosažení Božího záměru.

V. Všechno je od Boha, ale Ďábel je agentem, podněcovatelem všeho zla.

VI. Ačkoliv všechny nemoci a utrpení jsou součástí Božího záměru a jsou plně pod jeho kontrolou, neznamená to, že jsou všechny nutně Božím trestem za jistý specifický hřích.

Takže, teď si budeme brát bod po bodu.

I. Bůh má pro svět Svůj jednoznačný plán a záměr.

Tento princip objasňuje Boží plán a záměr. Bohu nikdo nemůže poradit, Bohu nikdo nemůže diktovat. Je svrchovaný, a to je dokonale uklidňující zjištění, které jej neskonale vyvyšuje:

Rozhodne-li se k čemu, kdo to zvrátí? Udělá, co se mu zachce. (Jób 23:13)

V kraličtině - duše Jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

Boží plán a záměr v tomto hříchem padlém světě je jasný:

...(přebohatou milostí) nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy. (Efezským 1:8-12)

Z toho všeho vyplývá:

1. Bůh má plán. Bůh je jednomyslný - co Jeho duše požádá, to se stane.

2. Boží rozhodnutí absolutně platí a je nezvratitelné - kdo to zvrátí?

3. Bůh svůj záměr vždy dotáhne ke zdárnému vyplnění - udělá, co se mu zachce.

4. Boží plán zahrnuje všechno co se musí stát - On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání.

Všechno, co se stane, ať dobré nebo zlé, všechno je pod Boží rukou a usměrňuje ty, kdo Boha milují. Zde je důkaz:

Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. (Římanům 8:28)

Chci ještě zdůraznit, že Boží plán je specifický a že zahrnuje veškeré stvoření do posledního věcného nebo duchovního kvarku. Bůh nezapříčiněně přebývá, Je že Je, ve svém věčném nepřístupném světle. Je mimo své časoprostorové a duchovní stvoření, jehož není součástí. Proto se rozhoduje svrchovaně ve své nejmoudřejší trojjediné Svaté radě; podle vlastní svrchované svobodné vůle; nikým neovlivněn. Vše, co se v duchovním a časoprostorovém světě musí stát, je Jím nezvratitelně předustanoveno.

Vím, že někteří z vás již nyní namítáte, že přece také máme svobodnou vůli. Ano, jistě, máme svobodu rozhodnutí. Buďme zatím trpěliví, ke všemu se v příštích pořadech vyjádříme.

Upevněme zatím naše stanovisko některými dalšími texty:

Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.(Žalmy 115:3)

Všimněme si, že Bůh je v nebesích, to znamená, že je v tom nepřístupném světle, kde se nám vše zdá, z časoprostorového pohledu člověka, paradoxní.

Boží vůle vše svrchovaně řídí a ustanovuje ať je to kdekoliv, kdokoliv nebo cokoliv:

Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních. (Žalmy 135:6)

Bůh, protože žije v námi nepřístupném, a proto nepochopitelném světle, rozhoduje o všem, a jak se rozhodl, tak se musí stát.

Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí a co se mi líbí, uskutečním. (Izajáš 46:10)

Bůh má plán a ten uskuteční. Jestliže chtěl dát Mojžíšovi zemi krále Síchona, tak se rozhodl na věčnosti, před založením světa Síchonovi zatvrdit srdce.

Ale chešbónský král Síchon nesvolil, abychom jí prošli (tu zemi), neboť Hospodin, tvůj Bůh, zatvrdil jeho ducha a dal mu srdce zpupné, aby ti ho (Síchona) vydal do rukou, jak se dnešního dne stalo. (Deuteronomium 2:30)

Vím, následující verš se mnoha upřímným ochráncům Boha nebude líbit, ale nemůžeme se mu vyhnout. Zde Bůh odstupuje a sesílá zlého ducha na Saula. Bůh je opravdu plně a totálně svrchovaný:

Duch Hospodinův odstoupil od Saula a přepadal ho zlý duch od Hospodina. (1. Samuelova 16:14)

Bůh vždy dosáhne svého záměru. Sledujme následující příběh. z 2. Samuelovy, 17. kapitoly, verše 1 - 14.

