Večeře Páně je ustanovení Pána Ježíše, v němž chléb a víno zvěstují oběť Pána Ježíše na kříži, znázorňují jeho tělo a krev a vyznamenávají a spečeťují všecky užitky smrti Kristovy duši věřící a účastnost jeho symbolicky.

1 K 11,23-25; 10,16.

Ze slov ustanovení: „Vezměte, jezte, pijte“ plyne zavržitelnost bludů, které se do učení o večeři Páně během času dostaly:

Pán Ježíš ustanovil večeři Páně k jedení a pití na svou památku. Je tu tedy pojem oběti docela cizí. Poněvadž je jedení a pití aktem jediným, svátostným, je patrné, že živly po jedení a pití zbyvší

a) nezůstávají už svátostí,

b) nezůstávají tudíž ani „tělem, ani krví“,

c) nemohou a nesmějí býti uctívány,

d) že je vyloučené je uschovávati,

e) že je nesmyslné, ba ustanovení Páně zcela na odpor nositi je v průvodech na odiv,

f) že nelze jich užívati jako svátosti, nejsou-li novými živly nové večeře Páně,

g) po večeři Páně stávají se obecným chlebem a obecným vínem.

I ze slova „vezměte“ plyne:

a) že každý osobně si má vzíti ze živlů svátosti,

b) že každý účastník má podíl činný, nikoli toliko trpný,

c) že nemá se pověrečně anebo s pověrečnou úctou s živly jednati, jakoby se jich ani dotýkati nemělo.

Že pak oba živly, i chléb i víno, jsou obrazy těla a krve Páně a ne proměněnou v ně podstatou, tedy že se tu žádného přepodstatnění neděje, plyne

1. z toho, že Pán sám seděl za stolem se svým tělem,

2. že tělo Páně oslavené sedí na pravici Boží,

3. že celý Kristus věrou duchovně přebývá v srdci,

4. že věřící jí chléb a pije kalich Páně podle slov 1 K 11,26-28 a nikoliv proměněnou podstatu.

Večeře Páně je zrovna tak posvátná půda Golgoty jako křest. Kdežto však křest znamená vejití v to, co nám Kristus Ježíš vydobyl, je znamením vštípení v něj a proto se neopakuje, znamená večeře Páně tu hlubokou pravdu, že se musíme Ježíšem ustavičně živiti a napájeti, abychom v něj rostli všelijak. Večeře Páně není tajemstvím, nad nímž si třeba lámat hlavu, - nad nímž si středověk i s otci našimi hlavu lámal - ale je výklad tajemství, kterého nemůže pochopiti ten, kdo neví, co je to: Kristus ve vás. Ježíš ve svém vtělení a ve své smrti je naším životem, bez něho je smrt naším dílem. A tato pravda: Kristus život náš, podává se nám názorně ve večeři Páně. Proto patří řeč v Kafarnaum (J 6) k obsahu večeře Páně, ač o večeři Páně nemluví, ale je vlastním předmětem, který večeře Páně vykládá a znovu znázorňuje. Spojení Krista s duší (6,57) je to, co Pán staví za možné, ba nutné, tak jako je pokrm a nápoj nutný k životu časnému. A tato veliká pravda, která Pána zaměstnávala v Kafarnaum i při ustanovení večeře Páně, byla mu tak důležitá, že se k ní po večeři vrátil a ji znovu objasňoval podobenstvím o vinném kmeni a předpověděl zaslíbením Ducha, který by ve věřícím zůstával.

Majíce to na zřeteli, pochopíme, že křest dětí a sedění u stolu Páně patří k nejpožehnanějším okamžikům církve a tvoří nejdojemnější kázání.

Ale nejen tuto pravdu zdůrazňuje večeře Páně: Nejen spojení s Kristem, ale také spojení ve spolek. Jsme jedno s hlavou a jedno s jeho tělem, jsme údové jednoho těla. 1 K 10,16-17. Proto je večeře Páně vrcholem všech církevních projevů a v ní se církev jeví jako jednota.

Shrneme, čím nám večeře Páně je:

A.  

1. Symbolické kázání a zvěstování smrti Pána Ježíše, mučeného jeho těla, vylité jeho krve.

2. Jedení a pití na památku Pána Ježíše, jímž

a) vzpomínáme, že za nás bylo tělo jeho lámáno a krev jeho vylita,

b) vzpomínáme, že nás našel a nás svým vlastnictvím učinil,

c) vzpomínáme na jeho věrnost, s kterou s námi zůstává,

d) vzpomínáme, že přijde pro nás ve svém příští.

3. Znamení duchovního sycení se Pánem Ježíšem a jeho milostí.

4. Znamení smlouvy nové.

5. Pečeť účastnosti a společnosti těla a krve Kristovy (1 K 10, 16). Zvlášť milostné obcování s Pánem.

B. Je nám:

1. Hodem radostných vzpomínek, památky na Beránka velikonočního Krista, jehož krví nám zjednána záchrana a záštita před soudem a hněvem Božím.

2. Hodem díkůčinění a chvály (proto eucharistií) za odpuštění vin a život věčný, za lásku Boží.

3. Hodem lásky Boží, kdy znovu rozjímáme lásku Boží a živíme se jí.

4. Hodem posily pro další putování a další boje.

5. Hodem rodinným, kdy se cítíme pohromadě jako rodina spojená svazky Ježíše Krista (proto communio) 1 K 10,17; Ř 12,4-5; 1 J 1,3, proto hodem jednoty. Právě ve večeři Páně má se jednota lidu Božího jevit nejkrásněji.

6. Hodem naděje a očekávání. On přijde.

Z toho je patrno, že večeře Páně je hodem Jezukristovým s učedlníky. Kdo není učedlníkem, nemá přístupu. Kdo nevěří v Pána Ježíše, kdo se jím živiti dáti nechce, nemá přístupu. Ale i ten, který věří v Pána, zkušujž sám sebe a tak z toho chleba jez a z toho kalicha pij.

Každá večeře Páně je zkouška, sebezpytování a soud.

Kde pak večeře Páně je stolem obecným, ne Páně a ne jen pro lid Páně, tam není církev Páně.

My pak sedíce u stolu Páně, pamatujme, že sedíme u stolu královského a že se smíme sytit a napájet Beránkem Božím.