• Komu se málo odpouští, málo miluje. (Lk 7,47b)

Nedávno se mě zeptal jeden náš spoluvěřící, proč pořád mluvíme o hříchu a odpuštění. To je dobrá otázka. Odpověděl jsem, že ač jsme díky Ježíši od hříchu očištěni, stále se nám hřích „lepí na paty“. Proto každý den prosíme a modlíme se: „Otče, odpusť nám naše viny.“ Vybavil jsem si také událost u Poslední večeře, kdy Ježíš umýval nohy učedníků a při té příležitosti pronesl symbolickou větu:

• Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. (J 13,10a)

I my jsme celí čistí pro Slovo, kterému jsme uvěřili. Naše každodenní „chození“ v tomto světě však „špiní naše nohy“, které tak potřebují umývat opakovaně a soustavně.

Velké nebezpečí číhá na každého z nás, začne-li si méně jasně uvědomovat a méně ochotně přiznávat své nedostatky vůči Božímu svatému zákonu. Dojdeme-li do stavu, kdy si – podobně jako většina sebespravedlivých v tomto světě – začneme namlouvat, že to s námi není až tak špatné (chodíme přeci do kostela, pravidelně se modlíme, dáváme peníze na Boží věci, ...), je to s námi horší, než si myslíme. Vzpomeňte na to, co řekl Ježíš ohledně vztahu odpuštění a následné lásky k Němu:

• Komu se málo odpouští, málo miluje. (Lk 7,47b) 

Mluví zde v přítomném čase, jde tedy o stálou, opakující se záležitost – jak moc nebo málo se nám odpouští, tak moc nebo málo potom milujeme. Neznamená to ovšem, jak by si někdo tělesně smýšlející mohl pomýleně vyložit, že máme víc hřešit, aby nám bylo víc odpouštěno a my pak víc milovali. Jde o to víc a lépe si uvědomovat hloubku své hříšnosti, rozsah své nedokonalosti, úplnost své závislosti na Boží milosti ve všech jejích podobách.

Pro lepší představu použijme jednu ilustraci. S naším tělesným zdravím se nám také zdá, že je celkem v pořádku (zvláště jsme-li mladí), tak proč chodit k lékaři? Navenek nám nic nechybí, nic nás nebolí, všechno funguje, jak má. Ale podrobná prohlídka u lékaře, s využitím hloubkových zobrazovacích přístrojů (rentgen, CT, magnetická rezonance aj.), by mohla odhalit dřímající zárodky nemocí či zvýšená rizika onemocnění. Podobně i hloubková prohlídka od Lékaře s velkým L odhalí naše duchovní neduhy. Slovo Božího zákona je jako rentgen, který prosvítí každou stěnu sebeuspokojené svatosti, kterou jsme si kolem sebe postavili. A tak jako není na škodu čas od času zajít na prohlídku k obvodnímu lékaři, nebude jistě na škodu – zvláště když bilancujeme právě uplynulý rok 2010 – podstoupit kontrolní prohlídku našeho života s Bohem. Využít k tomu můžeme například následující „dotazník“ (pamatujme přitom, že si odpovídáme sobě; Lékař dobře ví, co nám je):

Miluji Boha celým svým já?

• Je pro mě Bůh a Jeho vůle přednější než já a má vůle?
• Dělám si pravidelně čas na studium Božího slova? Na rozjímání?
• Prosím Boha o Ducha svatého, aby mě naplňoval a vedl každý den?
• Nejsou v mém životě oblasti, do kterých Boha nepouštím? Které? Proč?
• Považuji hřích za urážku Boha, nebo jen za drobnou, okrajovou záležitost?
• Sloužím Bohu, kdekoli mohu? Využívám dary od Něho k Jeho chvále?

Miluji svého bližního jako sám sebe?

• Svědčím svým bližním o Boží vůli a lásce v Kristu? Jak? Kdy naposledy?
• Žiju v pokoře před Bohem a upřednostňuji druhé?
• Jednám s druhými milostivě, tak jako Bůh jedná v Kristu se mnou?
• Modlím se za svou rodinu, své pastory, své nadřízené, svou vládu?
• Miluji obětavě svou ženu, ctím vždy svého muže?
• Učím své děti Božím cestám? Jak pravidelně? Svými slovy i skutky?
• Užívám svůj čas a prostředky podle Božích priorit?
• Povzbuzuji spoluvěřící v jejich „chození s Bohem“?
• Hledám ztracené ve svém okolí? Sdílím s nimi evangelium?
• Pomáhám chudým, které potkávám, a učím tak činit i své děti?

Co je cílem takové prohlídky? Přivodit beznaděj, zoufalství, smrt?

Ano – jde-li o naši vlastní (předstíranou či domnělou) svatost a spravedlnost.

Ne – pokud jde o Boží moc a ochotu nás léčit, obnovit, očistit, naplnit znovu a znovu svou silou.

Bůh vážně požaduje, abychom byli svatí, dokonalí ve svých myšlenkách, slovech i činech. Takoví, jako je On sám. Díky Kristu nás již prohlásil za svaté. Nyní touží v nás působit, abychom takovými byli víc a víc ve svém životě. Bez Něho a bez Jeho milosti v Kristu nemůžeme nic. S Ním a s Jeho milostiv Kristu naopak dokážeme vše. Je proto dobré vědět, že se nám mnoho odpouští; potom budeme i více milovat – ve slovech i činech. Ať je tedy náš život s Ježíšem v roce 2011 úrodnější v lásce, než byl ten minulý.

– Petr Krákora –

Převzato z Pečetě víry (www.luterani.cz) se svolením autora.