V 1-3 verši Achítofel dává Abšalómovi dobrou radu:

Achítofel pravil Abšalómovi: "Dovol, abych vybral dvanáct tisíc mužů a hned této noci se vydal pronásledovat Davida. Dostihnu ho, až bude zemdlený a skleslý, a překvapím ho. Všechen lid, který je s ním, uteče a já osamoceného krále zabiji. Všechen lid obrátím k tobě; vrátí se všichni, až na muže, kterého hledáš. Všechen lid bude mít pokoj."(2. Samuelova 17:1-3)

Ve 4. verši se dovídáme, že rada byla přijatelná, a Abšalóm i starší Izraele byli hotovi k akci:

Abšalómovi i všem izraelským starším se to líbilo. (2. Samuelova 17:4)

V 5-13 verši Chúšaj Arkijský dává schválně špatnou radu. Poslouchejme:

Abšalóm však poručil: "Ať je povolán také Chúšaj Arkijský. Poslechneme si i jeho výrok." Když Chúšaj přišel k Abšalómovi, Abšalóm mu pravil: "Toto navrhuje Achítofel. Máme jednat podle jeho slova? Ne-li, vyslov se." Chúšaj Abšalómovi odvětil: "Rada, kterou dal Achítofel, není v tomto případě dobrá." A Chúšaj pokračoval: "Ty znáš svého otce i jeho muže, že to jsou bohatýři a že jsou rozhořčeni jak osiřelá medvědice v poli. Tvůj otec je bojovník, ten nebude nocovat s lidem. Jistě je už ukryt v nějaké strži nebo na jiném místě. Když někteří z tvých hned na začátku padnou, někdo to uslyší a roznese se: "Lid, který jde za Abšalómem, byl poražen!" Nakonec ztratí odvahu i ten nejstatečnější muž lvího srdce. Celý Izrael přece ví, že tvůj otec je bohatýr a že ti, kteří jsou s ním, jsou muži stateční. Proto ti radím: Nechť se k tobě shromáždí celý Izrael od Danu až k Beer-šebě. Bude jich jak mořského písku. A ty táhni do bitvy osobně. Přitrhneme na jedno z těch míst, kde se on zdržuje, a padneme na něho jako rosa na roli. Nezbude z něho a ze všech mužů, kteří jsou s ním, ani jeden. Stáhne-li se do města, snesou všichni Izraelci k tomu městu provazy. Budeme vláčet jeho znamení až do úvalu, že se z něho nenajde ani oblázek."(2. Samuelova 17:5-13)

Jak víme, že druhý rádce dal záměrně špatnou radu Abšalómovi? 14. verš nám to prozradí:

Abšalóm a všichni izraelští muži prohlásili: "Rada Chúšaje Arkijského je lepší než rada Achítofelova." To Hospodin přikázal překazit dobrou radu Achítofelovu, aby na Abšalóma uvedl zkázu. (2. Samuelova 17:14)

Musíme si zde uvědomit, že to byl Bůh Hospodin, který měl plán zmařit Abšalómovy plány; byl to Bůh, který způsobil, že Abšalóm a jeho starší uvěřili špatné radě Chúšaje Arkijského; a byl to Bůh, který způsobil, že Abšalóm a jeho starší nepřijali dobrou radu Achítofelovu. Bůh měl v plánu uvést na Abšalóma zkázu, a tak se Jeho svrchovaná vůle projevila a uskutečnila.

Pojďme a podívejme se, kdo je Pánem všech demokratických voleb. Ujistěme se, kdo má pod kontrolou mocenské boje všech uzurpátorů moci. Zklidněme se, neboť historie má řád a směřuje k jednomu, ke království Božímu:

Promlouval takto: "Požehnáno buď jméno Boží od věků až na věky. Jeho je moudrost i bohatýrská síla. On mění časy i doby, krále sesazuje, krále ustanovuje, dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum." (Daniel 2:20)

Nejenže se historie i budoucnost odtáčí podle Boží svrchované vůle a mocipáni jsou u moci pouze a jenom skrze Boží vůli, ale Bůh navíc řídí i jejich "svrchované" rozhodování. Poslouchejme:

Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí. (Přísloví 21:1)

Představte si veletok na Boží dlani. Kam dlaň nakloní, tam veletok, královo srdce, teče. Až se zdá, že Bůh je jenom loutkář. Rozhodně není. O tom budou příští pořady. Jenom chci předeslat, abych vás uklidnil, že za loutky by Bůh svůj život na kříži neobětoval.

