Scházíme se již k osmému pokračování o Boží absolutní svrchovanosti v Jeho prozřetelnosti. Jak už ani jinak nemůže být, začněme opakováním šesti principů, které navýsost potvrzují úplnou svrchovanost Boha ve světě viditelném i neviditelném. Zde jsou:

I. Bůh má pro svět Svůj jednoznačný plán a záměr.

II. Bůh má všechno pod Svým svrchovaným dohledem a vše spojitě ovládá a řídí tak, aby celé stvoření dovedl k plánovanému záměru, který prozřetelně předurčil.

III. Každý, tedy i Ďábel, pracuje podle Božích instrukcí, aby vše, podle Jeho plánu a záměru, spělo k Jeho prozřetelně ustanovenému cíli.

IV. Bůh trestá i ty, které sám používá, aby i jejich zvrácené dílo optimálně přispělo k dosažení Božího záměru.

V. Všechno je od Boha, ale Ďábel je agentem, podněcovatelem všeho zla.

VI. Ačkoliv všechny nemoci a utrpení jsou součástí Božího záměru a jsou plně pod jeho kontrolou, neznamená to, že jsou všechny nutně Božím trestem za jistý specifický hřích.

Posledně jsme si dokončili čtvrtý princip absolutní svrchovanosti Boha, dnes se chopíme pátého principu a to je:

V. Všechno je od Boha, ale Ďábel je agentem, podněcovatelem všeho zla.

Vím, zní to pro dnešního člověka středověce, ale opravdu existuje Satan, bývalý Lucifer, tedy světlonoš, kterému záměnně říkáme také Ďábel nebo ten Zlý. Takže Satan je, existuje, a jak jsme si již jednou předvedli, je nesmírně pracovitý. Pracovitost může být velmi nebezpečná, protože jistě víte, že se říká, že nejhorší je pilný hlupák. Dovolte mi toto rčení poopravit. Nejnebezpečnější je totiž pilná inteligentní a zlá osoba. Nejpilnější, nejinteligentnější a nejhorší je bezpochyby Satan. Již jsme slyšeli, že Bůh ovládá vše, co je, co se děje, a každý z nás, ať dělá co dělá, ať jsou jeho skutky dobré nebo zlé, vždy slouží Bohu, aby byl Boží záměr uskutečněn. Tedy, každá tragedie, každá nemoc, každé trápení, každé soužení, epidemie nebo válka, ačkoliv toto vše přichází z Boží ruky, přesto je to vše podněcováno Ďáblem. Musíme ve všem zlém vidět jak ruku Boha, tak ruku Ďábla. Vy, kteří s námi nejste každý týden, neděste se. Jen si představte, že by o všem zlém svrchovaně rozhodoval Ďábel. To by byl definitivní konec. Naopak, Boží kontrolující ruka nad Ďáblovou je velmi uklidňující! Jestliže řekneme, že Ďábel je podněcovatelem, myslíme tím, že je to on, Ďábel, který se promění na rozbušku lidského srdce, jež je jako sud hříšného střelného prachu; je to on, který podnítí náš hříchem zdegenerovaný organismus ke zdravotnímu zhroucení. Když Ďábel škrtá zápalkou, vždy podpaluje se škodolibostí, vždy motivován, jak uškodit Bohu a lidem.

Posledně jsme hovořili o biblických paradoxech. Také jsme si vysvětlili, že jsou to paradoxy jen z časoprostorového chápání. Z Božího pohledu, z Jeho nepřístupného světla, nic není paradoxem! Podívejme se na další.

Hospodin znovu vzplanul proti Izraeli hněvem a podnítil Davida proti nim: "Jdi, sečti Izraele a Judu!" (2. Samuelova 24:1)

Zde Bůh vzplanul proti Izraeli a podnítil Davida, aby šel proti Izraelcům. Tatáž událost je však na jiném místě Bible popsána takto:

Proti Izraeli povstal satan a podnítil Davida, aby sečetl Izraele. (1. Letopisů 21:1)

Tak, a co s tím! Povstal proti Izraeli Bůh nebo Satan? Podnítil Davida proti Izraeli Bůh nebo Satan? Které prohlášení je platné? Odpověď je jednoduchá, ale z našeho časoprostoru nepochopitelná. Obě biblická prohlášení jsou platná, ačkoliv si podle naší logiky odporují. Oba, Bůh i Satan, byli na podnícení Davida proti Izraeli zúčastněni. Kdo ale měl celou situaci v hrsti? K našemu uklidnění přece Bůh. Srdce krále v Hospodinově dlani je jak voda - teče kam si je nakloní. Bůh měl svůj záměr s Izraelem. Proto Bůh použil Satanovu nenávist, aby Satan podnítil Davidovu pýchu, aby to David Izraeli sečetl, tedy spočítal. Satan ani David samozřejmě neznali Boží záměr s Izraelem. V konci konců to byl Bůh, kdo uskutečnil svůj věčný záměr skrze Satanovu nenávist a Davidovu pýchu. Jsem si jist, že vy i já jsme Bohem používáni tímto způsobem velmi často. To, že vlastně naším nevhodným konáním uskutečňujeme Boží svaté plány, nám však nebude připočteno k dobru, nýbrž půjde na náš vrub. Musíme vždy vidět Satanovu ruku jako rozbušku, tu, která škrtá zápalkou, jako podněcovatelku, a popichovatelku; musíme ale vždy současně vidět Boží ruku jako svrchovanou Kontrolorku Satanovy ruky. Musíme také vždy Chápat, že Boží ruka ovládá vždy z protichůdného motivu, než Satanova ruka podněcuje.

