• Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům? (J 5,46-47)

Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i ve mně. Tato slova byla určena farizeům a zákoníkům - náboženským vůdcům Izraele. Tito lidé odmítli Krista, protože odmítli Boží Slovo dané s skrze Mojžíše. Ale Mojžíš psal o Ježíši!

Vidíme lidi, kteří chtěli mít Boží slovo, ale nechtěli Ježíše. Nechtěli vidět to, co Boží slovo říká. Tvrdili sice, že staví na Božím slově, znali toto slovo, ale nepřijímali ho.

I dnes jsou lidé, kteří se ohánějí Biblí, ale z Ježíše dělají lháře. Staví se nad Boží slovo jako jeho soudci namísto toho, aby se nechali soudit Božím slovo a podřídili se mu. Kdykoliv se člověk stává autoritou nad Písmem, tak se stává slepým vůči Kristu i jeho slovu a dostává se pod Boží soud. Nevěřit Božímu slovu a nepřijmout ho do svého života znamená odmítnout život s Bohem navěky.

Ale všimněte si, co Ježíš říkal znalcům Písma, kteří se ohrazovali vůči tomu, že by nevěřili v Mojžíše, že by neznali Boží slovo:

Nečetli jste u Mojžíše? … Co je psáno v zákoně? … Nečetli jste, co říká Bůh? … Je psáno … Neboť je psáno … jak je psáno … všechno, co je o mě psáno …

Znovu a znovu odkazuje Pán ‚znalce Písma‘ zpět do Písma. Ani do Talmudu, ani k židovské tradici, ani k teologům ani k filozofům nebo vědcům. Pán odkazuje na Mojžíše. Nevěřili snad židovští učenci starozákonním Písmům? Zcela jistě by horlivě prohlašovali, že oni, právě oni jsou ti, kdo věří v Mojžíše.

Když přišli východní mudrci za Herodem s otázkou, kde se má narodit židovský král, tak farizeové a zákoníci vysypali z rukávu: v Betlémě, jak je psáno u proroka (Mt 2,5). Kolik z nás zná jen zběžně alespoň obsah Micheášova proroctví, a kdo z nás by z něj dovedl ocitovat třeba pár veršů? Znali Písmo a znali ho dobře. Ale nevěřili mu!

A Pán jim jasně ukazuje, že věří jen tomu, čemu sami věřit chtějí. Jen tomu, co se jim líbí. Celé Písmo nakonec vykládají s nasazenými brýlemi tradice otců. Sami sebe učinili mírou všech věcí. Takže nikoliv Mojžíš, nikoliv slovo Boží:

• Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici! (Mk 7,9)

Situace je stále stejná – lidé se nemění ani jejich srdce. Lidé chtějí vládnout nad Božím slovem a nechtějí se podřizovat tomu, co nám Bůh přikazuje. Jako rozhněvaní hříšníci chceme svýma rukama držet Boha nad propastí svého vlastního soudu a zapomínáme, že to je Bůh, který ve své milosti oddaluje soud nad námi. I dnes je mnoho tradic, které zatemňují úradek Boží, jsou zde autority – lidské autority, které by se chtěli stavět nad Boží slovo.

Mnoho evangelikálů dnes zapomíná na to, že lidský rozum je poskvrněný hříchem a tak propadají klamu lidské učenosti. Potom je to filozofie, která vysvětluje Bibli, je to psychologie, která dává Bibli a učení o člověku a hříchu ‚jasný význam‘, je to věda, která nás učí, co máme vidět v Bibli a co nikoliv, čemu máme věřit a jak. Podívejte se ale, jak se Písmo dívá na lidský rozum, a jak se Bůh dívá na výplody nevěřící mysli a dílo rukou bezbožných:

• Poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny. Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku. (Tt 1,15–16)

V minulém čísle Zápasu o duši jsme publikovali několik článků, které se dotýkaly otázky stvoření a evoluce. Chtěli jsme ukázat na nesmiřitelný kontrast mezi těmito dvěma vírami – vírou v Boží stvoření, jak je popsáno u Mojžíše a vírou ve vědecké stvoření, jak je popsáno v knihách evolučních vědců.

Pokud jsme některé z našich čtenářů zmátli, tak se za to omlouváme. Již mnohokrát jsme v ZODu poukazovali na to, že evoluční koncept je neslučitelný s biblickou zprávou o stvoření.

Teoreticky bychom sice tento koncept mohli sloučit s tím, co popisuje kniha Genesis a řada dalších míst v Písmu, ale vždy to bude za cenu toho, že postavíme nějakou další autoritu nad Mojžíše, nad Boží slovo – ať již to bude evoluční věda, nebo filozofie, či cokoliv jiného. A v takovém případě se vždy vystavujeme stejnému nebezpečí jako farizeové a zákoníci z Jana 5 – že nám naše nevěra v Mojžíše zaslepí oči a zatvrdí srdce vůči víře v Ježíše.

Chceme-li se učit o stvoření, musíme začínat tam, kde začínal náš Pán – a On neodkazoval na teorie Aristotela nebo jiných filozofů, ale odkazoval na Mojžíše, na Boží slovo. Pán musí být naším vzorem ve všem – a tedy také v našem přístupu k Božímu slovu a k názoru na stvoření.

V opačném případě brzy dojdeme tam, kam došel jeden z kazatelů církve, která ještě před sto lety ve svém názvu nesla slovo ‚reformovaná‘, když prohlašuje (viz ZOD 107, s. 12), že ‚nelze jenom vykládat Bibli Biblí‘. Tím popírá naprosto zásadní a klíčový princip reformace – Sola Scriptura, pouze Písmo. Je to zcela přirozený důsledek nevěry v Mojžíše, který může velice snadno vyústit v nevěru v Krista. Netvrdím, že to je nutný nebo nevyhnutelný důsledek, ale je snadný, lákavý a máme-li být důslední, potom také přirozený.

Proto vás, naši milí čtenáři, chceme znovu povzbudit k tomu, abyste zkoumali Písma, abyste to, co čtete v našem časopise, četli spolu s otevřenou Biblí, srovnávali místa v Písmu, dohledávali si biblické odkazy a neváhali se postavit proti tomu, co s Písmem nesouhlasí.

• Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel. (Sk 17,11)

– Jaroslav Kernal –