Co platí o nejvyšších, to jistě platí i o střední vrchnosti v tom dobrém i zlém slova smyslu. Podívejme na Piláta. Ten na Ježíše spustil:

Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl. Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: "Odkud jsi?" Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď. Pilát mu řekl: "Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?" Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu." (Jan 19:8-11)

Ani jeden král, president nebo tajemník nemá autonomní moc. Všechno, tedy i jakákoliv moc pochází z Boží vůle, všechno pochází shůry a nic, zhola nic není samo sebou. Bible navýsost vyvyšuje Boha. Jeho svrchovaná svatost je nesmírná. Tu si ani nemůžeme uvědomit. Bůh není senilní bělovlasý pán. Bůh je Pánem nad vším, co je a co je, je skrze Jeho vůli a nic mimo jeho stvoření není, jinak by nebyl nekonečný, ale to už tady bylo. takže:

A těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma pojmou nevěstku v nenávist, oberou ji o všecko až do naha a budou rvát její tělo a spálí ji ohněm. Neboť Bůh jim vložil do srdce, aby provedli jeho záměr, řídili se jedním úmyslem a odevzdali šelmě svou královskou moc, dokud se nedokoná, co Bůh řekl. (Zjevení 17:16-17)

Zde vidíme deset království, deset králů, kterým Bůh vložil do srdce, aby provedli Boží záměr, aby zničili veliké město panující nad králi země. Králové ani netuší, že pracují ke zdaru Božího záměru. Jestliže rozumíme tomuto klíčovému biblickému principu, potom nás nemůže vyděsit u moci ani Hitler ani Stalin. Konečné slovo má jen Bůh a nikdo jiný. Představme si, kdyby Bůh neměl se Stalinem nebo Hitlerem nic společného. Kdyby byli k moci dosazeni svrchovaně Ďáblem. To by byl konec definitivní. To by byla hrůza. Vždyť bychom potom byli opravdu v jejich rukách.

Už jste někdy slyšeli lidi, jak říkají, že co si sami neudělají, tak nemají? Já už mnohokrát. Problém tohoto názoru však vězí v tom, že svrchovanost jejich rukodělné a mozkodělné dovednosti, šikovnost jejich rukou a rozumu totiž neexistuje; jejich šikovnost, schopnost projektovat a vyrábět nevyvěrá z nich samotných, jejich um není suverénní. Zaposlouchejme se:

Dal jsem mu také k ruce Oholíaba, syna Achísamakova z pokolení Danova. A do srdce každého dovedného řemeslníka jsem vložil moudrost, aby zhotovili všecko, co jsem ti přikázal: (Exodus 31:6)

Myslíte, že byl král Šalamoun moudrý a inteligentní sám od sebe? Šalamounova bystrost nebyla vůbec svébytná:

Celá země vyhledávala Šalomouna, aby slyšela jeho moudrost, kterou mu Bůh vložil do srdce.(1. Královská 10:24)

Co máme oslavovat? Einsteinovy schopnosti nebo Toho, kdo mu je vložil do srdce? Jednou se mne na přednášce otázali, zda-li Bůh má něco do činění s Poborského gólem, který nás dostal do finále Evropského poháru. To bych řekl, že má. Poborský má fotbalový talent od Boha, ne ze sebe. Jistě, píle musí být, to vše budeme později rozvíjet.

Vše je zatím jen naznačeno. Zatím si pamatujme tedy první princip:

I. Bůh má pro svět Svůj jednoznačný plán a záměr.

Bůh má plán a záměr pro každého jednotlivce. Pro vás i pro mne. Co Bůh vyhlásí, to se stane. K tomuto tématu se budeme neustále vracet.

Takže se těšme na příští pokračování, budeme si povídat o tom, jak má Bůh vše pod svou svrchovanou kontrolou. Bůh má všechno pod Svým svrchovaným dohledem a vše spojitě ovládá a řídí tak, aby celé stvoření dovedl k plánovanému záměru, který prozřetelně předurčil.