Povím vám příběh, který nám vše dobře objasní. Vyprávěl mi ho můj velmi dobrý čínský přítel. Když ještě chodil do školy v rudé Číně, někdy v raných 50. létech, tak přišli rudí komisaři do třídy na hodinu náboženství a agitovali, aby děti přestaly chodit na náboženství, aby přestaly věřit v Boha, že jsou to všechno jen pověry. Co vám budu dál povídat, vždyť jsme všichni našinci. Hned předvedli dialektický pokus. Požádali děti, aby zavřely oči a usilovně se modlily, aby jim Bůh nadělil na lavici, každému, vrcholně úzkoprofilový bonbón. Po delší modlitbě děti mohly otevřít oči, a hle, Bůh žádný bonbón na lavici nenadělil. Potom rudí humanisté řekli dětem, ať zavřou znovu oči a myslí na cokoliv, jenom ne na Boha. Během tohoto psycho - cvičení rychle položili na lavici před každého žáka nedosažitelný bonbón. Pak děti vyzvali, aby otevřely oči, a hle, bonbóny byly naděleny, ne Bohem, ale komisaři. Dětem měl tento experiment dokázat nepotřebnost Boha. Nám však tento příběh ilustruje, jak Bůh jedná. Úzkoprofilové bonbóny byly od koho jiného, než od Boha! Doručil je však na své útraty sám Ďábel, který podnítil srdce komisařů. Bůh odpověděl na modlitbu dětí, a seslal to, za co se děti modlili. Bůh dětem ukázal Svoji moc! Boží motivace byla prospět dětem; motivace ďábelských komisařů byla vymazat Boha z dětských srdcí. Hitler měl také na srdci totální vyhubení Židů, a zatím jeho ďábelské počínaní přimělo i tak protižidovsky smýšlející zemi jako byl Sovětský svaz, aby hlasoval pro vznik státu Izrael. Bůh má svůj plánovaný Izrael na svém místě; a mnoho ďáblem podnícených lidí, kteří se na jeho vzniku nevědomky podílelo svou nenávistí, bude trvale potrestáno.

Mějme na paměti, že Ďábel i člověk nesou plnou zodpovědnost za svoje motivy, za svoje jednání, za svoje volby. Ďábel a člověk nejsou odpovědni za dějiny, které svým jednáním způsobují, protože historie je Boží scénář, vedoucí k Jeho konečným svatým cílům. Historie se neodvíjí z vůle člověka nebo Satana, ale z vůle Boží! Pilát a dav, jenž křičel ukřižovat, nebudou souzeni za konečný výsledek, totiž fyzické ukřižování Ježíše Krista, ale za zlostně nenávidící motivy, které je vedly k ukřižování Ježíše Krista. Kdo nenávidí, již zabil. Konečný výsledek, historické ukřižování v čase a prostoru, byl přece Boží, ne lidský záměr! Vždyť Bůh tak miloval svět, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul. Nikdo nebude souzen za fyzické plynování v osvětimských komorách, protože to už je jen výsledek proradného srdce, a to musí být odsouzeno.

Jak jsme již řekli - co Bůh ve věčnosti, v nepřístupném světle ustanoví, to si člověk v časoprostorovém přístupném světle zvolí. Ať je to dobré nebo zlé. Nechápeme to, ale tak to Bible učí. Proto člověk nemá svobodnou vůli, tu má jenom Bůh. Proto Bůh může vyslovit následující prorocké prohlášení, vždyť časoprostorová budoucnost je již z hlediska jeho nepřístupného světla, v němž přebývá, historií:

... "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." A dodal: "Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. (Zjevení 21:5-6)

Nový vesmír a nová země jsou pro nás budoucností, pro Boha věčnou historií. Za historii nejsou odpovědni ti, kdo byli Bohem stvořeni ve světě viditelném i neviditelném. Avšak všichni stvoření jsou odpovědni za své zlé jednání a volby, které Bohem ustanovenou historii vytváří. Výsledky našeho jednání, což jsou dějiny, jsou vždy ovládány Boží svrchovaností, ať vzejdou z jednání na státní úrovni nebo z hádky mezi husopaskami. Svrchované a svobodné vůle Ďábla nebo člověka, kdyby skutečně existovaly, by již dávno a definitivně udělaly tečku za dějinami. Svobodná svrchovaná vůle je jen jedna, a tu má jen Bůh. Dvě svobodné vůle nemohou existovat, protože jedna nutně musí omezovat druhou. Kdyby byly dvě svobodné vůle, nevěděli bychom, kde jedna začíná a kde druhá končí, protože svobodná vůle je synonymní s neohraničenou vůlí, tedy s nekonečnou vůlí. Absolutní svrchovanost, absolutně svobodná neohraničená vůle je jen jeden z nekonečna věčných a nestvořených, proto neměnných atributů Boha. Stvoření má jen svobodu omezeného jednání v Bohem ustanovené situaci. Když hovořím o svobodném jednání nebo rozhodování, potom mám na mysli velikášské srdce, v podstatě volbu zla:

Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. (Římanům 7:19)

A co se týká dobrého rozhodování? To není z nás:

Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (Efezským 2:10)

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. (Jan 15:5)

Dobré rozhodování tedy není z nás, ale z Boha! Vzpomínám si, jak jsem byl šokován, když jsem si poprvé uvědomil, že to jediné, k čemu se svobodně rozhoduji, je zlo. A abych vám definoval to největší zlo všech zel, tak poslouchejte. Největší zlo konáme tehdy, když nemilujeme Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, celou svou silou a celou svou myslí, a nemilujeme svého bližního jako sama sebe, jak stojí v Lukášovi 10:27. Zde propadáme všichni do posledního. Pojďme ale dále.

Nic se neděje náhodou metodou Monte Carla, ale vše probíhá v režii absolutní Boží prozřetelnosti. Náhoda by vedla jen ke vrůstajícímu chaosu, protože stále platí 2. termodynamický zákon. Proto nikomu nikdy nepřeji mnoho štěstí, to je nahodilé Monte Carlo vedoucí do záhuby, ale každému přeji mnoho Boží prozřetelnosti, protože to je záměrný dějinný vzestup kontrolovaný Bohem, jenž vede k Božím cílům.

Thomas Watson tento princip, že Ďábel je podněcovatelem zla, vyjádřil velmi výstižně: Bůh má Svoji ruku v každé akci, v které je zúčastněn hřích; ale nikdy nemá Svoji ruku namočenou v hříchu, který tuto akci podněcuje. Nezáleží na tom, co se stane, kde se to stane, kdy se to stane, jak se to stane, komu se to stane, ale když se to stane, Bůh měl v této akci svou vůdčí ruku; ale vězme, Bůh není vinen Satanovým nebo lidským hříchem, který podnítil celou tuto akci.

Tento princip, že "všechno je od Boha, ale Ďábel je agentem, podněcovatelem všeho zla" je nesmírně důležitý. Málokdo z křesťanů si uvědomuje, jak silně tento princip ovlivňuje naši denní chůzi s Bohem. Bible nám totiž říká, abychom se pokořili před Bohem:

Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. (1. Petrův 5:6)

Bible nám ale také říká, abychom se vzepřeli Ďáblu a jeho podněcování, jeho popichování, navádění a pokoušení:

Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ,lev řvoucí` a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. (1. Petrův 5:8-9)

Jakub to shrnul následovně:

... Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. (Jakubův 4:7)

Jeden z největších problémů dnešního křesťanstva vězí v nesprávném pochopení přístupu k Bohu a přístupu k Ďáblu, totiž podřízení se Bohu a vzepření se Ďáblu.

Mnoho křesťanů pod pláštíkem "vzepření se Ďáblu" ve skutečnosti bojuje proti Boží svrchované prozřetelnosti. Jen si teoreticky představme, že by se věřícím podařilo ochromit a odehnat Ďábla natolik, že by nemohl ovlivnit dav, který křičel "ukřižuj Krista". To by potom Kristus nebyl ukřižován a Boží plán spásy by byl ohrožen. Nejvýznamnější Boží záměry vykonal právě Satan. Proto bude lépe, když zůstaneme u modelové modlitby, "buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi". Cožpak víme, kde, kdy a jak Bůh používá pilného Satana pro Své svrchované cíle? Na druhé straně každý z nás moc dobře ví, kdy se na něho sesypávají střely toho Zlého, šípy pokušení. Tehdy se každý jednotlivec může vzepřít a ochránit se štítem víry, jímž uhasí všechny ohnivé střely toho Zlého. Ďáblu se vzpíráme osobní vírou, ne jeho vyháněním. Kdyby křesťané vyhnali Ďábla z Hitlera, tak by dodnes neexistoval stát Izrael! Zdeformované "vzepření se" Satanovi se rovná "nepodrobení se" Bohu.

Totéž platí obráceně. Jiní křesťané zase vše zbožně odevzdají Bohu, jako by se Mu podrobili, a potom se nevzpírají pokušení toho Zlého - vždyť je Bůh ochrání. Zdeformované "podrobení se" Bohu se rovná "nevzepření se" Satanu.

Dokud neuvidíme ve všem Bohem kontrolovanou ruku Satanovu a současně i svrchovanou ruku Boží, dotud se můžeme nepodrobovat Bohu a myslet si, že se vzpíráme Satanovi, anebo se můžeme nevzpírat Satanovi a myslet si, že se podrobujeme Bohu.