• Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne. (Př 22:6)

Předpokládám, že tento verš je většině křesťanů dobře známý. Možná zní vašim uším povědomě jako stará známá melodie. Nejspíš jste ho nespočetněkrát slyšeli, četli, mluvili o něm nebo ho citovali. Je tomu tak?

Ale jak málo si vážíme jeho poselství! Učení, které obsahuje, se zdá být mezi lidmi téměř neznámé, a povinnost, kterou nám ukládá, bývá jen zřídkakdy poctivě plněna. Mám pravdu, čtenáři? Nelze říci, že je to nové téma. Svět je starý a my máme ku pomoci zkušenosti předchozích téměř šesti tisíc let. Žijeme v časech, kdy se na každém rohu horlivě prosazuje vzdělání.

Slýcháváme o nových školách vyrůstajících na všech stranách. Lidé vypráví o nových vzdělávacích systémech a nových knihách pro mládež, knihách všeho druhu a z různých odvětví. A přes to všechno není většina dětí zjevně zasvěcena do cesty, po které by měly jít, protože když vyrostou, neumí chodit s Bohem.

Čemu máme přičíst takový stav? Prostá pravda je, že neposloucháme Pánova přikázání obsažená v tomto verši, a tudíž se v našich životech nenaplňuje ani jeho zaslíbení.

Takové věci si jistě zaslouží pečlivé prozkoumání. Strpte tedy několik slov napomenutí týkajících se správné výchovy dětí. Věřte mi, toto téma je z takových, jež by měla zaklepat na dveře každého svědomí a každého přinutit položit si otázku: „Dělám v této věci vše, co mohu?"

Je to téma, které se týká skoro všech. Stěží existuje domácnost, jíž se nedotýká. Rodiče, chůvy, učitelé, kmotři, kmotry, strýcové, tety, bratři i sestry, ti všichni by se o něj měli zajímat. Myslím, že bychom našli jen hrstku lidí, kteří nemohou nijak ovlivnit nějaké rodiče při spravování jejich rodiny nebo přispět k výchově nějakého dítěte radou či doporučením. Každý z nás tu může něco udělat, ať už přímo nebo nepřímo - a chtěl bych vás všechny povzbudit, abyste na to pamatovali.

Také je to téma, u kterého jsou všichni, jichž se týká, ve velkém nebezpečí, že nedostojí své povinnosti. Právě zde lidé často vidí především chyby svých sousedů, ba dokážou je vidět mnohem ostřeji než své vlastní. Často vychovávají své dítě tím samým způsobem, který v rodině svých přátel odsoudili jako příliš nebezpečný. Vidí třísku v rodinách jiných lidí a přehlížejí trám ve své vlastní. Budou ostřížím zrakem sledovat chyby jinde a k prohřeškům, které se denně dějí u nich doma, zůstanou slepí jako netopýři. V domě svého bratra budou moudří, ale jak jde o vlastní tělo a krev, chovají se bláznivě. Pokud někde, tak právě zde musíme svůj úsudek vždy podezřívat z předpojatosti. Bude dobré, když si i toto dobře zapamatujete.

Jako služebník musím také poznamenat, že je stěží nějaká jiná záležitost, v níž lidé bývají tak tvrdošíjní, jako když se to týká jejich dětí. Někdy mne překvapuje, jak těžko a neochotně citliví křesťanští rodiče připouští, že jejich děti udělaly chybu, nebo si zaslouží pokárání. Není málo lidí, se kterými bych daleko raději mluvil o jejich vlastních hříších, než abych jim říkal, že jejich děti udělaly něco zlého.

Dovolte mi tedy předložit vám několik rad ohledně správné výchovy. Ať je požehná Bůh Otec, Syn i Duch Svatý a ať jsou to pro vás slova v pravý čas. Neodmítejte je jen proto, že jsou strohá a prostá; nepohrdejte jimi, protože neobsahují nic nového. Buďte si jisti, že pokud chcete vychovat děti pro nebeské království, pak jsou to doporučení, která byste neměli jen tak odložit stranou.

- John Charles Ryle -
Úvodní kapitola knihy o výchově - kniha je k dispozici zde